středa 18. února 2026

Real Rock... real reggae!

Real Rock je jedním z nejznámějších a nejpoužívanějších riddimů v historii reggae napříč všemi dekádami, možná bych se nebál tvrdit, že je tím nejzásadnějším riddimem vůbec. Za ty roky vzniklo přibližně asi 400 verzí s různými umělci, jejichž řada se ani nedá vyjmenovat, do svého repertoáru ho zahrnuli i The Clash nebo hip hopový KRS-One a nesčetná řada reggae umělců, jen namátkou např. Dennis Brown, Horace Andy, Delroy Wilson, Sugar Minot, Michigan & Smiley, Lone Ranger, Ken Boothe, Johny Osborne, Brigadier Jerry, Cocoa Tea, Ninjaman, Luciano a mnoho a mnoho dalších. Popularita tohoto riddimu v podstatě nikdy neklesla i přesto, že brzy bude slavit šedesát let od svého vzniku. Asi nejznámější verzí je "Armagedeon Time" od Willie Williamse z roku 1978, díky které hodně lidí řadí Real Rock do zlaté éry roots reggae, do 70. let. Nicméně skutečnost je taková, že vznik tohoto singlu sahá mnohem dál až do éry rocksteady, které tak potvrzuje, jak moc bylo pro vznik reggae formujícím žánrem, protože právě rocksteady dalo vzniknout mnoha hudebním postupům, které se nakonec propsaly i do samotného reggae. Real Rock má i přesto, že vznikl v éře rocksteady naprosto charakteristický (roots) reggae vibe a tak vlastně můžeme stále polemizovat, kdo byl tím prvním, kdo nahrál první reggae song vůbec. Pokud nahlédneme do historie jamajské muziky, jsou tu hned tři adepti, kteří se přou o prvenství prvního reggae singlu. Všichni tři mají společného jmenovatele a tím je rok vzniku 1968, který se obecně považuje za konec éry rocksteady. Tím asi nejznámějším je track "Do The Reggay" od Toots & The Maytals, který dal novému žánru jméno, dalším, kdo si nárokuje prvenství je song "Bangarang" od Lester Sterling & Strange Cole a aby toho nebylo málo, tím třetím je "People Funny Boy" od Lee Scrach Perryho. Problém je ten, že dnes vám každý z veteránů jamajské muziky, řekne, že to byl právě on, kdo má to prvenství, ať už je to v rocksteady nebo reggae, takže dopátrat se pravdy je o to víc komplikované. Jenže Real Rock byl nahrán v roce 1967, kdy v dancehallech stále dominovalo rocksteady a výtržnosti rude boys byly na svém vrcholu, reggae bylo otázkou následujícího roku a půl, přesto hudebně předběhl svojí dobu o dobrých osm let, protože má v sobě nezaměnitelný roots sound, který začal být pro reggae typický s blížící se polovinou 70. let. Vlastně je až neuvěřitelné, že něco takového bylo nahráno už v roce 1967, hudebně je Real Rock mnohem pestřejší, než všechno ostatní rocksteady, je mnohem dál, než ranné reggae z přelomu 60. a 70. let plné hamondek, které přišlo s roky 1968/69, přesto by správně mělo jít o rocksteady ale všichni vnímáme Real Rock jako reggae?! Takže není nakonec tím prvním reggae songem právě Real Rock? Pravděpodobně nejznámější reggae riddim na světě, který byl nahrán o měsíce dřív, než první oficiálně uznávané reggae písně, riddim který vznikl v éře rocksteady, kterou předběhl skoro o deset let a kterému nikdo prvenství prvního reggae songu nepřisuzuje! Je otázkou, čím se tedy to prvenství vymezuje, pokud bereme měřítkem to, že po vzniku těchto singlů začalo docházet k výraznějším změnám v celkovém soundu a postupech producentů, pak ano, prvenství patří písním jako "Bangarang", "Do The Reggay", či "People Funny Boy", protože po nich přišlo něco nového ale pokud bereme jako měřítko hudební ztvárnění, to prvenství má podle mě jednoznačně Real Rock, který by mohl být považován za takovou první vlaštovku, která předznamenala příchod hudebních změn. A nemění nic na tom podle mě ani fakt, že oficiálně Real Rock vyšel právě až v roce 1968. V té době bylo běžnou praxí novou věc nechat nejdřív kolovat po sound systémech a pokud se ujala, tak teprve potom jí vydat.

