Welcome in 2026... aneb plnou parou vzad!

Všichni asi víte co se stalo na začátku května po AFA Festu, kdy byl nácky napaden a brutálně zbit, nejen jeden z vracejících se účastníků ale proběhl i pokus o napadení klubu jako takového. Vše to tak trochu zapadá do aktuálního politického klimatu, který nám po volbách nabral směr hodně doprava a právě proto jsem se rozhodl opět sednout ke klávesnici a zamyslet se nad tím, kam vlastně směřujeme, co je tato vláda zač a co se děje v naší společnosti, protože to vše, ať se nám to líbí nebo ne, jak se na začátku května ukázalo se propisuje i do naší scény. Snad nikdy za posledních 30 let jsem z žádné vlády necítil takový pocit ohrožení a nejistoty a nenápadný závan něčeho, co by se dalo nazvat demoverzí fašounství, jako teď. Navíc ještě v kontextu celosvětového dění, kdy je v USA opět u moci oranžový fašizující narcistní idiot s inteligencí malého dítěte - Trump a v Rusku vládne tvrdou rukou geront Putin, který se také opírá o ty tzv. "správné" tradiční pravoslavné hodnoty a jemuž jezdí líbat nohy Fico, pravděpodobně nejpravicovější sociální "demokrat" ve střední Evropě. Vzorem karikatur na politiky, jako je Macinka, Turek nebo Babiš jsou přesně osobnosti typu Trump, Orbán, Milei, Musk a vlastně každý podobný pravičák, pro kterého jsou novináři a svobodná média otravný hmyz, který do všeho strká nos, humanitní obory zbytečné tlachání o abstraktních nesmyslech, globální oteplování liberální zelenou lží a neziskovky nepřítelem ještě horším, než ilumináti se svobodnými zednáři dohromady. A právě proto bysme měli být na pozoru, nejen kvůli hodnotám a principům, které vyznáváme ale i proto, že klima vytvářené těmito politiky, může pomalu aktivizovat ulici a já rozhodně nechci návrat 90. a nultých let, kdy se muselo čelit náckům v ulicích a kdy návrat z koncertu byl vždy loterií. Na druhou stranu bych chtěl říct, že mi nikdy nebyla sympatická ani ta předchozí Fialova garnitura, zcela bez zájmu o lidi a jejich potřeby. Pak tu máme ještě Milion chvilek pro demokracii, spolek liberálních havlistů, kteří nikdy nedokázali pochopit, že Babiš je jen produktem kapitalismu a jeho nastavení, ne nějakou anomálií. Není pak divu, že jejich akce nemají žádný reálný dopad, i když dokážou nahnat tisíce lidí na Letnou ale pokud nedokážete nazvat věci pravými jmény a odhodlat se k přímějším akcím typu blokád, stávek apod., jste zcela neškodní, nemluvě o tom, že ani nejsou schopni pojmenovat tendence současné vlády jako pravicové autoritářství barvící se do hněda a melou něco o tom, že chtějí návrat slušnosti do politiky, sociální rozměr u nich chybí zcela. Pokud to vezmeme ze široka musíme mít pocit, že se dnešní svět totálně posral, 20. léta začala pandemií covidu, pokračovala válkou na Ukrajině, energetickou krizí, Gazou, opětovným zvolením Trumpa - "geniálního" stratéga na poli geopolitiky, se kterým si teď vytírá prdel Irán a díky kterému čerpáme tak šíleně drahý benzín. Když to shrneme, toto desetiletí od svého začátku stojí dost za hovno a je až neuvěřitelné kam kleslo dno politiky. Hodně lidí to vnímá prostřednictvím svých peněženek a hodně lidí je nasraných, protože líp už bylo a tak hledají odpovědi ve stále složitějším světě, který ovládla instagramová povrchnost a víra v konspirační bludy. A jako v každé krizové době začínají vystrkovat růžky různé politické extrémy, kteří jako falešný prorok nabízí jednoduchá řešení na složité problémy. Nalevo to jsou deriváty bolševiků, kteří se začali bratřit s klaunskou verzí české radikální pravice okolo samuraje Tomia (mimo Rusko v Evropě absolutní unikát!), zatímco levice jako taková, je zcela vykastrovaná a až na anarchisty, kteří stále dokáží aktivizovat část mládeže, neschopná se postavit na odpor tomu, co se děje! Pak tu máme pravé spektrum, které má v dnešní době daleko realnější dopad. 

Éra dekád minulých, kdy vládl hlavně ekonomicky neoliberální diskurz maximálně deregulovaného trhu, který uvrhl svět do hospodářské krize roku 2008 a dal vzniknout verzi kapitalismu, která popírá i vlastní pravidla, je částečně pryč - nebo vlastně není, ekonomický systém běží pořád stejně, jen nabral ještě obludnějších rozměrů a k tomu všemu se přidalo ještě víc pravice, víc konzervatismu, víc nenávisti, víc polarizace společnosti, víc útočení na politické oponenty, méně dialogu, rozšířená víra v konspirační nesmysly, víc silných slov z úst pravičáků a víc verbální agrese, kterou si ne náhodou už před sto lety osvojili i všichni fašouni. Ano, možná je to i reakcí na do určité míry přehnanou woke politiku desátých let, kdy se přepisují koncovky slov, aby se někdo necítil dotčen, do filmů z prostředí středověké Evropy se obsazují černoši a tak se na základě objednávky politické korektnosti, přepisují historická fakta, vytváří se dojem, že fyzické pohlaví (!ne genderové role!) je jen sociální konstrukt apod.... ano chápu, že u mnoha lidí to mohlo vyvolat obrat doprava a vlastně nebál bych se říct, i když se to někomu nebude líbit, že si tím levice podsekla větev, protože, i když nepopírám důležitost boje proti rasismu, předsudkům a ochrany marginalizovaných (která teď bude obzvlášť potřeba), přílišným akcentem na kulturní témata, levice ztratila mnoho svých voličů a stala se pro spoustu lidí díky tomu až opovrhovanou, protože naprostou většinou obyčejných lidí trápí hlavně sociální otázky typu: dostupnost bydlení, důstojná mzda a pracovní podmínky, životní náklady, dostupnost škol a školek, sociální rozdíly, gentrifikace městských čtvrtí, životní prostředí, celorepublikově porodnost atd. Levice byla vždy nositelem těchto témat a je paradoxem, že např. pravicově-katolický PIS v Polsku v době své vlády, měl po ekonomické stránce sociálně-demokratický program (o té hodnotové stránce to samozřejmě neplatí). Nebo se možná mílím a dnešní vzestup pravice není reakcí na woke poltiku ale spíš v době ekonomicko-společenských krizí, vždy vidí příležitost se chopit moci a tvářit se jako spasitel, který znovu obnoví upadající..... a tady si můžete dosadit: svět, Evropu nebo snad bílou rasu?! Problém je ten že skoro všechny deriváty pravičáků nejsou schopni pochopit, že krize společnosti mají vždy eknomický původ, imigrace a pododbné kulturní problémy, které sužují Evropu, jsou opět jen projevem globální ekonomické nerovnosti. A tak není divu, že historicky konzervativci a fašisti nikdy žádný z těchto problémů nevyřešili a nevyřeší, protože skrze jejich vidění světa, příčinu problému možná ani nevidí, vídí jen jeho projevy a důsledky a tak ani Mussolini, Franco, Salazar, Pinochet ani Hitler, i když lidem slibovali radikální změnu systému, žádnou v jádru nepřinesli. Ekonomický systém jak ve fašistické Itálii, tak i v nacistickém Německu se prakticky, až na pár detailů nezměnil, lidé možná dostali práci (díky zbrojení) ale nerovnosti nezmizely. Ani v jedné z těchto zemí se bohatí miliardáři nemuseli o své majetky bát (pokud tedy nešlo o židy). O Pinochetově Chile nemluvě!

A tak se ptám, když vidím v TV Babiše, klauny z SPD a především Motoristy, v čem jako spočívá ta vámi slibovaná změna? V čem je ta přidaná hodnota cílená na obyčejné rodiny, matky samoživitelky, prekarizovanou pracující chudinu v českých skladech a fabrikách, co jste těmto lidem přinesli, co jim nabízíte a jak chcete řešit jejich problémy? Obávám se že hlavně u Motoristů a.k.a klausových radical-capitalist fašos pohrobků, tento rozměr politiky úplně chybí. Ostatně není se čemu divit, jak se může miliardář typu Babiš vcítit do potřeb "spodiny", jak se může parta rozmazlených ambiciozních fracků kolem Macinky a Turka, backovaná vekslákem Chladem a uhlobaronem Tykačem, odkojená klausovými nesmysly, vcítit do potřeb někoho ze severních Čech, kde je jediným zdrojem obživy sklad, fabrika nebo elektrárna, navíc za peníz dost nuzný? Jak by tato sorta politiků mohla pochopit, že není v pořádku, aby média vlastnili miliardáři a ten zbytek si ochočil stát. Jak by to mohli pochopit, když stát se má řídit jako firma, jenže firma není institucí demokratickou ale direktivní, jak by jim to mohlo vadit, když sami pochází z prostředí miliardářů, milionářů, luxusu a drahých aut, kde největším veřejným zájmem je dálnice, kde můžou prohánět svoje Jaguáry a koupě lukrativních pozemků, kde mohou stavět svoje vily nebo sklady v čemž jim nemá bránit žádné CHKO či nár. park, nebo podobný ekoteroristický nesmyl!? Čili opět se ptám, co mohou jejich hodnoty přinést obyčejným lidem s průměrným až podprůměrným platem, co mohou přinést lidem ze sociálně vyloučených oblastí, romům, matkám samoživitelkám, rodinám, studentům - myslím, že asi velký hovno, protože pro ně ve vládě určitě nejsou! Je pak tedy otázkou, mají oligarchové - milionáři/miliardáři vůbec právo vstupovat do politiky? Jasně, že nemají, protože celou politiku, která má být veřejnou službou jen pokřivují k vlastním zájmům! Dostali jsme se tedy k tomu, co by se řešit mělo, co je problémem ale co ze své sociálně-ideové pozice, lidi jako Turek, Macinka, Babiš, Fiala a celá ODS, nikdy řešit nebudou. Pojďme se ale podívat na to, co je pro naší novou vládu problémem a co řešit chtějí, tady je totiž potřeba být hodně na pozoru, protože toto už opravdu začíná smrdět fašounstvím, především u Motoristů, které vidím jako největší trn v oku domácí politiky za posledních 35 let.

"Máme vlastní odborníky" (na to, jak se chopit moci) 

Co je největším vykřičníkem je snaha všechny klíčové instituce a úřady obsadit vlastními loajálními lidmi, bez ohledu na to, zda-li donutí k odchodu specializovaného odborníka na danou tématiku, který svojí funkci vykonává zcela apoliticky a je ve své pozici, protože je zkrátka specialista ve svém oboru ale výstupy jeho práce se jaksi kříží se zájmy strany a jejích sponzorů, proto musí být odejit. Místo toho sem dosadí ideově loajálního lokaje, který jedná zcela v zájmu strany! Toto je praktika, kterou Motoristi provádí na všech jimi obsazených postech a ministerstvech, především životního prostředí a kultury. Vůbec fakt, že se zmocnili právě MŽP, je jak kdybyste nechali pedofila pracovat ve školce. Jaký asi může mít zájem na životním prostředí někdo, kdo má ve svém názvu Motoristi, jehož nejvíraznější mediální tvář, je v podstatě lobistou evropských automobilek a koho podporuje uhlobaron Tykač. To samé platí o ministerstvu kultury, protože ta je přece plná těch "liberálních umělců a flákačů". Nemůžu si pomoct ale nedělali komunisti, když v roce 1946 vyhrály volby to samé? Nezbavovali se postupně lidí kompetentních ve svých funkcích a pozicích a nenahrazovali je svými lidmi? Toto je klasická totalitní praktika, kterou mají Motorky společnou s Orbánem, polským PISem a všemi autoritativními zmrdy, toužícími kontrolovat a co nejvíce centralizovat svojí moc. Už jen jejich pohrdání novináři, kdy ze svých tiskovek vylučují ty, kteří kladou nepříjemné dotazy, je důkazem jejich totalitou smrdících praktik. Nicméně vztah politiků k novinářům, kteří dělají svojí práci dobře, byl vždy negativní ale u Motorek to dostává úplně jiný rozměr. Vlastně by mě zajímalo, kdo jsou ty, kdo je volili, kdo je těch 6%, kdo dal hlas téhle bandě arogantních zmrdů a co od nich čekali, toto? Pokud ano tak to znamená, že 6% Čechů jsou latentní fašouni. Pojďme se ale podívat na oblasti, které jsou Motorkám a této vládě trnem v oku, protože jsou zde vidět určité historické podobnosti s praktikami totalitních režimů dekád dávno minulých. A to je důvod, proč jsem se rozhodl o tom psát, protože je potřeba být hodně na pozoru!

