Cold-oi!, aneb ledová smršť z Francie

Jak jste si mnozí za těch posledních pár let určitě všimli, hodně se tu zmiňuji o francouzských kapelách, které poslední roky vytváří něco nového, něco co tu předtím ještě nikdo nezkoušel, něco co bych se nebál nazvat novou vlnou a subžánrem punku. Jak se ukazuje, není to jen moje doměnka už i britský Guardian a mnozí punkový komentátoři na youtube si všímají, že nová vlna francouzského punku je v mnohém jiná a originální a právě v tomto bodě se dostáváme k definování žánru, pro který se postupně vžilo pojmenování cold-oi! Nicméně oi! v pojetí těchto kapel nemusí být nutně spjaté se skinheady, oi! je zde hlavně jako hudební prvek a základ ze kterého cold-oi! vychází. Ani ve svých začátcích na přelomu 70. a 80. let ve Velké Británii, nebyly všechny oi! kapely nutně skinheadské, stačí se podívat na Sham 69, Cockney Rejects, The Blitz nebo na Angelic Upstarts, kde se ani Mensi nutně nedržel skinheadské vizáže. Oi! bylo především punkem z prostředí dělnické třídy, reflektující to, co později experimentující kapely z první vlny punku 70. let dávno hodili za hlavu. V tomto ohledu je vlastně trochu paradoxní, že cold-oi! v sobě spojilo právě postpunk, coldwave a new wave z 80. let s hrubým oi!punkem, který vznikl částečně právě jako vymezení proti novátorství některých tehdejších punkových kapel, které šli od punkrocku ještě dál. Tímto jsem tak trochu napověděl, co definuje cold-oi!, je to právě temnější atmosféra, kytarové rify a postupy převzaté z postpunku a new wave počátku 80. let ve spojení s hrubostí a energií oi! Pojďme se ale podívat trochu do historie, francouzi nejsou úplně první, kdo se od oi! posunuli k experimentování s postpunkem. První vlaštovkou byli pravděpodobně britští The Blitz a jejich druhé album "Second Empire Justice" z roku 1983, kde se kapela pustila do postpunku, nicméně špetka oi! v jejich rukopisu se nedala popřít ani na této desce, stejně tak jako nádech postpunku a new wave v jejich nejznámějším singlu "New Age". Ve své době znamenalo toto album pro mnoho ortodoxních punx & skins asi velké zklamání, nicméně z dnešního pohledu jde o jeden ze základů z kterého cold-oi! čerpá. Pokud jde o samotnou Francii 80. let, tamní oi! kapely jako R.A.S, Snix, Tolbiac's Toads, Komintern Sect, nebo Camera Silens, hráli oproti svým britským protějškům jinak, zatímco oi! z Ostrovů bylo založeno spíš na melodičnosti a určité "rock'n'rollové" zpěvnosti a pubrockové atmosféře, francouzký oi! byl temnější a ponurejší, jako příklad stačí klasiky jako "Sonia", "Dernier Combat" nebo "Les Annees D'acier" od Komintern Sect, či první album "Réalité" od Camera Silens. Základem tedy není klasický britský oi!, pokud bereme v potaz, že většina cold-oi! kapel se inspiruje právě francouzským oi! 80. let, není překvapující chladnější atmosféra jejich alb a inklinace ke spojování s postpunkovou temností.

Toto vše ale nemůžeme ještě brát za pomyslný začátek subžánru, ani druhé album The Blitz nevedlo k dalšímu spojování oi! s postpunkem a i když se některé francouzské punkové kapely 80. let nebáli netradičních postupů jako např. Bérurier Noir, kteří používali místo bubeníka bicí automat, stále to nevedlo k vlně nových kapel, které by v tomto experimentování pokračovali. První krůček nastal až v roce 1994, kdy vznikl projekt Paris Violence, právě tato kapela v sobě spojovala oi! s temnější coldwave až postpunkovou atmosférou, místo bících využívali automat a nebáli se zapojit i klávesy. Na francouzské oi! scéně 90. let šlo o naprosto originální hudební spojení ale ani Paris Violence, kteří by se s určitou dávkou nadsázky dali považovat za první cold-oi!, nepřinesli novou vlnu kapel, které by se vydaly v jejich šlépějích. Zatím šlo vždy jen o pár jednotlivých příkladů, kterými chci ukázat, že spojování oi! s postpunkem možná není tak novou inovací, jak by se mohlo zdát a že tu určitá semínka, která vyklíčila až v posledních letech, byla zaseta dávno předtím, než vznikla většina dnešních kapel, které se dají zařadit pod škatulku cold-oi! Pojďme se ale přesunout do současnosti, vždy když něco nového vzniká v okamžiku samotného zrodu si nikdo moc neuvědomuje, že jsme svědkem něčeho nového. To procitnutí přichází až s odstupem několika let a to platí, nejen v umění, muzice ale např. i v politice a stejně tak to platí i pro tento subžánr. Nic ale nemá jasně dané kontury a tak i časové vymezení nové vlny francouzského punku asi nebude úplně přesné a ne jedna z těchto kapel o kterých bude řeč by s pojmenováním cold-oi! nesouhlasila. Navíc ne každá kapela musí nutně splňovat všechny definice žánru, některé jsou jen ponurejším oi!punkem s tu a tam postpunkovější kytarou, další jsou ukázkovým příkladem cold-oi!, pár z nich jsou už opravdu víc postpunkem, některé jsou v přístupu konzervativnější a drží se jen kytar, zatímco jiné se nebojí zapojit syntezátor a jiné elektronické prvky. Nicméně myslím si, že doba uzrála a pomalu můžeme tuto novou vlnu nějakým způsobem začít definovat, protože jak uvidíte dál, kapely podobného ražení se pomalu objevují i mimo Francii, což už je dobrým důvodem k zamyšlení, zda-li se nám tu nezrodil nový subžánr.

Oi! Boys

Pokud tedy chceme tuto vlnu zařadit do nějakého období, začátek hledejme zhruba někde okolo roku 2015, kdy se objevují první alba, dema a EP těchto kapel, druhé vzedmutí by se dalo zařadit okolo roku 2020 a to podle mě trvá dodnes. A jak je možné, že se najednou ve Francii začalo rodit tolik kapel s podobným zvukem? Odpověď je jednoduchá, většina kapel pochází ze stejných měst severní Francie, jako jsou Lille, Brest, Rennes a částečně i Paříž. Toto jsou pomyslné centra scény, kde se jednotlivý členové prolínají ve více kapelách, což logicky vede k podobným hudebním postupům. Pojďme se ale tedy konečně podívat, které kapely lze považovat za cold-oi! O některých z nich jsem se tu již zmiňoval v samostatných profilech, takže se budu asi opakovat ale jde mi o to vytvořit nějaký ucelený seznam, i když jak je vám určitě jasné nebude kompletní, jelikož těch kapel je mnohem víc, než jsem zatím stihl poznat a některé z nich dnes už nefungují. Každopádně tyto kapely podle mě definují nový francouzský sound a jsou důkazem, že i když máme někdy pocit, že v 21. století se muzika už nemá moc kam posouvat, jelikož všechno už bylo vymyšleno v kulturně naprosto napěchované druhé polovině 20. století, není to pravda, hudba nemá hranice! Asi jednou z nejznámějších kapel nové francouzské vlny jsou Syndrome 81 z Brestu, jejich druhá deska "Prisons Imaginaires" je ukázkovým příkladem postpunkem okořeněného streetpunku, podobně jako jejich EP "Désert Urbain", kterým na sebe poprvé upoutali pozornost. Zajímavostí je, že většina členů Syndrome 81 vzešla z hardcorové scény a jak prozradil jejich zpěvák Fabrice, jelikož jejich bubeník dost často zkoušky vynechával, aby se sehráli, museli se naučit hrát pomaleji. Kapela v současnosti rozjíždí vedlejší projekt Grisaille, který také stojí za poslech, navíc nesmím opomenout solo projekt jejich basáka Jackyho - Prisonnier du Temps, který čerpá z podobných vlivů jako Syndrome 81. Další ikonickou kapelou jsou Rancoeur z Nancy, původně začínali jako klasická oi! kapela ale během covidu se ponořili do poslechu postpunku a cold-wave z 80. let, což se logicky po skončení lockdownu promítlo v jejich muzice. Právě oni přišli s názvem cold-oi!, kterým se pokusili charakterizovat svůj sound. Jejich druhé album "Fatalité" z roku 2025 je dalším hudebním skvostem ze země galského kohouta a učebnicovým příkladem cold-oi! Jedním z center nové vlny francouzského punku je město Lille u belgických hranic, právě to se stalo domovem hned několika kapel, které patří k těm, které formovaly nový sound. Jednou z nich jsou Kronstadt, jejichž druhá deska "Quai de l'ouest" z roku 2021, která spojuje melodičnost s celkovou temnější atmosférou, je také jedním z příkladů kam je možné punk ještě posunout. Dalším hudebním skovstem z Lille jsou postpunkový Douche Froide, kteří si mě získali svým self-titled albem z roku 2014. Za zmínku stojí i Traitre se svým self-titled EP z roku 2016 a naprosto skvělý Utopie, kteří dokázali do cold-oi! předělat i legendární "Ghost Town" od The Specials. Můj poslední objev z Lille jsou Chiaroscurou, kapela podobného ražení jako Kronstadt, nicméně s mnohem temnějším a nabasovaným soudem. Jejich EP "La Fange" z roku 2023 je dalším ikonickým počinem, navíc na kompilaci "Bats For Palestine" se předvedli "cold-punkovým" coverem The Cure - geniální! Ani Paříž nezůstává pozadu, Cran vykopli dveře skvělou deskou "Nate" z roku 2023, Tchernobyl sice nejsou čistě cold-oi! ale jejich oi! má hodně temnou a ponurou atmosféru, jak předvedli na EPs "Consumé par le feu" (2020) a "Face a mur" (2023). Ani RIXE, kde působí Wattie z Lion's Law a kteří jsou věrní estetice a soundu francouzského oi! 80. let se nebojí zapojit trochu elektroniky, jak předvedli na posledním EP "Tir Groupe", kde použili bicí automat. V Toulouse najdeme Nightwatchers, skvělou kapelu, která sice není čistý cold-oi! ale jejich zvuk v sobě rozhodně má prvky nově se rodícího žánru, za poslech stojí album "La Paix ou le sable" z roku 2019 a jejich poslední počin split s Accidente z roku 2024. Podobným příkladem jsou i Distance z Bordeaux, chladně melodický punk, který si svoje místo na scéně teprve buduje, na kontě mají zatím jen EP "Le Décor" z roku 2024, které je dalším hudebním skvostem.

