"No future!" realitou?

Punk je tady s námi již padesát let, za tu dobu prošel mnoha proměnami, mnoha vzestupy a pády a přinesl mnoho subžánrů, které dokazovali, že má stále sílu a potenciál se posouvat  dál. Nikdy ale nečelil tomu s čím se musí potýkat právě v posledních letech. Vždy byl spíše okrajovým žánrem ale dlouhá léta měl sílu oslovovat kids po celém světě a nabalovat na sebe další a další generace, nicméně mi příjde, že to se teď pomalu mění. Zhruba tak od roku 2017 pozoruji (a jak je vidět, nejenom já) jistou generační stagnaci, kdy razantně ubylo nově příchozí mladší generace, která nejen, že by byla pasivním "konzumentem" scény ale také by do ní začala přispívat svým dílem, aby s nadsázkou řečeno: těm starším "nakopala prdel", převzala otěže a ukázala jak se to dělá! Bohužel, až na pár výjímek k tomu nedochází. Právě nastala situace, kdy paradoxně máme možná ještě větší množství kapel, než kdykoliv předtím, mraky koncertů každý víkend po celý rok ale velkou většinu z těch kapel a návštěvníků tvoří především třicátníci, kteří dnes tvoří to nejmaldší jádro scény. Nechci samozřejmě generalizovat, vycházím jen z toho co vidím kolem sebe, ne všude to musí být tak, jak popisuji a i já občas narazím na pár výjimek. Navíc nemám pochyb, že na koncertech kapel typu Vision Days, S.P.S, The Fialky, nebo N.V.Ú, těch mladších bude stále poměrně dost, ale uteklo mnoho let na to, aby prošli sítem klasických pogo punkovek a začali objevovat tu hlubší stránku punku a stejně tak, jako mnozí z nás se postupně dostávali ke crustu, hardcoru, anarcho-punku nebo oi! Snažím se už několik let pochopit, co se stalo, že punk "ztratil" na atraktivitě, co se stalo, že dnešní kids netáhnou subkultury a kytarová muzika. Nemohl se přece vyčerpat jen proto, že je mu 50 let, hiphop je jen o něco málo let mladší žánr a stále táhne neuvěřitelné množství děcek, tak proč zrovna punk? Co se stalo, že najednou jakoby mu došel dech a na svých bedrech ho drží těch pár šílenců, kterým se vryl tak hluboko pod kůži, že se toho nadšení nemohou zbavit ani ve svých třiceti / čtyřiceti nebo možná i padesáti letech, kdy už dávno mají děti, rodinu a hypotéku? Není punk v kontextu dnešní doby zkostnatělí a příliš rigidní i přesto, že je znát určitý hudební vývoj a nabízí širokou paletu subžánrů? Otázka ale je, co je tedy ta zkostnatělost a rigidnost, to že nechce ustoupit ze svých principů a postojů, které mnohdy nesouzní s pravidly dnešního umělého digitálního on-line světa? Když to udělá, bude to stále ještě punk? Na druhou stranu právě toto by mu mělo stejně tak, jako v 70. letech dávat energii k protestu a důvod pranýřovat neduhy dnešní digitální společnosti, čili v tomto ohledu si nemyslím, že by ztratil něco ze své relevantnosti, pokud bereme punk jako hudební protest. A jak vidím u dnešní mládeže, ne všichni z nich jsou apatičtí a k fungování dnešního světa lhostejní, hodně z nich uvažuje kriticky, což je vidět na mnoha demonstracích, čili logicky si člověk říká, že i pro ně by mohl být punk přitažlivou formou vzdoru (všichni ten pocit známe, když nám bylo sedmnáct), nebo něčím z čeho se ten vzdor probudí. 

