Současná offbeat scéna zrovna nezažívá svoje nejproduktivnější období, proto potěší každý nový objev. Jedním z nich je i mladá boss reggae kapela z dánské Kodaně - The Chains, kteří jsou na scéně něco málo přes dva roky. S kapelou jste se tady na stránkách mohli setkat už v recenzích, kdy jsme si rozebrali jejich debut z roku 2024 "Crying On The Dancefloor". Nový svěží severský vítr v rytmech dirty reggae & 2tonem ovlivněného ska, nám formou rozhovoru představí zpěvák Pato Siebenhaar a kytarista Kevin Leo.
Zdar pánové, jelikož si myslím, že jste stále poměrně nová kapela na evropské scéně, mohli byste na začátek trochu představit vaší kapelu? Jak dlouho hrajete, odkud jste a na kterých festivalech po Evropě jsme vás už mohli potkat?
Pato: Původně jsme se dali dohromady, protože náš oblíbený klub Loppen, chtěl v únoru 2023 uspořádat tribute show na počest zesnulého Terryho Halla (The Specials). Náš kytarista Lasse Elmer byl tehdy (a stále je) promotérem Copenhagen Ska Convention, což je dlouholetý festival a centrum dánské ska scény, to on dal dohromady all-star band, který zahrál na závěr večera. Dal dohromady pár lidí, kteří spolu v této sestavě ještě nikdy nehráli. Po tomto večeru plném klasik od The Specials, jsme se sešli s Davidem (basa) a rozhodli se, že by nebylo špatné zkusit z toho vytvořit opravdovou kapelu a napsat vlastní songy, protože to společné hraní byla opravdu skvělá zábava. No a během čtyř-pěti měsíců byla většina "Crying On The Dacefloor" napsaná a nahraná a tak se zrodili The Chains.
Vím, že The Chains mají personálně kořeny v další dánské boss reggae kapele Leo & The Lineup, která se rozpadla, pokud se nemýlím, před více jak sedmi lety. Co bylo důvodem rozpadu kapely, protože po vydání alba "Hit the Streets", které bylo naprosto fenomenální to vypadalo, že má kapela před sebou ještě zářnou a bohatou budoucnost? Objevil se v The Chains ještě někdo další z Leo & The Lineup, nebo The Chains jsou personálně už úplně jiná kapela?
Kevin: No pokud si dobře vzpomínám, oficiálně jsme se nikdy nerozpadli, prostě to tak nějak ze dne na den vyprchalo. Hlavně proto, že mě už unavovaly neustálé změny v sestavě kapely, strávili jsme neuvěřitelné množství času seznamováním nových členů s naším starším materiálem a to mě opravdu vyčerpávalo. Navíc jsem začal cítit, že mě to silněji táhne k punkrockové scéně a bokem jsem psal i nějaké songy v tomto duchu a to bylo asi tak vše, najednou to prostě skončilo. Ale byly to fantastické roky a kluky z kapely "miluji" a nevyloučil bych, že v budoucnu bysme to mohli dát opět dohromady.
Vaše debutové album "Crying on the Dancefloor" vyšlo minulý rok na podzim, což není tak dlouho, nicméně nedávno jste vydali pár nových singlů - "California Sun" (cover z 60. let od Joe Jonese), "The Rent" a "Why", mimochodem singly mají už i video na youtube, takže se zdá, že na vavřínech určitě neusínáte a tvrdě v kapele makáte. Začali jste tedy pracovat na nové desce či EP, nebo je ještě brzo na to nazírat, jako na tvorbu nového materiálu?
Pato: Máme spoustu dalšího materiálu, druhé album se bude jmenovat "Be Careful What You Wish For", vyjít by mělo v dubnu 2026 a bude obsahovat původních 13 až 14 skladeb, včetně "Why" a "The Rent". Mimochodem, pracujeme na několika dalších cover verzích, pracovně tomu říkáme "Guilty Treasures". Jsou to naše oblíbené songy, které milujeme a zároveň v tom vidíme možnost jak oslovit naše přátelé na dánské i mezinárodní scéně a získat tak zajímavé a nečekané spolupráce. Už teď máme hotové covery pár velkých hitů a chystáme se cover verzím věnovat i nadále, vedle naší vlastní tvorby.
Podle vašeho soundu je jasné, že už za sebou máte roky muzikantských zkušeností. Můžete nám ale prozradit, jak dlouho to trvalo, než jste se jako muzikanti dostali na takovou úroveň, kdy jste si v hraní natolik jistí, že v podstatě po pár zkouškách, jste připraveni jít do studia a nahrávat? Kolik let to vůbec trvalo se dostat na takovou úroveň od momentu, kdy jste začali se svojí úplně první kapelou?
Pato: Všichni v kapele máme zkušenosti jako muzikanti už od puberty, kdy většina z nás začínala hrát a jelikož tuhle muziku opravdu milujeme, snažíme se jí hrát s respektem, který si zaslouží. David, náš basák a jeden z hlavních skladatelů, je v kapele "nejmladší", je mu 35 a náš klávesák Jakob začínal v Napoleon Solo, což byla druhá nejstarší ska kapela v Dánsku, která hrála od roku 1984, takže jak vidíš věkové rozpětí je celkem široké.
Předpokládám, že pro vás jako dirty reggae kapelu jsou hlavní inspirační zdroje především sound Jamajky 60. let, a hádám, že ani 2tone a další subžánry ska vám nebudou úplně cizí. Ale jamajská muzika přece není jen sound 60. let a někdy mám dojem, že fanoušci kapel, jako jste právě vy, jsou zaseklí v rude boy stylech, jako je ska, rocksteady a early reggae, ale na druhou stranu jsou "slepí" k roots reggae, osmdesátkovému rub-a-dubu a ranému dancehallu nebo k ragga. Což je škoda, protože všechny tyto formy jsou původní a krásná muzika, a ty rudies styly představují jen určitou dekádu vývoje jamajského offbeatu. Je to i váš případ, nebo posloucháte jamajskou muziku jako celek, bez ohledu na to, jestli jde o roots, dancehall nebo boss reggae?
Pato: V kapele posloucháme všechno možné, já mám např. za sebou celou kariéru jako hiphopový umělec a producent a živím se jako klubový DJ. Náš bubeník Bjorn, už má roky kapelu Von Dü, která hraje moderní roots reggae a dancehall s texty v dánštině. Kytarista Kevin, který dříve působil v Leo & The Lineup, má solový power-pop projekt. Lasse hraje v kapele Fall Back Down, což je skapunk s ženským vokálem. David je selector v Cry Tough Sound a pouští oldschool reggae a ska a do toho ještě jezdil na tour s Mod kapelou The Youth, zatímco Jakob je vášnivý tanečník salsy a miluje latino muziku. Zvolili jsme boss reggae sound založený na klávesách a tvrdší one drop ska inspirované 2tonem, protože právě tam jsme cítili, že se jako kapela dokážeme sejít a vytvořit něco vlastního. Původně jsme se dali dohromady jako The Specials Tribute band, odtud jsme vzešli a proto chceme zůstat věrni té původní myšlence. Pro nás je také důležité, aby hudba, kterou tvoříme a songy, které píšeme, vycházely ze současnosti z roku 2025 a z problémů a témat, která vídáme kolem sebe. Mohly by to být klidně i milostné písně, protože ty budou vždy aktuální ale stejně tak i songy o dnešní době, o tom jaká je a jak se v ní cítíme. Chceme být relevantní k současnému světu a ne být nostalgicky zaseklí v minulosti.
Nemáte také pocit, že globální offbeat scéna, ať už jde o ska, 2tone, boss reggae nebo rocksteady za posledních pět až sedm let, celkem stagnuje? Ve srovnání např. s lety 2010 - 2015 tu máme ročně méně vydaných desek, méně kapel a co si budem povídat, ani nové kapely se moc neobjevují.... Co myslíte, že je důvodem této stagnace?
Pato: Ska & reggae obecně v posledních šedesáti letech zaznamenávalo stoupající a klesající trend v popularitě ale je potřeba někoho, kdo ten žánr posune dál, aby neby brán jako nějaká kuriozita. Musí se to myslet vážně ale možná už spousta lidí prostě zestárla.
Ještě bych zůstal u předchozí otázky, pokud se tedy shodneme na tom, že offbeat celkově jako žánr stagnuje, co by podle vás jako muzikantů, ho mohlo znova dostat mezi lidi, mezi festivalové headlinery, do rádií nebo prostě jen tam, kde to bylo v nultých letech po roce 2000? Ani to, že se v posledních letech objevili na scéně The Interrupters, nezpůsobilo vznik dalších podobných ska / skapunkových kapel, nebo víte snad o nějakých?
Pato: Nejpodstatnější věc jsou songy, dobrá píseň si vždy najde svoje publikum. Ska je víc, než jen Vansky se šachovnicovým vzorem a je potřeba, aby jako žánr bylo bráno vážně. Potřebuje prostor a podporu v rádiích, stejně tak jako marketing a musí se testovat stejně jako jakýkoliv jiný hudební projekt, který chce být úspěšný. Chce to čas a energii. Chceme víc kapel, opravdu dobrých kapel se skvělými muzikanty, kteří zpívají o současnosti.
Většina lidí si neuvědomuje, jak důležitou roli hraje v životě kapely zkušebna. V podstatě je to základ pro to, mít kapelu... Důležitější, než samotné hraní koncertů, je to ta část kapely, kterou ostatní nevidí ale která je naprostou nezbytností. Zkušebna je to místo, kde to všechno vzniká, bez ní by nebyly žádné koncerty ani nahrávky. Jak jste na tom vy, bylo težké sehnat pořádnou zkušebnu, když jste zakládali The Chains, sdílíte jí ještě s někým jiným, kvůli ceně (jak to ostatně dělá spoustu kapel), jsou nájmy v Kodani za takové prostory drahé a jak velkou finanční část fungování The Chains, tvoří vaše zkušebna?
Pato: Zkoušíme ve studiu Subvert, které sdílím s naším zvukařem Adamem Schwartzem. Adam zvučil jako kapelní zvukař pro Pennywise, Flogging Molly a Hepcat a díky tomu procestoval celý svět. Používáme místnost pro živé hrání, je sice malá ale vejdeme se tam. Všichni už máme děti, takže si musíme termíny zkoušek plánovat. Snažíme se to vše sladit s koncerty ale vzhledem k rodinným povinnostem nemáme zkoušky v pravidelných termínech, ale když už se sejdem, je to zábava, která stojí za to.
ENGLISH
Hello guys, I think that you are still quite a new band on the europian scene, so could you on the beginning little bit introduce the band? How long have you been playing, where are you from and at which festivals around the Europe we could see you so far?