Bullshit Detector

Pak tu máme tu část kapel, která se do inspirace postpunkem ponořila natolik, až u nich úplně převážil. Jednou z nich a podle mě i nejzajímavější jsou Litovsk z Brestu, jejich self-titled album z roku 2016 je odrazem postpunkové temnoty ve své nejsurovější podobě, druhá deska "Dispossessed" je o něco méně temnější, nicméně i ta si zachovává jejich specifický sound studený jako led. Oi! Boys z města Metz, jsou již bohužel minulostí, nicméně jejich depresivní synth-punk, využívající bicí automat a syntezátor doplňovaný kytarou, zanechal ve francouzské scéně hodně hlubokou stopu. Poslední kapelou z toho ranku jsou Hinin. Postpunkem inspirované trio z Tulle, které v roce 2019 vydalo skvělou melodickou desku "Hors-Jeu", která se hranic žánru opravdu nedrží. A jak jsem se již zmiňoval na začátku, nový zvuk začíná rezonovat i mimo Francii, nicméně tady je můj rozhled stále poměrně omezený, každopádně jakmile se tento sound dostal za hranice Francie, můžeme už bez pochybností mluvit o novém subžánru. Z Evropy se přesuneme do USA, kde jsou reprezentantem cold-oi! texaští Bullshit Detector, v Jižní Americe to jsou 1186 z Bogoty, kteří se dali dohromady v roce 2019 ze členů kapel Ataque Zero, Trampa a Fatal. V  roce 2024 debutovali albem "Histeria", které si troufám tvrdit, splňuje všechny atributy "francouzské vlny". Zatím poslední objevenou mimofrancouzskou kapelou tohoto ražení, jsou australští Brut z Melbourne, kde najdeme členy Marching Orders, kteří patří ke špičce australského oi! Kapela si mě získala především skvělým cold-oi! coverem singlu "Insight" od Joy Division a synth/postpunkovým mixem jejich singlů od Kallvarld. Budoucnost je ještě nenapsaná a ukáže jen čas, jestli jde jen o určitou vlnu, která se vyčerpá během několika let nebo jestli se z cold-oi! stane regulerní žánr, který se bude šířít dál mimo Francii.

kapely zmiňované v článku

Syndrome 81
Grisaille
Prisonnier du Temps
Rancoeur
Kronstadt
Douche Froide
Traitre
Utopie
Chiaroscurou
Cran
Tchernobyl
RIXE
Nightwatchers
Distance
Litovsk
Oi! Boys
Hinin
Bullshit Detector
1186
Brut

French punk connection III

Pravidelní čtenáři si jistě už dávno všimli, že jsem neunavným "propagátorem" současného francouzského punku & oi! a ani v tomto případě tomu nebude jinak. Opět se vám chystám představit další z nekonečné řady současných francouzských kapel, které mixem punku, postpunku, oi! a cold wave, dávají punku jako žánru další nový rozměr. Tou první kapelou, kterou byste neměli přehlédnout jsou coldpunkový Utopie ze severofrancouzského Lille, tou druhou budou Demain z bretaňského Rennes, kteří si naopak libují v melodičtějším pojetí. Oba dva objevy si postupně rozebereme na následujících řádcích.

Utopie

Baví vás francouzské kapely s temnějším soundem jako např. Prisonier du Temps, Litovsk, Litige, či Rancoeur? Říkáte, že ano? Tak se připravte na Utopie, protože tahle kapela vás posadí na prdel. Tahle čtyřčlenná banda ze severofrancouzského Lille, ve které jsou zastoupeny snad všechny subkultury spojené s punkem, od skinheada, punkáče s čírem, až po hardcoristu (kterého dle jeho vlastních slov už přestalo bavit řvát do HC) o sobě dala vědět svojí prvotinou, demo kazetou "Noveax Souvenirs" v roce 2020. Personálně jsou propojeni s Short Days o kterých jsem tu psal před pár lety a kteří také pochází z Lille, nicméně hudebně tyto dvě kapely nelze srovnávat, další jejich personální konexe sahají k punkovým Gutter se kterými odjeli v roce 2022 společné tour. Nicméně Gutter jsou uřvanější, rychlejší a agresivnější punk, naopak Short Days jsou o poznání melodičtější a chybí jím ta typická chladná a temná atmosféra, která je charakteristická pro Utopie. A co teda Utopie hrají? Nečekejte nic rychlého, tempo které jim sedí nejvíce, je to střední. Se základní sestavou basa, bicí, kytara, zpěv, dokáží vytvořit patřičně temnou atmosféru, kterou nese hlavně hluboká basová linka, kterou doplňuje melodická kytara, libující si v postpunkových vyhrávkách. Tu a tam zabrousí do klasických nabustrovaných punkových motivů, aby neztratila na razanci, nicméně její největší síla je ve vybrnkávačkách, které tomu dodávají ten správně temný nádech a patřičně mrazivou atmosféru. Jako příklad stačí zmínit tracky "Dents de scie" a "Statues" z jejich druhého LP, mini-alba Seconde Figure, které vyšlo v roce 2022. Další jejich zářezy lze vysledovat na kompilačkách Pas Une Minute De Silence, On Marche Encore Sous la Pluie vol.1 a Bats for Palestine, kde mají účast po jednom songu. Zatím poslední počin, plnohodnotné full LP Virage, vydali letos na jaře v mohutné kooperaci šesti francouzských labelů. V rámci tour k nové desce stihli kromě Německa, Rakouska, Chorvatska a Itálie, navštívit i Českou republiku, kde předvedli skvělý koncert v pražské Eternii. Nový počin Virage jsou opět typičtí Utopie, temní, strozí, depresivní jako listopadové počasí a přesto mi to příjde kurevsky zábavné. Stačí se zaposlouchat do songů "L'appel du vide", "Manége" nebo "Séve" a dáte mi za pravdu. Každopádně nemůžu se zbavit pocitu, že i přes stále poměrně vysoký standard, chybí mi tu určitá razance, odpich a energie, kterou se jim podařilo zachytit na předchozí desce - kde mimo jiné najdete i naprosto geniální punkovou předělávku legendárního singlu Ghost Town od The Specials, takže nakonec se nám tu propojí i ska, skvělé ne!? Víc netřeba dodávat, mrkněte na bandcamp a přesvěčte se, že současná Francie (především ta severní) je nekonečná studnice kvalitní muziky.... oi!

https://utopielille.bandcamp.com/

Demain

Demain je trochu jiný příklad, než Utopie, kteří se pohybují spíš v temnějším pojetí punku. Kapela vznikla z ex-členů Death or Glory, které těžko vtěstnáte do nějaké škatulky a ještě hůř do punku (snad s výjimkou jejich první desky) i když si z punku určité prvky vypůjčovali. A právě podobný přístup si zachovali i v jejich další kapele. V Demain se ale k punku přiblížili přece jenom o něco víc, možná i do té míry, že se stal základem na který nabalují hudební postupy, které nejsou pro tento žánr zrovna nejtypičtější. A možná taky ne, možná je to jen úhel pohledu. Kdo vlastně může říct, co už punk je a co ne, kde je ta hranice a má tam vůbec nějaká být? Takže za mě to punk určitě je.... jenže jiný, zvláštní, možná by se dalo říct progresivní, zakládající si na výrazných, někdy až skoro melancholických melodiích, které občas mají i ponurejší nádech a někdy se naopak nebojí i určité psychedelie, kterou v jejich muzice lze vysledovat. Demain není typický punk a ani se o to nesnaží, Demain jsou prostě Demain ale to, co hrají je něco tak osobitého a originálního, že z toho budete perplex ještě několik dní, především pokud máte rádi melodické kytary, které jsou jednou z nejsilnějších stránek kapely. Demain by si do určité míry si zasloužili srovnání s jejich dalšími francouzskými kolegy - Hinin, kteří se také pohybují mimo škatulky ale jejich punkové kořeny se v nich nezapřou. Pojďmě se podívat na kratičkou historii kapely, první vlaštovku vyslali do světa v roce 2019, kdy se objevili společně se Syndrome 81, Nightwatchers, Sordid Ship a dalšími kapelami na kompilační kazetě Papiers Noirs - Barricades Vol. 1. V tom samém roce jim na značce Skuds Production vychází první mini-album CD s jednoduchým názvem "Demain". Na něm najdete celkem šest tracků, které potvrzují to, co jsem psal o pár řádků výše. Už jen úvodní track "Mourir en mieux" je ukázkovým příkladem toho o čem jsou Demain, uhánějící punkrock ve středním tempu s nádhernou vybrnkávačkou v refrénu, ano, ne vše je o nabustrovaných kytarách, punk se dá dělat i takto! To samé platí i o následujícím "Observe" a že umí zajít i do temnějších poloh se přesvědčíte v songu "Stalingrad" a titulním "Demain". Druhá deska opět stroze pojmenovaná #2, vychází na začátku roku 2024, opět se jedná o mini-album o celkové stopáži sedmi tracků. Tady stojí za zmínku hned úvodní song "Dans les ombres", opět příklad toho, že melodický punk nemusí mít nic společného s replikami stylu 77. Další peckou, kterou nelze opomeout je track "Fidele a la ligne", který v sobě shrnuje všechny elementy s kterými Demain pracují - punk ve střednám tempu s nádhernou melodickou vybrnkávačkou v intru a refrénech, která postupně začně gradovat v zástupu druhé kytary, která vás při poslechu začne unášet od zemské gravitace, někam vysoko nahoru! Prostě dokonalost a naprostý hudební skvost! Dalším takovým příkladem může být i druhý song "Elle ne vient pas" ale to už bych tady rozepisoval celou recenzi a to nemám v úmyslu. V úmyslu jsem měl vám představit, dle mého skromného názoru jednu z nejzajímavějších kapel na současné francouzské scéně, která mě opět utvrdila v tom, že frantíci dělají punk prostě jinak a dobře. Přesvěčte se sami na jejich bandcampu, kde jsou obě alba volně ke stažení.