Ale jak je vidět není tomu tak, jako kdyby subkulturní vymezování bylo něco, co patří do 20. století, maximálně ještě tak do nultých let. Přiznejme si fakt, že žijeme v době, která je naprosto odlišná od analogového světa, do kterého jsme se narodili, internet vše převrátil o 180 stupňů, vše ovládl, změnil kanály komunikace ale bohužel s tím i určité návyky, které platily po desítky let do příchodu digitální revoluce (nebo snad degradace?). Mnoho děcek negativně ovlivnil a připoutal jejich pozornost ke stupidním bezobsažným videům na Tik Tiku, Instagramu a vyprádzdněné egoistické verzi hiphopu, kde se oslavují hlavně prachy, zahltil je neuvěřitelným množstvím obsahu, který ani nejsou schopní vstřebat. Vše jim naservíroval pod nos, včetně muziky, kterou do určité míry pokřivují na algoritmech založené aplikace typu Spotify, čili už se nemusíte ani zaobírat hlednáním muziky, umělá inteligence vám jí naservíruje sama (což je něco tak strašně děsivého, že se mi nechce věřit, že je to realita). Kam mají pak dnešní kids soustředit svojí pozornost, když žijí v naprostém digitálním smogu a v iluzi zdánlivého dostatku všeho? Mají vůbec za těchto podmínek možnost se dostat k něčmu hlubšímu, pro něco se nadchnout a je jedno jestli je to zrovna punk nebo třeba metal, však si sami odpovězte, proč dnešní kids nezakládají kapely? Mají vůbec možnost odejmout tu masku iluze, která jim dává pocit, že dnešní svět je "prostě skvělý", tak proč se bouřit, proč se vymezovat? Je jasné, že v takovém světě má punk snad nejvíce stíženou pozici, kterou, kdy ve své historii měl, pokud má být stále hlasem rebelující mládeže a možná to je důvodem jeho generační krize. Pak ale vyvstává otázka, jak jeho pozici změnit, aniž bysme ho oběsili na oprátce on-line světa a Spotify algoritmů ve kterých se dnes vše odehrává? Na druhou stranu to o čem se tu zmiňuji se týká především našeho západního prostoru, potažmo Evropy a Severní Ameriky. Mládež v zemích globálního jihu, která žije v mnohem těžších podmínkách, než my, trápí úplně jiné problémy a jak je vidět možná právě do zemí jako je Indonésie, Barma, Malajsie a na předměstí latinsko-amerických měst jako je Lima, Quito, Bogota, Mexico City, či Sao Paulo bysme měli občas upřít svoji pozornost, pokud máme pochyby o budoucnosti punku. Ale možná, že ještě ne vše je ztraceno. V poslední době vídám na některých koncertech mladší generaci punks & skins, kteří mají maximálně tak dvacet let a upřímně řečeno, je to po nějakých 9-10 letech, kdy se zase začínají (i když hodně minoritně, oproti minulým dekádám) objevovat mladší kids. Jak kdysi řekl Joe Strummer: "The Future is Unwritten" a možná, že za pár let bude myšlenka této úvahy už dávno neplatná! No a jelikož si myslím, že toto je téma víc, než aktuální, zajímal mě názor i ostatních lidí, kteří jsou nějakým způsobem zainteresováni ve scéně ať už v kapelách, či jako promotéři koncertů nebo vydavatelé fanzinů. Těm sem položil následující otázku, která v podstatě shrnuje, to o čem jsem psal.

Nemáte pocit, že za poslední dekádu scéna, bez ohledu na to jestli jde o punk, hardcore, oi! nebo ska celkem zestárla? Na koncertech potkáváme dokola jedny a ty samé tváře, nejmladší lidi ve scéně mají lehce pod třicet a i když máme poměrně velké množství nových kapel, většině členů je přes třicet. Jak kdyby časy, kdy k těm nejaktivnějším patřili davacátníci, kteří zakládali kapely, psali fanziny a organizovali koncerty, byly už dávno pryč. A když už se pár mladších kids objeví, člověk je vidí jen příležitostně, jak kdyby chodili jen na koncerty těch známějších kapel a ne na všechno, co se děje. Co myslíte, že je důvodem, že tahle muzika a subkultura s ní spojená už není pro dnešní Evropskou a Americkou mládež tak atraktivní? Nestojí za tím i sociální média jako Tik Tok nebo Instagram a všechen ten umělý prefabrikovaný moderní internetový svět, který představuje všechno, proti čemu se punk vždycky vymezoval? A právě proto, že se punková subkultura stále z velké části drží mimo sračky sociálních sítí (Facebook berme jako náhražku za kapelní stránky), tak je pro mladé jaksi neviditelná? Nebo možná centra těchto subkultur už nějakou dobu neleží tady na západě ale přestěhovali se někam do jihovýchodní Asie a latinské Ameriky a jenom náš zakořeněný "západní egocentrismus" nám to neumožňuje vidět.