Pato: We initially got together because our favorite venue, Loppen wanted to do tribute show for Terry Hall in February 2023. Our guitarist Lasse Elmer, has been the promoter for Copenhagen Ska Convention, a long running festival and the center of the danish ska scene, and he created an all star band to finish the night. He got some people together that hadn't played in that constellation before. After a great night of Specials classics, David and I got together and decided that it had been too much fun, so why not see if we could write some songs and make it a real band. Within four-five months the most of "Crying On The Dancefloor" was written and demoed and then we got everybody on board.
I know that The Chains has a roots in other great danish boss reggae band Leo & The Lineup, which split up more than 7 years ago I think. What was a reason to broke up the band, because after album "Hit the Streets", which were absolutely amazing it looked that band has a great future ahead of them? And who members from Leo & The Lineup are now playing in The Chains or it's a totally different band now?
Kevin: Well, if I remember correctly, we never actually officially broke up. It just kind of faded out from one day to the next. Mostly because I got tired of the constant lineup changes in the band. We spent an incredible amount of time getting new people up to speed with the old material, and that really wore me out. At the same time, I started feeling a stronger pull back toward the punkrock scene, and I'd been writing some songs in that direction on the side. And that was pretty much it, I guess, suddenly it was over. But we had a fantastic time and I love those guys. And I would never rule out the chance of a reunion somewhere down the line.
Your debut album "Crying on the Dancefloor" was released last year in the autumn, which is not so long ago, nevertheless recently you have released new singles including "California Sun" (1960's cover from Joe Jones), "The Rent" and "Why", both these tracks has also music videos on the youtube, so it looks that you work hard in the band. Did you start to work on the new album or EP or it's to early to take it as creating of new release?
Pato: We have a lot of material in the vault, the next album will be named "Be Careful What You Wish For" will be released in April 2026 about original 13 / 14 tracks. "Why?" and "The Rent" will be on this album. On the side we have also been working on some cover tunes, we call it "Guilty Treasures". It's just cool songs that we love, and it's also a possibility for us to reach out to our friends in the danish and the international scene, getting awesome features and creating unexpected collabs. We got some heavy hitters already and we will continue to release these covers alongside of our own material.
Just according to your sound I would say that you must have years of musician experience, but can you say how many years it took, than you like a musicians got to the level, when you are confident enough in the playing, that basically after some rehearsals you are ready to go recording? How many years it took to get to this level, since the moment when you started in your first band ever?
Pato: We are all experienced as band musicians, we all started in our teenage years and since we love this music and try to be as professional as we can be, we try to play this music with the respect it deserves. David, our bassist and one of the main songwriters, is the youngest in the band with 35 years and Jakob our organist started playing in Napoleon Solo, the second danish ska band ever in 1984, so we span pretty wide age-wise.
I assume that for you as a dirty reggae band your biggest sources of inspiration is mainly 1960's jamaican sound and I guess that also 2tone and other subgenres of ska are not stranger for you. But jamaican music is not just a 1960's sound and sometimes I have impression, that fans of bands like you are stucked in that rude boy styles like ska, rocksteady and early reggae, but blind for roots reggae, 1980's rub-a-dub and early dancehall or ragga, which is a pity, because all forms are just original and beautiful music and that rudies styles are just one decade from evolution of offbeat music. Is it also your case or you are listening jamaican music as whole thing, doesn't matter if it's roots, dancehall or boss sound?
Pato: We listen to everything in the band, I have had a whole career as a hip hop artist and producer and I am a nightclub DJ as my day job. Bjørn, our drummer, has a long running band called Von Dü, that plays updated roots reggae and dancehall with danish lyrics. Kevin, who plays guitar and sings and who used to be in Leo & The Lineup, has a solo power pop project, Lasse plays in Fall Back Down which is female fronted skapunk band, David is a selector for Cry Tough Sound, spinning old school reggae and ska and he has toured with the Mod band The Youth, while Jakob is avid salsa dancer and loves Latin music. We chose organ driven boss reggae and hard edge one drop 2tone inspired ska because that's where we felt we could find common ground as a band and it's a sound we could make our own. We initially got together as a The Special tribute act and that's where we started from. It has to be true to that original idea. It is important to us that the music we make and the songs we write should be based right now in 2025 and the problems and struggles we see around us. That could be love songs, because they will always be relevant, but also songs about the world right now and how we feel about it. We want to be relevant to the world around us, not a nostalgia act.
Don't you think that global offbeat scene including ska, 2tone, boss reggae or rocksteady have kind of stagnated as genre over the past five or seven years? Comparing for example with the years 2010 to 2015, there is less new releases in a year, less bands, not much new bands is appearing.... So what do you think could be a reason for this stagnation?
Pato: Ska and reggae in general has gone up and down in popularity the last 60 years, but it takes somebody willing to take the genre away from being a novelty thing. You have to mean it, maybe a lot of people just got old.
I would like to follow up on the previous question. If we can agree that offbeat stagnates worldwide, what do you think as a musicians, could help to get this genre again among the people, to the festival headliners, radios or just to the conditions how it was back in the 2000's? Even appearance of The Interrupters on the global ska scene in recent years, didn't cause the emergence of other similar ska / skapunk bands, or do you know some?
Pato: The single most important thing is the songs, good songs find their audience. Ska is so much more than mozzerella sticks and checkered Vans and it needs to be taken serious, it needs radio support, it's need marketing and it needs to be tested like any musical project that want success. Time and energy. We want more bands, cool bands with great musicians, singing cool songs about right now.
Most of the people don't realize how important for the band is to have rehearsal room, basically it's the foundation to have a band... more important than just play gigs, which mostly is not seen, rehearsal room is the place where all is creating, without that wouldn't be any gigs, any records. What about you, was it hard to get proper rehearsal place when you founded The Chains, do you share it because of the price (like lots of bands are doing), are rents for such a rooms an expensive in Copenhagen, and how big financial part of functioning of The Chains is your a rehearsal room?
Pato: We rehearse at Subvert, the studio that I share with our live sound guy Adam Schwartz. He has been FOH for Pennywise, Flogging Molly and Hepcat, and he has toured the world. We use the live room, it's small but we can fit in there. We all have kids so we have to plan when we can rehearse, we try to get tight for gigs, we don't have regular rehearsal dates, but when we rehearse it's always a lot of fun.
Jižní Amerika možná na první pohled nevypadá jako kontinent, který si spojujeme s punkem, hardcorem a oi!, každopádně věřte, že místní scéna se může s klidem srovnávat s tou evropskou nebo americkou. A co víc, vzhledem k sociálním a politickým podmínkám, které jsou na míle vzdálené tomu, co zažíváme tady v Evropě, je tamní scéna možná i mnohem autentičtější, než ta naše. My tady nezažíváme nasilí kartelů a gangů, politické represe a sociální podmínky, které vyhání miliony lidí za hranice státu. A právě v tomto duchu se nese tento speciální split rozhovor se zástupci latinsko-americké scény. Konkrétně s hardcorovými Zikoticos Armados z Venezuely a ekvádorskými skinheady DAGA z Quita. Nebudeme plout po povrchu, kecy o tom "jak jste spokojeni s vaší poslední deskou?", nikoho stejně nebaví číst. Půjdeme pěkně do hloubky, nejen o scéně v Ekvádoru a Venezuele ale i o problémech, kterým lidé v těchto zemích čelí, ať už to je nasilí ze strany kartelů a drogového byznysu, který tu připravil o život nespočet lidí, zatímco si evropská a americká mládež protahuje frňáky koksem, nebo naprosto zdevastovaný stát nezdařeným pseudosocialistickým experimentem, založeném na příjmech z ropy, který vyhnal ze země už přes 7 milionů lidí v případě Venezuely. Takže pohodlně se usaďte, protože toto nebude čtení na pár minut!
Zikoticos Armados
Zdar Amigos! Můžete na začátek trochu představit vaší kapelu? Jak dlouho už hrajete, které kapely nejvíce inspirovali vaší muziku a možná i něco málo o tom čím se živíte, protože jak je známo, občas je docela složité skloubit kapelu s pracovním a rodinným životem?
Kapela vznikla na předměstí Caracasu v polovině roku 2005 a představuje hardcore ovlivněný starou školou. Naše songy jsou inspirovány každodenní realitou, kterou zažíváme v ulicích ale také sociálními problémy, kterým v současné době čelíme jak uvnitř, tak i za hranicemi Venezuely. Snažíme se těmto výzvám čelit tím, že se držíme hodnot jako je respekt, spravedlnost, rovnost, solidarita, odhodlání a pokora, to vše v duchu boje, odporu a vzdoru. Na začátku jsme hráli spíš punkrock ovlivněný kapelami jako Sham 69, The Business, La Polla Records, Non Servium, Dead Kennedys a nebo G.B.H. Původní zakládající sestavu tvořili: Héctor Briceno (zpěv), bývalý člen Los Vicios, Miguel Ramos (bicí), předtím člen Ursur, Denis Legon (basa), mimo jiné člen rock'n'rollových Los Callejeros, Emilio Osorio (kytara) a Marcos Vergara (kytara), bývalý člen deathmetalové kapely Post Mortem. V průběhu let kapela prošla několika změnami v sestavě, které vyústily v současnou podobu kapely, kterou tvoří: stále Héctor Briceno (zpěv), Luis Palencia (kytara), aktivní v Crimen HxC, Samuel Vivas (bicí), také člen Crimen HxC, a Daniela Esculpi (basa), bývalá členka kapely Cólera, která v současnosti vede projekt na ochranu toulavých koček s názvem Skullcat. Tyto změny postupně dotlačili kapelu k hardcoru. V roce 2006 jsme měli možnost hrát jako předskokani argentinské punkrock legendě Dos Minutos, v roce 2009 jsme si zahráli s brazilskou hardcore-punkovou legendou Ratos de Porao a v roce 2010 s americkými H2O z New Yorku a Terror z Los Angeles. Také jsme hodně vystupovali i mimo Caracas, hráli jsme v mnoha městech ať už to byla např. Valencia, Puerto La Cruz, Coro, Altos Mirandinos, Barquisimeto, Maracay a nebo Tuy Valleys.