https://demain2.bandcamp.com/album/demain-2

FATE aneb, když se potká punk a reggae

Znáte to, někdy se člověk rozhodne vyrazit na festival i když zná z účinkujících kapel opravdu jen pár ale nakonec se z fesťáku vrací s várkou dalších nových jmen, které právě poznal a už se nemůže dočkat, až si je doma najde na netu, aby si je mohl znovu poslechnout. Tak přesně toto je případ polských FATE, které jsem poznal minulý rok v srpnu na Vzdor festu na Moravě. Možná někdo z vás kapelu zná a jsem to zase opět jen já, kdo "objevil Ameriku" ale byl jsem z jejich vystoupení a tvorby natolik nadšený, že se s vámi o tuto kapelu musím prostě podělit, protože dlouho jsem nebyl z něčeho tak perplex jako právě z FATE. A proč? Protože mám rád jak reggae & ska, tak i punk a FATE v sobě spojují přesně tyto dva elementy. Ano já vím, že toto dělá spoustu dalších kapel, ať už např. britští P.A.I.N a Inner Terrestrails, nebo v samotném Polsku Gaga Zielone Zabki, Paprika Korps, kteří naopak kombinovali reggae s punkem, či tvorba Roberta Brylewskiho, který v 80. letech hrál v mnoha punkových a postpunkových kapelách, aby nakonec založil jednu z nejstarších polských reggae kapel - legendární Izrael a později účinkoval v Swiat Czarownic, kteří se na albu Hokka Hey (1994) pouštěli také do reggae a dubu, i když šlo v podstatě o hardcore-punkovou desku. Ale i tak si myslím, že punk-reggae kapely jsou pořád tak trochu vzácností a tak má člověk radost za každou další, kterou objeví. Pojďme se tedy konečně podívat na FATE pod drobnohledem! Kapela vznikla v roce 1990 v polském Slezku v městečku Ziebice (dnes působí ve Wroclawi) pod názvem Smok Wafelski, krátce na to se přejmenovávají na Fly and The Revolution a aby těch změn názvů nebylo málo, název se konečně ustálí na FATE, což má být zkratka pro Fly and The Evolution. Už někdy během roku 1992 vydávají první demo kazetu, do vydání první regulerní desky vyjdou ještě další dvě, až v roce 1995 jim vychází debutové album Anake, kde už je i přes hrubý punkový zvuk jasný náběh i do sfér reggae. Kapela se rozhodně nebojí experimentovat a tak tu můžete zaslechnout i flétnu, která je na této desce dost často využívaným nástrojem. Nicméně až s druhou deskou Tworze i Niszcze z roku 1997 dostává jejich sound (hlavně ve ska & reggae pasážích) jasnější kontury, tu a tam se přidávají klávesy, punk je údernější a reggae čistší a vyhranější. Právě deska Tworze i Niszcze je podle mě nejlepším příkladem jejich tvorby, zde se totiž dají najít jedny z jejich nejvydařenějších reggae-punk tracků jako např. "Dread Mission", "Rzecz o Clowieku 2", nebo "Ladowanie na Marsie". Všechny v sobě spojují originální hudební postupy, aranže, bohaté nástrojové obsazení, kde nechybí např. melodika, či saxofon a především zajímavé kombinace, kdy v jeden okamžik dokážou spojit hutnou dubovou basu s nabustrovanou kytarou tak, že máte dojem, že kytarová kila jsou nedílnou součástí dubu. S ladností sobě vlastní přecházejí z houpavé reggae basy do punku a pak se opět vrací do rytmů na druhou, jako by o nic nešlo. Silnou stránkou nejsou jen kombinace reggae a punku, stejně tak dobře si umí poradit i se ska a tady bych chtěl podoktnout, že nejde o žadný prvoplánový skapunk. 

Punk a ska se tu prolíná v kombinacích, které málokterou skapunkovu kapelu napadnou, jako příklad bych mohl uvést track "Radical", kde je výborná punková basa a nad ní jede rytmická kytara klasický offbeat na druhou dobu. V podstatě naprosto jednoduchý postup, který vytváří neuvěřitelně zajímavý sound ale přesto se k němu uchyluje málokterá skapunková kapela. Ten výčet je ve skutečnosti mnohem delší a samozřejmě není to jen o kombinacích s reggae & ska, kde by ještě určitě stály za zmínku tracky "Terrorysta", "Slovo", či "S.K.A". Za pozornost na této desce stojí i čistě punkový materiál, jako např. "Sam ze Soba", nebo "Odpowiedzialnosc". FATE vydali v roce 1997 ještě EP Cyrk Jest Smieszny... Nie Dla Zwierzat!, které jasně ukazuje, že kapele kromě přirozených antifašistických a antirasistických hodnot, nejsou cizí ani práva zvířat. Rok na to kapelu opouští zpěvačka Aga, která tvořila druhý vokál, mikrofon tak zůstává v rukou kytaristy Muchy. FATE si v roce 2004 dávají na dlouhých devět let pauzu, na podia se vrací až v roce 2013. Tři roky na to vydavají kompilaci 25 Lat i 25 Zim, která, jak z názvu vyplívá, dokumentuje jejich tvorbu za poslední čtvrtstoletí. Zatím poslední album Zawsze Twarza ku Ziemi z roku 2022 naznačuje určitý odklon od reggae & ska prvků k čistšímu punku, nicméně i tak se tu dají najít zajímavé kousky jako např. "Zwierze Nie Jest Rzecza", či "Dzien Za Dniem", reggae-punk v typickém FATE podání, nebo "Swiatla We Mgle", které bych také zařadil do této kategorie. Víc dodávat nemá cenu, mrkněte na bandcamp a přesvěčte se sami. Určitě mi dáte za pravdu, že kombinace punku a reggae v podání FATE je hudebně něco naprosto nevšedního a originálního.

https://fatefate.bandcamp.com/

Seznamte se s Original Gravity Records!

Už zhruba tak rok ke mě prosakují singly z dílny labelu Original Gravity o kterém jsem do té doby neměl vůbec tušení o to příjemnější byl jeho objev, protože jde opravdu o "fabriku na hity" ze které vychází mraky skvělé muziky. První vlaštovkou byl skvělý early reggae cover známé hiphopové pecky "Jump Around" od House of Pain v podání Junior Dell & The D-Lites, to byla věc, která mě totálně rozsekala, posadila na prdel a přinutila se o tento label zajímat o něco víc. Do tohoto okamžiku jsem o existenci tohoto skvělého vydavatelství a o osobě jeho zakladatele, producenta a multiinstrumentalisty Neila Adersona, neměl vůbec tušení. O to víc mě překvapilo, když se samotný "big boss of Original Gravity" objevil v červenci 2024 v Praze v Malostranské besedě, kde zahrál skvělý koncert za doprovodu našich domácích muzikantů složených mimo jiné i z členů All Mad Here, CCTV Allstars a částečně i Discoballs. Pojďme se ale podívat na samotnou práci Original Gravity Records, zázemí a domovský přístav tohoto labelu je v Londýně, kde se v roce 2018 začaly objevovat první singly pod touto značkou. Sám Neil Anderson je velkým milovníkem nejen early reggae & ska ale i soulu, funky, 60's, blues, R&B a latina a to se odráží i v produkci Original Gravity, které i když na některých EPčkách etiketou odkazuje na Trojan a Blue Beat Records, není primárně zaměřené jen na jamajskou muziku let šedesátých. V repertoáru Original Gravity najdete i hromadu soulu, funky, R&B, latina a dalších příbuzných žánrů. Neil se kromě producentské činnosti, kdy spolupracoval např. s britskými Maroon Town, věnuje i hudební výuce a asi největší respektu hodnou zajímavostí je, že z 80% na všech svých nahrávkách obstarává většinu nástrojů sám, ať už jsou to bicí, perkuse, basa, kytara, klávesy, doprovodné vokály, nebo přímo zpěv. Nevýhodou je, že na koncertování je vždy potřeba sehnat další muzikanty, kteří dokáží přesně interpretovat jeho hudební představy. A co může být pro label víc, než, že má k dispozici vlastní nahrávací studio, kde přivádí svoje geniální hudební nápady na svět. V Original Graivty se zaměřuje především na vydávání 7" EP, i když kromě jednoho CD, má na svědomí i tři LP, poslední Gravity Dubs vol.1 a že se u něj netrhnou dveře plné legendárních jmen, svědčí spolupráce s takovými matadory reggae, jako jsou např. Mr. Symarip, The Pioneers, Dave Barker, nebo Dennis Alcapone. Kromě nich také představil světu skvělého jamajského zpěváka Juniora Della, který se objevuje na hodně ska & reggae singlech z produkce Original Gravity. 

Tyto singly dosahují takové autenticity, že člověk až nabývá dojmu, že jde o nahrávky z 60. let, někde z útrob Studia One. O tom jakou si Aderson za těch šest let vybudoval v Británii reputaci svědčí i uznání od takových jmen, jako je David Rodigan, známý reggae DJ z radia BBC 1 Xtra, který o něm řekl: "Musím říct, že jste se skutečně ponořil do vytváření opravdu autentické reprodukce klasických let jamajské muziky a vaše práce na mě (přinejmenším) opravdu zapůsobila". Craig Charles, který moderuje na stanici BBC Radio 6 Music a kterého většina z vás určitě bude znát jako Listra z Červeného trpaslíka řekl na adresu Original Gravity: "Kdyby mi někdo řekl, že The Switchback je nějaká stará dávno ztracená americká Mod klasika z 60. let, docela bych mu to i věřil. Ve skutečnosti je pravda mnohem blíž, protože ten song byl nahrán tady v Británii a je to nová nahrávka z celé řady skvělých věcí, za které je v poslední době zodpovědný label Original Gravity". Tak to vidíte sami. A stopu zanechal i tady v Čechách a to hned několikrát, poprvé v září 2023, kdy navštívil, dnes již poměrně zaběhnutý pražský Mod shop Second Shot, kde zahrál DJ set z jeho vlastní produkce. Na základě této návštěvy vznikl song "Second Shot" od Junior Dell & The D-Lites, který později zařadil na EP Reggae Dynamite vol. 5. Naposledy se v Praze objevil v červenci v Malostranské besedě. A jak je vidět Praha je pro Neila opravdu inspirující, krátce po tomto koncertě vznikl song "Malostran-ská". V době, kdy píšu tyto řádky se chystá jeho další návštěva v rámci vůbec prvního evropského vystoupení Juniora Della & The D-Lites na pražské Sedmičce, který proběhne 24.9. Nikoho jistě nepřekvapí, že D-Lites budou tvořit společně s Neilem i naši přední ska muzikanti. A na konec ještě jedna specialita, během Neilova pobytu v Praze proběhne i natáčení videoklipu k songu "Second Shot". Natáčet se bude právě v žižkovském Second Shotu. Takže pokud jste milovníky nejen jamajského offbeatu z let šedesátých ale stejně tak si libujete v soulu, funky, latinu, R&B a šedesátkách obecně, mrkněte na tvorbu z dílny Original Gravity - spadne vám čelist!

https://www.originalgravity.co.uk/
https://originalgravityrecords.bandcamp.com/

Remdik... do hlavy high kick!