Šoty / Zeměžluč

Je to přesně tak, jak již píšeš ve své otázce. Ano, svět je úplně jinde než před čtyřiceti lety když jsme začali hrát. Nejen, že je jinde, ale strašně rychle se mění a s ním i lidé. Všechny mladší generace se již rodí do něčeho zcela jiného než ty před nimi. Mládež v Evropě i Severní Americe se rodí do neskutečného blahobytu. Potřeba revolty a angažovanosti je u drtivé většiny mládeže nulová a nebo minimální. Jak jinak, když je vše dosažitelné, když jsou obklopeni vším nač si vzpomenou a v ničem v tomto globálním blázinci nestrádají. Bavíme se o většině, ne o extrémech nebo procentuální menšině populace konkrétně na těchto dvou kontinentech. Tito mladí jsou ve své většině zkrátka zcela jinde a tím pádem i jejich zájmy. Podívejme se na to spíš tak, že je zázrakem existence těchto subkultur v tom rozsahu v jakém dnes vůbec jsou. Není to tedy jen otázka poslední dekády, ale jde o dlouhodobý trend. Toto se přece nakonec týká veškeré živě hrané muziky a s ní spojených aktivit. Mladí lidé jsou dnes v zajetí všech těch technických vymožeností jež jmenuješ. Ono jim to sice umožňuje spoustu jiného, ale daleko více jim to v životě bere - tedy dle názoru mne šedesátníka.

Kozel / Thalidomide

Ahoj, nesnadné otázky kladeš. O tom vycházejí celé knihy a pojednání. Zkusím jen telegraficky. Tahle anketa (díky za ní!), si už ve svém základu i v zásadě sama odpovídá. Trendy v kultuře se sice mění, ale ano, v konečném důsledku jsou tzv. sociální sítě (jaký to eufemismus pro turbokapitalistickou a autoritářskou metlu lidstva) zodpovědné, kromě jiného i za zmrtvění městských, lokálních, potažmo celosvětových (kontra)kulturních proudů. Ovšem pozor, samy o sobě by na to přesto nestačily, nebýt "lidské" lenosti (všimněte si že je na prvním místě), tuposti a stádnosti. To jsou tři soupeři, které ostrůvky pozitivní deviace nikdy nemohou porazit, ale mohou se o to stále pokoušet. A to je ta rozdílová, klíčová činnost, kde je na vás, čím jí učiníte náplň. Mně je kupříkladu vlastně jedno jestli je scéně a (kontra)kultuře v průměru třináct nebo sedmdesát tři, nebo jestli se její potenciální konzumenti dobrovolně podvolují brainrottingu nebo brainwashingu a na základě toho seděj ustrašeně doma; jádro socializace, rezistence a networkingu zabít nelze. A pokud k tomu chcete být náhodou soundtrackem, ano, je to čím dál těžší, musíte být dobří, komunikativní, zábavní, odolní, političtí, výtvarní a hlavně, relevantní. Otázka, lze to dělat poctivě a svědomitě jinak, i když na vás ve zkušebně kouká jeden člověk? Rather.... taqwacore then mediocore. Příhoda s ponaučením na závěr. Starší půlka kapely naprosto pohrdá "sociálními" médii a je připravena nést riziko autentické "neviditelnosti", avšak čistoty, mladší polovina si to bez nich ne zcela dokáže představit, byť jsou obřími kritiky tech bros. atd. Co zvítězí? Vnitropodnikové autoritářství, nebo pluralitní demokracie? V konečném zúčtování pouze většinový BOJKOT. Znič, co tě může zničit. Díky za prostor.