Za zmínku ještě asi stojí, že hodně z nás je zapojeno v různých kulturních projektech se sociálním přesahem s cílem nějak ventilovat protest, rebelství, zkrátka to, co je obsaženo v naší muzice, která je pro nás prostředkem jak přenášet poselství do našich komunit. Kromě společných koncertů s různými místními kapelami, jako byly např. Legado, Omerta, NODS, DHD, Tus Eses, 7 Balazos, RecIclaje, Juan Peyote, Convoy, Bronkarmada, Todo DKE, Makondo 2.0, Kannabis, Delito, Tukuka Zakayama, Los Mubiles, Los Jubilaón Directa, Estado Critiico, Piolet, Frente de Ira, Tanketa 77 a mnoha mnoha dalšími, jsme se také objevili společně s dalšími kapelami na kompilaci "Latin America Moshpit" a na další kompilačce "Brutal Venezuela 2011", kde nás najdete po boku dalších místních kapel. V listopadu 2012 jsem natočili videoklip k našemu songu "Dando la Cara", což byl náš první počin. Doufám, že se brzy vrhneme na nahrávání druhé desky, i když současná ekonomická situace, která v zemi panuje nahrávání neustále zdržuje a oddaluje. Co se diskografie týká v současné době máme jedno studiové album - "Dando la Cara" (2013) a ještě 14trackové demo, což je v podstatě náš živák z roku 2005. Hudebně nás nejvíce ovlivnili kapely jako např. Agnostic Front, Madball, Non Servium, Soziedad Alkoholika, Proudz, Otra Salida, D.R.I, Sick of It All, Sepultura, Hatebreed, Death Before Dishonor, Municipal Waste, Ratos de Porao, S.O.D, Terror, Misfits, Biohazard, Blood for Blood, Everybody Gets Hurt, Total Chaos a spoustu dalších.
diskografie:
demo (live) - 2005 Dando la Cara - 2013
Vaše kapela letos oslavila 20 let existence, nicméně nenašel jsem žádné jiné album, než "Dando La Cara" z roku 2013, to máte opravdu za všechny ty roky jen jednu nahrávku? Nebo můžeme v blízké době očekávat nějaké nové album?
Stejně tak jako v roce 2013, když jsme nahráli album "Dando la Cara", tak se i teď připravujeme na nahrávání naší druhé desky. Nicméně, díky probíhající ekonomické situaci, spoustu členů kapely během těch let odešlo hledat lepší příležitosti do zahraničí. Přesto máme v plánu se brzy zavřít do studia a začít nahrávat nové album.
Můžete nám říct něco o historii hardcore, punk & oi! scény v Caracasu a dalších částech Venezuely? Kdy to vše začalo, kdo byli první punkovou kapelou v zemi, kdo první přišel s hardcorem, v kterých letech se začali na ulicích měst objevovat první punks, skinheads a hardcore kids? A zkusit nastínit, která scéna měla ve Venezuele větší vliv - ta americká, britská nebo snad španělská? Prostě stručný náhled do minulosti vaší scény z vašeho pohledu.
První punkovou kapelou ve Venezuele byli Seguridad Nacional, kteří se dali dohromady v roce 1979. Byli první punkovou kapelou, která prorazila na celonárodní úrovni, uznání si ale získali až někdy kolem roku 1983, kdy je znal už téměř každý. V tom roce se také objevili ještě Sentimento Muerto následovaní Cuarto Reich, což byli kapely, které patřili k první vlně v 80. letech. Druhá vlna přišla v 90. letech s kapelami jako Accion Directa, Crisis Política, Deskarriados, Orgasmo de María, Gladys Cordero, Época Recluta a Reciclaje, kteří jsou nejdéle fungující punkovou kapelou ve Venezuele. K explozi scény ale došlo hlavně po roce 2000 v nultých letech, což bylo desetiletí, které se vyznačovalo největším počtem nahrávek, koncertů, větším publikem a větší publicitou, která se domácímu punku dostávala. Kapely se v té době začali objevovat po celé zemi. Mezi nejikoničtější jména té doby patří 7 Balazos, Dona Maldad, Los Dólares, Más Quejas, Atte, Apatía No, La Revuelta, 10 MC, Todo DKE, Discordia Global, Sónica, Nada a Zikotikos Armados. V té době začal na obrátkách pomalu nabývat i hardcore a skinheadská scéna. V tom desetiletí se ještě objevili kapely Nods a Los Calvos, které stojí za zmínku. Venezuelská hardcore-punková scéna je v dnešní době stále živá a aktivní, a to jak v Caracasu, tak i v dalších městech jako je Valencie, Barquisimento nebo Maracay. A k otázce zahraničního vlivu - podle mě nejvíc naší domácí scénu ovlivnila ta španělská. Punx ve Venezuele mají španělský punk hodně rádi, ovšem významný vliv měla i americká scéna, především NYHC. Je důležité také zmínit, že mezi lety 2002-2013 zažívala Venezuela období hospodářského růstu, což se odráželo i na koncertech, kdy si promotéři mohli dovolit zvát i více zahraničních kapel. V té době tu hráli mimo jiné např. The Casualties, Agnostic Front, Ratos de Porao, Terror, H2O, The Adicts, NOFX, Marky Ramone, Misfits, Non Servium, Dos Minutos nebo Death by Stereo.
Nebál bych se tvrdit, že tady v Čechách, co se týká širší punkové scény (a je jedno jestli jde o oi!, hardcore nebo prostě punk), jsme tak trochu separovaní a málokdy vidíš pohromadě hrát hardcore kapely např. s punkrockem nebo oi! Další věc je ta, že tu není moc mladých ve věku okolo 18-20 let, kteří by byli nějak aktivní a v určitém smyslu naše scéna celkem stárne, průměrný věk máš kolem 27-35. Jak to funguje u vás, jste více namíchaní s dalšími punkovými subžánry a subscénami? Táhne hardcore & punk mladé lidi nebo se taky ve Venezuele potýkáte s problémem pomalého stárnutí scény?
Návštěvnost koncertů obecně kolísá, na punkových nebo hardcorových koncertech můžeš vidět i metalisty, kteří s respektem sdílejí i tuto scénu. V tomto smyslu tu máme celkem jednotné hnutí. V současnosti se na scéně podílí spoustu mladších ročníků a mládeže obecně, pořád je tu dost lidí ze staré školy, kteří jsou ve scéně pevně zakotvení už roky a zůstávají. Potkávají se tu dvě generace, které se vzájemně mísí, takže ano, hardcore a punk jsou v současné době pro venezuelskou mládež stále atraktivním žánrem. Jak jsem se již zmiňoval, emigrace měla na scénu dopad a mnoho lidí z Venezuely odešlo ale i přesto většina kocertů dokáže přilákat kolem 100 až 200 platících.
Caracas má reputaci města s jedním z nejvyšších počtů vražd na světě... opět jde jenom o statisku, která může vytvářet milný dojem, že jakmile vystoupíš z letiště "dostaneš kulku do hlavy" nebo tě hned okradou. Takže jak moc je Caracas nebezpečný? Musí si člověk dávat pozor např., když se vrací v noci po koncertě nebo z hospody domů, nebo to záleží na tom v jaké čtvrti se zrovna nacházíš? A vůbec, proč je ve městech latinské Ameriky tak vysoká kriminalita v porovnání se zbytkem světa, je příčinou chudoba nebo to snad souvisí s národní povahou?
Ne to je naprostá blbost, že někdo přiletí do Caracasu a hned dostane zbloudilou kulku do hlavy. Ty statistiky úplně neodrážejí realitu, toto se děje v zemích, kde je nějaký ozbrojený konflikt ale ne v Caracasu, to je prostě blbost. Ano je to nebezpečné město jako každé jiné v latinské Americe, Africe nebo jinde ve zbytku světa, je to místo se svými klady i zápory. Ale je to také domov přátelských, kreativních, čestných, laskavých a tvrdě pracujících lidí. Ne všechno je tak, jak to prezentují mezinárodní média. Z mého pohledu je příčinou asi chudoba a současná sociální, politická a ekonomická situace v naší zemi, která trvá už roky. A co se koncertů týká, tak hodně lidí zůstává až do svítání, kdy kluby začnou zavírat. Domu jezdíme klasicky metrem nebo jinou veřejnou dopravou. Logicky většina koncertů se odehrává večer, každopádně v současnosti je málo klubů, kde se dělají koncerty. Přesto tu jsou i další města ve vnitrozemí, která jsou důležitými centry scény, jako je Valencia, Maracay, Los Teques, Barquisimeto a Maracaibo.
Všichni si stále pomatujeme uprchlickou krizi a rioty na venezuelsko-kolumbijské hranici na začátku roku 2019, prezidentské volby v roce 2018, kdy západní země neuznali Madura jako vítěze voleb atd., atd., atd..... Mediální obraz o Venezuele, který máme tady v Evropě je v podstatě ten, že Venezuela je permanentně v politické a ekonomické krizi, stát, kde kolabuje bankovní systém, dodávky potravin, ropný průmysl je roky bez investic a inflace dosahuje nepředstavitelných výšek. Nicméně vy tu žijete a sami znáte místní situaci lépe, než my v Evropě. Jak ty sám hodnotíš život ve Venezuele, je opravdu tak těžký a složitý nebo je realita trochu jiná, než jak jí vykreslují média? A jak moc se situace změnila po smrti Cháveze v roce 2013, protože mám dojem, že za jeho éry to ještě nebylo v tak špatném stavu a měl možná větší podporu, než Maduro, není to tak?
Žijeme v komplikované zemi, která je ponořená hned do několika politických, sociálních a ekonomických krizí, přesně jak informují média v zahraničí. Přesně tak, všechno se výrazně zhoršilo od smrti Cháveze v roce 2013. Řekněme, že jeho osoba se objevila jako výsledek lidové nespokojenosti, která se hromadila už od počátku venezuelského demokratického procesu, který začal v roce 1958, tyto změny ale provázela korupce a politická demagogie. Když přišel Chávez jako - řekněme, takový populistický mstitel, který vše napraví, situace se trochu změnila, částečně hlavně díky výnosům z ropného průmyslu, který zažíval během jeho prezidentského období ekonomický vzestup. Nicméně zásadní problémy nikdy skutečně nezmizely a za současného prezidenta se jen prohloubily kvůli pokračující korupci, špatnému řízení, plýtvání a nedostatečnému plánování. Venezuelané, kteří v zemi i přesto zůstavají, dál odolávají. Obyčejní lidé hledají způsoby jak přežít, chodí do třech prací, učí se novým řemeslům, díky kterým si můžou přividělat, prostě zůstávají ve střehu a dělají všechno, co je třeba, aby mohli alespoň trochu důstojně žít. Jdeme dál a držíme se naděje, že se jednou věci změní. Navzdory všemu stále dýcháme, jdeme pořád dál a snažíme se tomu vzdorovat!
Zdar pánové, klasicky na úvod, mohli byste trochu představit vaší kapelu, jak dlouho už hrajete, odkud jste a jestli je DAGA vaše první kapela, nebo už máte nějaké zkušenosti z předchozích projektů?