Musím říct, že poslední dobou jsem čím dál tím víc přesvědčený, že slovenské kapely mají mnohem větší koule, než ty naše. Zatím cokoliv, co za posledních pár let přišlo ze Slovenska mě většinou sfouklo ze židle jak svíčku. A je tomu i v tomto případě, Remdik mě - ne posadili na prdel, Remdik mi rovnou vyslali kopačku přímo na céres!!! Jejich skoro až hardcorově hrubý oi/punk se zvukem zrezlé motorové pily, naruší zvukovody nejednoho z vás. Kapela vznikla v roce 2022 v Žilině, údajně tak, že každý její člen si vzal nástroj, na který předtím nikdy nehrál. Jestli je tomu opravdu tak, tak musím uznat, že svoje nové nástroje se naučili ovládat naprosto bravůrně. Pokud se budeme na Remdik, kteří na sebe díky jejich grafice, evidetní zálibě ve Warzone a songu "Manifest romských skinheadov", vzali alter ego skinheadské kapely (ještě ke všemu romské - což je naprostej rozsek do hlavy všem tupcům s předsudky), dívat jako na oi!, tak nic takového ve vodách česko-slovenského street-punku prostě nenajdete. Na melodické linky a singalong refrény inspirované fotbalovými ochozy rovnou zapomeňte, tady se jede na hrubou strunu špinavých punkových riffů a těžké hutné basy, která roztančí hrnky na vaší poličce. Texty zpívané z hrdla, které zní, jako, kdyby bylo živeno hřebíky, jsou také daleko od toho, co si představíte pod škatulkou oi! Zapomeňte na klišé o unity, hrdosti, pátečních večerech a podobných píčovinách bez hlubšího obsahu. High kick do držky rasistům a fašounům je samozřejmostí, že si vzali ponaučení od Rozporu o pozitivním násilí, si uvědomíte u mnoha tracků ale nejvíc asi ve "Viťazné bitke". Ostatně to by se jinak nejmenovali Remdik, což v překladu znamená řemdih, což byl ve středověku celkem brutální nástroj. Pokud bych měl vypíchnout pár songů, které v sobě mají všechno to, co dělá Remdik Remdikem, tak si určitě pusťte následující tři: "Naser si!" - špinavá lopaťárna, ve stylu, jako kdyby se Blood For Blood pokušeli o oi!, "Remdik" - kapelní hymna (do hlavy high kick) a skvělá trochu "melodičtější" a zároveň nejnovější věc z dílny téhle slovenské úderky - "Pouličná hymna". To by bylo ve zkratce k muzice, co se týká diskografie na kontě mají zatím jen self-titled kazetu z produkce balkánského labelu 161 Strikes Records, která vyšla v červnu 2023 a najdete na ní celkem osm zářezů, které mají na bandcampu. Ok, takže nějaká ta bilance! Remdik je punk, Remdik je oi! a možná i trochu hardcore a právě proto si tahle kapela najde cestu jak ke crusterům, punkáčům, skinheadům, hardcoristům, prostě ke všem bez ohledu na škatulky. Nebál bych se říct, že před sebou mají hodně slibnou budoucnost a potenciál zařadit se mezi jména jako jsou Rozpor nebo třeba Začiatok Konca, protože Remdik je naprostej kopanec na ksicht a kapela o které bude ještě hodně slyšet! Dost keců, moje slova si ověřte na bandcampu.

https://remdikbadboys.bandcamp.com/

The UpFux

V dnešním profilu se podíváme do Spojených států, konkrétně do New Jersey odkud pochází kapela The UpFux. Pokud si libujete ve skapunku, skacoru, crack rocksteady a různých kombinací melodického hardcore punku s prvky ska, jste fanoušky Leftover Crack, Choking Victim, Atrocity Solution, Noise Complaint nebo Dead City Riot, tak věřte, že The UpFux se stanou další kapelou ve vašem hudebním portfoliu. Jak už jsem naznačil v úvodu The UpFux se pohybují ve vodách, kde se mísí rychlý melodický punk a hardcore punk s prvky ska, oni sami to na svém bandcampu nazývají "crusty ska", někdo tomu říká crack rocksteady ale ať už tomu dáte jakoukoliv nálepku, jasné je jen to, že jde o zatraceně dobrou kapelu, která stojí za pozornost. The UpFux debutovali v roce 2017 singlem "Killjoy", který byl takovou klasikou ve stylu 3rd wave ska, kde nechyběl ani trombon, ovšem už o rok pozdeji, kdy jim vychází EP "Great America" značně přitvrzují, což dokazují např. tracky "Hate", melodický svižný punk s prvky ska a "Lies That Blind", který začíná melodickou kytarou ale téměř hardcorovým tempem bicích, opět okořeněný o prvky ska, které jsou ovšem druhořadé a kapela do nich přechází jen v jednotlivých slokách, což je ostatně model na kterém staví většinu svých songů. Proto se snažím vyhýbat označení skapunk, protože punk tady hraje podstatně větší roli, dechy byste tady hledali opravdu zbytečně. V roce 2020 se objevují na kompilaci "The Shape of Skapunk To Come - vol. 1" labelu Bad Time Records, kde jsou zastoupeni trackem "Nightmare". Ovšem větší desky se dočkají až v září 2022, kdy jim právě u Bad Time Records vychází split LP "Coastal Collapse" s podobně zaměřenými Noise Complaint z Kalifornie, které jsem zmiňoval již v úvodu. Na této desce opět o něco přitvrzují, melodičnost zůstává, občasné odbočky ke ska také ale bicí refrény zpěv, který je mnohem uřvanější a bubeník, který seká beaty v zabijáckém tempu.... to vše dává jejich nejnovějšímu materiálu mnohem silnější náboj a energii, než na

předchozím EP "Great America". V létě 2023 v rámci propagace nové desky, odjeli poměrně úspěšné tour po východním pobřeží USA, kdy se zastavili i na několika menších lokálních ska festivalech, kde předpokládám, že s tímto materiálem museli vyvolat menší jaderný výbuch. Schválně se zaposlouchejte např. do tracků "Clarity", "Freedumb" nebo "Wasted Time" a pochopíte, co tím myslím. Pokud mě letos na jaře nějaká kapela posadila na prdel, jsou to určitě UpFux.

https://theupfux.bandcamp.com/

Mango Wood... reggae a kvalitní dřevo

Že má Španělsko co se týče early reggae & rocksteady celkem stabilní scénu, jste si jistě všimli, ať už je na tom offbeat v rámci Evropy jakkoliv na Pyrenejském poloostrově se zdá, že žádným výkyvům nepodléhá. Důkazem o tom není jen label Liquidator Records, který má pod svými křídli mimo jiné taková jména jako Mr. Symarip nebo Alpheus ale právě i mnoho místních kapel. A právě jendnou z nich jsou i Mango Woods. Toto šesti členné kombo z Madridu vzniklo začátkem roku 2016 z již zaběhnutých muzikantů, kteří zde zúročili své zkušenosti z kapel Upsttemians, Ready Getters, Rude Pride, The Crepitans a Free Mode. Jako svoje inspirační zdroje uvádí klasické jamajské soubory z 60. let, jako např. The Maytones, The Versatiles, Kingstonians, Ethiopians apod., čili stylově vychází hlavně z klasického early reggae s občasným přesahem do trad. ska & rocksteady. Navíc potom, co si založili vlastní studio Imported Grooves, tak se jim podařilo docílit naprosto autentického soundu, který vycházel z jamajských nahrávacích studií na konci 60. let. To byla ostatně jedna z věcí, která mě na Mango Woods zaujala nejvíc, protože při poslechu máte opravdu pocit, že posloucháte nějakou desku z konce 60. let. Ovšem kapela debutovala singlem "Fall" z roku 2016, jehož místem vzniku je zavedené madridské studio Musigrama, pod patronací producenta Pablo Martíneze, až po té zakládají studio Imported Grooves, kde končně nachází svůj osobitý oldschool sound. Zde vznikají další prvotiny, kterými jsou singly "First Time" a jejich první ska věc "The Way". V následujících letech vydají ještě několik samostatných singlů až se nakonec v roce 2020 objeví debutová deska "Stomp You Down", která vychází, jak jinak, než u Liquidator Records. Na tomto albu předvedou celkem třináct tracků, převážně v duchu early reggae, kde nechybí, kromě již zmiňovaného oldschool soundu, hutná hamondová sola, vícehlasý zpěv, skvělé melodie, instrumentálky, vyloženě taneční skinhead reggae songy, jako např. "Ah Reggae", "Stomp You Down" nebo "Night Terror", ale i pomalejší rocksteady v podobě tracků "One and All" nebo "Let it Free". V tom samém roce ještě vydávají další skvělou early reggae instrumentálku, singl "Tough Girl Duppy Man". V létě 2023 se u Liquidatoru objevil živák "Live At Desko", který je záznamem jejich vystoupení z listopadu 2022 v Barceloně a v říjnu vychází kompilace singlů, "In the Beginning - A Sides And B Sides", kde najdete dříve nevydaný starší materiál, mimo jiné se zde objevil i song "Wrong Way", který je původně coverem od Rude Pride, který určitě znáte z youtube a již zmiňovaná pecka "Tough Girl Duppy Man". Takže pokud máte rádi kvalitní dřevo a skinhead reggae, Mango Wood je správná volba! A jelikož má kapela na youtube celkem dost videí, přesvědčit se o jejich kvalitách můžete přímo zde.

https://mangowood.bandcamp.com/

Ah Reggae / It's Alright / Never Grow Old / Wrong Way

The Sambas... soul'n'oi!