Karol / 29. August

Je to tak, ako píšeš. Aj keď v Bratislave sa stále častejšie objavujú na koncertoch partičky od pätnástich do osemnástich a v poslednom čase sa mi zdá, že ich je stale viac. Ale nie som si istý, či to je chyba len tých mladých, socialných sieti a moderného sveta. Kapely stratili, asi aj vekom svojich členov, trochu zo svojej údernosti, a samozrejme aj tie čo majú čo povedať, hovoria predsa len iným jazykom ako je jazyk mladých. A to naozaj nemyslím tie kapely čo si idu stále pivo, holky a rock'n'roll, to je ináč veľmi smiesne, keď toto zo seba dávajú ľudia okolo päťdesiatky. Takze tí mladí, ktorých baví hudba a majú nejaký názor na svet a revoltu v sebe, pozerajú na iných interpretov. A ti sa stavajú punkom súčasnosti (Kneecap, Berlin Manson u nás nebo Bob Vylan). A k tej Ázii, tam ma to aj osobne prekvapilo, ale tam je to veľmi politické, napríklad v Indonézii, kde tie punkové a oi! kapely sú naozaj hlasom protestu.

Bart / Proti směru

Osobně to vnímám jako přirozený vývoj. Tak jak se mění doba a svět kolem nás, mění se i punk, oi! a hardcore. To, že je méně lidí a scéna stárne je logické a popravdě mi až tak nevadí že se oi!, punk a HC stáva opět undergroundem, tak jak tomu bylo v počátcích. Každá generace ma svou revoltu a je skvělé, že tahle subkulura obstála v čase a je stále aktivní. Když jsem byl před pár lety v Londýně na The Damned, byl jsem tam v 41 letech jeden z nejmladších a nebylo problém vidět skins a punks, kteří měli přes 70 let. O to víc si vážím každého mladého člověka, kterého punkrock chytne za srdce a nepodlehne trendům doby. Socialní sétě a rozškatulkování má negativní dopad na scénu a to ve smyslu, že dřív být punkerem, skinheadem chtělo mít koule na to postavit se většinové společnosti. Každodenní šarvátky s nácky atd., jsou toho důkazem. Dnes je za monitorem každý hrdina a každý snadno může sdělit svůj názor a může také snadno pomluvit, urazit a ublížit, aniž by došlo k očnímu, či jinému kontaktu. Dnes můžeš být punkerem, oi!, či HC za pět minut, stačí si pres eshop objednat oblečení a veškeré info ti přesně dohledá chat gpt. Rád vzpomínám na dobu, kdy jsme každou informaci, nebo hudbu hltali a těžko se k ní dostávali. Víc jsme si všeho vážili. Pokrok nezastavíš a tak jsem rád, že je tu pořád skvělá parta, která společně stárne a kde se čas od času objeví mladá krev.

Datra / Rozpor

Punk ako hudobný žáner má päťdesiat rokov, je za zenitom a je to hudba starších ľudí. Navyše je ešte aj väčšinou obsahovo dosť irelevantný a skostnatelý. To, že už toľko neoslovuje mladých je úplne normálne a prirodzené. Bolo by divné a nezdravé keby tomu bolo naopak. Je to prirodzený vývoj ako s každým žánrom. Neviem, či sa niekam presťahoval, lebo ma to ako "zakoreneného západného egocentrika" ani nezaujíma :-D Každopádne "Keep calm - Punk's not dead, vy volové!"