Ok, my jsme DAGA z Quita v Ekvádoru (uprostřed světa). Hrajeme přibližně od roku 2019, žánrově oi!/punk. Než jsme založili kapelu už jsme měli zkušenosti z předchozích projektů a kapel, jmenovitě to byly: Stompers 77 a Exacerbados. DAGA je ovšem kapela, která vznikla s trochu jiným soundem, než jaký se obvykle hraje tady v Ekvádoru. DAGA jsou: Michael (zpěv/kytara), Axel(basa) a Jair (bicí).
Váš song "Inmortales" je věnován původním obyvatelům Ekvádoru, má někdo z vás mezi nimi přímé kořeny? A jaká je jejich pozice v ekvádorské společnosti, je to podobné jako v severní Americe, kde byli historicky utlačováni příchozími Evropany nebo je původní obyvatestvo Evádoru více včleněno do společnosti s větší rovností, než je tomu na severu Ameriky?
Song "Inmortales" je věnován všem domorodým obyvatelům a národům Ekvádoru, kteří brání svá území, přírodu a vodu proti ropným a obecně těžebním společnostem. Cílem bylo upozornit na odpor těchto komunit, jelikož média se většinou zaměřují na problémy a na to, co se děje ve velkých městech a ignorují - nebo dokonce manipulují s informacemi o tom, co se děje v Amazonii a dalších regionech Ekvádoru. Existuje několik oblastí, které jsou již dlouho předmětem sporů, kvůli těžbě a ropě, jako např. Integ, Las Naves, Edén Yuturi a spoustu dalších. Ti, kdo se staví těžbě na odpor, jsou státem označováni za "teroristy", jsou pronásledováni, vězněni a v některých případech i zabíjeni. Lidi, kteří se staví proti těmto zájmům, jsou skuteční bojovníci bránící budoucnost a životy svých komunit a celé země. Peníze z těchto projektů nikdy v zemi nezůstanou, nikdy se nepoužily k zlepšení životních podmínek ekvádorského lidu, všechny jdou nadnárodním korporacím, zatímco nám tu zůstává znečištění půdy, vody, ovzduší a ničení megadiverzních regionů, které jsou svým ekosystémem na světě unikátní. Co se týče našich kořenů, jsme "mestici", potomci španělů a obyvatel domorodého původu, stejně tak, jako valná většina obyvatel Ekvádoru. V celé latinské Americe sdílíme podobnou historii, formovanou koloniální minulostí. Rasismus tu historicky vytvořil silné struktury diskriminace a odmítání domorodé identity, struktury, které existují dodnes a stojí u samých základů místního kapitalismu.
Zatímco severní Amerika byla svědkem masového vyhlazování původních obyvatel, v latinské Americe přežilo mnoho kultur, jazyků, etnických skupin a domorodých komunit díky staletím odporu. I dnes tyto národy odolávají tlakům kapitalismu, rasismu a přetrvávajícímu dědictví kolonizace. V rámci domorodých komunit existuje nepředstavitelně velká rozmanitost. Vůbec nejde o nějakou homogení skupinu, existuje spousty domorodých obyvatel a národností s vlastními zvyky, jazyky, jmény a kulturou. Slovo "indígena" má tendenci smazávat tuhle bohatou rozmanitost, na kterou se vztahuje. Každopádně, ne všichni uvažují stejným způsobem a ani nepřistupují k většinové společnosti stejně. Někteří vytvářejí politické aliance buď v opozici vůči vládě, nebo naopak na její podporu. Každá jednotlivá etnická skupina se organizuje jinak a řídí se odlišnými principy. Obecně ale platí, že když domorodí obyvatelé protestují proti vládě, jsou hned médii onálepkováni jako "teroristé". Na druhou stranu, světu jsou prezentováni jako něco exotického a "barevného", co se dobře prodává turistům, ale v okamžiku, kdy tito lidé zaujmou politický postoj, začnou se domáhat svých práv nebo protestují proti státu, narazí na rasismus a silnou stigmatizaci, hlavně ze strany médií a obyvatel měst odtržených od venkovského života a krajiny.
Nebál bych se tvrdit, že jste typický oi! band jak má být, dva skinheadi, jeden punkáč za bicími... Ale co podle vás nejvíce odlišuje skinheady od punkáčů a nemyslím teď zrovna vzhled a muziku, protože tam je také spousta společných znaků ale, kde vidíte ty největší rozdíly? Protože i když toho mají hodně společného, skinheadi prostě nejsou stejní jako punkáči.
Já si myslím, že si jsou tyhle subkultury dost podobné. Ale co možná odlišuje punkáče od skinheadů, je důraz na DIY etiku a politiku.
Můžete nám říct něco o skins & punks scéně v Quitu nebo obecně v Ekvádoru? Kolik je ve vašem městě punkáčů a skinheadů, máte nějaké oblíbené hospody a kluby, kde se všichni scházíte a kam chodíte na místní oi!, punk & hardcore kapely? Je vůbec tahle subkultura v Ekvádoru pro místní mládež nějak atraktivní, je u vás silná nebo jde stále o hodně minoritní proud? A v kterých latinsko-amerických zemích bysme podle vás našli největší punk, oi! & hardcore scénu?
Punk & skinhead scéna v Quitu stále roste. Dřív to bylo víc rozdělené, kvůli nedostatku informací, nedorozumění a osobním konfliktům ale teď vidíš party punkáčů & skinheadů pohromadě, skoro na každém koncertě nebo na baru. Není nás sice nějak moc ale lidí celkem přibývá. Potkáváme se na ulicích, na koncertech a v barech. Scéna tady je hodně DIY, takže je to trochu jiné, než ve větších zemích.... Nicméně nejsilnější scény v latinské Americe, jsou podle mě v Mexiku, Kolumbii, Chile a Brazílii.
Osobně mám hodně rád jihoamerickou scénu a nezáleží na tom, jestli jde zrovna o hardcore, punk nebo oi! Vlastně ani nevím proč, možná proto, že jako pro Evropana to voní určitou dávkou exotiky, ostatně jako všechno z této části světa, podobně jako např. oi! z jihovýchodní Asie. Ale co bych se rád dozvěděl, co je pro vás jako pro Ekvádorce z jižní Ameriky exotikou, co může být exotické pro někoho, kdo je ze země na rovníku?
Podle mě bysme za exotické mohli považovat např. kombinaci rytmů a nebo různé jiné nástroje v oi! a punku. Máme hodně rádi hlavně současnou oi!wave vlnu, která přichází z Francie, rádi máme i kapely se zpěvačkami nebo hudebnicemi, protože jich moc není, kapely z Asie a nebo arabských zemí.
Minulý rok jsme mohli číst v novinách a vidět v TV, že Ekvádor má v současné době velký problém s městskými gangy, drogovými kartely a vysokou mírou kriminality. Pomatuji si reportáž z TV, kdy se členové gangu dostali přímo do televizního vysílání a ohrožovali moderátory a zaměstnance... což je prostě něco naprosto šíleného! Otázka ale zní, jsou ulice Quita opravdu tak nebezpečné, jak vykreslují média nebo je to jako v ostatních latinsko-amerických městech? A co myslíte, že je důvodem tak vysoké kriminality ve městech jižní Ameriky v porovnání se zbytkem světa? Je to chudoba, kartely nebo to má snad něco společného s náturou lidí, protože např. v jihovýchodní Asii jsou také chudé země ale s výrazně menší mírou kriminality i přesto, že i v těchto zemích bují obchod s drogami (v tomto případě s opiem)?
Ekvádor je zkrátka a dobře narko-stát. Korupce je hluboce zakořeněná a neoliberální politika má za následek, že spoustu veřejných institucí přestalo správně fungovat, což přímo ovlivňuje společnost. Už roky dochází k systematickému snižování kvality veřejných služeb, jako je vzdělání, zdravotnictví, sociální zabezpečení atd. Např. díky uzavření dohod s MMF (Mezinárodní Měnový Fond) musí Ekvádor dodržovat určité podmínky, aby prokázal, že je schopen splácet půjčky, které jsou mimochodem úplně zbytečné. Mezi těmito podmínkami je veřejná politika a ekonomická agenda, jejímž cílem je přímo poškodit pracující třídu a zároveň zvýhodnit velký finanční a nadnárodní kapitál. Současná vláda prodala zemi MMF! A pokud neexistují žádné finanční prostředky ani prostor pro rozvoj, kulturu, vzdělávání, zdravotnictví atd. a neexistují žádné pracovní příležitosti, je přirozené, že začne narůstat kriminalita a nasílí v celé zemi. Současnou vlnu násilí a nejistoty mají na svědomí ekvádorští politici, kteří neslouží ani lidem, ani jejich rozvoji. Bohužel tento scénář je podobný po celé latinské Americe. Všichni punks & skins si to uvědomujeme a tak se tomu všemu snažíme bránit, vzájemnou jednotou napříč latinskou Amerikou.... protože.... !Somos pueblos hermanos con un mismo origen!
Pokud jde o to vniknutí gangů do televizního vysílání, celé to bylo jen divadlo zinscenované za účelem militarizace země a vyhlášení výjimečného stavu, protože, když vláda vyhlási výjimečný stav, může schválit jakýkoli zákon bez souhlasu parlamentu, což znamená, že se státní moc začne přesouvat do rukou moci výkonné, jinými slovy do rukou prezidenta. Navíc je pak legální násilně potlačovat jakoukoli politickou demonstraci, vstoupit k vám domů bez soudního příkazu a zakazovat společenská shromáždění, zároveň to policii a armádě zaručuje beztrestnost. Je to "skvělá" strategie jak může "demokracie" ukázat svojí nejfašističtější a nejautoritářštější tvář. V Ekvádoru teď máme víc výjimečných stavů, než nabídek práce! A pozor! Zločinnost nemá co dělat s charakterem obyvatel latinské Ameriky! Všechno se to točí kolem strukturálních problémů, které tu udržují nerovnost, chudobu, bídu, hlad a korupci. Nemálo lidí hlavně na "globálním severu" žije v luxusu, udržují si svoje spotřební návyky, svůj styl života a společenské postavení, jen díky tomu, že existuje protějšek v podobě "globálního jihu", na jehož úkor je to vše udržováno. Tím blokem "globálního jihu" jsme i my latinská Amerika, Afrika a část Asie. Porozumět pojmům jako je rasa, gender, třída a koloniální moc, znamená pochopit proč je latinská Amerika taková, jaká je. Obyvatelé "globálního jihu" mají mnohem víc společného, než si myslíme! Toho by si měli být vědomi i všich punks & skins a být jednotní napříč hranicemi a kontinenty!