Jak jste si jistě všimli, Francie zažívá za posledních pár let novou vlnu punk / oi! kapel, které se v zemi Galského kohouta začaly líhnout jako houby po dešti. Upřímně řečeno, zatím nevidím v Evropě obdobný vzestup žánru, jako právě ve Francii. Neplatí to samozřejmě vždy ale co kapela, to skvost, frantíci prostě umí! A právě proto jsem se rozhodl, že vám v dnešním profilu představím další mladou francouzskou krev, i přesto, že je sekce profil za posledních pár let kapelami z Franice celkem narvaná. Seznamte se s The Sambas z Paříže, šestičlennou bandou, netradičně kombinující jednoduchý přímočarý oi! a soul. Kapela o sobě dala poprvé vědět v květnu 2018, kdy jim ve spolupráci labelů Aggrobeat a Casual Records, vyšlo EP "No Pride, No Shame". V té době už za sebou měli celkem dost koncertů a nahrávání nejen prvotního EP ale i coveru "Tous Ensemble", který se v roce 2021 objevil na kompilačce "Tribute pour Les Partisans - Avec les copains", věnované francouzské ska/soul legendě z 90 .let, lyonským Les Partisans. Právě sound kapel jako byli britští The Burial, legendární The Redskins, nebo jejich francouzští kolegové Les Partisans se v hudbě The Sambas odráží asi nejvíc. Plnohodnotné desky se kapela dočkala v listopadu 2022, kdy ve spolupráci několika labelů, mezi které patří např. Fire & Flames, Kanal Hysterik, Discos Machete, Rudy's Back, nebo Rusty Knife, vyšlo první album "Une Epoque Formidable", které na celkem 11 zářezech prezentuje The Sambas v jejich nejlepší formě. Kombinovat oi! se ska sice nezní špatně ale na druhou stranu kapel, co to ženou touto cestou je celkem dost ale pustit se do na první pohled tak nejisté kombinace přináší na scénu nový svěží vítr a jak dokazují The Sambas, tyto dva žánry spolu můžou fungovat stejně tak dobře, jako oi! se ska. Ano vím, není to úplně první kapela, která to zkusila touto cestou, jak jsem již zmiňoval britští The Burial se v 80. letech vydali podobným směrem a jejich styl je The Sambas asi nejvíce podobný ale na rovinu, nenajdete dvě kapely, které by si byly podobné jako vejce vejci. The Sambas vsadili na jednoduchý  melodický oi!, který tvoří kostru celého soundu, kterou podbarvují soulovými prvky, kde nechybí klasická rytmická basa alá The Redskins v songu "Keep on, Keepin' on", klávesy, které tomu dodávají místy 2tonový nádech, jemné vybrnkávačky melodické kytary a celé to doplňuje saxofon, který se v oi! u hodně kapel osvědčil,

jako jeho přirozená součást a který dělá muziku jako celek mnohem barevnější. Kapela si pro tento styl dokonce vymyslela vlastní pojmenování a celé to nazývá "soi!l". A jak takový "soi!l zní? Jako ukázkové příklady bych doporučil songy "Pirate Gang (1312)", "No More Bets", "Beat Me" a podle mě jejich nejpovedenější věc "L13" z jejich debutového alba. Zjednodušeně řečeno, toto je kapela, která do jednoho soundu narvala přesně tu esenci, která musí zaujmout všechny Mods, rudies a skinheads dohormady. Na rozdíl od většiny svých francouzských kolegů, The Sambas se nevyhýbají ani angličtině a tak není problém si domyslet, kde je jejich tématický záběr. Songy o pivu, fotbale a mařkách nebo klasická skinheadská klišé o hrdosti a stylu u nich fakt nehledejte, navíc jejich poslední logo stylizované třemi šípy do fontu Adidas napovídá víc, než dost. Ostatně i jejich samotný název je důkazem, kterou obuv má kapela nejradši. Já myslím, že víc už napovídat nemusím, mrkněte na jejich bandcamp a videa a opět se přesvěčte, že současná Francie "valí jako sviňa!" :-D

https://thesambas.bandcamp.com/

French punk connection II

Nemůžu si pomoct, opakuji to pořád a zcela zaujatě, protože pro Francii mám prostě slabost (jak jste si mohli všimnout v posledních profilech), musím říct, že současná francouzská oi! scéna, je podle mě tou nejprogresivnější v Evropě. Pokud máte někdy pocit, že oi! a punk se už nedá, po těch více jak 45 letech někam posunout, tak současné francouzské kapely vás vyvedou z omylu. Pokud se to někdo dnes snaží posunout dál, tak je to právě francouzská scéna, kde pod vlivem starých francouzských legend z 80. let, jako byly např. Camera Silens a Komintern Sect a na ně v 90. letech navazující Paris Violence, v kombinaci s nepatrnými prvky post-punku, pomalu vzniká něco, co některé současné francouzské kapely začínají nazývat cold-oi!. A ten název je v podstatě vystihující, protože když se zaposloucháte např. do Komintern Sect, tak moc pozitivně laděných melodických prvků ve stylu britského oi! u nich nenajdete, francouzi si v těch ponurých temných aranžích libovali už v 80. letech a v 90. letech, kdy přišli Paris Violence a přidali k tomu klávesy, které tomu přidali ještě silnější new wave nádech, tak byly základy pro něco nového, co postupně vykrystalizovalo až do dnešních dnů, položeny. To jsou inspirační zdroje dnešních francouzských kapel a možná i opětovný zájem o post-punk se zde částečně promítá ale to už jsou spíš spekulace. Podstatné je, že nás Francie v posledních letech zásobuje hromadou skvělých kapel, o kterých je potřeba se zmínit, protože publicitu si opravdu zaslouží (viz. Syndrome 81, Kronstadt, Nightwatchers, Litovsk, Short Days, nebo Sordit Ship v minulých článcích). Pokud se má žánr někam posouvat, tak je potřeba dávat prostor především novým kapelám a ne se neustále nostalgicky zasekávat na legendách a stálicích scény. Pojďme tedy dát těmto slovům zadostiučinění a podívejme se jaké další kapely ze země Galského kohouta a požíračů žabích stehýnek by neměli uniknout vaší pozornosti.

Rancoeur

Kapela z města Nancy na severovýchodě Francie, která vydala svojí prvotinu self-titled album "Rancoeur", v prosinci 2022 v kooperaci labelů Rusty Knife, Fire and Flames, Maloka, Offside, Kanal Hysterik a několika dalších. Sami svůj styl nazývají cold-oi! a jen tak potvrzují to o čem jsem psal v úvodu. Hudebně jde o svižný agresivní temný oi!-punk ve středně rychlém tempu s naprosto brutální hutnou basou, která tu nejhraje jen roli podkresu ale v určitých pasážích je výraznější, než samotná melodická kytara, viz. tracky "Soledad" nebo "L'Enfer". Kytara tomu naopak dává nádech vlivu 80. let alá Komintern Sect a tu správnou potemnělou atmosféru v melodiích, které jsou všechno jen ne pozitivní (možná s vyjímkou songu "Braquage"). Jako příklad toho, co si představuji pod pojmem cold-oi! se zaposlouchejte do tracku "Errance", který na mě působí, jako kdyby se Joy Division rozhodli hrát street-punk a přitom zachovali ten depresivní nádech. A aby se potvrdila moje slova, konec alba je cover "Suicide" od Camera Silens, čímž se kruh uzavírá. Toto je nová tvář francouzského oi! či punku, záleží na úhlu pohledu. Naprostá dokonalost a další hudební skvost! Nemá cenu to dál okecávat, protože ne vše se dá vyjádřit slovy. Mrkněte na jejich bandcamp a dáte mi za pravdu.

https://rancoeurcoldoi.bandcamp.com/

Tchernobyl

Další peckou jsou Tchernobyl, pětičlenná banda skinheadů z Paříže s černým bubeníkem a holčinou obstarávající basovku. Kapela o sobě dala poprvé vědět v roce 2018, kdy nahráli první promo song "Tchernobyl", o rok později jim vychází první demo, tentokrát na kazetě se stopáží celkem pěti tracků, kterou vydal label Le Diable Au Corps. Pokud se na Tchernobyl podíváme z té hudební stránky, máme tady do jisté míry současnou francouzskou oi! klasiku, inspirující se zvukem francouzské scény 80. let, podobně jako např. RIXE, nicméně s tím rozdílem, že tady je tím nejsilnějším inspiračním zdrojem patrně Komintern Sect. Čímž ale netvrdím, že jde o úplnou kopírku, kapela se naopak snaží nejvíc stavět na těch "dark wave" pasážích, které Komintern Sect nerozvíjeli do takové míry. Takže to, že vám některé jejich songy budou připomínat klasiky jako "Dernier Combat" nebo "Les Anness D'acier", nebude jistě náhoda. Tchernobyl to ale posouvají o úroveň výš, celkový sound je mnohem hrubější, agresivnější a přímočarejší, což je nejvíce slyšet na EP "Consumé par le feu". Právě to, že mají dvě melodické kytary jim dává možnost se pouštět do temnějších vod, viz. tracky "Vegeance" a nebo "Silence Complice", který se objevil na nedávno vydané kompilačce "Paris on Oi!", kde vás naprosto rozseká kytara v intru. Zatím jejich nejnovější počin jen split singl s kanaďany Force Majeure, který vyšel v červnu 2022. Na kontě kromě EP "Consumé par le feu", které vyšlo u notoricky známého UVPR Records v roce 2020, mají i mini-album "Tchernobyl", které vyšlo v tom samém roce na značce Combate Brutal. Pokud máte rádi agresivní oi! ve středním tempu, nádech 80. let, Techernobyl vás v tomto směru určitě nezklamou.

Consumé par le feu (2020)                                                                                                                          Silence Complice (2022)          

Prisonnier Du Temps

Tou poslední novinkou, kterou vám chci představit jsou Prisonnier Du Temps z Brestu. Kapelu založil basák z nám již dobře známých Syndrome 81, který mimo jiné řeže na bicí v další skvělé bandě Coupe Gorde. Kdy kapela vznikla se mi bohužel nepodařilo vypátrat, nicméně jejich prvotina deska "Comme un Lion en Cage" se nahrávala na přelomu let 2021/2022 a světlo světa spatřila v prosinci 2022, jak jinak, než u UVPR. Takže za vznik kapely možná vděčíme lockdownu. Chtěl jsem se vyhnout porovnávání se Syndrome 81 ale nejde se tomu ubránit, při poslechu to hodně svádí. Podobně jako oni i Prisonnier Du Temps to celé staví na oi!ovém středním tempu (i když májí i pár rychlejších válů), hutné dunivé base a melodických ale zároveň ponurých linkách, o které se starají dvě kytary. Celkový sound je oproti Syndrome 81 mnohem nasranější a hrubější ale je vidět, že kapely vychází z podobného základu. Nejsilnější jsou podle mě v těch rychlejších tracích jakými jsou např. "Marqué á Vie", "Finir Comme Toi", nebo "Sans Espoir", kde se to na vás celé valí silou parního válce, basa rozbijí okenní tabulky, zatímco kytary řežou melodie tak ostré, že se kací stromy. Každopádně stejně tak dobře jim sedne i střední tempo, kde naopak vyniká basa, jako např. v úvodním songu "Lion en Cage". Celé to podtrhuje uřvaný hrdelní chraplák ve francouzštině, který nemá chybu. Přesvěčte se sami! Mimochodem koupí jejich alba na bandcampu podpoříte kočičí útulky v jejich rodném Brestu.

https://prisonnierdutemps.bandcamp.com/releases

Knockout booking & records

Knockout booking & records je nová pražská značka, kterou mají na svědomí David a Lukaso. "Původně jsme chtěli jen uspořádat koncert anglické anarchopunk kapely Conflict, která nás v životě oba hudebně a celkově názorově ovlinila. To nám vyšlo! S pomocí kamaráda děláme v březnu hned dva koncerty a to v Praze a Bratislavě. Rovnou jsme si řekli, tak proč to neudělat pod nějakou hlavičkou. Shodli jsme se, že to je dobrý nápad. Lukaso tou dobou aktivně chodil na box a název byl na světě. Prostě řekl "Knockout". Založili jsme tedy stránky na FB a během krátké doby se hrnuly, díky lidem co známe nejen u nás v ČR ale i v zahraničí, lákavé nabídky. Úplně na začátku jsme si oba řekli, že pomocí bookingu a vydavatelství si chceme plnit sny. A ty sny jsou pořádání koncertů kapel které nás baví a sami bychom chtěli slyšet, výroba merche a v neposlední řadě vydávání vinylu. Děláme to v rámci našeho koníčku, zábavy a pro lidi ze subkultury. Oba máme svá zaměstnání a Knockout booking bereme jako radost a ne jako byznys. Jestli se nám na koncertech podaří něco vydělat, tak to vrazíme zpátky v podobě vydávání desek a koncertů". 