Coxone Dodd
A kdo vlastně stojí za jedním z největších hitů Jamajky, kdo byli ti geniální muzikanti? Za vznikem Real Rock nestojí nikdo jiný, než legendární label Studio One, producenta Coxsona Dodda a jeho tehdejší studiová kapela Sound Dimension, kterou v roce 1967 založil jeden z nejnadanějších reggae klávesistů Jackie Mitto, původní člen Skatalites. Mitto po rozpadu Skatalites zakládá kapelu Soul Vendors, z kterých později vznikají Sound Dimension. V této kapele se prostřídala celá řada významných muzikantů od saxofonisty Cedrica Brookse, basáka Leroye Sibblese až po kytaristu Ernesta Ranglina. Mitto v polovině 70. let emigroval do kanadského Toronta ale v průběhu let se stále vracel nahrávat na Jamajku, dokonce navázal spolupráci s dalšími jamajskými přistěhovalci v Kanadě, jako např. s Lordem Tanamo a nahrával i v Torontu. Pojďme se ale vrátit k sestavě, která se sešla v tom v roce v Jamaica Recording Studiu, hlavním stanu Studia One. Hlavou Sound Dimension byl sice Jackie Mitto ale po svém boku měl basáka Borise Gardinera, kytaristu Erica Fratera, trombonistu Vina Gordona, bubeníka Phila Callendera a za mixážním pultem samotný Coxson Dodd. Tato sestava je zodpovědná za jednu z největších jamajských hudebních senzací a jelikož každý z nich se později zapsal do dějin reggae, tak se podíváme i na jednotlivé členy Sound Dimension. O Jackiem Mitto už byla řeč, jeho geniální klávesy jsou asi tím nejvýraznějším rysem Real Rock, stejně jako basová linka, kterou hrál Boris Gardiner, který později hrál v tak významných kapelách jako byly Upsetters nebo Aggrovators. Jeho basu můžete slyšet v hitech jako např. "Elizabethan Reggae" z roku 1970 nebo "Police and Thieves" od Juniora Murvina, kterou předělali The Clash. Kytarista Eric Frater později spolupracoval s vokálními skupinami jako např. Gladiators, kde je doprovázel v písni "Hello Carol" nebo s The Heptones, kde se podílel např. na písni "Sweet Talking". Vin Gordon známý pod přezdívkou "Don Drummond Junior", žák slavné Alpha Boy School a od 80. let také člen znovuobnovených Skatalites, jeden z nejvýznamějších trombonistů v historii reggae. Jeho medově znějící melodie je spolu s klávesami a basou dalším z charakteristických rysů této legendární instrumentálky. V průběhu své kariéry spolupracoval např. s The Heptones, Bobem Andym, Lee Scrach Perrym a také se podílel na albech Kaya a Exodus Boba Marleyho. Posledním z této pětice je bubeník Phil Callender původně narozený v Colonu v Panamě, který se začátkem 60. let přestěhoval na Jamajku, kde se krátce po svém příjezdu začal díky zálibě v nově vzniklém ska, učit hře na bicí. Díky známostem mezi muzikanty se dostal, nejprve jako záskok do Studia One a později i jako pravidelný studiový hráč. V průběhu dalších dekád se z něj stal jeden z nejdůležitějších bubeníků, který např. stojí za steppers kick paternem, jedním ze základních bubenických reggae rytmů. Tato pětice pod producentskou taktovkou Coxona Dodda, je zodpovědná za jeden z největších hitů v historii jamajské muziky, za singl, který dost možná definoval reggae, ještě předtím, než vůbec vzniklo.

Žádné komentáře:

Okomentovat