ENGLISH
Zikoticos Armados
Hola Amigos! Can you at the beginning to introduce little bit your band? How long have you been already playing, what bands did inspire your music the most and maybe also something about what is band members job, becasue as we know sometimes is hard to connect band with working and family life?
The band was formed in the suburbs of Caracas in the middle of 2005, presenting a hardcore influenced by the old school of the genre. Our songs are inspired by the daily realities we experience on the streets, as well as the social issues we currently face both within and beyond our borders. We confront these challenges by reaffirming values such as respect, justice, equality, solidarity, determination, humility, and conviction, all framed within a spirit of struggle, resistance, and defiance. In the beginning our sound leaned more towards old school punkrock, influenced by bands like Sham 69, The Business, La Polla Records, Non Servium, Dead Kennedys and G.B.H. The original lineup consisted of Héctor Briceno (vocals), former member of Los Vicios, Miguel Ramos (drums), former member of Ursur, Denis Legon (bass), also a member of Caracas rock'n'roll band Los Callejeros, Emilio Osorio (guitar), and Marcos Vergara (guitar), former member of the death metal band Post Mortem. Over the years the band has undergone several lineup changes, resulting in the current formation: Héctor Briceno (vocals), Luis Palencia (guitar) also plays in Crimen HxC, Samuel Vivas (drums), also in Crimen HxC, and Daniela Esculpi (bass), former member of Cólera and currently leads project for the protection of stray cats called Skullcat. These changes have influenced the band to lean further into a hardcore sound. In 2006 we had the opportunity to open for the Argentinian punkrock band Dos Minutos in Caracas. In 2009 we shared the stage with legendary Brazilian hardcore-punk band Ratos de Porao and in 2010 with H2O from New York and Terror from Los Angeles. We've performed extensively on the local scene in cities such as Caracas, Valencia, Puerto La Cruz, Coro, Altos Mirandinos, Barquisimeto, Maracay and the Tuy Valleys.
It's worth highlighting the band's collaboration in various cultural groups with social purposes with the aim of spreading our rebellious and protest sound as a musical contribution, taking our combative message to our communities. In addition to sharing the stage with various bands from the national scene such as: Legado, Omerta, NODS, DHD, Tus Eses, 7 Balazos, RecIclaje, Juan Peyote, Convoy, Bronkarmada, Todo DKE, Makondo 2.0, Kannabis, Delito, Tukuka Zakayama, Los Jubilados, La Mueka, Atte, Los Alkapones, Acción Directa, Estado Critiico, Piolet, Frente de Ira, Tanketa 77 and many many more. We were also featured in the compilation Latin America Moshpit, alongside other Latin American bands and in compilation Brutal Venezuela 2011 with other bands from the local scene. We independently released our first official video clip for the song "Giving the Face", recorded in November 2012. We hope to begin recording our second album soon, although the current economic situation in our country has delayed this process. Currently the band has one studio album titled "Dando la Cara" (2013), as well as a 14-track live demo from our early days in 2005. Our influences: Agnostic Front, Madball, Non Servium, Soziedad Alkoholika, Proudz, Otra Salida, D.R.I, Sick of It All, Sepultura, Hatebreed, Death Before Dishonor, Municipal Waste, Ratos de Porao, S.O.D, Terror, Misfits, Biohazard, Blood for Blood, Everybody Gets Hurt, Total Chaos and many others.
discography:
demo (live) - 2005 Dando la Cara - 2013
Your band has 20th anniversary this year, but I didn't find other album than "Dando La Cara" from year 2013, do you really have just one record for all that years? Or can we wait some new release in the near future?
Just like we did in 2013 when we recorded the album "Dando la Cara" we're now preparing to record our second album. However, due to the ongoing economic situation in the country and the resulting diaspora - many of our members have had to seek new opportunities abroad. Still, we're planning to enter the studio soon to begin recording the new album.
Can you tell us something about history of hardcore, punk & oi! scene in Caracas and other Venezuelan cities? When all that have started, who was first punk band in your country, who started with hardcore, in which years started to appear first punks, skinheads and hardcore kids on the streets of Venezuelan cities? Which scene has bigger influence in Venezuela - American, British or maybe Spanish one? Just the short look to the past of your scene, from your view.
The first punk band in Venezuela was Seguridad Nacional formed in 1979. They were the first band to break through nationally, gaining recognition around 1983. That same year, Sentimiento Muerto also emerged, followed by Cuarto Reich, all part of the first wave of punk in the 1980's. The second wave came in the 1990's with bands like Acción Directa, Crisis Política, Deskarriados, Orgasmo de María, Gladys Cordero, Época Recluta and Reciclaje, the longest-running Venezuelan punk band to date. The 2000's saw an explosion in the scene, particularly between 2000 and 2010 a decade that featured the most recordings, live shows, larger audiences and greater exposure for Venezuelan punk. Bands began emerging across the country with some of the most representative including 7 Balazos, Dona Maldad, Los Dólares, Más Quejas, Atte, Apatía No, La Revuelta, 10 MC, Todo DKE, Discordia Global, Sónica, Nada and Zikotikos Armados. During this time the hardcore and skinhead scenes also began to gain momentum. Bands like Nods and Los Calvos also appeared in this decade. Today, the Venezuelan hardcore-punk scene is still alive and active, both in Caracas and in other cities like Valencia, Barquisimeto and Maracay. From my perspective, the scene that has had the greatest influence here in Venezuela from abroad, has been the Spanish one. Venezuelan punks really likes Spanish punk. However, there has also been a notable influence from the American hardcore scene, especially NYHC. It's also worth noting that between 2002 and 2013 Venezuela experienced a period of economic growth. This made it possible for promoters to bring in more international bands. During that time we had the chance to see performances by The Casualties, Agnostic Front, Ratos de Porao, Terror, H2O, The Adicts, NOFX, Marky Ramone, Misfits, Non Servium, Dos Minutos and Death by Stereo among others.
Here in Czech republic I would say that within wider punk scene (doesn't matter if it's oi!, hardcore or just punk), we are quite separate and you can't see often to play together hardcore bands for example with punkrock or oi! Next thing, that there is not too much young people around age 18-20 somehow active and in some way, scene is getting older, containing mostly people around age 27-35. How it works in your scene, are you more mixed with other punk subgenres and subscenes? And is hardcore and punk still atractive for Venezuelan youth or do you have also problem with ageing of scene?
In general, concert attendance tends to vary. At a punkrock or hardcore shows you can see people from the metal scene always sharing respectfully. There's a united and representative movement. Currently, there are many young people who attend and participate in the scene. There are also many people from the old school who remain firmly in the scene. These new generations mix with older generations. So currently, hardcore and punk continue to be attractive for Venezuelan youth. As mentioned earlier, migration has had an impact on the scene with many people leaving the country. Even so, most concerts still draw around 100 to 200 attendees per show.
Caracas has a reputation as city with one of the highest murder rates in the world... again just statistic which can create picture about your city, that you will "get headshot immediately just after getting out of the airport". So how dangerous is Caracas? Do you have to be careful when your are returnig home at night after gig or from the pub, or it depends on part of the city? And could you explain why there is in the latino-american cities such hight criminality, comparing with rest of the world, is it all about the poverty or national character?
Well, it's completely false that someone arrives at the airport and gets shot in the head. Those statistics are wrong. That happens in countries facing armed conflicts but not in Caracas. That's completely false. It's a dangerous city like any other in Latin America, Africa or the rest of the world, with it's ups and downs. But it's also home of friendly, creative, honest, kind and hard-working people. Not everything is as portrayed in the international media. From my perspective let's say, it's due to poverty and the current social, political and economic situation in our country which has been going over the years. In the case of concerts, many people choose to stay at the venue until it closes at dawn. Here in Caracas they take public transportation or the subway to get home after a show. Most concerts take place at night. There are few places to hold concerts these days. Still, there are other cities in the interior of the country that are important hubs for the scene today, such as Valencia, Maracay, Los Teques, Barquisimeto and Maracaibo.
Everyboy remember refugee crisis and riots on Venezuelan / Colombian borders in the beginning of 2019, presidential election in 2018, when western countries didn't accept Maduro as a winner of election and so on, and so on.... Basically medial picture of Venezuela which we have here in Europe is like, this country is permanently in the political and economical crisis, bank system collapsing, food supply collapsing, oil industry without investments and inflation is in the insane heights. But you live there and you know it better than us. Can you tell us, is life in Venezuela such a hard and complicated or reality is little bit different? Or everything got worse since Chávez death in the 2013, because I have impression that during Chávez era it wasn't so bad and people maybe supported him more than Maduro, wasn't it like that?
As we live in a complicated country immersed in a several political, social and economic crisis as is reported in other parts of the world. Exactly everything got worse since the death of Chavez in 2013. Let's say that the appearance of his figure is the result of popular discontent generated since the birth of the Venezuelan democratic process since 1958, immersed in corruption and demagogy. When arrived Chavez as a kind of populist avenger, the situation changed a bit, fortunately due to the excess profits in the oil market that was perceived during his presidential term. However, the underlying problems never truly went away and under the current president, they have only intensified due to ongoing corruption, mismanagement, waste, and lack of planning. Today, Venezuelans who remain in the country continue to resist. Ordinary people find ways to survive, working three jobs, learning new trades, staying alert, doing whatever it takes to get by with dignity. We keep going, holding on to the hope that one day things will change. Despite everything, we continue to breathe, to push forward and to resist!
Hi guys, first of all, could you little bit introduce your band, how long have you been playing, where are you from and is Daga your first band or you have already played in some previous bands before?
We're Daga from Quito, Ecuador (the middle of the world). We've been playing punk/oi! since around 2019. Before starting the band, we played in other bands here and in different projects: Stompers 77 and Exacerbados. Daga is a project that was born with a different sound from what is usually done in Ecuador. The members are: Michael (vocals/guitar), Axel (bass) and Jair (drums).
Your song "Inmortales" is dedicated to indigenous people of Ecuador, dou you have somebody of you roots among the indigenous? And what is their position in Ecuadorian society, is it similar like in the North America where historically they were oppressed by the Europians or they are more part of the society and equal in Ecuador?