FUCK THE RAC, NAZIS, HOMOPHOBIA!

Něco o nás:

David

Je známý bývalý bubeník skupin V.A.P. a The Chancers, který působil několik let jako produkční vlastního vydavatelství Jahquita Records a také v klubu 007 Strahov. V letech 1995-2022 pořádal koncerty mnoha českých i zahraničních kapel, včetně festivalu Skankin' Pragga, turné The Tone, koncertů Schwartzeneggar, Conflict, The Selecter, Spicy Roots. Vydavatelství Jahquita Records produkovalo například The Gang Nails, Green Smatroll nebo Fast Food Orchestra.

Lukaso

V 15 letech ho pohltil punk a po nějaké době Klub 007, kde poznal nejen různé další subkulturní odnože, ale i spoustu přátel a kapel. Muzika a věci kolem ho neustále baví i po 23 letech ve scéně. Hlavně oi! hardcore a ska. Je to část jeho života. A je jedno, jestli je to sbírání vinylových desek, nebo pořádání koncertů.

Knockout booking & records

2022

2.10 - Praha SHARP AS A RAZOR NIGHT! THE BOIS (sg), ACULEOS 
8.10 - Praha ENDFORM (can), KRONSTADT, POSTEA 

2023

20.1 - Praha FATAL BLOW (uk), ACULEOS, ROZRUCH! Křest split desky Aculeos/Rozruch!
3.3 - Praha CONFLICT (uk), ANGRY BRIGADE 
4.3 - Bratislava CONFLICT (uk), ADACTA, PIVNICA 
15.4 - Praha RED BRICKS (de) + support 
18.5 - Praha CRASHED OUT (uk) street punk + support 
v přípravě (květen): OUT OF ORDER (can)

Records release plans:

LP - The Volume
LP - split Aculeos/Rozruch
LP - The Chancers - Rudeboy Polka
EP - V.A.P. - Křič

Kronstadt

V dnešním profilu vám opět představím další francouzskou kapelu ze které jsem se posadil na prdel a tak by byl hřích se o tuhle hudební lahůdku s vámi nepodělit. Jak už jste si asi všimli, pro francouzskou scénu mám docela slabost a tak čekám, že jednoho dne bude tenhle webzin psán francouzsky a jen o kapelách z Francie, případně z kanadského Québecu. Než se tak ale stane, ještě v čestině vám představím poměrně mladou kapelu z města Lille u hranic s Belgií - Kronstadt. Aby v tom bylo jasno hned ze začátku, ve Francii v letech 1982-1986 působila stejnojmenná post-punková kapela a aby v tom byl ještě větší bordel i v našich domácích crustových hardcorových a jiných námrdových vodách, máme kapelu s tímto názvem, odkazujícím ke sto let staré revoltě petrohradských námořníků, proti zradě revoluce bolševickou chátrou. Naši francoužští Kronstadt jsou kapelou o poznání mladší, vznikli z dodnes hrajících Traitre, kteří měli na zvuk Kronstadt docela značný vliv. Poprvé o sobě dali vědět v roce 2017, kdy vydali společnou demo kazetu s post-punkovými Litovsk. O rok později vychází první deska self-titled album "Kronstadt". Album vychází v kooperaci hned čtyř labelů (UVPR, Lada, Destructure Rec. a Senseless Act of Anger) a tak trochu se na ní promítá současný "trend" některých francouzských punkových kapel, kdy je dáván mnohem větší důraz na celkovou atmosféru a melodičnost jednotlivých tracků a nezapře se nepatrná inspirace post-punkem. Takže nečekejte žádný oi!punk ani HCpunkovou řežbu, toto je čisté punkové umění ve středním tempu, plné odlehčených a přesto místy temných melodických linek a bravůrních kytarových postupů. A to jsem teprve u prvního alba, v roce 2021 vydali, opět v kooperaci labelů UVPR, Lada, Destructure Rec. a Senseless Act of Anger, druhou desku "Quai De L'Ouest", kde je toto výše popsané umění posazeno ještě na vyšší level. Schválně si poslechněte např. song "Serpent" z druhé desky a pochopíte, co myslím tím kytarovým uměním, inspirací post-punkem a důrazem na vysoké melodie. Deska "Quai De L'Ouest" je jedno z mála alb, které slyšíte poprvé a nutí vás to si ho pustit hned několikrát za sebou, protože je to zkrátka hudební požitek, kterého pokud máte alespoň nějaký hudební vkus se nemůžete nasytit jen jednou. Mezi ty požitky patří hlavně tracky "Fleurs de sang", "Tunnel", "Les Rats, "Les Cafards", "Hors-Sol" nebo poslední "Epiderme". To, co z nich dělá hudební lahůdky, je druhá melodická kytara, která hraje v

mnohem vyšších tonech a vůbec se nesnaží držet zavedených punkových melodií, naopak ulítává si někde ve sféře Joy Division a podoných kapel a to je to, co dělá Kronstadt naprosto geniálním hudebním tělesem a povyšuje punk na úroveň umění, že i symfonický metal by se mohl jít klouzat. Bohužel jako 90% francouzských kapel i Kronstadt zpívají ve francoužštině a texty v bookletech nepřekládají, takže opět jako u většiny mých oblíbených kapel z Francie, nemám tušení o čem zpívají. Nicméně to nic nemění na tom, že je to kapela, kterou byste na mapě evropského punku určitě neměli přehlédnout. Mrkněte na jejich bandcamp, kde najdete celkovou diskografii a posuďte sami a dáte mi za pravdu, že nejlepší punk & oi! se dělá ve Francii!

https://kronstadtlille.bandcamp.com/

Atrocity Solution

Máte rádi kapely jako Leftover Crack, Choking Victim nebo Dead City Riot? Baví vás kombinace ska, punku a hardcoru? Tak to si oblíbíte i Atrocity Solution! Na tuhle kapelu jsem narazil čistě náhodou, během noční šichty, kdy mi algoritmus youtubu opět vyhodil něco, co by se mi mohlo líbit. I když mám doporučení od "umělé inteligence", nakonec proč ne, je vidět, že dnešní algoritmy fungují opravdu dokonale! Atrocity Solution se dali dohromady v roce 2005 v americkém Wisconsinu. Na svojí první nahrávku nenechali dlouho čekat, v roce 2007 po prvním demo CD, vychází jejich debut "Melodies For a Massacre", který o dva roky později následuje EP "Tommorows Too Late", které produkoval bývalý bubeník Choking Victim - Skwert. První deska tak trochu napověděla, jakým směrem se bude kapela ubírat. Rychlý melodický hardcore-punk s prvky ska a uřvaným screamo zpěvem. Jenže to by byla moc jednoduchá definice, kapela měla už od první desky zajímavé hudební kompozice, kdy se nebála do intra songu zařadit, pro žánr tak netradiční prvky, jako např. solo na klavír nebo smyčce v podobě violoncella. To byl ostatně důvod, proč mě tak zaujali. Pokud bych se měl o jejich muzice rozepsat více, určitě bych začal jejich druhou deskou "Lost Remedies" z roku 2013. Tady totiž najdete to o čem píšu v předchozích řádcích. I když nejsem fanoušek vážné hudby, už jenom to intro na začátku alba, které je vlastně duetem mezi klavírem a violoncellem, zakončené post-hardcorovým outrem, vám napoví, že toto nebude úplně všední záležitost. Oproti prvnímu albu tu najdete i více ska prvků a celkově je znát muzikantská vyzrálost, nejen v nástrojích ale i v kompozicích jednotlivých skladeb, kdy se nebojí to někdy pěkně roztáhnout do pomalejších pasáží, jako např. v tracích "Let Us Remember", "Ancient Roads", "When We're Dead" nebo "Fallacy of Ruin", kde celou tu emo temnotu podbarvují dvě violoncella. Vlastně skoro každý track má nějakou pomalejší houpavou pasáž. Za mě je toho nejlepším příkladem song "Equally Diseased", kde nechybí ani smyčce. Tenhle track podle mě definuje celou tvorbu Atrocity Solution. Možná vám ta kombinace příjde šílená, ale věřte mi, ono to opravdu funguje a je to naprosto dokonalé. Schválně posuďte sami! 

https://atrocitysolution.bandcamp.com/

French punk connection

Francouzská oi! / punk scéna mě nikdy nepřestane překvapovat. Musím přiznat, že pro kapely ze země baget, vína a nikdy nekončících stávek (které se staly národním sportem), mám slabost už pěknou řádku let a i když nejsem na tamní scénu zaměřen cíleně, když už narazím na něco, co mě totálně vyrazí dech, skoro pokaždé jde o kapelu z Francie. Člověk si pomalu říká, že nemůže jít o náhodu?! A ani tentokrát tomu není jinak. Poslední dobou jsem začal pátrat po kapelách, které něčím vybočují z řady, které jsou nějakým způsobem originální a zní jinak. Prostě už mě přestal bavit ten neustále se opakující kolovrátek kapel znějících stejně, držících se striktních hudebních postupů, nebo snažící se vykrádat nějakou z legend let minulých, což neznamená, že bych na tradiční oi! a punk zanevřel, jen to chce občas nějakou změnu. Hodně mě poseldní dobou začal bavit post-punk a kapely typu Joy Division nebo PIL a různé další variace na punk a právě následující tři kapely, i když nejde o post-punk v sobě tu jinakost tak nějak mají. Takže pokud chcete slyšet punkrock trochu jinak a přesvěčit neustále brblající metalisty, že i punk se dá posouvat dál, určitě doporučuji následující tři kapelky, z kterých jsem poslední dobou totálně perplex a vy budete určitě taky!

