Squateři, feťáci, anarchisti

Je to víc jak šest let od vyklizení pražského squatu Klinika, který byl zatím poseldním pokusem o vytvoření autonomního centra, kterých je na západ od nás přece jenom o něco víc a i jejich životnost je delší, než u nás. Přesto jak je vidět snaha o vytvoření dalšího podobného prostoru je stále živá. Jak jste jistě zaznamenali na konci května byl vyklizen ještě ne zcela rozjetý squat v Praze v Papírenské ulici, který měl být po letech dalším pokusem o navázání na Kliniku. Nechci tady rozebírat zda byl postup policie adekvátní, či nikoliv v konzervativním českém prostředí to už asi lepší nebude. Přece jenom pro fízly a většinovou společnost jsou squateři/anarchisté "banda feťáků, nemakačenků a bolševiků", co sní o rozvratu systému a všechno by lidem nejradši vzali", čili šanci si bouchnout nebo povláčet po zemi nějakou tu "zfetovanou levotu" si nenechá žádný robocop ujít. A právě nad tímto pohledem bych se chtěl pozastavit, protože jak je vidět za těch 35 let se toho v myslích lidí opravdu moc nezměnilo. Díky facebooku jsem měl samozřejmě možnost sledovat dění ze zásahu online ale co mě přimělo k zamyšlení, byly komentáře pod příspěvky, které ve velké většině měli jeden společný jmenovatel - a to narušení soukromého majetku a naprosto slepou oddanost jeho nedotknutelnosti i přesto, že v minulosti šlo paradoxně o státní majetek, jako např. v případě squatů Milada a legendární Ladronky. V případě Papírenské šlo o majetek obchodní korporace Lidl, která je stejně tak anonymní entitou tvořenou zás(tupci) v oblecích, zrovna tak jako stát. Tady přece nejde o narušení soukromého majetku ve smyslu nabourání se do fungujícího objektu, který někdo využívá ať už k bydlení nebo podnikání, to nikdy cílem squaterů nebylo a přesto většina komentujících se ohání argumenty typu: "jak by se vám líbilo, kdyby vám do domu vlezla banda lidí a vaší nemovitost si zabrala?" nebo "proč si nevemou hypotéku nebo nepronajmou nějaký prostor?". Pokud by nájmy a hypotéky byly tak dostupné, tak by asi nebyl problém že? Navíc trh nikdy takovým projektům jako jsou hudební kluby a komunitní centra, nakloněn nebyl. Nechci teď rozebírat jestli je taktika squaterů v našem právním prostředí efektivní, nebo jeslti by nebylo lepší pro zachování životnosti daného prostoru, přistoupit k určitému kompromisu s majitelem nemovitosti. Spíš se chci zamyslet nad tím proč je squating majoritou vnímán stále tak negativně i po letech, kdy se ukázalo především na příkladu Kliniky, že nejde o doupě plné nemakačenků a feťáků ale o fungující komunitní bezpečný kulturní prostor, který si v případě Kliniky oblíbily i maminky s dětmi, pro které tu byl vytvářen program. Klinika vůbec dokázala vykročit ze subkulturního ghetta a otevřít se širší společnosti. Jenže jak jsem si všiml na základě mé výměny názorů pod příspěvky týkající se Papírenské, velká většina lidí nemá vůbec ponětí o čem squat vlastně je. Valná většina komentujících má představu o squatu jako snaze vyhnout se chození do práce, či povinnosti platit nájem, ty tupější přidají ještě něco o smažkách, což je opravdu k smíchu, když mnoho z těch, kdo daný barák obývají nebo se na jeho chodu podílí, chodí do práce, protože na squating na rozdíl od tepelných čerpadel žádné dotace stát nedává a aktivní narkomani jsou z baráku vyhozeni hned na začátku. V tomto kontextu mě pobavilo, když jsem na facebooku narazil na profi fotky ze slovinského squatu Metelkova v Lublani, o kterém se v příspěvku jako o squatu přímo nepsalo, nicméně většina z komentujících se nad Metelkovou rozplívala, jako nad opravdu zajímavým a krásným uměleckým místem. Nemohl jsem si to odpustit a komentující upozornit na to, že je sice hezké, že z toho mají všichni brady dole ale, že jde vlastně o squat, každopádně pokud se o něco podobného pokusí někdo v Čechách, hned se spustí vlna moralizování za narušení posvátného soukromého majetku, který patří státu nebo obchodnímu řetězci a snůžka nadávek do fetek a nemakačenků apod. To co nedokážu pochopit je, proč lidem tak strašně záleží na nevyužitém a chátrajícím majetku státu, nebo tak neosobní a člověku vzdálené právní formě, jakou je nadnárodní obchodní řetězec. 