Trojka / DIY Pilsen Gigs, RAW Zine, ex-Vzteklec

Zdar, vím, že lehce jsme takhle debatovali již na koncertě v Panterovi. Nicméně tohle téma o "přestárlosti scény" je na přetřesu již nějaký ten pátek, bylo již leccos napsáno a taky jsem i něco vyslechl od různých lidí. Tahle otázka mě vlastně taky zajímá, ale na druhou stranu mám pocit, že se v tom my "pamětníci" utvrzujeme, že to tak je a možná chceme takhle remcat, že dřív ta tráva byla na koncertech přece jen zelenější. Já jsem začal chodit na koncerty cca před dvaceti lety a to už kurva nějakýho piva v knajpě proteklo a ta dnešní doba je prostě jinde, co platilo dřív, už prostě neplatí. Myslím, že kdysi před x lety vyšla v Hluboký orbě anketa "punk over 30", bavilo mě to číst, ale taky mi nepřišlo, že by to teď bylo o tolik horší, protože já to předtím třeba nezažil, bylo to prostě jiný, úměrně době. V té anketě by bylo celkem přínosný se zkusit zamyslet, může být vlastně tahle "naše scéna" pro mladý lidi zajímavá, proč by to někoho mělo vlastně bavit, co můžeme nabídnout? Nejsme přes hlásanou otevřenost všemu až moc zakonzervováni a pro mladší generaci lehce vyprázdnění? Hodnoty, který zajímá nás nemusí zajímat mladé? Na druhou stranu nemyslím si, že je úplně tak zle, například kluci v Plzni kolem Toutatis crew, kapely Hyacinth, LiliXElbe nebo nově Blisterer, jsou dost možná nejlepší kapely, které tady v Plzni byly a jsou to pořád mladý kluci. Myslím, že zrovna v Americe je ta scéna celkem zdravá, co se týče věku nebo respektive, záleží na lokaci a na aktuální vlně, která je zrovna trendy. Ještě jeden zásadní bod by to mohl být, jakási roztříštěnost scény. Dřív si pamatuji, že nebylo tolik koncertů a chodili jsme na kde co, hlavně, že je večírek a můžeme dělat bordel. Teď se spíš probíráš kam jít a víc si vybíráš. Já ještě bojuji s časem a toho moc není. Nicméně říkám si jestli je přínosný se ankety účastnit, protože ono dost možná to takhle není, jen na to koukáme špatnou optikou nebo chodíme na špatný koncerty, kdo ví?