Povaleči z divadel a galerií & ekoteroristé

Začněme ekologií, to, že pro Motorky je úhlavním nepřítelem mě vlastně ani tak nepřekvapuje, už z jejich názvu se to dalo celkem čekat. Drsné kecy o potokách zelené krve, nazývání ekologů a všech co se tomuto oboru věnují "ekoteroristy", ukazuje na očividnou ideovou předpojatost a notnou dávku primitivnosti a zjednodušeného vnímání světa, které je vlastní jak Babišovi, SPD, tak i Motorkám. Sorry jako! ale popírači globálního oteplování, jehož projevy jsou už 25 let všem na očích, jsou to samé jako pomatenci, kteří věří, že Země je placatá. Zcela zvrhlý je jejich pohled na ochranu životního prostředí, která dle vládního prohlášení, nemá omezovat soukromé vlastnictví. Jinými slovy, pokud se např. Chlad nebo Tykač rozhodne, že chce stavět v chráněné oblasti, dle představ Motorek a vlády mu asi má být vyhověno. Zkraťme to, jediným cílem je deregulace ochrany životního prostředí, aby se mohl Turek prohánět ve svém Jaguáru 250 km/h i po hřebenech Šumavy. Je to smutné - pedofil se právě dostal do školky a děti jsou zneužívány! Přínos pro lidi - žádný! Další na řadě je kultura, tady se naše vláda pod taktovkou Motorek, inspirovala rovnou u obou extrémů, bolševici se taky rádi zbavovali nepohodlných umělců, různě jim házely klacky pod nohy, nebo jim kariéru rovnou stopli (viz. Marta Kubišová). Pinochet šel ještě dál, ten je nechal rovnou střílet na fotbalovém stadionu (viz. Victor Jara). Nicméně tento Klempířův vlhký sen by asi neprošel, proto se spokojíme s osekáváním dotací, protože umění může být podvratné, může nést sdělení, můžeme skrze něj kritizovat a to naše nová vláda přece nechce. Navíc umělci jsou nemakačenkové a odporní liberálové a ti do naší nové společnosti nepatří. Očima Motorek: umění negeneruje skoro žádné zisky, tak k čemu do něj cpát peníze, to dá rozum, ne? Já vlastně nechápu, co sledují tím osekáváním peněz pro kulturu, jsou opravdu v této vládě všichni takový kreténi, nebo potřebují ty prachy nasměrovat do výstavby dálnic, montoven a skladů, protože to je asi větší priorita, než např. dostupné bydlení!? Kultura je vývozní artikl každé země.... skrze filmy, literaturu, obrazy a hudbu se vytváří veřejné povědomí o (nejen) naší zemi. Právě filmy, hudba, literatura apod., je to s čím se setkáte jako s vývozním artiklem té dané země, to je to, co jí stejně jako zboží a produkty proslavuje ve světě, není to něco navíc, co tu je jen pro zábavu. Kde by např. byly USA bez své kinematografie, kde by byly severské změmě, bez svých kriminálek? Kultura obohacuje ale způsobem, který fašizující technokrati nedokáží pochopit, protože její obohacení se nedá měřit penězi.

Univerzitní tlachání o ničem

Další na mušce jsou humanitní obory, odvěký nepřítel všech totalitních systémů od fašismu až po komunisty. Zdánlivé "tlachání" o abstraktních věcech vás dokáže naučit, že ne vše, co považujeme za pevně dané, je pevně dané a že to tak vždy bylo a musí to tak i zůstat. Spousta společenských jevů a institucí, jsou jen konstruktem poplatným době svého vzniku. Zkrátka, kde jinde se naučíte kritickému myšlení, pochopení komplexnosti společenských a sociálních problémů a světa, než studiem humanitních oborů! Kdyby všichni ti technokratičtí prospěcháři, co se nasrali za poslední roky do politiky měli vystudované humanitní obory, možná by ta politika vypadala úplně jinak, než teď, protože zrovna u Motoristů to pochopení o komplexnosti světa podle mě chybí zcela. Není náhodou, že právě všem konzervám, fašounům a bolševikům, humanitní obory tak vadí, jednak zpochybňují jejich vidění světa, druhak v okamžiku, kdy jsou totalitáři u moci z univerzitních kampusů by mohla vzejít opozice, protože příliš kritického myšlení podkopává jejich moc. Proto náckové zavírali vysoké školy a komouši hlásali heslo: "Povaleči z kaváren, do polí a továren", které bylo namířeno proti všem nedělnickým profesím, včetně inteligence a studentů. Ta paralela se slovníkem Macinky a Turka je víc, než zjevná a pokud vezmu v potaz, že tyhle dva sedí ve vládě, tak mě to celkem děsí. Další vysvětlení je, že pokud jste Macinka nebo Turek a svět měříte jen v penězích, rychlosti na tachometru a čistě technickém užitku, tak vaše uzavřená mysl prostě nemůže pochopit význam humanitních oborů. Nepochopí, že bez lidí, kteří se začali humanitními obory zabývat už v 18. století a uvědomili si, že lidé mají i něco jako práva, bysme ještě dnes žili ve feudalismu a chodili do roboty pro naše pány - ale možná toto jsou ty skvělé staré časy, kdy byl dle všech pravičáckých konzerv, svět ještě v pořádku.

Za všechno můžou neziskovky!

Ovšem největším nepřítelem číslo jedna, absolutním arciďáblem a tím nejpodvratnějším živlem dnešní doby, který předčí i svobodné zednáře s ilumináty, jsou neziskovky! Už někdy v době uprchlické krize v roce 2015, kdy se ulicemi producíroval entomolog Konvička v čele iniciativy "Islám v ČR nechceme" (nebo snad Island v ČR nechceme?), začali všichni jeho příznivci a různí light i hard fašouni poukazovat na neziskovky a obviňovat je z propagace "woke politiky", podpory imigrantů, multikulturalismu apod. V té době našli čeští pravičáci nového obětního beránka, kterým je dodnes, nicméně většina jejich argumentů je na úrovni antisemitismu 19. století a naprosto vyvratitelná, bez ohledu na to, že valná většina kritiků neziskovek, nemá ani tušení čím se zabývají a kolik peněz od státu ve skutečnosti dostávají. Rádi používají pojem "politické neziskovky" ale pravdou je, že tyto dostávají od státu peněz snad úplně nejméně. V tomto kontextu je vtipné, že např. líheň Motoristů - Institut Václava Klause, kde pracoval Macinka, který není nic jiného, než politická neziskovka, dostal od státu celkem přes 100 tisíc korun, což ale Motoristům v tomto případě samozřejmě nevadí. Neziskovky jsou zkrátka snadný hromosvod, pracují v nich lidé, kteří chtějí, aby jim práce dávala smysl a měla nějaký pozitivní společenský dopad, lidé, kteří chtějí řešit určité společensko-sociální problémy. Neziskovkáři mají zkrátka ideály a hodnoty, které jsou opakem toho, co vyznává Turek, Macinka, Klaus nebo Okamura a mnohdy je motivuje jen chuť pomáhat a ne konkrétní politické ideály, jak se domnívají všichni pravicový konzervativci a fašouni. Navíc plat v neziskovém sektoru nepatří zrovna k těm nejlepším, takže pokud si vám někdo bude stěžovat, jak zlí progresivisti z neziskovek za svojí podvratnou činnost ještě berou horentní sumy, můžete se mu rovnou vysmát do ksichtu. V pravičácky konzervativním zjednodušeném vidění světa, je pak snadné podlehnout smyšlené představě, že v neziskovkách pracují "woke aktivisté" propagující LGBT politiku, multikulturní Evropu a Green Deal ve své nejradikálnější podobě a chtějí tuto agendu procpat do politiky. A právě z této pozice jsou neziskovky jejich novým nepřítelem, bez ohledu na to, jaká je jejich reálná práce. A to je zásadní problém, protože chtějí osekávat peníze jen na základě smyšlenek a politické předpojatosti. Samozřejmě osekávání zdrojů se určitě nemusí bát politické neziskovky jako je Občanský institut, Institut Václava Klause, Hnutí pro život ČR nebo Stop genocidě, které se snaží prosadit zákaz potratů. Naopak ty, které se zabývají sociální prací a ekologií, by měli být na pozoru, přitom valná většina neziskovek supluje stát v oblastech, kde naprosto selhává - poskytují sociální služby pro handicapované, pracují se seniory, zabývají se zdravotní péčí, prací s drogově závislými, ochranou přírody, prací se sociálně ohroženými skupinami obyvatel, mládeží, zahraničními pracovníky apod. Kde se vzala ta představa, že jde o maskování k prosazování politické agendy? Napadlo by snad někoho v letech 1992-1995, kdy zuřila válka v Bosně, napadat Člověka v tísni, protože pomáhal válečným uprchlíkům? 

A dnes? Naprosto běžná praxe! Chci vidět současnou vládu, pokud oseká neziskovkám finanční zdroje, jak bude řešit nedostatek pracovníků v oblasti péče o seniory, zdravotnictví, sociálně vyloučené, handicapované, válečné uprchlíky nebo práce s drogově závislými. Politické neziskovky, které tvoří jen výsek z celé palety neziskového sektoru, je jen výmysl pravičáky vycucaný z prstu a jen nový obětní beránek, kterého vytvořili všichni dnešní spasitelé toho správného starého světa, kterými jsou Klaus, Okamura, Zeman, Konvička, Turek, Macinka, Orbán, Fico, Trump, Musk, Putin, Milei, Kaczyński a jim podobní fašouni. Je to nový obětní beránek, podobně jako jím byli v minulosti židé, kterým se také připisovala určitá podvratná role ve fungování společnosti, ten princip je úplně stejný a stejně smyšlený. Víte co je na tom nejhorší? Že přesně v tomto duchu psali o neziskovkách už před 20 lety všichni hardcore neonáckové typu Filipa Vávry a dnes to slyšíme z úst mluvících hlav, jako jsou Turek s Macinkou! A navíc na jakém základě chtějí posuzovat, která neziskovka je politická a která ne? Je ta co se zabývá prací s imigranty politická, je politická ta, která se zabývá prací se zahraničními pracovníky nebo ochranou přírody? Doufám, že se tedy radikálně omezí i financování Fotbalové asociaci ČR a České unii sportu, protože to jsou neziskovky s tím největším příjmem statních dotací. Celé je to prostě neskutečný blud a absolutní nesmysl, kterému podlehlo mraky lidí, kteří si neumí ověřovat fakta (což je bohužel díky internetu dnes asi většina). Neziskovky je argument stejné váhy, jako, že je svět ovládán židy! Stát na ně poskytuje zhruba jen 2% svého rozpočtu, takže neobstojí ani argument, že nás stojí peníze, nehledě na reálný vliv politických neziskovek, které od státu dostávají peněz nejméně. Podle Motorek to ale vypadá, že celou politiku doteď ovládali liberální progresivistické neziskovky, naštěstí tomu už bude konec a Česko bude opět silné!