Sordid Ship

První z těchto tří objevů jsou Sordid Ship z města Lorient na západním pobřeží Francie. Kapela o sobě dala vědět poprvé v roce 2014, kdy jim na labelu Forty Tapes vyšly kazety "Tales Form The Beach" a "Salling Off". Jako jedna z mála kapel za poslední roky, mě jejich originální tvorba naprosto uchvátila. Sordid Ship jsou směsicí uřvaného 80tkového punku, surfových kytar, bravůrně zvládnutých úderných melodií a notné dávky hráčského umu. Já osobně doporučuji EP "Vague Digitale" z roku 2019, kde předvádí naprosto dokonalou směsici úderného temně melodického punku středního tempa, který je místy až atmosféricky post-punkový. Dalším počinem, který stojí za poslech, je zatím jejich jediné self-titled LP z roku 2018, kde naopak více propojují punk se surfem. Za mě jsou určitě jedním z nejzajímavěších objevů na současné francouzské scéně.

https://sordidship.bandcamp.com/

Nightwatchers

Dalším hudebním skvostem jsou Nightwatchers z Toulouse. V roce 2016 vyšla u místního labelu Coffe Doped jejich první kazeta "Good Kids Obey", kde se poprvé prezentovali sedmi tracky, které už pomalu naznačovaly kam se bude kapela ubírat. Opět tu máme melodičtější punk středního tempa uhánějící v perfektních kytarových vyhrávkách a silných basových linkách inspirovaných post-punkem. V tomto duchu nahráli jejich druhý počin, šesti singlové EP "Who's To Blame?" z roku 2017, kde už jejich tvorba začala dostávat jasné obrysy. Jejich poslední album "La Paix Ou Le Sable" z roku 2019, je podle mě jejich nejpodařenějším počinem. Kromě toho, že na této desce najdete ostře střižený ale přesto melodický punk / post-punk, který místy podbarvují i klávesy, celá deska je po textové stránce také protestem proti koloniální minulosti Francie a tak trochu reflexí francouzských dějin, která jak jistě všichni dobře víme, mnoha zaslepeným nacionalistům chybí. Navíc od většiny francouzských kapel, zpívají anglicky a je jim i docela dobře rozumět, což u francouzů nebývá zvykem. Nightwatchers jen potvrzují, že Francie je na punkové mapě Evropy pojem, i když trochu přehlížený.

https://nightwatcherspunk.bandcamp.com/

Short Days

Poslední z této trojce jsou Short Days z Liile poblíž belgických hranic. Kapela nahrála svoje první demo v roce 2012 a do vydání jejich prvního LP stihli nasekat, kromě druhé demo kazety (2014) celkem tři 7" EP. Opět tu máme anglicky zpívající kapelu, i když v tomhle případě s hodně silným francouzským přízvukem. Hudebně se pohybují na hranici středně rychlého punkrocku s esencí 70tkových kapel, kombinovaného s ostrými kytarovými indie motivy (podobně jako např. u švédských Rotten Mind). Příkladem může být jejich zatím jediné self-titled LP z roku 2017, kde bych jako příklad vybral songy "Antisocial", "Wasted Time", "Anguish" nebo "Sleepless Night". Takže pokud vás už nebaví neustále stejně znějící streetpunkové kapely a chcete slyšet něco originálního, sáhněte po Short Days! 

https://shortdays.bandcamp.com/

Punkový kotlíkáři... aneb folkpunx not dead!

V tomto článku bych vám chtěl představit, kromě stručné historie folkpunku, která ani není tak historií, jako spíš výčtem mých oblíbených interpretů a kapel, pár těch o kterých si myslím, že stojí za to se po nich poohlédnout. Pojem folkpunk je pro mnoho lidí stále zvláštností ale pro mě a mnoho dalších punx se stal tak samozřejmým subžánrem, jako např. crust nebo oi!. I folkpunk má mnoho podob, od té čistě písničkářské, kde jde v podstatě jen o sdělení, až po tu tradičnější, která se kromě punkového přístupu od klasického folku vůbec neliší, až k té, kde v kombinaci převažuje buď punk nebo folk, nebo jsou v naprosté rovnováze, nebo jde o punk hraný na tradiční akustické nástroje. Může se zdát, že folk je punku natolik vzdáleným žánrem, že nemůžou mít nic společného ale podíváme-li se do hudební historie, vliv folku se dá vystopovat už ke kapelám, které předznamenávaly punk, jako byly např. Velvet Underground, MC5, nebo New York Dolls, kteří byli ovlivněny, mimo jiné i folkaři 60. let, jako byli Bob Dylan nebo Donovan and The Fugs. Historicky prvním počinem kombinující punkový étos s folkem bylo EP v Londýně narozeného písničkáře Patricka Fitzeralda - "Safety Pins Stuck In My Heart", které neslo podtitul "A love song for punk music", vyšlo v roce 1978. Opravdový nástup prolínání folku s punkem ale přišel pozvolně, až počátkem 80. let. Jednou z nejvýraznějších kapel té doby byli londýnští The Pogues, kteří se inspirovali irským folkem. Kapela vznikla v roce 1982, dohormady jí dali Shane MacGowan a Jem Finer, kteří spolu předtím hráli v kapele Millwall Chainsaws. MacGowan musel kapelu v roce 1990, kvůli problémům s alkoholem opustit. Po jeho odchodu se ke kapele na krátkou dobu připojil i Joe Strummer, který v letech 1991-1992 zastával post zpěváka. Pravdou

Attila The Stockbroker

ale zůstává, že problém s alkoholem měla později celá kapela. The Pogues se v roce 1996 rozpadli, na podia se opět vrátili až v roce 2001, kdy se ke kapele znovu přidal i MacGowan. Další výraznou postavou byl T.V. Smith, původní člen The Adverts, kteří se proslavili v roce 1977 singlem "Gary Gilmore's Eyes". Po rozpadu The Adverts koncem roku 1979, zakládá T.V. Smith's Explorers, během toho také začíná vystupovat solo za doprovodu akustické kytary. Jeho první deska "Channel Five" přišla v roce 1983. Na druhé solo album si museli fanoušci počkat dlouhých devět let, potom, co se mu rozpadla jeho další kapela The Cheap. T.V. Smith je aktivní dodnes, zatím poslední počin, "Land of the Overdose" vydal v roce 2018. Vliv folku ale nerezonoval jen na Britských ostrovech. Jednou z prvních kapel ve Spojených státech byli Violent Femmes z Milwaukee, kteří vznikli o dva roky dříve, než The Pogues. Kapelu založili basák Brian Ritchie a bubeník Victor De Lorenzo, během doznívající první vlny amerického punku. Začínali hraním po kavárnách a na ulicích Milwaukee, kde si jich všiml James Scott z The Pretenders, který je ještě ten den, přizval jako předskokana jejich koncertu v Milwaukee. Kapela debutovala v roce 1983 self-titled albem "Violent Femmes", po vydání desky "Hallowed Ground" se začali stále více posouvat směrem ke country. V Anglii se mezitím po průkopníkovi Patricku Fitzeraldovi začali objevovat další folkpunkový písničkáři. Mezi nejvýznamnější patří i Attila The Stockbroker (vlastním jménem John Baine), který začal od roku 1980 vystupovat s mandolínou. Než se dal na solovou dráhu působil koncem 70. let v punkových kapelách English Disease a Riot Squat. Jeho texty byly v době vlády neoliberální "hrdinky" Margaret Thatcherové, která dláždila cestu hlavně těm co měli tučná konta, nekompromisně levicové, což se promítlo i ve vystupování s podobně laděnými punkovými kapelami, jako byli např. Newtown Neurotics. Jeho první počin EPčka "Cocktails" a "Rough, Raw and Ranting" vyšla v roce 1982. Attila se kromě hudby věnuje i poezii, vydal celkem osm básnických sbírek z nichž první "Cautionary tales for Dead Commuters" vydal v roce 1986. Pravděpodobně nejúspěšnější figurou na britské folkpunkové scéně 80. let byl Billy Bragg. Jeho písně mají dodnes velký dopad na mnoho (nejen) punkových kapel, které je často přebírají. Songy jako např. Have And To Have Not, Power In The Union, nebo Which Side Are You On?, předělali Lars Fredericksen and The Bastards, Tim Amstrong z Rancid, Brigadir nebo němečtí Blechreiz. Bragg začínal svojí hudební kariéru v roce 1977 v punkové kapele Riff Raff, v roce 1981 se přihlásil do britské armády, ze které se po absolvování tříměsíčního výcviku, aby se dostal zpět do civilu, musel za 175 liber vykoupit. Po opuštění armády si začal odbarvovat vlasy a za doprovodu elektrické kytary vystupoval v londýnských ulicích, brzy se na světe objevilo jeho debutové album "Life's a

Billy Bragg

Riot With Spy vs. Spy". I Bragg měl podobně jako Attila levicově laděné texty, navíc v roce 1984 (podobně jako The Redskins) vystupoval na podporu stávkujících horníků. Britský, respektive irský folk rezonoval i za oceánem, což vzhledem k početným irským komunitám v USA a Kanadě, není zas tak překvapivé. Devadesátá léta přinesla vlnu zájmu o celticpunk, který dal vzniknout dnes již zavedeným kapelám, jako jsou Flogging Molly, kteří vznikli v roce 1997, původně v Dublinu ale později se přesunuli do Los Angeles, v Massachusetts se o rok dříve dali dohromady Dropkick Murphys, kteří mají ze všech celticpunk kapel asi největší komerční úspěch. Stejná vlna zájmu postihla i Kanadu. V roce 1990 vznikají v Kingstonu nedaleko Toronta The Mahones (vřele doporučuji, nenajdete lepší celticpunk), v roce 1992 ve Vancouveru The Real McKenzies. V roce 1994 byl v Indianě založen label Plan It X Records, který se na určitou dobu stal synonymem pro mnoho amerických folkpunkových kapel. Konec 90. let také patří jedné z nejvýznamějších kapel žánru, newyorským Gogol Bordello, kteří se dali dohormady v roce 1999 na Lower East Side, kolem na Ukrajině narozeného frontmana Eugena Hutze, možná právě tento fakt má tak zásadní vliv na jejich inspiraci východoevropským folkem a jejich styl, který nazývají gypsypunk. Gogol Bordello ale nejsou jedinou kapelou ovlivněnou východní Evropou, gypsypunk inspiroval další kapely, jako např. jejich newyorské kolegy Golem, kteří vznikly v roce 2000. V nultých letech se stalo dalším významným centrem západní pobřeží, kde byla folkpunková scéna částečně ovliněná crustem a subkulturně z něj vycházela. Spoustu tamních kapel hraje, kromě klasického folku v podstatě punk hraný na tradiční akustické nástroje. Folkpunk je v USA také úzce spojen se subkulturou tzv. gutter punks / travelling kids, což je jen jiný výraz pro crusties, kteří cestují napříč Amerikou na nákladních vlacích nebo stopem, na živobytí si vydělávají občasnými brigádami, spí po squatech nebo venku, vysedávají se svými psi na ulici a žebrají o drobné a jsou cítit na metr daleko. Není ale vždy pravidlem, že gutter punk musí být nutně punkerem ve smyslu hudebního fanouška, spousta z nich si toto zvolili jako svůj životní styl. To by bylo jen stručně k folkpunku jako žánru a pár jeho zásadním interpretům. Pojďme se teď podívat na pár kapel, které byste podle mě neměli přehlédnout.