Asta / DIY Pilsen Gigs, Sarayevo, ex-Kawakamiho rýže zine, ex-Vzteklec

Ahoj, díky za otázku, téma aktuální, i když tisíckrát omílané. Je pravda, že už třeba v roce 2015, když jsme jezdili na Ostrovy, jsme tam byli na akcích nejmladší punx (bylo mi lehce před třicítkou), jakoby kolébka punku tenkrát naprosto vyhořela. Situace ale hodně záleží na místním kontextu. Nové kapely vznikají, hrají třeba méně/více extrémní styly, ale stále punk. Taky nutno říct, co to ten punk je, co je ta scéna, někam chodíme my a někam jinam chodí posluchačstvo E!E, kde bude věkovej průměr například dvacet let. Ty geneze jsou pak různý, lidi toho nechaj nebo jsou líný, opustí je taková ta adolescentní revolta. Naprosto běžný a normální. Ty časy, o kterých píšeš jsou ale asi opravdu pryč, čest výjimkám. Přelévají se různé trendy, vytrácí se politika a množí se pokusy uchopit další a další hudební styly. Velmi aktivní jsou mladší ročníky například v grindcore, power violence, což jsou styly, které mají výchozí bod v metalu a punku a dávno ho překonaly. Jsem za ně rád, i když mě sere, že je dnes často důležitější forma (rychle a technicky zahrát blastbeat!), než obsah. Punk, ska, hardcore a další styly jsou také stále velmi alternativními žánry, vždycky byly na okraji a patří tam! I když třeba dříve táhly více lidí, vždycky jsme byli menšinou, nechtěli jsme být většinou! I přesto tahle "free" menšina až velmi často sklouzávala k exkluzivitě: punkáčstvo se povyšovalo nad zlatou mládež, hardcore kids zase pičovali na lidi, co žrali maso a nebo chlastali! Tahle určitá forma exkluzivity, nebojím se říct až povyšování, způsobovala rovněž uzavření týhle scény lidem z vnějšku, spolu s tím, že to je vlastně underground, neměla možnost oslovit v posledních letech mladší lidi a neměla dokonce možnost ani nic nového nabídnout. Z punku ale nevymizely jenom mladší ročníky, odešlo i spousta kamarádů a kamarádek, který s náma vyrůstali. Někteří a některé se dokonce vybarvili a jsou z nich otevření rasisti, politici, nebo prostě jen fotři a matky. Tím do jisté míry vymizely i aktivistický myšlenky, byť mnoho z nich hraje třeba v kapele, nijak se nevymezuje. Z druhý strany se ale taky zdá, že kdo dneska dělá nějakou formu aktivismu v tzv. punkový scéně je rovněž často terčem posměchu i uvnitř týhle scény. Terčem "starejch" dinosaurů, kteří ví, o čem je život, o čem je svět a vysmívají se problémům současný doby i problémům mládeže. Okrajem jen shrnu například duševní zdraví, sexualita, chudoba, bydlení v hajzlu apod. tohle jsou prostě relevantní témata. Je mi z těhle idiotů, kteří bagatelizujou problémy mladejch a problémy dnešní společnosti na pouhé: "INSTAGRAM je sračka, mladý nic o světě neví, my víme a oni jen tuší, nic není černobílý", vlastně smutno. Pokud jsi vyhořel táhni hrát vyumělkovanej metal, vole! Obdobně je to také v diskuzích a aktivitách ve virtuálním světě, o tom ale není tahle otázka. A tak tenhle rozklad spolu se stárnutím hudebního stylu, populace (demografie je zmrd!), změnou diskurzů a rétoriky podle mě stojí za tím, proč tady nová mladá punková scéna téměř není (opět čest výjimkám, např. kapela FOSGEN, ANTISTRESS, z jiného sudku třeba VČERA BYLO POZDĚ apod.). Ale není tak špatně, stále tu něco zůstává. To, co to všechno za mě drží pohromadě je agresivní a nasraná hudba, přátelství a touha po (sociální) spravedlnosti. Tohle může bejt pro lidi z venku dost náročný. 

Ne každej miluje agresivní, hlasitou hudbu, divný zjevy, číra, alkohol, drogy. Hodně mladších ročníků je dneska aktivních, nesou témata sociální, nebo třeba klimatický spravedlnosti, vymezují se proti politice, demonstrují za práva menšin, nebo utlačovaných skupin, bojují proti kožešinovým farmám. Dělaj to, co dřív punx! Nemají ale potřebu se zařadit do nějaké subkultury. Tohle je pro mládež, podle mě taky ten důvod: "Jsem víc individualistickej, nepotřebuju někam patřit!" Nakonec nositelem revolučních myšlenek dneska nejsou subkultury, ale zejména sdílenej virtuální prostor! Dobrý sluha zlý pán. V tomhle prostoru ve kterým chtě nechtě fungujeme už vlastně skoro všichni se utváří i myšlenky, diskurzy, sounáležitost. Pak stačí jít ven jednou za měsíc, potkat se, pomilovat, poklábosit a zase zalézt. Nemusíš číst ziny, mluvit s lidma, chodit na koncerty. Vše máš na dosah, sere Tě to? Dělej to jinak, stejně je to vždycky jenom na nás! Mladý za to nemůžou, prostě to je doba. Odpověď na poslední část otázky. Tvoje úvaha je tady dost zkratkovitá (sorry!), je taková evolucionistická, jakoby říkáš: "Tam v Orientu jsou ještě pravý punx a revoluce na denním pořádku a my jsme už tuhle fázi přešli a vyhořeli." Myslim si, že jinde ve světě punk žije svým vlastním životem, máme různé kulturní kontexty, všude se vymezujem, ale asi jinak radikálně. Např. punx v jižní, nebo střední Americe, nebo v jihovýchodní Asii vydávají skvělý desky, jsou živelný, divoký, po ulici běhá desítky lidí s číry, žijí na squatech, bojují s lokální administrativou, nemají co žrát v takových podmínkách ti nezbývá víc, než přitvrdit, žít to naplno! Je tam i jistej nádech toho nihilismu, podobně jako u nás v 80. letech. I tihle lidé migrujou a dostávají do Evropy tuhle určitou živelnost! Často se usadí např. ve Španělsku nebo Německu, dělaj ziny (např. PAPERCORE), jezdí po akcích v Evropě. Takovej meeting point je třeba IZERO HARDCORE FEST. Tam jsem neměl nikdy pocit, že "vymíráme". Jasně, že v Evropě, kde máš všechno na talíři, to tak prostě není, nechcípáme hlady, není tu absolutní extrémní chudoba, ale přesto jsou tu "naše krize", "naše problémy" – drahý bydlení, komercionalizace medií, monetizace revolty, apod. Vidím lidi, co proti tomu bojujou, ale ne pod vlajkou punku, no. A co dělají čeští punx? Jedni poslouchají VISION DAYS, lejou a fuck off všechno (odkaz právě těch 80. let) a druzí láteří, že tu není žádná mladá krev! Každýho volba.... Díky za prostor!