Pozor! Teroristé z antify

Vraťme to ale na začátek, nechci tvrdit, že za útokem na AFA Fest stojí pouze politické klima vyvolané touto vládou, došlo by k němu i bez nich, jelikož 30 let antify si náckové nemohli nechat ujít. Nicméně tak nějak vnímám, že se opět cítí na koni a mají pocit, že doba je jim nakloněná. Opět se objevují v ulicích, jak ukázal případ White Zone SS na Slovensku, kdy parta mladých nácků napadala v ulicích Bratislavy kohokoliv, kdo se jim nelíbil. Napadení antifašistického pochodu ve Frýdku-Místku v září 2025, lednový útok na mladé SHARP skins v Praze před Hlavákem, květnové napadení účastníka AFA Festu, jemuž předcházel útok na samotný klub, a posledním případem je zdemolované WC v pražském klubu Cross, kdy se opět ukázala náckovská inteligence, protože hákové kříže namalovali obráceně :-) Ne určitě to není k smíchu, je to apel na to, být opět ve střehu a dávat si pozor, protože je toho za těch posledních pár měsíců nějak moc. Olej do ohně ještě přililo Trumpovo rozhodnutí, následované Orbánem, zařadit antifu na seznam teroristických organizací, což je z hlediska fungování, činnosti a struktury antify úplně mimo mísu, což potvrdí každý nezaujatý politolog. Každopádně celá krajní pravice i u nás začala jásat a oslavovat Trumpovo rozhodnutí kriminalizovat antifu, od Vávry až po Turka s Macinkou, který podle mě o antifě slyšel poprvé možná tak před 9 lety, kdy se o ní dozvěděl i Trump :-D Zajímalo by mě jestli jsou pro Trumpa a Macinku teroristy i všichni veteráni 2. sv. války, partizáni a odbojáři, političtí vězni Francova režimu, nebo ti, kdo riskovali život a postavili se Pinochetově diktatuře, která svoje oponenty střílela na fotbalovém stadionu, nebo je rovnou shazovala z helikoptéry. Jsou i oni teroristé, protože se podobně jako dnešní antifa, postavili fašismu silou? Co je v kontextu dějin tak kriminálního na tom, stavět se fašismu na odpor? Je to jen trapná snaha najít smyšlené radikální nebezpečí na levici a tak jí ještě více dehonestovat nebo signál ke kriminalizaci antifašismu jako takového - v tom případě je to jasný náznak k čemu směřujeme. Nejde o to, že ve většině evropských zemí antifa nebyla zařazena mezi teroristické organizace, jde o to, že se o tom jen mluví a to bohatě stačí, zdegenerovaný internet se postará o zbytek. Každý blbeček nakrmený pravicovými nesmysly z internetu, který ještě před 10 lety ani netušil, že nějaká AFA vůbec existuje, natož jak funguje, teď papouškuje, že jde o teroristy. Vidí 20 let starou fotku Bartoše z antifašistické blokády s vlajkou AFA a hned se začínají šířit absolutní nesmysly o napojení Pirátů na antifu na levicové teroristy! Fakta v dnešní turbulentní instagramové době nikoho z těchto lidí nezajímají. Nový strašák byl vytvořen a pak už není problém toto zblblé stádo nasměrovat tam kam chcete! Navíc, když se v tomto duchu ještě vyjadřují politici, mnoho real fašounů, neonácků a podobných zmrdů má pocit, že jejich jednání teď bude ospravedlnitelné i ze strany státních autorit a v tom spočívá to největší nebezpečí, které většinou jako první pocítí menšiny a lidé ze subkultur a proto o tom píšu! Antifašistické blokády náckovských pochodů, kde docházelo ke stavění barikád z popelnic, kde lítali molotovy a dlažební kostky, všude kolem houkaly policejní sirény, nabíhaly těžkooděnci a docházelo k daleko větší míře násilí, než dnes, byli běžnou realitou nultých let, hlavně její první poloviny a nikoho tenkrát nenapadlo nazývat antifu teroristy! Média stále užívala v dozvuku 90. let výraz: "střet anarchistů s neonacisty", ale bylo to alespoň přesnější, než označení "teroristé", které je úplně absurdní. 

Jsme už definitivně v prdeli?

Ani nevím jak to celé zakončit, celé mi to příjde jako noční můra, slovník nácků z nultých let teď přebrala mainstreamová pravice, která stále více nabírá hnědý odstín. Ultrabohatí si kupují média a jejich prostřednictvím a prostřednictvím svých loutek, jako jsou Motoristi se snaží otočit veřejné mínění ve svůj prospěch a pokud jim k tomu má dopomoct latentní fašismus, nebudou váhat ho použít, aby si udrželi svoje pozice. Jenže já nechci svět, kde se má příroda podřídit kolům vašeho Jaguáru, nechci svět podle skupiny lidí, která žije odtržená od reality nás tady dole, která uznává jen individualismus, moc, uznání, prachy, prestiž a kapitalistické sobectví, bez zodpovědnosti k okolnímu světu a která jak se ještě ukazuje, nemá daleko k tomu z čeho může s pomyslným přišlápnutím na plyn, vzniknout nová forma fašismu. Pokud jsme pro všechny Turky, Macinky, Trumpy, Orbány, Musky a Mileie ekoteroristy, antifa-teroristy, liberály, nebezpečnými progresivisty, máme co dělat s vytvářením vnitřního nepřítele, což je mimochodem jedna z historických podstat fašismu. Buďte ve střehu, analizujte, diskutujte s ostatními, vysvětlujte a rozbíjete jejich lži a polopravdy, všude, kde to jen jde! Ještě není tak pozdě a pořád věřím, že dnešní společnost má stále dost brzd na to, abysme neskončili tak, jako naši předci před sto lety, kdy sílil fašismus napříč celou Evropou.

Nové číslo Reggae Recipe je venku!

Po třech letech je opět na světě nové číslo jediného domácího reggae & ska fanzinu "Reggae Recipe". Vydání s pořadovým číslem # 7 vychází právě v těchto dnech, opět s krásnou křídovou barevnou obálkou, kterou tentokrát zdobí Mr. Symarip. Oproti minulému číslu je na křídovém papíře tentokrát i celý obsah. Je vidět, že číslo od čísla se kvalita tisku a barevné provedení posouvá o další laťku výš. Původně černobílý fanzin se dnes dostal k celobarevné verzi, kompletně na křídovém papíře. A co najdeme v novém čísle? Po Mirových úvodních slovech následuje již klasická rubrika "7 hitů", kde tentokrát svůj Top 7 tracklist popisuje známá pražská selectorka Dasha Fyah, nechybí anketa na téma dubplates, kde si můžete přečíst názor našich domácích selectors a sound systémů na fenomén duplatů. V krátkém rozhovoru je nám představen žižkovský Mod secondhand Second Shot, od Patricka (ex-Kšandy Industry) si můžeme přečíst zamyšlení, co pro něj znamenají dready, následují rozhovory s Jah Screchy a Peeni Walli, kteří letos slaví 20 let na scéně, report z Polské "Sosno Ska Party" a rozhovor o benefičním projektu Energy of Dub, představení starého britského labelu Doctor Bird a mnoho dalšího. Nové číslo je k dostání na adrese reggaerecipe69@gmail.com nebo přímo na facebooku, za pouhé 4 eura / 100 kč.

Jarní novinky

Junior Dell představuje svoje dlouho očekávané album

Junior Dell & The D-Lites asi už není potřeba nějak více představovat, díky labelu Original Gravity a osobě Neila Andersona, který spolu s Juniorem Dellem vystoupil v Praze a to hned dvakrát, je domácí ska & reggae publikum s tímto jménem už poměrně dobře obeznámené. Kdo by přece jenom stále tápal, doporučuji přečíst medailonek v sekci profil a report z Juniorovi pražské premiéry na Sedmičce v září 2024. Junior Dell vlastním jménem Adrian Dell je v současnosti díky spolupráci s labelem Original Gravity vycházející jamajskou hvězdou na poli tradičního ska, rocksteady a early reggae. Poprvé debutoval v roce 2021 singlem "Miss Aranivah", nicméně největší pozornost na sebe upoutal díky singlu "Jump Around" z roku 2023, early reggae verzí legendárních hiphopových House of Pain, která ho vystřelila na evropská podia. Od té doby s Neilem nahrál hromadu dalších singlů, které se konečně dostaly na plnohodnotné album, které vyjde v polovině dubna u Original Gravity. Debutová deska nese název "Whole Lotta Skankin'" a najdete na ní celkem dvanáct tracků na klasickém LP a CD o jehož přebal se graficky postaral Robin Marhold z žižkovského Mod butiku Second Shot, kde bude po oficiálním vydání k sehnání. Album "Whole Lotta Skankin'" zachycuje Juniora ve všech jeho žánrových polohách od tradičního ska, rocksteady až po early reggae. Na desce najdete takové hity jako "Jump Around", "Miss Aranivah", "Praise You", nebo "Last Night Reggay", novinku seženete přes eshop Original Gravity nebo v žižkovském butiku Second Shot.

Čtvrtá deska amerických Noi!se je venku

Noi!se možná nepatří k nejznámějším americkým oi! kapelám, každopádně určitě patří k těm nejkvalitnějším na tamní scéně. Kapela se dala dohromady na začátku desátých let v Tacomě ve státě Washington, kolem zpěváka a kytaristy Matta Hensona. Za tu dobu stihli nahrát kromě dvou mini-alb a několika singlů, tři desky, ke kterým na začátku letošního dubna přibyla čtvrtá s názvem "Fate of the Union". Novinku si vzal na starost americký label Pirate Press, stejně tak jako jejich předešlé album "On and On" z roku 2025. Deska "Fate of the Union" vychází v několika verzích na limitovaném stříbrně metalickém, bílém, modrém a zlatém LP. Celkem na ní najdete deset zářezů klasického melodičtějšího streetpunku, převážně středního tempa. Ochutnávku z nové desky v podobě singlu "Vast Contrast" si můžete poslechnout zde, celé album k poslechu na jejich bandcamp profilu.

Real Rock... real reggae!