The song "Inmortales" is dedicated to all indigenous peoples and nationalities of Ecuador who defend their territories, nature and water against mining, oil and extractivist companies in general. This song aims to draw attention to the resistance of these communities, as most of the time, the media focuses on issues in the big cities, ignoring—or even manipulating the information about what's happening in the Amazon and other regions of our country. There are several areas that have long been under dispute, such as Intag (mining), Las Naves (mining), Edén Yuturi (oil extraction), among many others. Those who oppose extractivist projects are labeled as "terroristas" persecuted, imprisoned and even killed by the state and the police. The people who stand against these interests are true warriors defending the future and the lives of their communities and of the whole country. The money generated by these projects is never used to improve the living conditions of the Ecuadorian people. All of that money goes to international corporations, while we're left with soil, water and air pollution, along with the destruction of megadiverse regions that are unique in the world. As for our roots, we are "mestizos" of Spanish and indigenous ancestry like the vast majority of people in our country. Across Latin America, we share a similar history shaped by a colonial past. Historically, racism has created powerful structures of discrimination and rejection toward Indigenous identity, structures that still exist today and form the very foundations of capitalism in our region.
While North America witnessed the mass extermination of it's native peoples, in Latin America many cultures, languages, ethnic groups, and Indigenous communities have survived thanks to centuries of resistance. To this day, these peoples and nationalities continue to resist the pressures of capitalism, racism, and the lingering legacy of colonization. Within indigenous communities there is a great deal of diversity. It's not a homogeneous group, there are many indigenous people and nationalities with their own customs, languages, names and cultures. The word "indígena" tends to erase the rich diversity of the cultures it refers to. They don't all think the same way or relate to society in the same way. Some form political alliances either in opposition to or in support of the government. Each group is organized differently and guided by distinct principles. But in general, when indigenous people protest against the government, they are labeled as "terroristas" by the media. They are presented to the world as something exotic and colorful to sell as part of Ecuador's tourism appeal but the moment they take a political stand, reclaim their rights or protest against the state in major cities, they are met with racism and heavy stigmatization, especially by the media and in cities disconnected from rural life and the countryside.
I wouldn't afraid to say that you are typical oi! band how it should be, two skinheads one punk behind the drums... But what do you think makes the difference between skins & punks and I don't mean a fashion, because there is also lot of common in the music, but where do you see that biggest differences? Becasue even they are very close, but skinheads are not the same like punks.
Actually, I think they are very similar subcultures. Perhaps what distinguishes punks from skinheads is DIY and politics.
Can you tell us something about skinheads & punks scene in Quito or in Ecuador generally. How much skins & punks is in your city, do you have there any favourite pubs and clubs where are you meeting each other and other oi!, punk & hardcore bands? Is this subculture in Ecuador somehow interesting for the youth? Is it still strong or it's very minority? And in which latino american countries would you say are the biggest punk, oi! & hardcore scenes?
In Quito, the skinhead & punk movement is growing more and more. Before it was divided due to misinformation and personal conflicts, but now you always see groups of punks and skins at any concert or bar. We aren't many, but there are more and more followers. We meet in the streets, at the concerts and in the bars. Here the scene is more DIY, so it's very different from that of larger countries. I think the strongest scenes in Latin America are in Mexico, Colombia, Chile and Brazil.
I really like south american scene, doesn't matter if it's hardcore, punk or oi!, don't know why, maybe becasue it's an exotic for me as Europian, like all from this part of the world, same for example like an oi! from Southeast Asia. But I would like to know what do you consider as Ecuadorians from South America to be exotic country, what can be exotic for someone from the country on the equator?
Actually, I think what we could consider exotic, when it would be the mix of rhythms or new instruments in the sound of punk and oi!. We like the boom of oi!wave (mix of post-punk and oi!), mainly French. We like bands with female singers or musicians, since there aren't many bands like that, bands from Asia, Arab countries, etc.
Last year we could see and read in the media, that Ecuador in recent time, has big problem with city gangs, cartels and high level of criminality. I remember footage from TV, when some gang members got right into the TV studio during the broadcasting... so insane! But question is, are the streets of Quito really so dangerous how media are saying, or is it like in the rest of latino american cities? What is the reason for so high criminality in the coutries of South America, comparing with rest of the world? Is it poverty, cartels or it has something common with national character of poeple, because for example in the Southeast Asia, you have also poor countries but with very low level of criminality and there is also drug business (but with opium)?
Ecuador is a narco-state. Corruption is deeply rooted and neoliberal policies have caused many public institutions to stop functioning properly, which directly affects the people and the working class. For years, there has been a systematic weakening of the quality of public services like education, healthcare, social security, etc. For example by making deals with the IMF, Ecuador is required to comply with certain "garantías" (conditions) to prove it can pay back a loan, one that, by the way, is completely unnecessary. Among those "garantías" is a public policy and economic agenda designed to directly harm the working class while benefiting big financial and international capital. The current government has sold the country to the IMF! So, when there are no funds or space for the development and enjoyment of culture, education, healthcare, etc., and there are no job opportunities, the natural consequence is an increase in violence and crime across the country. The current wave of violence and insecurity has been caused by Ecuadorian politics that serve neither the people nor their development. Sadly, this story is very similar across Latin America. We punks and skins are aware of this, and one of the ways we resist is through Latin American unity..... !Somos pueblos hermanos con un mismo origen!
As for the seizure of the TV station, it was staged in order to militarize the country and declare a state of emergency. When the government declares a state of emergency, it can pass any law without going through the national assembly, concentrating state power in the hands of the executive, in other words to the president. What's more, this makes it legal to violently repress any political demonstration, enter people's homes without a warrant and ban social gatherings, while also granting legal impunity to the police and military. It's a great strategy for democracy to show it's most fascist and authoritarian face. In Ecuador, there are more states of emergency than job offers these days! Lastly, crime has nothing to do with the character of Latin American people! It all comes down to structural reasons that perpetuate inequality, poverty, misery, hunger and corruption. In order for many people mostly in the "global North" to live in luxury and maintain their lifestyle, consumption habits and social status, there has to be a counterpart that makes it all possible: the "global South". Africa, Latin America and parts of Asia make up this bloc. The concepts of "raza, clase, género y colonialidad del poder" are really helpful to understand why Latin America is the way it is. People from the global South have way more in common than we think! Punks and skins need to be aware of this and unite beyond borders!
Gentlemen's Club z Hranic na Moravě patří k jedněm z nejdéle působících domácích ska kapel, přesto je jim věnováno mnohem méně pozornosti, než by si ve skutečnosti zasloužili. To byl mimochodem jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl prostřednictvím rozhovoru tuto kapelu trochu zviditelnit, protože si troufám tvrdit, že jejich podání ska, má své místo mezi takovými kapelami jako jsou např. Green Smatroll, Sto zvířat nebo Discoballs. Rozhodně mají inspiračně blíž k The Heptones či Debonaires, než ke Ska-P, což se ostatně odráží i na jejich muzice, která ctí kořeny klasického ska. Na kontě mají sice jen jednu regulerní desku plus jedno minialbum, kterým debutovali v roce 2006. Nicméně za poslední roky vypustili do světa dvě nová EP a letos i singly "Ukaž mi věci" a poslední novinku - "Muž, který nikdy nebyl", kde je dokonce cítit jemný náznak soulu. O tom, že se i v této době dá stále najít kvalitní ska mimo Prahu se přesvědčíte na následujících řádcích. Rozhovor za Gentlemen's Club připravili zpěvák a kytarista Jirka Poledňák společně s basákem Davidem Václavíkem AKA Colonelem.
Zdarte kapelo na začátek, bych vám dal klasicky prostor se představit, jak dlouho už brázdíte podia našich domácích scén, kde je vaše domovská základna a hlavně to nejdůležitější, jaký je váš vztah ke ska & reggae muzice, byl to pro vás vždy tak silný prvek, že to vedlo k založení Gentlemen's Club?
Ahoj, kapela Gentlemen's Club, hraje v součastnosti v této sestavě: Jirka Poledňák (kytara/zpěv), David Václavík (baskytara/zpěv), Josef Hynčica (trubka/zpěv), Jan Fraňo (tenorsaxofon), Filip Řehořík (trombon), Karel Trousil (klávesy), Vít Škrabal (bicí). Kapela hraje bez přestávky od roku 2003-2004, domovská základna je Studio Motoshine v Hranicích a pokud je tuhá zima zkoušíme přechodně u bubeníka Víti ve Zlíně. Vztah ke ska & reggae je dlouhodobě pozitivní, hudbu tohoto druhu posloucháme zejména povinně cestou na koncert. Já osobně jsem byl do formující kapely taky přizván, takže se za úplně zakladatele nepovažuji, ale v té době jsme poslouchali kapely jako Madness, The Specials, staré desky Police atd. A díky našemu kamarádovi DJ Kuntakintemu i oldschool reggae a rocksteady.
Povězte nám něco k vaší diskografii, kromě alba "V jistých nejistotách", máte na kontě ještě pár dalších věcí, navíc letos na jaře jste vypustili do světa dva singly "Ukaž mi věci" a "Muž, který nikdy nebyl", které jsou důkazem, že dobré a kvalitní ska dnes nedělají jen Sto zvířat, Green Smatroll a Discoballs. S přihlédnutím na vaše singly z posledních let, nebyla by další deska na spadnutí. Měl by pro vás smysl i vinyl např. EP?
Gentlemen's Club vždy platili spíše za koncertní kapelu a nahrávaní bylo trošku na vedlejší koleji, což se s nástupem mladých spoluhráčů začíná měnit. Zpět k diskografii, první počin kapely je live záznam z roku 2005 "Live in Brno", poté následuje minialbum z roku 2006 "Černobílý svět" nahráno ve studiu Animan v Kopřivnici. Třetí je již plnohodnotné album "V jistých nejistotách" z roku 2010 natočeno ve studiu Bombjack. Další následují EP a singly, "Skvělé a snadné" (2020), "Poslední zhasne" (2021) a singly z roku 2025 - "Ukaž mi věci" a "Muž, který nikdy nebyl".
Gentlemen's Club se občas na internetu prezentují jako ska/soul, nicméně ať se snažím sebevíc, pořád tam nic moc z Motownu ani Stax neslyším? Je soul hráčsky opravdu tak náročná muzika, jak pro rytmickou tak i melodickou sekci, nezkoušeli jste někdy zabrousit do soulu?
Tady bych viděl nepochopení naší snahy, určitě nikdy nebudeme hrát jako lidi z Motownu, ale vždy jsme chtěli spíše dostat do naší hudby lehké náznaky a atmosféru. Chce to navštívit nějaký náš koncert.
Ještě se trochu vrátím k úvodní otázce, záměrně jsem se ptal na vztah k muzice vycházející z Jamajky, jelikož jak se ukázalo v dobách boomu ska v Čechách, tak nemálo z těch kapel se svezla na vlně, která byla tehdy aktuální ale k té muzice v podstatě žádný vztah neměli. Některé z těch kapel, které jsem tehdy zpovídal ve zkratce řekla, že hrají ska, protože se to dá dobře kombinovat s dalšími styly a rozhled o žánru měli značně povrchní, což se odráželo i na kvalitě, či autenticitě a proto to celé šlo později do kytek. Když si ale poslechnu vaše poslední věci např. singl "Až", který je naprosto perfektním a ukázkovým 3rd wave ska, tak se nemůžu zbavit pocitu, že ty inspirační zdroje jsou u vás trochu hlubší, než jen Ska-P, Polemic, Manu Chao nebo Sto zvířat? Z čeho to tedy u vás vychází a klidně jmenujte i kapely pokud jsou?