Darrel / Brigata Vendeta, ex-Harrington Saints (USA)

Myslím, že jsi vystihl spoustu podstatných věcí a ano, scéna určitě stárne. Řekl bych, že většina dnešních kapel jsou většinou třicátníci, čtyřicátníci a teď asi mluvíš s jedním z těch nejstarších, když nepočítám pár starých britských kapel. Každopádně si myslím, že je to kombinace mnoha faktorů. Dnešní mládež má mnohem víc možností, čemu se věnovat ať už si o tom, čemu se věnují myslíme cokoliv. Děje se toho strašně moc. Jsou prostě takový víc "hybridní", zajímají se o spoustu různých věcí, nejsou to jen punkeři, skinheadi nebo hardcore kids. Chodí třeba na úplně jiné koncerty, což nám může třeba znít divně ale podle mě je to prostě způsob, jakým to dnes chodí. Další věc je, že punk už možná dávno nepůsobí tak "cool", rebelsky nebo dokonce "nebezpečně přitažlivě". Víš co, když do toho člověk poprvé proniká, má to v sobě něco trochu "děsivého" a přitažlivého zároveň ale dnes to mladým může připadat spíš trapné nebo nezajímavé. A na druhé straně tu máš třeba oi! nebo skinheadskou scénu, kde většina mladých už vůbec netuší. Všechno, co o tom ví, je z televize a tam je to skoro vždycky zobrazené negativně. Tak proč by se chtěli přidávat k něčemu takovému? A pokud si o tom opravdu myslí to, co vidí v médiích, tak je vlastně dobře, že se nechtějí přidávat k žádným tupým a násilným boneheadům. Navíc u skinheads je to vidět nejméně, že by se k nim dnešní kids přidávali. Není to prostě jednoduchý, taky si myslím, že pro dnešní mládež je svět díky sociálním sítím až moc zjednodušený, nemusí chodit někam hledat kapely nebo se hrabat po obchodech v deskách ani objevovat scény, které by je zaujali, všechno mají na dosah ruky online.