Real Rock je jedním z nejznámějších a nejpoužívanějších riddimů v historii reggae napříč všemi dekádami, možná bych se nebál tvrdit, že je tím nejzásadnějším riddimem vůbec. Za ty roky vzniklo přibližně asi 400 verzí s různými umělci, jejichž řada se ani nedá vyjmenovat, do svého repertoáru ho zahrnuli i The Clash nebo hip hopový KRS-One a nesčetná řada reggae umělců, jen namátkou např. Dennis Brown, Horace Andy, Delroy Wilson, Sugar Minot, Michigan & Smiley, Lone Ranger, Ken Boothe, Johny Osborne, Brigadier Jerry, Cocoa Tea, Ninjaman, Luciano a mnoho a mnoho dalších. Popularita tohoto riddimu v podstatě nikdy neklesla i přesto, že brzy bude slavit šedesát let od svého vzniku. Asi nejznámější verzí je "Armagedeon Time" od Willie Williamse z roku 1978, díky které hodně lidí řadí Real Rock do zlaté éry roots reggae, do 70. let. Nicméně skutečnost je taková, že vznik tohoto singlu sahá mnohem dál až do éry rocksteady, které tak potvrzuje, jak moc bylo pro vznik reggae formujícím žánrem, protože právě rocksteady dalo vzniknout mnoha hudebním postupům, které se nakonec propsaly i do samotného reggae. Real Rock má i přesto, že vznikl v éře rocksteady naprosto charakteristický (roots) reggae vibe a tak vlastně můžeme stále polemizovat, kdo byl tím prvním, kdo nahrál první reggae song vůbec. Pokud nahlédneme do historie jamajské muziky, jsou tu hned tři adepti, kteří se přou o prvenství prvního reggae singlu. Všichni tři mají společného jmenovatele a tím je rok vzniku 1968, který se obecně považuje za konec éry rocksteady. Tím asi nejznámějším je track "Do The Reggay" od Toots & The Maytals, který dal novému žánru jméno, dalším, kdo si nárokuje prvenství je song "Bangarang" od Lester Sterling & Strange Cole a aby toho nebylo málo, tím třetím je "People Funny Boy" od Lee Scrach Perryho. Problém je ten, že dnes vám každý z veteránů jamajské muziky, řekne, že to byl právě on, kdo má to prvenství, ať už je to v rocksteady nebo reggae, takže dopátrat se pravdy je o to víc komplikované. Jenže Real Rock byl nahrán v roce 1967, kdy v dancehallech stále dominovalo rocksteady a výtržnosti rude boys byly na svém vrcholu, reggae bylo otázkou následujícího roku a půl, přesto hudebně předběhl svojí dobu o dobrých osm let, protože má v sobě nezaměnitelný roots sound, který začal být pro reggae typický s blížící se polovinou 70. let. Vlastně je až neuvěřitelné, že něco takového bylo nahráno už v roce 1967, hudebně je Real Rock mnohem pestřejší, než všechno ostatní rocksteady, je mnohem dál, než ranné reggae z přelomu 60. a 70. let plné hamondek, které přišlo s roky 1968/69, přesto by správně mělo jít o rocksteady ale všichni vnímáme Real Rock jako reggae?! Takže není nakonec tím prvním reggae songem právě Real Rock? Pravděpodobně nejznámější reggae riddim na světě, který byl nahrán o měsíce dřív, než první oficiálně uznávané reggae písně, riddim který vznikl v éře rocksteady, kterou předběhl skoro o deset let a kterému nikdo prvenství prvního reggae songu nepřisuzuje! Je otázkou, čím se tedy to prvenství vymezuje, pokud bereme měřítkem to, že po vzniku těchto singlů začalo docházet k výraznějším změnám v celkovém soundu a postupech producentů, pak ano, prvenství patří písním jako "Bangarang", "Do The Reggay", či "People Funny Boy", protože po nich přišlo něco nového ale pokud bereme jako měřítko hudební ztvárnění, to prvenství má podle mě jednoznačně Real Rock, který by mohl být považován za takovou první vlaštovku, která předznamenala příchod hudebních změn. A nemění nic na tom podle mě ani fakt, že oficiálně Real Rock vyšel právě až v roce 1968. V té době bylo běžnou praxí novou věc nechat nejdřív kolovat po sound systémech a pokud se ujala, tak teprve potom jí vydat.

Coxone Dodd

A kdo vlastně stojí za jedním z největších hitů Jamajky, kdo byli ti geniální muzikanti? Za vznikem Real Rock nestojí nikdo jiný, než legendární label Studio One, producenta Coxsona Dodda a jeho tehdejší studiová kapela Sound Dimension, kterou v roce 1967 založil jeden z nejnadanějších reggae klávesistů Jackie Mitto, původní člen Skatalites. Mitto po rozpadu Skatalites zakládá kapelu Soul Vendors, z kterých později vznikají Sound Dimension. V této kapele se prostřídala celá řada významných muzikantů od saxofonisty Cedrica Brookse, basáka Leroye Sibblese až po kytaristu Ernesta Ranglina. Mitto v polovině 70. let emigroval do kanadského Toronta ale v průběhu let se stále vracel nahrávat na Jamajku, dokonce navázal spolupráci s dalšími jamajskými přistěhovalci v Kanadě, jako např. s Lordem Tanamo a nahrával i v Torontu. Pojďme se ale vrátit k sestavě, která se sešla v tom v roce v Jamaica Recording Studiu, hlavním stanu Studia One. Hlavou Sound Dimension byl sice Jackie Mitto ale po svém boku měl basáka Borise Gardinera, kytaristu Erica Fratera, trombonistu Vina Gordona, bubeníka Phila Callendera a za mixážním pultem samotný Coxson Dodd. Tato sestava je zodpovědná za jednu z největších jamajských hudebních senzací a jelikož každý z nich se později zapsal do dějin reggae, tak se podíváme i na jednotlivé členy Sound Dimension. O Jackiem Mitto už byla řeč, jeho geniální klávesy jsou asi tím nejvýraznějším rysem Real Rock, stejně jako basová linka, kterou hrál Boris Gardiner, který později hrál v tak významných kapelách jako byly Upsetters nebo Aggrovators. Jeho basu můžete slyšet v hitech jako např. "Elizabethan Reggae" z roku 1970 nebo "Police and Thieves" od Juniora Murvina, kterou předělali The Clash. Kytarista Eric Frater později spolupracoval s vokálními skupinami jako např. Gladiators, kde je doprovázel v písni "Hello Carol" nebo s The Heptones, kde se podílel např. na písni "Sweet Talking". Vin Gordon známý pod přezdívkou "Don Drummond Junior", žák slavné Alpha Boy School a od 80. let také člen znovuobnovených Skatalites, jeden z nejvýznamějších trombonistů v historii reggae. Jeho medově znějící melodie je spolu s klávesami a basou dalším z charakteristických rysů této legendární instrumentálky. V průběhu své kariéry spolupracoval např. s The Heptones, Bobem Andym, Lee Scrach Perrym a také se podílel na albech Kaya a Exodus Boba Marleyho. Posledním z této pětice je bubeník Phil Callender původně narozený v Colonu v Panamě, který se začátkem 60. let přestěhoval na Jamajku, kde se krátce po svém příjezdu začal díky zálibě v nově vzniklém ska, učit hře na bicí. Díky známostem mezi muzikanty se dostal, nejprve jako záskok do Studia One a později i jako pravidelný studiový hráč. V průběhu dalších dekád se z něj stal jeden z nejdůležitějších bubeníků, který např. stojí za steppers kick paternem, jedním ze základních bubenických reggae rytmů. Tato pětice pod producentskou taktovkou Coxona Dodda, je zodpovědná za jeden z největších hitů v historii jamajské muziky, za singl, který dost možná definoval reggae, ještě předtím, než vůbec vzniklo.

"No future!" realitou?

Punk je tady s námi již padesát let, za tu dobu prošel mnoha proměnami, mnoha vzestupy a pády a přinesl mnoho subžánrů, které dokazovali, že má stále sílu a potenciál se posouvat  dál. Nikdy ale nečelil tomu s čím se musí potýkat právě v posledních letech. Vždy byl spíše okrajovým žánrem ale dlouhá léta měl sílu oslovovat kids po celém světě a nabalovat na sebe další a další generace, nicméně mi příjde, že to se teď pomalu mění. Zhruba tak od roku 2017 pozoruji (a jak je vidět, nejenom já) jistou generační stagnaci, kdy razantně ubylo nově příchozí mladší generace, která nejen, že by byla pasivním "konzumentem" scény ale také by do ní začala přispívat svým dílem, aby s nadsázkou řečeno: těm starším "nakopala prdel", převzala otěže a ukázala jak se to dělá! Bohužel, až na pár výjímek k tomu nedochází. Právě nastala situace, kdy paradoxně máme možná ještě větší množství kapel, než kdykoliv předtím, mraky koncertů každý víkend po celý rok ale velkou většinu z těch kapel a návštěvníků tvoří především třicátníci, kteří dnes tvoří to nejmaldší jádro scény. Nechci samozřejmě generalizovat, vycházím jen z toho co vidím kolem sebe, ne všude to musí být tak, jak popisuji a i já občas narazím na pár výjimek. Navíc nemám pochyb, že na koncertech kapel typu Vision Days, S.P.S, The Fialky, nebo N.V.Ú, těch mladších bude stále poměrně dost, ale uteklo mnoho let na to, aby prošli sítem klasických pogo punkovek a začali objevovat tu hlubší stránku punku a stejně tak, jako mnozí z nás se postupně dostávali ke crustu, hardcoru, anarcho-punku nebo oi! Snažím se už několik let pochopit, co se stalo, že punk "ztratil" na atraktivitě, co se stalo, že dnešní kids netáhnou subkultury a kytarová muzika. Nemohl se přece vyčerpat jen proto, že je mu 50 let, hiphop je jen o něco málo let mladší žánr a stále táhne neuvěřitelné množství děcek, tak proč zrovna punk? Co se stalo, že najednou jakoby mu došel dech a na svých bedrech ho drží těch pár šílenců, kterým se vryl tak hluboko pod kůži, že se toho nadšení nemohou zbavit ani ve svých třiceti / čtyřiceti nebo možná i padesáti letech, kdy už dávno mají děti, rodinu a hypotéku? Není punk v kontextu dnešní doby zkostnatělí a příliš rigidní i přesto, že je znát určitý hudební vývoj a nabízí širokou paletu subžánrů? Otázka ale je, co je tedy ta zkostnatělost a rigidnost, to že nechce ustoupit ze svých principů a postojů, které mnohdy nesouzní s pravidly dnešního umělého digitálního on-line světa? Když to udělá, bude to stále ještě punk? Na druhou stranu právě toto by mu mělo stejně tak, jako v 70. letech dávat energii k protestu a důvod pranýřovat neduhy dnešní digitální společnosti, čili v tomto ohledu si nemyslím, že by ztratil něco ze své relevantnosti, pokud bereme punk jako hudební protest. A jak vidím u dnešní mládeže, ne všichni z nich jsou apatičtí a k fungování dnešního světa lhostejní, hodně z nich uvažuje kriticky, což je vidět na mnoha demonstracích, čili logicky si člověk říká, že i pro ně by mohl být punk přitažlivou formou vzdoru (všichni ten pocit známe, když nám bylo sedmnáct), nebo něčím z čeho se ten vzdor probudí. 

Ale jak je vidět není tomu tak, jako kdyby subkulturní vymezování bylo něco, co patří do 20. století, maximálně ještě tak do nultých let. Přiznejme si fakt, že žijeme v době, která je naprosto odlišná od analogového světa, do kterého jsme se narodili, internet vše převrátil o 180 stupňů, vše ovládl, změnil kanály komunikace ale bohužel s tím i určité návyky, které platily po desítky let do příchodu digitální revoluce (nebo snad degradace?). Mnoho děcek negativně ovlivnil a připoutal jejich pozornost ke stupidním bezobsažným videům na Tik Tiku, Instagramu a vyprádzdněné egoistické verzi hiphopu, kde se oslavují hlavně prachy, zahltil je neuvěřitelným množstvím obsahu, který ani nejsou schopní vstřebat. Vše jim naservíroval pod nos, včetně muziky, kterou do určité míry pokřivují na algoritmech založené aplikace typu Spotify, čili už se nemusíte ani zaobírat hlednáním muziky, umělá inteligence vám jí naservíruje sama (což je něco tak strašně děsivého, že se mi nechce věřit, že je to realita). Kam mají pak dnešní kids soustředit svojí pozornost, když žijí v naprostém digitálním smogu a v iluzi zdánlivého dostatku všeho? Mají vůbec za těchto podmínek možnost se dostat k něčmu hlubšímu, pro něco se nadchnout a je jedno jestli je to zrovna punk nebo třeba metal, však si sami odpovězte, proč dnešní kids nezakládají kapely? Mají vůbec možnost odejmout tu masku iluze, která jim dává pocit, že dnešní svět je "prostě skvělý", tak proč se bouřit, proč se vymezovat? Je jasné, že v takovém světě má punk snad nejvíce stíženou pozici, kterou, kdy ve své historii měl, pokud má být stále hlasem rebelující mládeže a možná to je důvodem jeho generační krize. Pak ale vyvstává otázka, jak jeho pozici změnit, aniž bysme ho oběsili na oprátce on-line světa a Spotify algoritmů ve kterých se dnes vše odehrává? Na druhou stranu to o čem se tu zmiňuji se týká především našeho západního prostoru, potažmo Evropy a Severní Ameriky. Mládež v zemích globálního jihu, která žije v mnohem těžších podmínkách, než my, trápí úplně jiné problémy a jak je vidět možná právě do zemí jako je Indonésie, Barma, Malajsie a na předměstí latinsko-amerických měst jako je Lima, Quito, Bogota, Mexico City, či Sao Paulo bysme měli občas upřít svoji pozornost, pokud máme pochyby o budoucnosti punku. Ale možná, že ještě ne vše je ztraceno. V poslední době vídám na některých koncertech mladší generaci punks & skins, kteří mají maximálně tak dvacet let a upřímně řečeno, je to po nějakých 9-10 letech, kdy se zase začínají (i když hodně minoritně, oproti minulým dekádám) objevovat mladší kids. Jak kdysi řekl Joe Strummer: "The Future is Unwritten" a možná, že za pár let bude myšlenka této úvahy už dávno neplatná! No a jelikož si myslím, že toto je téma víc, než aktuální, zajímal mě názor i ostatních lidí, kteří jsou nějakým způsobem zainteresováni ve scéně ať už v kapelách, či jako promotéři koncertů nebo vydavatelé fanzinů. Těm sem položil následující otázku, která v podstatě shrnuje, to o čem jsem psal.