Díky za pozitivní hodnocení "Až". Skládaní a přinášení nových nápadů je především moje práce a Davidova. Se zbytkem kapely pak aranžujeme a upravujeme do finální podoby. Vzhledem k tomu, že Gentlemen's Club nyní tvoří tři věkové kategorie, je velmi těžké říct hlavní inspirační zdroj.
A rovnou návažu i na tuto otázku, co hraje aktuálně nejvíc ve vašich přehrávačích? Převažuje i po těch letech ska & reggae, nebo snad Mod beat & soul, nebo se vaše hudební preference pohnuli dál od muziky na druhou?
V rozhovoru budu mluvit za sebe, jako teenager odrostlý v 90. letech jsem vyrostl na rockové hudbě, ale vítr mě zavál na tuhle hudební stranu. Jako inspirační zdroje, pokud si vzpomínam, byly tyhle alba: The Pietasters - Olooloo (a cokoliv od nich), všechny desky Hepcat, staré alba The Slackers a pro nás nepochopitelně nedoceněná kalifornská parta The Debonaires. Ze soulových věcí hlavně kapely kolem labelu Daptone Records.
Na Moravě jste společně s vašimi kolegy Allskapones z Karviné, už asi jediná kapela, která se věnuje ska, navíc ani o dnešních Allskapones se nedá mluvit čistě jako o ska. Nebo se mýlím, zbyly na Moravě nějaké další kapely? Vím, že ve Zlíně fungovala/je kapela Reggay, desky pouštěl Dr. Boston a minulý rok jsem zaznamenal festival Skastle u Prostějova, čili funguje ještě u vás to, co dřív po celé republice, že ska & reggae kapely hráli většinou společně?
No pokud povím pravdu, nemám úplně čas hledat nové kapely na moravské a slezské scéně. S kolegy, kteří ještě hrají a to budou zřejmě Allskapones, jsme v mírném kontaktu, společné koncertování naráží zřejmě na časovou vytíženost. Se skapunkovou scénou jsme nikdy nenašli nějakou kloudnou spolupráci, takže pokud hrajeme a poladíme termíny, hrajeme třeba s Ganjabandem Ivana Štráfka nebo s kapelou Skrznaskrz, která hraje takový srandovní mix ska a bigbeatu nebo reggae.
Ska si v Čechách zažilo svůj vrchol někdy tak kolem let 2005 - 2008, v podstatě i festival Mighty Sounds byl ve svých začátcích zaměřený hlavně na ska. Tehdy to vypadalo, že nějaká ska kapela s obligátně zakomponovaným slůvkem ska ve svém názvu, je pomalu v každém menším městě. Bohužel zhruba tak do roku 2012 většina kapel pomalu končí nebo se začíná přeorientovávat na jiné žánry a do dalších let z české ska scény nezbývá téměř vůbec nic. Vy jste tu už přes více jak 20 let, jak se vám podařilo přežít ten úpadek českého ska a nesklouznout např. ke změně stylu, jak to např. můžeme vidět u dnešních Fast Food Orchestra, kteří jdou stále víc do popu, nebo před 15 lety u Prague Ska Conspiracy, kteří přešli na poprock? Odrazilo se to např. i na lidech co na vás chodí dnes v porovnání s dobou před 15 lety?
Tuhle otázku jsme nikdy úplně neřešili i když v počátcích to mělo vliv hlavně na rychlý rozjezd kapely, koncertů bylo opravdu dost a lidé chodili. My fundamentu naší hudby stále věříme a věříme také, že posluchač a je celkem jedno co poslouchá to ocení. Takže bych úplně neházel dvouhlavňovku do žita, pokud je hudba zdravá a hraná poctivě, osloví myslím kohokoliv.
Už několikrát se mi stalo při rozhovoru s mladšími ročníky, že vůbec netušili, co to je ska. Člověk si v té chvíli uvědomí, že asi opravdu není nejmladší a je to paradox, když vzpomenu na sebe v jejich věku, kdy tahle muzika mládež celkem táhla. Pozorujete tuhle generační stagnaci i na vašich koncertech nebo máte věkově rozmanitější návštěvníky?
Tak generační posun našich fanoušků vidíme maximálně, když dovedou své náctileté děti na koncert ale jinak to moc neřešíme :-D
Vraťme se ještě do minulosti. Jaké byly vaše koncerty v době, kdy jste začínali a kdy si ska u nás užívalo, jako pořád poměrně nově objevený žánr svého vrcholu, kdy bylo úplně běžné, že čtyři domácí kapely dohromady, dokázali zaplnit celý klub?
Vzpomínky na tu dobu určitě skvělé. V té době (a bohužel to je asi největší úpadek oproti dnešku), existovala opravdu hustá síť malých klubů a různých míst, které organizovali nadšenci z celé republiky, takže nebyl problém hrát kdekoliv. My jsme hráli paradoxně díky snadnější domluvě celkem daleko od naší základny, vzpomenu třeba koncerty v Českém Krumlově nebo Marianských Lázních. Doba to byla opravdu požehnaná.
V září 2024 jste byli pozvání na rozhovor k DJ Kayovi do Radia 1, DJ Kayu a jeho Reggae klub asi nemá cenu nějak víc představovat. Mě by ale spíš zajímalo, jestli jako kapela dokážte sledovat, jestli vám vůbec takové promo nějak pomůže. Jestli např. dokážete posoudit, že např. díky tomu stoupnou poslechy na Spotify či Youtube, či příjdou nějaké nabídky od promotérů?
Jako promo to není špatné a jsme rádi, že jsme takovou zkušenost získali. Ptáš-li se jestli to hodí nějaká významná čísla poslechů na Spotify nebo Youtube, úplně nevím. Otázka promoterů, tam pomáhá asi účast na nějakém větším festivale, kde je možnost oslovit organizátory budoucích akcí.
A když už jsem načal téma hudebních platforem jako je Spotify, jaký máte názor vy z pohledu muzikantů? Není Spotify a Youtube tím, jak dokáže chrlit a zahlcovat neuvěřitelným množstvím hudby, která je okamžitě dostupná, nástrojem, který je ve výsledku zodpovědný za to, že v dnešní době v podstatě muzika nemá žádnou životnost, protože velice rychle zapadne v záplavě dalších hitů. Vždyť dnešní náctiletí považují za starý singl, který vyšel např. před 2 - 3 roky, zatímco my jsme ještě v 90. letech mohli na MTV sledovat klipy z 80. let. Upřímě v porovnání s hudební historií 20. století, nevidím v dnešní digitální éře, že by poslední dekády přinášely nějaké výraznější hity, které by se hrály i po deseti letech. Nemyslíte, že právě tohle možná muziku (obecně) zabijí více, než stahování mp3, na kterém vyrostla moje generace?
No já mám ke kanálům jako Spotify nebo Youtube spíše pozitivní vztah. Našel jsem díky tomu i mnoho zastrčených a zapomenutych kapel a zpěváků. V mé predikci se budoucí hudebníci a vlastně i fanoušci (jelikož si nebudou jisti, zda-li je kapela opravdu z masa a kostí) budou muset obávat činnosti umělé inteligence.
Remdik se objevili na scéně v roce 2022, jako čisté zjevení. Jejich "Manifest rómskych skinheadov" se stal poměrně rychle jejich nejvýraznějším singlem, který okamžitě vytvořil alter ego o "mystické kapele romských skinheadů, kdesi ze Slovenska", což podnítilo zvědavost a zájem mnohých z nás. V tomto ohledu se kapele povedl skvělý "marketingový" tah, jak na sebe upoutat pozornost. Nicméně pozor, tady nešlo jen o prvoplánovou snahu jak k sobě přilákat fanoušky. Remdik není jen hrubý oi! s hardcorovou duší v duchu newyorských Warzone, jak jsem psal minulý rok v jejich profilu. Jsou to také nekompromisní texty proti všem netolerantním tupcům, od nácků a rasistů počínaje po národovce a proruské idioty konče. Postoje a hodnoty, které bylo potřeba vykřičet do světa! Na česko-slovenské scéně si rok od roku budují poměrně silné renomé, koncerty přibývají a zájem o kapelu roste, proto jsem se rozhodl, že by nebylo na škodu se Remdiku zeptat na pár otázek. Nejen tradičně o muzice a vzniku kapely ale i o sXe, skinheadech a současné politicko-společenské náladě na Slovensku se postupně rozpovídala celá kapela. Nech sa páči!
Zdarte bando, nebudu asi daleko od pravdy, když řeknu, že jste za těch pár let vaší existence docela slušně rozvířili vody naší domácí scény. Kde jsou kořeny Remdiku, prošli jste už předtím nějakými kapelami a proč zrovna název odkazující k tomuto středověkému bojovému nástroji?
Rasťo: Moja jediná predošlá skúsenosť bola len krátko fungujúca kapela Geto v podobnej zostave. Odohrali sme s ňou šesť koncertov, nahrali nejaké to demo na bandcamp a potom to zakapalo. Dalo to ale priestor pre vznik kapely novej. Vymýšľanie názvu kapely bol dlhý proces ale myslím že to vypálilo dobre.
Martin: Ja som s Peťom a Rasťom bol v predošlej kapele a do Remdiku som prišiel až v októbri 2023. Myslím, že chalani založili kapelu z potreby niečo vyjadriť, urobiť to po svojom a autenticky. Keďže nie som v kapele od začiatku nebol som ani pri výbere názvu kapely ale podľa mňa sa hodí k tomu, čo chceme hudobne aj textovo povedať.
Peter: V minulosti som hral s chalanmi na gitare v kapele Geto a s Tadom sa mi spája v podstate celé moje zasvätenie do HC a punku. Vtedy som mal asi 15-16 rokov, pričom postupne vznikali a zanikali rôzne hudobné projekty, v ktorých sme mali prsty. Plnohodnotnú zostavu bicie, gitara, basa a spev sa však podarilo skĺbiť až teraz. Remdik znie surovo a zároveň "nesie pomyselné radikálne posolstvo", vyjadrujúce naše postoje.