Days'n'Daze

Days'n'Daze, patří podle mě k jedněm z nejlepších folkpunkových kapel vůbec, jsou přesně tím, co si pod tímto pojmem vybavím. Hrají převážně rychlý, někdy téměř až akustický "punk", kde nechybí kytara, valcha, ukulele, trumpeta a DIY basa sestavená z plechového škopku násady od koštěte a lanka. Jako svojí největší inspiraci uvádějí Leftover Crack, kterým dokonce hostovali na desce "Constructs of the State" z roku 2013. Kapela samotná vznikla v roce 2008 v texaském Houstonu, do dnešní chvíle mají na kontě devět alb. Ve svých textech se kromě tradičních anarcho-punkových témat zabývají i životním prostředím, závislostí na alkoholu, životními problémy apod. U nás jsme je mohli naposledy vidět v roce 2018, kdy navštívili Fluff Fest v Rokycanech, kde sklidili ohromné ovace.

https://daysndaze.bandcamp.com/

My Pizza My World

My Pizza My World je vedlejší projekt některých členů Days'n'Daze, ovlivněný víc bluegrassem a country. Já jsem si je zamiloval především díky banju, které je jejich nejvýraznějším nástrojem, který doprovází ukulele. Debutovali v roce 2015 mini-albem "Eat It!", kromě toho vydali ještě desku "What The Fuck Is Going On?" a split s kapelou Stick & Poke. Nemůžu si pomoct ale jejich hudba, je opravdový redneck folkpunk, takže pokud jste z vesnice, celý den trávíte s traktorem na poli, večer si opékáte brambory ve vyhasínajícím ohništi, o víkendu vyrážíte na čundr a podobně jako mě, vám čouhá sláma z bot, My Pizza My World vám budou výborným soundtrackem.

https://mypizzamyworld.bandcamp.com/

We The Heathens

Z amerického Wisconsinu pochází další skvělá kapela We The Heathens. Hrají svižnější folk s nepostradatelným punkovým duchem ve složení kytara, housle, čelo a mandolína. První DIY EP "Stench of a Thousands Farts", které bylo vypáleným CD-R, vypustili do světa v roce 2014. Ten samý rok vydali svojí první dlouhohrající desku self-titled album "We The Heathens", které byste určitě neměli přehlédnout. Celkem mají na kontě čtyři desky, z nichž poslední "Approaching Tunder" vyšla v roce 2019. I We The Heathens jste mohli podobně jako Days'n'Daze, vidět v roce 2018 na Fluff Festu.

https://wetheheathens.bandcamp.com/

Bob Wayne

Chlapík původně ze Seattlu, který je takovou punkovou verzí Johnyho Cashe. Poprvé o sobě dal vědět v roce 2006 deskou "Blood to Dust", od té doby vydal celkem deset alb a objel skoro celý svět. Vystupuje nejen jako solo písničkář ale i se svojí kapelou The Outlaw Carnies, se kterou dokazuje, že country není jen pro kamioňáky a rednecky volící Trumpa. Několikrát se zastavil i v České republice. Jeho muzika je pocta americkému country a rozhýbala by i nejkovanějšího metaláka.

http://bobwayne.com/

Jason and The Punknecks

Jason and The Punknecks je další kapela, která čerpá z tradice amerického country. Jejich muzika na rozdíl od Boba Wayna, není úplně klasické country plné veselých honky-tonk melodií. Country v jejich podání má mnohem temnější a ponurejší atmosféru, kterou dokreslují ne zrovna optimistické texty a rockovější aranže. S trochou nadsázky se o Punknecks dá mluvit jako o dark country. Kapela funguje od roku 2003, o dva roky později vyšla jejich prvotina deska "Outlaw Country". Působí v samotném centru country hudby v Nashvillu ale původ mají v Los Angeles. Na kontě mají celkem šest alb, z toho poslední počin "Homecoming Via Dolorosa" vyšel v roce 2019.

https://punknecks.bandcamp.com/

Tim Steinfort

Zpěvák holandských Discharger a našich domácích Haymaker Tim Steinfort, vystupuje, kromě v těchto skinheadům notoricky známým kapelám i jako solo písničkář v doprovodu aktustické kytary. Ve svém vedlejším projektu Tim Steinfort & The First Offenders se věnuje především folku a country. Nemůžu si pomoct ale trochu mi to připomíná Jenny Woo a její acustic oi!, i když podobnost je čistě jen subkulturní. Na kontě má dvě desky, "When The Rain Falls" a "We Have Angered The Gods", které vyšly v roce 2015 u Randale Records. Za pozornost stojí i jeho další solo tvorba, kde se dost často dotýká i socio-politických témat, i přesto, že sám sebe vnímá jako apolitického skinheada.

                                                                 https://timsteinforttheband.bandcamp.com/

Jenny Woo

Tady asi není potřeba dodávat něco víc, Jenny Woo se svým, do té doby pro skinheady netradičním folk projektem udělala díru do světa. Obdiv jí patří nejen za to, že se dokázala prosadit v žánru, kde je žen jako šafránu a dokázala tak rozbít zaběhnuté stereotypy a představy o renees, jen jako o "doplncích" skinheadů ale i za to, že přišla s něčím, co nebylo pro oi! scénu zrovna typické. Začínala v Kanadském Edmotonu, kde hrála s místními Kroovy Rockers. Se svým acutic oi! projektem začala vystupovat až v roce 2008. Mě osobně už její současná tvorba moc nezajímá a začíná u mě pomalu spadat do kategorie "mainstream oi!", nicméně její první dvě desky "Alberta Rose" z roku 2011 a "My Revenge", která vyšla o dva roky později, považuji za naprostou špičku.

Union Thugs

U skinheadů ještě malou chvíli zůstaneme. Dalším zajímavým folkpunkovým počinem je poměrně mladá kapela z kanadského Montrealu Union Thugs, kterou tvoří členové Action Sediction a punkových May Day. Action Sediction jsou aktivní členové kolektivu RASH Montreal, mezinárodních odborů Industrial Workers of the World a C.O.B.P (Výbor proti policejní brutalitě). To se pochopitelně odráží v textech, které čerpají inspiraci z politických témat a starých dělnických písní. Poprvé o sobě dali vědět v roce 2018 demem "On A D'affaire Icitte", které následovalo v červenci 2020 mini-album "Folklore Ouvrier", kde se opět objevily folkpunkové předělávky starých working class písní. Svůj styl popisují jako folk-oi! a pravdou je, že jediný folkový nástroj v jejich sestavě je tahací harmonika, občas doprovázená akustickou kytarou, nicméně aranže jednotlivých songů jsou přesně někde mezi folkem a punkem. Folk, dělnická hrdost a revoluční písně :-), to jsou Union Thugs!

https://unionthugs.bandcamp.com/

Les Clébards

Francie není zrovna zemí, kterou bych si spojoval s folkpunkem, na druhou stranu mě francouzské kapely dokázaly vždy příjemně překvapit a to platí i o Les Clébards. Kapela z města Fougéres v Bretani předvádí naprosto bravůrní folk, kde nechybí tahací harmonika, místy banjo, akustická kytara, to vše podbarvené svižnou punkovou melodií. Oni sami to nazývají "chanson punk". Každopádně, ať už svůj styl popisují jak chtějí, pro mě je to jeden z nejlepších folkpunků vůbec. Debutovali v roce 2008 deskou "Histoires De Trottoirs", od té doby jich nahrály celkem šest. Já osobně považuji za nejzdařilejší album "Le Gerne Humain" z roku 2011. Zatím poslední zářez, desku "On Attend..." vypustili do světa v roce 2017.

https://lesclebards.bandcamp.com/

Bostonskoe Čaye Pitiye

Z běloruského Minsku pochází kapela Bostonskoe Čaye Pitiye, (volně přeloženo do angličtiny "Boston Tea Party). Hrají klasický folkpunk ve stylu kapel, The Real McKenzies, Dropkick Murphys nebo Dreadnoughts, který doplňují banjem, tahací harmonikou a mandolínou. Co mě na této kapele baví nejvíc, je zpěv v rodné běloruštině, který jejich muzice dává úplně jiný rozměr a díky tomu nezní jako křečovitá napodobenina irské putyky. Bostonskoe se dali dohromady v roce 2013 a už po roce hraní vydali desku "Net puti nazad" (Není cesty zpět), zatím poslední album "Pět let na dne" jim vyšlo v roce 2018.

https://bostonskoe.bandcamp.com/

Asi jste si všimli, že v tom výčtu, chybí nějaká česká, či slovenská kapela. Musím se přiznat, že domácí folkpunk "scénu" (pokud se vůbec dá o něčem takovém mluvit) v podstatě nesleduji a až na pár vyjímek moc kapel neznám. I přesto mám pár typů, které stojí za poslech. Notoricky známou postavou punkového písničkáře s kytarou je slovenský Daša Fon Flaša, který brázdí Česko-Slovensko už přes deset let. Na anarcho-punkové scéně stojí za pozornost, dnes už dávno nefungující Tiranie Identity (2005-2011) a na ně navazující Hledání z Orlové, kteří odehráli svůj poslední koncert v listopadu 2018. Dalším podobným černo-rudým písničkářem je Oi! Oi! Piratoi, který začal být k vidění po vydání EP "První mixtejp" z roku 2014. I celticpunk si našel cestu do našich luhů a hajů, kde ho reprezentují např. českobudějovičtí Pirates of The Pubs, kteří jsou personálně propojeni s Budweis Drunken Bastards. První z nich vznikli v roce 2012 a mají na kontě dvě desky, ti druzí brázdí česká podia od roku 2018. Punk, jak je známo má mnoho podob a folkpunk je podle mě, jednou z těch nejzajímavějších, tak doufám, že jsem vám tímto článkem pomohl objevit zase pár zajímavých kapel. PS. Pátrejte po muzice a nebuďte líný jít do hloubky, protože kvalitní hudby je v dnešní době požehnaně a je na dosah ruky. A hlavně - neposlouchejte sračky!!!! :-)