Nemáte pocit, že za poslední dekádu scéna, bez ohledu na to jestli jde o punk, hardcore, oi! nebo ska celkem zestárla? Na koncertech potkáváme dokola jedny a ty samé tváře, nejmladší lidi ve scéně mají lehce pod třicet a i když máme poměrně velké množství nových kapel, většině členů je přes třicet. Jak kdyby časy, kdy k těm nejaktivnějším patřili davacátníci, kteří zakládali kapely, psali fanziny a organizovali koncerty, byly už dávno pryč. A když už se pár mladších kids objeví, člověk je vidí jen příležitostně, jak kdyby chodili jen na koncerty těch známějších kapel a ne na všechno, co se děje. Co myslíte, že je důvodem, že tahle muzika a subkultura s ní spojená už není pro dnešní Evropskou a Americkou mládež tak atraktivní? Nestojí za tím i sociální média jako Tik Tok nebo Instagram a všechen ten umělý prefabrikovaný moderní internetový svět, který představuje všechno, proti čemu se punk vždycky vymezoval? A právě proto, že se punková subkultura stále z velké části drží mimo sračky sociálních sítí (Facebook berme jako náhražku za kapelní stránky), tak je pro mladé jaksi neviditelná? Nebo možná centra těchto subkultur už nějakou dobu neleží tady na západě ale přestěhovali se někam do jihovýchodní Asie a latinské Ameriky a jenom náš zakořeněný "západní egocentrismus" nám to neumožňuje vidět.

Šoty / Zeměžluč

Je to přesně tak, jak již píšeš ve své otázce. Ano, svět je úplně jinde než před čtyřiceti lety když jsme začali hrát. Nejen, že je jinde, ale strašně rychle se mění a s ním i lidé. Všechny mladší generace se již rodí do něčeho zcela jiného než ty před nimi. Mládež v Evropě i Severní Americe se rodí do neskutečného blahobytu. Potřeba revolty a angažovanosti je u drtivé většiny mládeže nulová a nebo minimální. Jak jinak, když je vše dosažitelné, když jsou obklopeni vším nač si vzpomenou a v ničem v tomto globálním blázinci nestrádají. Bavíme se o většině, ne o extrémech nebo procentuální menšině populace konkrétně na těchto dvou kontinentech. Tito mladí jsou ve své většině zkrátka zcela jinde a tím pádem i jejich zájmy. Podívejme se na to spíš tak, že je zázrakem existence těchto subkultur v tom rozsahu v jakém dnes vůbec jsou. Není to tedy jen otázka poslední dekády, ale jde o dlouhodobý trend. Toto se přece nakonec týká veškeré živě hrané muziky a s ní spojených aktivit. Mladí lidé jsou dnes v zajetí všech těch technických vymožeností jež jmenuješ. Ono jim to sice umožňuje spoustu jiného, ale daleko více jim to v životě bere - tedy dle názoru mne šedesátníka.

Kozel / Thalidomide

Ahoj, nesnadné otázky kladeš. O tom vycházejí celé knihy a pojednání. Zkusím jen telegraficky. Tahle anketa (díky za ní!), si už ve svém základu i v zásadě sama odpovídá. Trendy v kultuře se sice mění, ale ano, v konečném důsledku jsou tzv. sociální sítě (jaký to eufemismus pro turbokapitalistickou a autoritářskou metlu lidstva) zodpovědné, kromě jiného i za zmrtvění městských, lokálních, potažmo celosvětových (kontra)kulturních proudů. Ovšem pozor, samy o sobě by na to přesto nestačily, nebýt "lidské" lenosti (všimněte si že je na prvním místě), tuposti a stádnosti. To jsou tři soupeři, které ostrůvky pozitivní deviace nikdy nemohou porazit, ale mohou se o to stále pokoušet. A to je ta rozdílová, klíčová činnost, kde je na vás, čím jí učiníte náplň. Mně je kupříkladu vlastně jedno jestli je scéně a (kontra)kultuře v průměru třináct nebo sedmdesát tři, nebo jestli se její potenciální konzumenti dobrovolně podvolují brainrottingu nebo brainwashingu a na základě toho seděj ustrašeně doma; jádro socializace, rezistence a networkingu zabít nelze. A pokud k tomu chcete být náhodou soundtrackem, ano, je to čím dál těžší, musíte být dobří, komunikativní, zábavní, odolní, političtí, výtvarní a hlavně, relevantní. Otázka, lze to dělat poctivě a svědomitě jinak, i když na vás ve zkušebně kouká jeden člověk? Rather.... taqwacore then mediocore. Příhoda s ponaučením na závěr. Starší půlka kapely naprosto pohrdá "sociálními" médii a je připravena nést riziko autentické "neviditelnosti", avšak čistoty, mladší polovina si to bez nich ne zcela dokáže představit, byť jsou obřími kritiky tech bros. atd. Co zvítězí? Vnitropodnikové autoritářství, nebo pluralitní demokracie? V konečném zúčtování pouze většinový BOJKOT. Znič, co tě může zničit. Díky za prostor.

Karol / 29. August

Je to tak, ako píšeš. Aj keď v Bratislave sa stále častejšie objavujú na koncertoch partičky od pätnástich do osemnástich a v poslednom čase sa mi zdá, že ich je stale viac. Ale nie som si istý, či to je chyba len tých mladých, socialných sieti a moderného sveta. Kapely stratili, asi aj vekom svojich členov, trochu zo svojej údernosti, a samozrejme aj tie čo majú čo povedať, hovoria predsa len iným jazykom ako je jazyk mladých. A to naozaj nemyslím tie kapely čo si idu stále pivo, holky a rock'n'roll, to je ináč veľmi smiesne, keď toto zo seba dávajú ľudia okolo päťdesiatky. Takze tí mladí, ktorých baví hudba a majú nejaký názor na svet a revoltu v sebe, pozerajú na iných interpretov. A ti sa stavajú punkom súčasnosti (Kneecap, Berlin Manson u nás nebo Bob Vylan). A k tej Ázii, tam ma to aj osobne prekvapilo, ale tam je to veľmi politické, napríklad v Indonézii, kde tie punkové a oi! kapely sú naozaj hlasom protestu.

Martin / Jet8

Jo, vesměs souhlasíme, scéna stárne a my s ní. Po covidu sem začaly jezdit v mnohem větší míře velké kapely světového formátu a na takový koncert můžeš jít v podstatě každý týden. Tím se ta scéna vyčerpává. Může to být jeden z těch důvodů, na druhou stranu punk furt žije, jen má jinou formu. Mladý lidi furt choděj na koncerty, jen se chtějí definovat se "svojí" scénou. Stejně jako pro mě byli v devadesátkách Sex Pistols starý legendy, který jsem si rád občas pustil, tak jsem si ale chtěl jít svojí vlastní cestou a zajímaly mě víc současný mladý kapely. A to se asi děje i teď. Mladý lidi na undergroundový akce choděj, jen se to přesunulo k trošku jiným žánrům. Z naší zkušenosti se to ale liší i město od města, občas jsme příjemně překvapení. Je potřeba generace propojovat. O sociálních sítích si myslíme svoje, ale neobejdou se bez nich ani ty největší punkový kapely současnosti. Doba plakátů už je sice dávno pryč, ale je pravda, že díky negativnímu dopadu socek na celou společnost se jejich doba snad zase vrátí. Je to na každém z nás!

Bart / Proti směru

Osobně to vnímám jako přirozený vývoj. Tak jak se mění doba a svět kolem nás, mění se i punk, oi! a hardcore. To, že je méně lidí a scéna stárne je logické a popravdě mi až tak nevadí že se oi!, punk a HC stáva opět undergroundem, tak jak tomu bylo v počátcích. Každá generace má svou revoltu a je skvělé, že tahle subkultura obstála v čase a je stále aktivní. Když jsem byl před pár lety v Londýně na The Damned, byl jsem tam v 41 letech jeden z nejmladších a nebylo problém vidět skins a punks, kteří měli přes 70 let. O to víc si vážím každého mladého člověka, kterého punkrock chytne za srdce a nepodlehne trendům doby. Socialní sítě a rozškatulkování má negativní dopad na scénu a to ve smyslu, že dřív být punkerem, skinheadem chtělo mít koule na to postavit se většinové společnosti. Každodenní šarvátky s nácky atd., jsou toho důkazem. Dnes je za monitorem každý hrdina a každý snadno může sdělit svůj názor a může také snadno pomluvit, urazit a ublížit, aniž by došlo k očnímu, či jinému kontaktu. Dnes můžeš být punkerem, oi!, či HC za pět minut, stačí si pres eshop objednat oblečení a veškeré info ti přesně dohledá chat gpt. Rád vzpomínám na dobu, kdy jsme každou informaci, nebo hudbu hltali a těžko se k ní dostávali. Víc jsme si všeho vážili. Pokrok nezastavíš a tak jsem rád, že je tu pořád skvělá parta, která společně stárne a kde se čas od času objeví mladá krev.

Honza / Štamgasti

Ahoj, samozřejmě máš z velké části pravdu. Když budu mluvit za sebe, tak od doby, kdy jsem začal objevovat první punkový a oi! nahrávky, stejně jako i třeba metalové, což je někdy kolem roku 1993-94 se změnilo spousta věcí. A je to prostě a jednoduše vývoj. Dřív nebyl internet, telefony, s tím žádné sociální sítě a stejně všechny komunity fungovaly. Taky to byla doba porevoluční euforie, všechno bylo nový. Dýchal si nasával to. Kapel bylo hodně, ale taky spoustu s jepičím životem. Ty, co hrají dodnes jsou kultovní. Nicméně bych to neviděl tak černě. Myslím, že kdyby dnešní možnosti byly i před těmi třeba třiceti lety, využívaly by je lidi taky. On celkovej trend je dnes u mladé generace jinej. Nejde jen o sublkultury. Ty sociální sítě poměrně dost desocializují. Je to pro dnešní puberťáky jednodušší způsob komunikace. Nemají tak potřebu se slejzat v klubech, nebo hospodách. Z mainstreamové hudby se vytratila, jak to říct - hudba, opravdovost? Z TV zmizely hudební pořady, pitomý Eso a podobně. Ale zase, nedá se to globalizovat na všechny. Je pravda, že kamkoliv jedeme hrát, potkáváme cca zhruba stejně starý (vintage) lidi jako my. Ale víme i o mladší generaci. U nás v Brně se vylíhla parta okolo kapely Septum Šejdrem. Když jsme se potkali, bylo jim nějakých 15-16 let. Uplnej zázrak! A jsou strašně akční, mají kolem sebe podobně starý kámoše, kteří mají další kapely a co tak pozoruju jejich koncerty po Čechách i Slovensku, často hrajou s podobně mladýma pubošema, což je prostě super! Snažíme se je brát na koncerty, když je možnost, držíme tomu palce. Tik Tok třeba jde mimo mě osobně. Taky už "neumím všechno", ale kdo ví. Kdyby existoval v roce 1977, myslíš, že by tam třeba The Clash nebyli, těžko říct? Jde asi o obsah, ne o platformu. Za nás byly DIY ziny, byla jich naštěstí tuna. Ale kdyby se stejný obsah dal přenést v době zinové na Tik Tok, třeba by tam i byl. Ale můžu se plést. Uzavřel bych to bonmotem od The Fialky: "Každá generace má právo na svý Stouny."