Dokázal bych ještě "pochopit", že někdo může cítit empatii s majitelem nemovitosti, který je fyzickou osobou ale ta slepota většiny komentujících hájící právo Lidlu na barák, který nijak nevyužívá a hajení něčeho tak neosobního jako je obchodní korporát, mě opravdu překvapovala. Pomalu jak kdyby šlo o nabourání se do soukromého domu, kde bydlí mladá rodina s dětmi, kterou zlí squateři vyhodili na ulici. Zajímavé ale je, že pokud stát např. při stavbě dálnice vyvlastní pozemky, či nemovitost (byť za finanční kompenzaci), žádná vlna morální paniky se většinou nezvedne. Kde jsou najednou všichni ti ochránci soukromého majetku? Přitom jde z pohledu státu o realizování věřejného zájmu, kterému musí ustoupit zájem soukromý, který představuje pozemek nebo nemovitost. Proč je potom tedy tak těžké pochopit, že založení squatu v podstatě představuje to samé. Tržní logika není nakloněna místům pro alternativní kulturu, přesto tu také existuje poptávka po takových místech. Ano asi není tak velká jako u příkladu dálnice a možná by nebylo na škodu přistoupit k určité dohodě s majitelem i na finančním základě, aby takový prostor mohl fungovat déle, než jen pár měsíců či let ale to tu řešit nechci. Chci se zamyslet nad tím, co lidi tolik pobuřuje nad tím, když se někdo snaží vdechnout život domu, který leží ladem a navíc ještě patří státu či nějaké korporaci ale pokud si např. miliardářka Tykačová koupí celé patro v bytovém domě v centru Prahy a přetvoří ho na Airbnb hotel, který nejenže ničí díky náporu turistů život posledním starousedlíkům a žene ceny bydlení nahoru ale zabírá i místo k bydlení pro místní. To lidem jaksi nevadí, i když to má negativní dopad na ně samotné (na rozdíl od squatu), proti tomu se žádná morální odsuzující panika většinou nezvedne. Spekulanti s nemovitostmi jsou pro ně sebemrskačsky akceptovatelnější, než pár mladých lidí, kteří chtějí vdechnout život starému nevyužitému domu, čímž nikomu neškodí. Toto prostě nedokážu pochopit, tu naprostou oddanost mantinelům systému a jeho logice. Oni to nazývají krádeží a vloupáním ale není stejně tak příklad Tykačové také takovou nepřímou krádeží, protože její snaha se dál obohatit, je na úkor toho, že obyčejní lidé jsou připraveni o dostupnost bydlení? Stejně tak i v tomto případě by měl být veřejný zájem (bydlení) nadřazen nad tím soukromým (zisk). Říkám si, jestli toto slepé hájení soukromého vlastnictví a tak těžce negativní postoj české společnosti proti squatingu, není jen výsledkem kolektivních traumat z naší vlastní historie, kdy komunisti zabírali majetky plošně a všem, protože na západ od nás takovou averzi nevidím. Na druhou stranu v našem středoevropském postkomunistickém prostoru si nedokážeme představit zrcadlový scénař, kdy např. zahraniční agrární korporace vlastní 90% půdy ve vaší zemi a většina místních, jsou díky tomu bezzemci, kteří navíc musí pracovat na plantážích oné společnosti, tak jak tomu bylo v mnoha latinskoamerických zemích. V tomto případě nikdo vyvlastnění pozemků této korporace negativně nevnímá a její právo na soukromý majetek nehájí, protože je proti zájmům většiny obyvatel a paradoxně proti jejich vlastnímu soukromému nároku na půdu. Chci tím poukázat na to, že ne vždy je soukromé vlastnictví (hlavně to korporátní) bez dopadu na potřeby majority. 