Takže ano, je to kombinace několika faktorů. Na západě, konkrétně tady v Severní Americe, je to, jak stárnutí scény ale možná i fakt, že dnešní mládež nemá tak rebelského ducha, nebo možná jejich pojetí rebelství už nepotřebuje žádné škatulky a uniformy. Navíc mám pocit, že pokud se dnes nějací mladí přece jenom zapojují, často k tomu přišli přes rodiče nebo nějakého strýce, který je do toho zasvětil. Dnes mají prostě tolik jiných možností čemu všemu se věnovat. A hlavně nemůžu opomenout hip hop, který je po celém světě dominantním žánrem číslo jedna. A nakonec ještě k tvojí poznámce, že jde v podstatě o geosociální proměnu. Mám pocit, že právě v těch rozvojových zemích ten ethos punku rezonuje mnohem víc. Je tam mnohem víc mladých z dělnické třídy, která si je svého sociálního postavení vědoma. Naopak na západě se spousta mladých za working class ani nepovažují, i když do této třídy patří nebo jsou opravdu chudí ale tak nějak doufají, že jednou zbohatnou. Právě v těch rozvojových zemích pořád nevymizela nějaká hrdost na dělnickou třídu a její tradice a rezonují tam antiautoritářské postoje, takže ta subkultura, které jsme součástí je místním přirozeně daleko bližší. Naopak v Evropě nebo Severní Americe je to jinak, čas subkultur je dávno za zenitem, protože se změnil i pohled dnešní generace, který je úplně jiný, než u té předchozí. Co dodat, je to dobrá otázka, každopádně žádné nové mládežnické hnutí na obzoru nevidím ale co není, může být. Nicméně musím dodat, že např. scéna v Los Angeles je mnohem mladší, než ve spousty jiných městech USA a tvoří jí hlavně latinos, jelikož je tam velká dělnická a latino komunita. A to je podle mě důvod, proč L.A., latinská Amerika, jihovýchodní Asie a podobná místa představují budoucnost.

Krzychu / Skorupa (Polsko)

O tomhle můžu mluvit jen z perspektivy Polska, protože většinu koncertů, co jsem odehrál a zažil se odehrálo tady v Polsku. Jsem součástí punkové scény od 90. let, takže jsem viděl už hodně věcí a zažil jak dobré, tak i horší časy naší scény. Na rovinu - posledních deset let patřilo právě k těm horším, možná kvůli většímu vlivu internetu, možná kvůli odlišné kultuře dnešní mládeže, nevím. Jak sám poukazuješ, na koncertech potkáváme hlavně starší punks a kámoše, což mě také přinutilo přemýšlet a dospěl sem k závěru - smířit se s tím, možná je to konec subkultur, tak jak je známe. Dnešní mladí lidé se už asi nepotřebují vymezovat jako punker, metalista atd. a nechtějí chodit na koncerty ani zakládat vlastní kapely. Ale přece jenom vidím určité světlo na konci tunelu. Minulý rok byl o něco lepší, na koncertech jsem začal vídat čím dál tím víc mladých lidí, většině z nich ani nebylo ještě osmnáct. Všímám si toho jak u nás ve městě, tak i jinde, poslouchají staré kapely, zkoušejí zakládat vlastní kapely a díky tomu je i o něco lepší návštěvnost na koncertech. Dokonce jsem si všiml, že skoro každý punkový koncert má levnější vstup pro mládež, tak doufejme, že teď příjdou pro punkrock lepší časy. My jen můžeme pokračovat v hraní a ukazovat těm mladým jak na to, mluvit s nimi a pomáhat jim s čímkoliv budou chtít. Zbytek už nezáleží na nás.

Marcos / Aggrotoxico (Brazílie)

Já si myslím, že jde hlavně o lokální problém. V některých scénách je patrná větší obměna, zatímco v jiných je znát stárnutí a jsou zaseklé v minulosti. To může mít několik různých vysvětlení a těžko dospět k jednoznačnému závěru. Jedna z hypotéz se týká samotného stárnutí rocku jako takového, který je kulturní scénou zahrnující různé subkultury. Vem si, že ubývá i velkých rockových kapel, protože mladí lidé se dnes zapojují do jiných kultur a aktivit, včetně těch online, což je faktor, který oslabil mezilidské vztahy. Dalším faktorem je klasická cykličnost. Subkultury vždy procházely svými vzestupy a pády, obdobími koncertů a aktivit s malým publikem a pak se najednou objevil nějaký impuls, který je znovu oživil, např. vznik nového subžánru nebo vlna nových kapel. Stručně řečeno, subkultury nikdy nezmizí, odolaly zkoužce času a jsem si jistý, že znovu porostou i přes změny, které přinesla digitální revoluce.