Datra / Rozpor

Punk ako hudobný žáner má päťdesiat rokov, je za zenitom a je to hudba starších ľudí. Navyše je ešte aj väčšinou obsahovo dosť irelevantný a skostnatelý. To, že už toľko neoslovuje mladých je úplne normálne a prirodzené. Bolo by divné a nezdravé keby tomu bolo naopak. Je to prirodzený vývoj ako s každým žánrom. Neviem, či sa niekam presťahoval, lebo ma to ako "zakoreneného západného egocentrika" ani nezaujíma :-D Každopádne "Keep calm - Punk's not dead, vy volové!"

Martin / Remdik

Zostarnutá scéna nie je pocit, je to realita. Väčšinu dôvodov si trafil priamo v otázke. Kedysi boli tieto subkultúry jedinou cestou, ako vyjadriť nesúhlas so systémom a niekam patriť. Dnes mladí vyjadrujú svoj nesúhlas cez sociálne siete z pohodlia gauča. Chýba im chuť a motivácia reálne niečo tvoriť, zakladať kapely alebo robiť koncerty. Jasné, občas sa na koncertoch objavia aj mladé tváre, čo nás teší, ale nie vždy je to obraz z ktorého máme radosť. Nedávno sme boli svedkami toho, ako si partia mladých ľudí bez hanby a priamo pred ľuďmi šľahala ketamín a piko. Povedzme si to na rovinu, drogy nie sú cesta, je to cesta do sračiek a Sid Vicious nie je punk! Toto je jeden z hlavných dôvodov, prečo je scéna a veľká časť spoločnosti tam, kde je. Verím, že žánre ako punk, oi!, hardcore alebo ska prežijú ale musíme preto niečo robiť. Treba podporovať organizátorov, ktorí majú chuť robiť akcie v tejto dobe, tvoriť kvalitné priestory a dať šancu mladým kapelám, ak sa nejaké nájdu. A my ako kapely musíme otvárať aktuálne a hlbšie témy, ktoré ľudí serú dnes. Nemôžeme dookola omielať texty spred tridsiatich rokov. Buďme aktuálni, nekompromisní a skúsme mať na seba, a okolie trochu prísnejšie nároky. Dík za otázku a záujem.

Trojka / DIY Pilsen Gigs, RAW Zine, ex-Vzteklec

Zdar, tady Trojka. Vím, že lehce jsme takhle debatovali již na koncertě v Panterovi. Nicméně tohle téma o "přestárlosti scény" je na přetřesu již nějaký ten pátek, bylo již leccos napsáno a taky jsem i něco vyslechl od různých lidí. Tahle otázka mě vlastně taky zajímá, ale na druhou stranu mám pocit, že se v tom my "pamětníci" utvrzujeme, že to tak je a možná chceme takhle remcat, že dřív ta tráva byla na koncertech přece jenom o něco zelenější. Já jsem začal chodit na koncerty asi před dvaceti lety a to už kurva nějakýho piva v knajpě proteklo a ta dnešní doba je prostě jinde, co platilo dřív, už prostě neplatí. V prvním čísle Trhaviny vyšla anketa "Hardcore nad 30", bavilo mě to číst, ale taky mi nepřišlo, že by to v tom srovnání bylo o tolik horší, protože já to předtím třeba nezažil, bylo to prostě jiné, úměrně době. Také si vybavuji zajímavý rozhovor s kamarádem Erikem, který je o něco starší, než já a psal článek ke mně do zinu o Plzeňském aktivismu. Když mi o tom před pár lety povídal, moc jsem tomu nerozuměl, ale teď už to naprosto chápu. Jde o to, že mladí punkáči se nemají kde potkávat s těma staršíma a obráceně, z toho vyplývá, že mladý nemají představu o tom co bylo před tím, protože ty starý jim to nemají kde říct a ze stejného důvodu si ty staří punkáči myslí, že to stojí za hovno, protože prostě nemají přehled o tom, že se něco aktuálně děje. S přibývajícím věkem totiž může přijít rodina, odklon jiným směrem, vyhoření apod. Netvrdím, že tohle musí být pravidlo, ale mám pocit, že se to děje a pokud ne, tak alespoň myšlenka je to zajímavá.

Dalším takovým zamyšlením by bylo zda tahle "naše scéna" je pro mladé lidi zajímavá, proč by to někoho mělo vlastně v roce 2026 bavit, co může "scéna" nabídnout? Nejsme přes hlásanou otevřenost všemu až moc zakonzervování a pro mladší generaci lehce vyprázdnění? Hodnoty, které zajímají nás, nemusí zajímat mladé? Na druhou stranu nemyslím si, že je úplně tak zle, například kluci v Plzni kolem Toutatis crew, kapely Hyacinth, LiliXElbe nebo nově Blisterer, jsou dost možná nejlepší kapely, které tady v Plzni byly a jsou to pořád mladý kluci. Myslím, že zrovna v Americe je ta scéna celkem zdravá, co se týče věku nebo respektive, záleží na lokaci a na aktuální vlně, která je zrovna trendy. Další zásadní bod by mohl být, jakási roztříštěnost scény. Dřív si pamatuji, že nebylo tolik koncertů a chodili jsme na kde co, hlavně, že je večírek a můžeme dělat bordel. Teď se spíš probíráš kam jít, víc si vybíráš a také neustálý boj s časem, kterého moc není. Nedílnou součástí "scény" býval vždy alkohol a bujaré večírky. Je ještě v dnešní době pro někoho zajímavé jít se vykropit na koncert a druhý den být jako zombie? Jasně, existuje sXe, ale víš jak to myslím, teď se daleko víc hledí na zdraví životní styl atd. Nová doba přináší nové možnosti a to jsme ještě nenakousli sociální sítě, ale o tom jindy. Nicméně si říkám jestli je přínosné se ankety účastnit, protože ono dost možná to takhle není, jen na to koukáme špatnou optikou nebo chodíme na špatné koncerty, kdo ví?

Asta / DIY Pilsen Gigs, Sarayevo, ex-Kawakamiho rýže zine, ex-Vzteklec

Ahoj, díky za otázku, téma aktuální, i když tisíckrát omílané. Je pravda, že už třeba v roce 2015, když jsme jezdili na Ostrovy, jsme tam byli na akcích nejmladší punx (bylo mi lehce před třicítkou), jakoby kolébka punku tenkrát naprosto vyhořela. Situace ale hodně záleží na místním kontextu. Nové kapely vznikají, hrají třeba méně/více extrémní styly, ale stále punk. Taky nutno říct, co to ten punk je, co je ta scéna, někam chodíme my a někam jinam chodí posluchačstvo E!E, kde bude věkovej průměr například dvacet let. Ty geneze jsou pak různý, lidi toho nechaj nebo jsou líný, opustí je taková ta adolescentní revolta. Naprosto běžný a normální. Ty časy, o kterých píšeš jsou ale asi opravdu pryč, čest výjimkám. Přelévají se různé trendy, vytrácí se politika a množí se pokusy uchopit další a další hudební styly. Velmi aktivní jsou mladší ročníky například v grindcore, power violence, což jsou styly, které mají výchozí bod v metalu a punku a dávno ho překonaly. Jsem za ně rád, i když mě sere, že je dnes často důležitější forma (rychle a technicky zahrát blastbeat!), než obsah. Punk, ska, hardcore a další styly jsou také stále velmi alternativními žánry, vždycky byly na okraji a patří tam! I když třeba dříve táhly více lidí, vždycky jsme byli menšinou, nechtěli jsme být většinou! I přesto tahle "free" menšina až velmi často sklouzávala k exkluzivitě: punkáčstvo se povyšovalo nad zlatou mládež, hardcore kids zase pičovali na lidi, co žrali maso a nebo chlastali! Tahle určitá forma exkluzivity, nebojím se říct až povyšování, způsobovala rovněž uzavření týhle scény lidem z vnějšku, spolu s tím, že to je vlastně underground, neměla možnost oslovit v posledních letech mladší lidi a neměla dokonce možnost ani nic nového nabídnout. Z punku ale nevymizely jenom mladší ročníky, odešlo i spousta kamarádů a kamarádek, který s náma vyrůstali. Někteří a některé se dokonce vybarvili a jsou z nich otevření rasisti, politici, nebo prostě jen fotři a matky. Tím do jisté míry vymizely i aktivistický myšlenky, byť mnoho z nich hraje třeba v kapele, nijak se nevymezuje. Z druhý strany se ale taky zdá, že kdo dneska dělá nějakou formu aktivismu v tzv. punkový scéně je rovněž často terčem posměchu i uvnitř týhle scény. Terčem "starejch" dinosaurů, kteří ví, o čem je život, o čem je svět a vysmívají se problémům současný doby i problémům mládeže. Okrajem jen shrnu například duševní zdraví, sexualita, chudoba, bydlení v hajzlu apod. tohle jsou prostě relevantní témata. Je mi z těhle idiotů, kteří bagatelizujou problémy mladejch a problémy dnešní společnosti na pouhé: "INSTAGRAM je sračka, mladý nic o světě neví, my víme a oni jen tuší, nic není černobílý", vlastně smutno. Pokud jsi vyhořel táhni hrát vyumělkovanej metal, vole! Obdobně je to také v diskuzích a aktivitách ve virtuálním světě, o tom ale není tahle otázka. A tak tenhle rozklad spolu se stárnutím hudebního stylu, populace (demografie je zmrd!), změnou diskurzů a rétoriky podle mě stojí za tím, proč tady nová mladá punková scéna téměř není (opět čest výjimkám, např. kapela FOSGEN, ANTISTRESS, z jiného sudku třeba VČERA BYLO POZDĚ apod.). Ale není tak špatně, stále tu něco zůstává. To, co to všechno za mě drží pohromadě je agresivní a nasraná hudba, přátelství a touha po (sociální) spravedlnosti. Tohle může bejt pro lidi z venku dost náročný. 