Ano asi se to nedá srovnávat s případem Papírenské, protože tady nejde o zájem majority ale pořád je to, byť minoritním, zájmem veřejným a komunitním. Navíc vždy jde o budovu chátrající, stojící ladem, nikomu reálně žádná škoda nevzniká, naopak stav nemovitosti se do určité míry, díky úpravám squaterů zlepší nebo se chátrání alespoň zakonzervuje. Přesto se vždy 99% v myšlení svázané úzkoprsé české společnosti postaví proti, dokonce i na stranu obchodního řetězce! Přitom určitá forma squatingu tu byla už před listopadem 1989, kdy máničky a mládež z undergroundu utíkali před bolševickým režimem na venkov, kde obsazovali opuštěné usedlosti a chalupy, kde žili společně jako komunita (viz. kniha "Baráky - souostroví svobody" od Jiřího Kostůra & Františka "Čuňase" Stárka). Takže by nemuselo jít pouze o generační nepochopení. Tak proč je tu stále taková averze, když dnešní mládeži jde v podstatě také o útěk před systémem, rozdíl je jen ten, že chtějí utéct před tlakem dnešního pokřiveného turbokapitalismu, který se na ně valí prostřednictvím mobilů, sociálních sítí a influencerů, kteří jsou jen chodící reklamou, či raperů v drahých autech, rozhazující bankovky, rapující o tom, že vydělávat hromadu peněz je cestou ke svobodě. Tyto novodobé "vzory" škodí dnešním mladým daleko více, než lehké překročení "zákona", které je s pohledu systému se squatingem spojeno. Problém je podle mě také v tom, že majoritní společnost nedokáže uvažovat mimo mantinely vymezené systémem, pravidla jsou podle nich přirozená a neměnná a pokud se je někdo snaží překračovat, vyvolává to nepochopení a odpor, protože: "My je taky musíme dodržovat!". Přitom pokud se podíváme do historie naší společnosti, nevedlo právě porušování pravidel a zpochybňování řádu k větší svobodě? Kdyby jsme vše brali jako přirozený a neměnný řád, tak stále žijeme ve feudalismu. Kdyby porobený nevolník nezačal zpochybňovat systém ve kterém žije, nikdy by nedošlo k francouzské revoluci, nikdy by nedošlo k revolucím roku 1848! K tomu všemu došlo v době, kdy po staletí člověk věřil, že je to vše "bohem" daný řád. Jasně je to trochu přitažené za vlasy do této roviny stavět i squating, netvrdím, že je to nástroj, který povede k emancipaci nás všech, či něco podobného ale chci ukázat, proč squateři jednají tak jak jednají a proč je lidé nechápou. Mě osobně jejich počínání žíly netrhá, upřímě opravdu nevím proč bych se měl zastávat nějakého obchodního řetězce, či korporace, které formou reklamy, zastavováním parcel dalšími obchoďáky, zaplavují veřejný prostor, jim na mých zájmech také nezáleží, tak proč by mě mělo záležet na těch jejich! V podstatě podporuji jakýkoliv pokus o založení dalšího autonomního centra ale když vidím tu nekonečnou zabedněnost české společnosti vůči squatingu a její naprosto mylné představy o tom o čem squating vůbec je, nemůžu se opět ubránit myšlenkám o nějakém kompromisnějším řešení či přístupu jak v dané nemovitosti setrvat, aby její majitel neměl tendenci se squaterů hned zbavit. Jestli tím myslím nějaký symbolický nájem, možná, proč ne? Že to úplně neodpovídá anarchistickým představám mi je po těch letech celkem fuk, protože možná by se i vnímání majority změnilo a alespoň bysme se někam pohnuli. Je to možná odpovědí na to, proč dokážou squaty v Berlíně, Holandsku nebo ve Vídni fungovat i 20 - 30 let, zatímco u nás se za poslední roky, kromě Milady nedokázal jediný squat udržet přes deset let.  Nakonec sem dávám k poslechu píseň od MC Bonus, kde hostuje i Banán, která to vše dokonale vystihuje.