Ne každej miluje agresivní, hlasitou hudbu, divný zjevy, číra, alkohol, drogy. Hodně mladších ročníků je dneska aktivních, nesou témata sociální, nebo třeba klimatický spravedlnosti, vymezují se proti politice, demonstrují za práva menšin, nebo utlačovaných skupin, bojují proti kožešinovým farmám. Dělaj to, co dřív punx! Nemají ale potřebu se zařadit do nějaké subkultury. Tohle je pro mládež, podle mě taky ten důvod: "Jsem víc individualistickej, nepotřebuju někam patřit!" Nakonec nositelem revolučních myšlenek dneska nejsou subkultury, ale zejména sdílenej virtuální prostor! Dobrý sluha zlý pán. V tomhle prostoru ve kterým chtě nechtě fungujeme už vlastně skoro všichni se utváří i myšlenky, diskurzy, sounáležitost. Pak stačí jít ven jednou za měsíc, potkat se, pomilovat, poklábosit a zase zalézt. Nemusíš číst ziny, mluvit s lidma, chodit na koncerty. Vše máš na dosah, sere Tě to? Dělej to jinak, stejně je to vždycky jenom na nás! Mladý za to nemůžou, prostě to je doba. Odpověď na poslední část otázky. Tvoje úvaha je tady dost zkratkovitá (sorry!), je taková evolucionistická, jakoby říkáš: "Tam v Orientu jsou ještě pravý punx a revoluce na denním pořádku a my jsme už tuhle fázi přešli a vyhořeli." Myslim si, že jinde ve světě punk žije svým vlastním životem, máme různé kulturní kontexty, všude se vymezujem, ale asi jinak radikálně. Např. punx v jižní, nebo střední Americe, nebo v jihovýchodní Asii vydávají skvělý desky, jsou živelný, divoký, po ulici běhá desítky lidí s číry, žijí na squatech, bojují s lokální administrativou, nemají co žrát v takových podmínkách ti nezbývá víc, než přitvrdit, žít to naplno! Je tam i jistej nádech toho nihilismu, podobně jako u nás v 80. letech. I tihle lidé migrujou a dostávají do Evropy tuhle určitou živelnost! Často se usadí např. ve Španělsku nebo Německu, dělaj ziny (např. PAPERCORE), jezdí po akcích v Evropě. Takovej meeting point je třeba IZERO HARDCORE FEST. Tam jsem neměl nikdy pocit, že "vymíráme". Jasně, že v Evropě, kde máš všechno na talíři, to tak prostě není, nechcípáme hlady, není tu absolutní extrémní chudoba, ale přesto jsou tu "naše krize", "naše problémy" – drahý bydlení, komercionalizace medií, monetizace revolty, apod. Vidím lidi, co proti tomu bojujou, ale ne pod vlajkou punku, no. A co dělají čeští punx? Jedni poslouchají VISION DAYS, lejou a fuck off všechno (odkaz právě těch 80. let) a druzí láteří, že tu není žádná mladá krev! Každýho volba.... Díky za prostor!

Darrel / Brigata Vendeta, ex-Harrington Saints (USA)

Myslím, že jsi vystihl spoustu podstatných věcí a ano, scéna určitě stárne. Řekl bych, že většina dnešních kapel jsou většinou třicátníci, čtyřicátníci a teď asi mluvíš s jedním z těch nejstarších, když nepočítám pár starých britských kapel. Každopádně si myslím, že je to kombinace mnoha faktorů. Dnešní mládež má mnohem víc možností, čemu se věnovat ať už si o tom, čemu se věnují myslíme cokoliv. Děje se toho strašně moc. Jsou prostě takový víc "hybridní", zajímají se o spoustu různých věcí, nejsou to jen punkeři, skinheadi nebo hardcore kids. Chodí třeba na úplně jiné koncerty, což nám může třeba znít divně ale podle mě je to prostě způsob, jakým to dnes chodí. Další věc je, že punk už možná dávno nepůsobí tak "cool", rebelsky nebo dokonce "nebezpečně přitažlivě". Víš co, když do toho člověk poprvé proniká, má to v sobě něco trochu "děsivého" a přitažlivého zároveň ale dnes to mladým může připadat spíš trapné nebo nezajímavé. A na druhé straně tu máš třeba oi! nebo skinheadskou scénu, kde většina mladých už vůbec netuší. Všechno, co o tom ví, je z televize a tam je to skoro vždycky zobrazené negativně. Tak proč by se chtěli přidávat k něčemu takovému? A pokud si o tom opravdu myslí to, co vidí v médiích, tak je vlastně dobře, že se nechtějí přidávat k žádným tupým a násilným boneheadům. Navíc u skinheads je to vidět nejméně, že by se k nim dnešní kids přidávali. Není to prostě jednoduchý, taky si myslím, že pro dnešní mládež je svět díky sociálním sítím až moc zjednodušený, nemusí chodit někam hledat kapely nebo se hrabat po obchodech v deskách ani objevovat scény, které by je zaujali, všechno mají na dosah ruky online.

Takže ano, je to kombinace několika faktorů. Na západě, konkrétně tady v Severní Americe, je to, jak stárnutí scény ale možná i fakt, že dnešní mládež nemá tak rebelského ducha, nebo možná jejich pojetí rebelství už nepotřebuje žádné škatulky a uniformy. Navíc mám pocit, že pokud se dnes nějací mladí přece jenom zapojují, často k tomu přišli přes rodiče nebo nějakého strýce, který je do toho zasvětil. Dnes mají prostě tolik jiných možností čemu všemu se věnovat. A hlavně nemůžu opomenout hip hop, který je po celém světě dominantním žánrem číslo jedna. A nakonec ještě k tvojí poznámce, že jde v podstatě o geosociální proměnu. Mám pocit, že právě v těch rozvojových zemích ten ethos punku rezonuje mnohem víc. Je tam mnohem víc mladých z dělnické třídy, která si je svého sociálního postavení vědoma. Naopak na západě se spousta mladých za working class ani nepovažují, i když do této třídy patří nebo jsou opravdu chudí ale tak nějak doufají, že jednou zbohatnou. Právě v těch rozvojových zemích pořád nevymizela nějaká hrdost na dělnickou třídu a její tradice a rezonují tam antiautoritářské postoje, takže ta subkultura, které jsme součástí je místním přirozeně daleko bližší. Naopak v Evropě nebo Severní Americe je to jinak, čas subkultur je dávno za zenitem, protože se změnil i pohled dnešní generace, který je úplně jiný, než u té předchozí. Co dodat, je to dobrá otázka, každopádně žádné nové mládežnické hnutí na obzoru nevidím ale co není, může být. Nicméně musím dodat, že např. scéna v Los Angeles je mnohem mladší, než ve spousty jiných městech USA a tvoří jí hlavně latinos, jelikož je tam velká dělnická a latino komunita. A to je podle mě důvod, proč L.A., latinská Amerika, jihovýchodní Asie a podobná místa představují budoucnost.

Krzychu / Skorupa (Polsko)

O tomhle můžu mluvit jen z perspektivy Polska, protože většinu koncertů, co jsem odehrál a zažil se odehrálo tady v Polsku. Jsem součástí punkové scény od 90. let, takže jsem viděl už hodně věcí a zažil jak dobré, tak i horší časy naší scény. Na rovinu - posledních deset let patřilo právě k těm horším, možná kvůli většímu vlivu internetu, možná kvůli odlišné kultuře dnešní mládeže, nevím. Jak sám poukazuješ, na koncertech potkáváme hlavně starší punks a kámoše, což mě také přinutilo přemýšlet a dospěl sem k závěru - smířit se s tím, možná je to konec subkultur, tak jak je známe. Dnešní mladí lidé se už asi nepotřebují vymezovat jako punker, metalista atd. a nechtějí chodit na koncerty ani zakládat vlastní kapely. Ale přece jenom vidím určité světlo na konci tunelu. Minulý rok byl o něco lepší, na koncertech jsem začal vídat čím dál tím víc mladých lidí, většině z nich ani nebylo ještě osmnáct. Všímám si toho jak u nás ve městě, tak i jinde, poslouchají staré kapely, zkoušejí zakládat vlastní kapely a díky tomu je i o něco lepší návštěvnost na koncertech. Dokonce jsem si všiml, že skoro každý punkový koncert má levnější vstup pro mládež, tak doufejme, že teď příjdou pro punkrock lepší časy. My jen můžeme pokračovat v hraní a ukazovat těm mladým jak na to, mluvit s nimi a pomáhat jim s čímkoliv budou chtít. Zbytek už nezáleží na nás.

Marcos / Aggrotoxico (Brazílie)

Já si myslím, že jde hlavně o lokální problém. V některých scénách je patrná větší obměna, zatímco v jiných je znát stárnutí a jsou zaseklé v minulosti. To může mít několik různých vysvětlení a těžko dospět k jednoznačnému závěru. Jedna z hypotéz se týká samotného stárnutí rocku jako takového, který je kulturní scénou zahrnující různé subkultury. Vem si, že ubývá i velkých rockových kapel, protože mladí lidé se dnes zapojují do jiných kultur a aktivit, včetně těch online, což je faktor, který oslabil mezilidské vztahy. Dalším faktorem je klasická cykličnost. Subkultury vždy procházely svými vzestupy a pády, obdobími koncertů a aktivit s malým publikem a pak se najednou objevil nějaký impuls, který je znovu oživil, např. vznik nového subžánru nebo vlna nových kapel. Stručně řečeno, subkultury nikdy nezmizí, odolaly zkoužce času a jsem si jistý, že znovu porostou i přes změny, které přinesla digitální revoluce.

Bluekilla po letech představí nový materiál

Jedna ze zásadních kapel německého ska třetí vlny, mnichovští Bluekilla letos slaví čtyřicet let od svého založení, ke kterému si připravili dlouho očekávanou novinku. Od posledního alba "Never Was a Ska Band" z roku 2011 uplynulo dlouhých čtrnáct let, které byly konečně prolomeny až v letošním roce, kdy kapela oznámila, že se chystá nový materiál. Novinka - EP "They Call it Ska", které můžeme stejně tak považovat za minialbum, jelikož se na něm objeví celkem osm tracků, mezi které budou patřit i covery "Pogo in Togo" od německých United Balls, "Staring at the Rude Boys" od The Ruts, kde se jako host předvede Dr. Ring Ding se svým toastingem a nebo "Here I Come" od Barringtona Levyho, vyjde na začátku prosince. Dále tu najdete to, co dělá Bluekilla nejlépe - tradiční ska třetí vlny v podobě singlů jako jsou např. "The Big Red Kangaroo" nebo "Zeit unseres Lebens", kde se snoubí new wave a skinhead reggae. Jak je vidět novinka "They Call it Ska" nabídne jak tradiční sound tak i zajímavé kombinace, které osvěží poslední roky tak trochu pokulhávající žánr. Předprodej je již spuštěn, nicméně oficiální datum vydání je stanoveno na 5. prosince, zatím je k dispozici malá ochutnávka v podobě tracku "Pogo in Togo" na jejich bandcamp profilu zde.

Rudeboy Polka po 24 letech poprvé na vinylu!

The Chancers jsou sice už od roku 2018 minulostí ale jejich dozvuky rezonují do dnešních dnů, až tak hlubokou stopu zanechala na domácí scéně tato česko-britská 2tone kapela, která ve své době patřila ke špičce domácího ska. Počátky The Chancers sahají do roku 1998, kdy se v pražské British Council potkali tři učitelé angličtiny, nepřehlédnutelný "nejmenší skinhead na světě" Simon "Ruffskank" Francis, Stephen Elder a Marco McKee, kteří se rozhodli založit v Praze ska kapelu. Potom co se jim podařilo sehnat bubeníka, bylo jádro kapely na světě, krátce na to přicházejí další hudebníci a postupně i první koncert, který se odehrál 4. května 1999, kde jinde, než na strahovské Sedmičce. V roce 2001 vychází jejich první album, dnes už legendární deska domácího ska - "Rudeboy Polka", kterou si vydali vlastním nákladem. Od té doby uplynulo již dlouhých 24 let, dnes se toto legendární 2tone album vrací zpět a to díky práci pražského labelu Knockout Booking & Records, kteří se postarali o jeho reedici v podobě klasického vinylu. Deska vychází v nákladu 250 ks v remasterované verzi z roku 2025, uvnitř najdete kromě krásného zeleného LP i foto přílohu. Deska je k dostání za 450 kč na stránkách KBR zde. Takže pokud jste nostalgici a toužíte mít ve své fonotéce kus historie českého ska, koupě druhého vydání Rudeboy Polky je trefou do černého!

Squateři, feťáci, anarchisti

Je to víc jak šest let od vyklizení pražského squatu Klinika, který byl zatím poseldním pokusem o vytvoření autonomního centra, kterých je na západ od nás přece jenom o něco víc a i jejich životnost je delší, než u nás. Přesto jak je vidět snaha o vytvoření dalšího podobného prostoru je stále živá. Jak jste jistě zaznamenali na konci května byl vyklizen ještě ne zcela rozjetý squat v Praze v Papírenské ulici, který měl být po letech dalším pokusem o navázání na Kliniku. Nechci tady rozebírat zda byl postup policie adekvátní, či nikoliv v konzervativním českém prostředí to už asi lepší nebude. Přece jenom pro fízly a většinovou společnost jsou squateři/anarchisté "banda feťáků, nemakačenků a bolševiků", co sní o rozvratu systému a všechno by lidem nejradši vzali", čili šanci si bouchnout nebo povláčet po zemi nějakou tu "zfetovanou levotu" si nenechá žádný robocop ujít. A právě nad tímto pohledem bych se chtěl pozastavit, protože jak je vidět za těch 35 let se toho v myslích lidí opravdu moc nezměnilo. Díky facebooku jsem měl samozřejmě možnost sledovat dění ze zásahu online ale co mě přimělo k zamyšlení, byly komentáře pod příspěvky, které ve velké většině měli jeden společný jmenovatel - a to narušení soukromého majetku a naprosto slepou oddanost jeho nedotknutelnosti i přesto, že v minulosti šlo paradoxně o státní majetek, jako např. v případě squatů Milada a legendární Ladronky. V případě Papírenské šlo o majetek obchodní korporace Lidl, která je stejně tak anonymní entitou tvořenou zás(tupci) v oblecích, zrovna tak jako stát. Tady přece nejde o narušení soukromého majetku ve smyslu nabourání se do fungujícího objektu, který někdo využívá ať už k bydlení nebo podnikání, to nikdy cílem squaterů nebylo a přesto většina komentujících se ohání argumenty typu: "jak by se vám líbilo, kdyby vám do domu vlezla banda lidí a vaší nemovitost si zabrala?" nebo "proč si nevemou hypotéku nebo nepronajmou nějaký prostor?". Pokud by nájmy a hypotéky byly tak dostupné, tak by asi nebyl problém že? Navíc trh nikdy takovým projektům jako jsou hudební kluby a komunitní centra, nakloněn nebyl. Nechci teď rozebírat jestli je taktika squaterů v našem právním prostředí efektivní, nebo jeslti by nebylo lepší pro zachování životnosti daného prostoru, přistoupit k určitému kompromisu s majitelem nemovitosti. Spíš se chci zamyslet nad tím proč je squating majoritou vnímán stále tak negativně i po letech, kdy se ukázalo především na příkladu Kliniky, že nejde o doupě plné nemakačenků a feťáků ale o fungující komunitní bezpečný kulturní prostor, který si v případě Kliniky oblíbily i maminky s dětmi, pro které tu byl vytvářen program. Klinika vůbec dokázala vykročit ze subkulturního ghetta a otevřít se širší společnosti. Jenže jak jsem si všiml na základě mé výměny názorů pod příspěvky týkající se Papírenské, velká většina lidí nemá vůbec ponětí o čem squat vlastně je. Valná většina komentujících má představu o squatu jako snaze vyhnout se chození do práce, či povinnosti platit nájem, ty tupější přidají ještě něco o smažkách, což je opravdu k smíchu, když mnoho z těch, kdo daný barák obývají nebo se na jeho chodu podílí, chodí do práce, protože na squating na rozdíl od tepelných čerpadel žádné dotace stát nedává a aktivní narkomani jsou z baráku vyhozeni hned na začátku. V tomto kontextu mě pobavilo, když jsem na facebooku narazil na profi fotky ze slovinského squatu Metelkova v Lublani, o kterém se v příspěvku jako o squatu přímo nepsalo, nicméně většina z komentujících se nad Metelkovou rozplívala, jako nad opravdu zajímavým a krásným uměleckým místem. Nemohl jsem si to odpustit a komentující upozornit na to, že je sice hezké, že z toho mají všichni brady dole ale, že jde vlastně o squat, každopádně pokud se o něco podobného pokusí někdo v Čechách, hned se spustí vlna moralizování za narušení posvátného soukromého majetku, který patří státu nebo obchodnímu řetězci a snůžka nadávek do fetek a nemakačenků apod. To co nedokážu pochopit je, proč lidem tak strašně záleží na nevyužitém a chátrajícím majetku státu, nebo tak neosobní a člověku vzdálené právní formě, jakou je nadnárodní obchodní řetězec. 

Dokázal bych ještě "pochopit", že někdo může cítit empatii s majitelem nemovitosti, který je fyzickou osobou ale ta slepota většiny komentujících hájící právo Lidlu na barák, který nijak nevyužívá a hajení něčeho tak neosobního jako je obchodní korporát, mě opravdu překvapovala. Pomalu jak kdyby šlo o nabourání se do soukromého domu, kde bydlí mladá rodina s dětmi, kterou zlí squateři vyhodili na ulici. Zajímavé ale je, že pokud stát např. při stavbě dálnice vyvlastní pozemky, či nemovitost (byť za finanční kompenzaci), žádná vlna morální paniky se většinou nezvedne. Kde jsou najednou všichni ti ochránci soukromého majetku? Přitom jde z pohledu státu o realizování věřejného zájmu, kterému musí ustoupit zájem soukromý, který představuje pozemek nebo nemovitost. Proč je potom tedy tak těžké pochopit, že založení squatu v podstatě představuje to samé. Tržní logika není nakloněna místům pro alternativní kulturu, přesto tu také existuje poptávka po takových místech. Ano asi není tak velká jako u příkladu dálnice a možná by nebylo na škodu přistoupit k určité dohodě s majitelem i na finančním základě, aby takový prostor mohl fungovat déle, než jen pár měsíců či let ale to tu řešit nechci. Chci se zamyslet nad tím, co lidi tolik pobuřuje nad tím, když se někdo snaží vdechnout život domu, který leží ladem a navíc ještě patří státu či nějaké korporaci ale pokud si např. miliardářka Tykačová koupí celé patro v bytovém domě v centru Prahy a přetvoří ho na Airbnb hotel, který nejenže ničí díky náporu turistů život posledním starousedlíkům a žene ceny bydlení nahoru ale zabírá i místo k bydlení pro místní. To lidem jaksi nevadí, i když to má negativní dopad na ně samotné (na rozdíl od squatu), proti tomu se žádná morální odsuzující panika většinou nezvedne. Spekulanti s nemovitostmi jsou pro ně sebemrskačsky akceptovatelnější, než pár mladých lidí, kteří chtějí vdechnout život starému nevyužitému domu, čímž nikomu neškodí. Toto prostě nedokážu pochopit, tu naprostou oddanost mantinelům systému a jeho logice. Oni to nazývají krádeží a vloupáním ale není stejně tak příklad Tykačové také takovou nepřímou krádeží, protože její snaha se dál obohatit, je na úkor toho, že obyčejní lidé jsou připraveni o dostupnost bydlení? Stejně tak i v tomto případě by měl být veřejný zájem (bydlení) nadřazen nad tím soukromým (zisk). Říkám si, jestli toto slepé hájení soukromého vlastnictví a tak těžce negativní postoj české společnosti proti squatingu, není jen výsledkem kolektivních traumat z naší vlastní historie, kdy komunisti zabírali majetky plošně a všem, protože na západ od nás takovou averzi nevidím. Na druhou stranu v našem středoevropském postkomunistickém prostoru si nedokážeme představit zrcadlový scénař, kdy např. zahraniční agrární korporace vlastní 90% půdy ve vaší zemi a většina místních, jsou díky tomu bezzemci, kteří navíc musí pracovat na plantážích oné společnosti, tak jak tomu bylo v mnoha latinskoamerických zemích. V tomto případě nikdo vyvlastnění pozemků této korporace negativně nevnímá a její právo na soukromý majetek nehájí, protože je proti zájmům většiny obyvatel a paradoxně proti jejich vlastnímu soukromému nároku na půdu. Chci tím poukázat na to, že ne vždy je soukromé vlastnictví (hlavně to korporátní) bez dopadu na potřeby majority. 

Ano asi se to nedá srovnávat s případem Papírenské, protože tady nejde o zájem majority ale pořád je to, byť minoritním, zájmem veřejným a komunitním. Navíc vždy jde o budovu chátrající, stojící ladem, nikomu reálně žádná škoda nevzniká, naopak stav nemovitosti se do určité míry, díky úpravám squaterů zlepší nebo se chátrání alespoň zakonzervuje. Přesto se vždy 99% v myšlení svázané úzkoprsé české společnosti postaví proti, dokonce i na stranu obchodního řetězce! Přitom určitá forma squatingu tu byla už před listopadem 1989, kdy máničky a mládež z undergroundu utíkali před bolševickým režimem na venkov, kde obsazovali opuštěné usedlosti a chalupy, kde žili společně jako komunita (viz. kniha "Baráky - souostroví svobody" od Jiřího Kostůra & Františka "Čuňase" Stárka). Takže by nemuselo jít pouze o generační nepochopení. Tak proč je tu stále taková averze, když dnešní mládeži jde v podstatě také o útěk před systémem, rozdíl je jen ten, že chtějí utéct před tlakem dnešního pokřiveného turbokapitalismu, který se na ně valí prostřednictvím mobilů, sociálních sítí a influencerů, kteří jsou jen chodící reklamou, či raperů v drahých autech, rozhazující bankovky, rapující o tom, že vydělávat hromadu peněz je cestou ke svobodě. Tyto novodobé "vzory" škodí dnešním mladým daleko více, než lehké překročení "zákona", které je s pohledu systému se squatingem spojeno. Problém je podle mě také v tom, že majoritní společnost nedokáže uvažovat mimo mantinely vymezené systémem, pravidla jsou podle nich přirozená a neměnná a pokud se je někdo snaží překračovat, vyvolává to nepochopení a odpor, protože: "My je taky musíme dodržovat!". Přitom pokud se podíváme do historie naší společnosti, nevedlo právě porušování pravidel a zpochybňování řádu k větší svobodě? Kdyby jsme vše brali jako přirozený a neměnný řád, tak stále žijeme ve feudalismu. Kdyby porobený nevolník nezačal zpochybňovat systém ve kterém žije, nikdy by nedošlo k francouzské revoluci, nikdy by nedošlo k revolucím roku 1848! K tomu všemu došlo v době, kdy po staletí člověk věřil, že je to vše "bohem" daný řád. Jasně je to trochu přitažené za vlasy do této roviny stavět i squating, netvrdím, že je to nástroj, který povede k emancipaci nás všech, či něco podobného ale chci ukázat, proč squateři jednají tak jak jednají a proč je lidé nechápou. Mě osobně jejich počínání žíly netrhá, upřímě opravdu nevím proč bych se měl zastávat nějakého obchodního řetězce, či korporace, které formou reklamy, zastavováním parcel dalšími obchoďáky, zaplavují veřejný prostor, jim na mých zájmech také nezáleží, tak proč by mě mělo záležet na těch jejich! V podstatě podporuji jakýkoliv pokus o založení dalšího autonomního centra ale když vidím tu nekonečnou zabedněnost české společnosti vůči squatingu a její naprosto mylné představy o tom o čem squating vůbec je, nemůžu se opět ubránit myšlenkám o nějakém kompromisnějším řešení či přístupu jak v dané nemovitosti setrvat, aby její majitel neměl tendenci se squaterů hned zbavit. Jestli tím myslím nějaký symbolický nájem, možná, proč ne? Že to úplně neodpovídá anarchistickým představám mi je po těch letech celkem fuk, protože možná by se i vnímání majority změnilo a alespoň bysme se někam pohnuli. Je to možná odpovědí na to, proč dokážou squaty v Berlíně, Holandsku nebo ve Vídni fungovat i 20 - 30 let, zatímco u nás se za poslední roky, kromě Milady nedokázal jediný squat udržet přes deset let.  Nakonec sem dávám k poslechu píseň od MC Bonus, kde hostuje i Banán, která to vše dokonale vystihuje.