Tadko: Rozbehnúť kapelu takéhoto razenia bola naša dlhoročná túžba, ktorá siaha do hlbokej adolescencie. Remdik nemá ambíciu byť "pouze" nejakou ďalšou punkovou kapelou, ale skôr určitou mýtickou persónou, ktorá stelesňuje osobitý životný štýl.
Slyšel jsem, že Remdik vznikl údajně tak, že jste každý vzal do ruky nástroj, na který jste v předchozích projektech nehráli, pokud je to pravda, tak proč jste si to při zakládání kapely tak "zkomplikovali"?
Rasťo: U mňa to neplatí. Chalani začali skúšať trochu skôr a mňa pribrali až po nejakom čase. O tom ako ich takáto zmena napadla ti povedia oni. Sú šikovní a skúsili to s novými nástrojmi. Ja si to vzhľadom na moje muzikantské schopnosti predstaviť neviem a ani nechcem :-D
Martin: Pre mňa sa nič nezmenilo keďže ja som len "spevák" a neviem hrať na žiadny nástroj. A prečo Peťo a Tado zvolili iné nástroje tak na to ti najlepšie odpovedia oni sami. Je obdivuhodné, že sa rozhodli vystúpiť z komfortnej zóny, vybrali si zložitejšiu cestu ktorá im nakoniec výborne sedí.
Peter: Vždy som chcel hrať na bicie. Neviem či by som to nazval komplikáciou... Je pravda, že to stálo možno viac času, ale chceli sme navyše skĺbiť dobrú partiu čo sa nám podarilo.
Tadko: Áno, toto je výnimočne pravda.
Minulý rok vám vyšla u balkánského 161 Strikes Records kazeta "Pouličná Hymna", nicméně vaše prvotina z roku 2023, kterou stále máte na bandcampu, pokud vím žádný nosič zatím nenese. Nemáte v plánu do budoucna to hodit např. na LP, myslím si, že hodně lidí by to ocenilo?
Rasťo : Naša prvá nahrávka vyšla taktiež na kazete u 161 Strikes Records. Tú už asi nezoženieš, zmizla pomerne rýchlo. Ak sa nemýlim, našu kapelu vydali ako prvú pod touto značkou.
Martin: Aj prvá nahrávka vyšla na kazete pod 161 Strike Records a vydávať to na LP zatiaľ v pláne nie je, sústredíme sa na nové veci.
Peter: Zatiaľ nie sú plány to vydať.
Máte celkem nekompromisní texty v duchu pozitivního násilí s jasným antifašistickým sdělením, nevyplívá to i z toho, že na Slovensku nebyla nikdy o střet s nácky na ulici nebo v klubech nouze ve srovnání se situací v Čechách, která je tu v tomhle ohledu, přece jenom o něco klidnější?
Rasťo: Nekompromisné texty možno na scéne chýbali a pravdepodobne plnia svoj účel keďže sa na ne pýtaš. S istotou viem povedať že plytké témy v textoch u nás priestor mať nebudú.
Martin: Nekompromisné texty vychádzajú z jasných postojov a názorov. Vyrástli sme v prostredí, kde stret s náckami bol bežná vec. Takže ten antifašistický postoj nie je póza, je to reakcia a postoj vyplývajúci zo skúsenosti a zdravého rozumu. V Čechách sa určite diali podobné veci len časom sa to u vás ukľudnilo. Tu sa to opäť vracia.
Peter: Bývali časy kedy sa strety v kluboch diali. Dnes u nás vidíme náckov snažiac sa legitímne dostať do parlamentu. A popravde v uliciach majú svojich skrytých aj otvorených fanúšikov.
Tadko: Naše texty sú poskladané z hyperbol, zo skutočných príbehov a ideálov. Chceme nimi reagovať na nepríjemnosti života, ktoré väčšine ľudí nechutia a ponúknuť možné východiská. Pozor, nie moralizovať, ale skôr zatriasť človekom v jeho základoch! Strety s náckovským svetom boli, sú a budú a to na rôznych úrovniach
U téma pozitivního násilí bych se ještě na chvíli zastavil. Věříte vůbec v něco, co by se dalo nazývat pozitivním násilím? Ostatně hardcore scéně ani pacifismus není úplně cizí, jak se dokážete pohybovat mezi těmito dvěma tendencemi a jak vnímáte pacifismus, např. ve vztahu k válce a napadení?
Rasťo: Snáď nikto nemôže spochybňovať použitie pozitívneho násilia na obranu voči evidentnému zlu. Kto nemá v hlave úplne vymetené dokáže o týchto veciach rozmýšľať racionálne. Môžeš si to predstaviť na škále od úplných maličkostí až po situáciu u našich východných susedov. Prehnaný pacifizmus je skvelou cestou k tomu, stať sa obeťou.
Martin: Pozitívne násilie znie ako oxymoron ale realita je komplikovanejšia. Keď niekto ohrozuje druhých tak je na mieste postaviť sa mu aj fyzicky. Neznamená to byť agresor, ale neznamená to ani odvrátiť zrak utekať sa niekam skryť. Hardcore má mať v sebe tú rovnováhu. Rešpekt k životu ale nulovú toleranciu k útlaku.
Peter: Pozitívne násilie mali použiť členovia kapely GEL a nie tolerovať chuťky gitaristu. Tam pacifizmus nemal mať miesto. Vo vzťahu k vojenskému napadnutiu je správne sa brániť aj útokom.
Tadko: Myslím si, že násilie v jeho rôznych podobách môže byť alternatívou a má svoje legitímne miesto v živote každého človeka, ktorý bojuje za akékoľvek ľudské hodnoty, napr. brániť seba a bojovať za život druhých v čase útlaku.
Nebál bych se tvrdit, že váš song "Manifest romských skinheadov" bude asi vaším nejznámějším songem, ostatně i já jsem vás objevil právě díky němu. Poselství je jasné ale spíš by mě zajímalo, máte v kapele romské kořeny nebo spíš jde o to, že skrz předsudky vůči Romům se dá do xenofobie v česko-slovenské společnosti bodnout nejvíce?
Rasťo: Myslím si že pripomínať túto tému a hovoriť o nej neuškodí.
Martin: Manifest romských skinheadov pre mňa znamená jasný výkrik proti stereotypom. Chceme rozbiť tú miľnú predstavu, že skinhead sa rovná nácek. Rómsky skinhead je protipól všetkému, čo náckovia reprezentujú.
Peter: Nik v kapele nemá rómske korene. Predsudky a xenofóbia sú tu stále prítomné naprieč spoločnosťou. Stretneš sa s tým v bežnom rozhovore, ale aj v politických prejavoch niektorých zoskupení. Udržiava sa tým neprivetivá klíma a podkopáva sa dôvera medzi rôznymi skupinami obyvateľstva, ako aj samotné základy tolerancie a solidarity.
Tadko: Jedným zo zákonov, ktorý Remdik uznáva je zákon silnejšieho - stať na strane akejkoľvek nespravodlivo vylúčenej komunity, či už rómskej alebo inej.
Vím, že se někteří členové Remdiku věnují práci s romskou komunitou. Z čeho podle vás pramení vnímání Romů jako těch nepřizpůsobivých? Máte snad pocit, na základě práce s nimi, že by o začlenění mezi majoritu nestáli?
Rasťo: Ja tu môžem mudrovať len ako laik. Nebuďme naivní, určite sa nájdu komunity ktoré o začlenenie naozaj nestoja. Cieľom by ale malo byť vytvorenie adekvátnych podmienok pre každého.
Martin: Neprispôsobivosť je často mýtus pretože väčšina problémov pramení zo segregácie a predsudkov. Nejde o to, že by sa nechceli začleniť ale skôr o to, že im to spoločnosť často ani neumožňuje, kašle na ich problémy. A keď ťa celý život presviedčajú, že si menejcenný, niektorí tomu bohužiaľ uveria.
Tadko: Predsudky, rasizmus a strach z cudzieho sú hlboko zakorenené v slovenskej spoločnosti. Spravodlivá integrácia Rómov u nás absolútne zlyhala a naďalej zlyháva. Prečo by sa mala akákoľvek komunita na periférií prispôsobovať systému, ktorý ide v podstate proti nej?!
Minimálně u jednoho z vašich členů jsem si všiml vytetovaného X odkazujícího na straight edge, je vás v kapele víc? Dokázali byste říct, jestli je nějaký přirozený průsečík mezi sXe a skinheady, co ze skinheadské nátury podle vás vede ke straight edge?
Rasťo: Ja sa za straight edge nepovažujem, pretože sXe vnímam ako trochu hlbšiu filozofiu. Ja som sa len rokmi, postupne a prirodzene dopracoval k tomu, že alkohol nepijem a pravdepodobne už nikdy piť nebudem. Nechutí mi, nevidím v tom zmysel, žiadna veľká veda.
Martin: Som tatko, mám rodinu, za chvíľku 32 rokov. V tomto veku mám iné priority a hodnoty ako alkohol a cigarety. Zbavil som sa týchto zlozvykov a naučil som sa pozitívne správať k svojmu telu. To ťa v živote posunie ďalej ako alkohol alebo drogy. Ale nie je to len o návykových látkach ale o sebakontrole, o osobnej zodpovednosti za svoj život, o odmietaní sebadeštrukcie. Takže ja sa považujem za straight edge, pretože filozofia a princípy tohoto hnutia sú mi veľmi blízke, a snažím sa na sebe pracovať aby som sa im čo najviac priblížil.
Peter: Považujem sa za sXe. Osobne si myslím, že kombinácia straight edge filozofie s tvrdosťou skinhead subkultúry k sebe pasuje. Tvrdosť chápem nielen ako fyzickú záležitosť, ale aj ako vnútornú nezlomnosť a schopnosť obstáť v situáciach ktoré prináša život.
Tadko: Straight edge je okrem iných aj cesta disciplíny, jasnejšieho videnia sveta a tvorenia crew. Ide o hodnoty, ktoré svojho času ponúkal napr. Raybeez z Warzone. Vedel prepojiť svet sXe a skinheadstva, čo je pre Remdik inšpirujúce a radi sa odkazujeme na tento prúd. Čo sa týka tejto témy tak nie len, že nepijeme a radšej športujeme, ale výhradne sa taktiež staviame proti relativizovaniu užívania akýchkoľvek drog. Sme svedkami toho, čo alkohol, užívanie cudzích látok, nezdravé vzťahy a nezdravý životný štýl robia s našimi rovesníkmi. Treba jasne pomenovať tieto sračky, že nepredstavujú šťastné východisko z ľudského marazmu.
V nedávné době se na netu objevili zprávy o skupince bratislavských nácků, která ve stylu 90. let napadá alternativní mládež a nezdráhá se projevovat svoje náckovství zcela otevřeně, což za poslední roky není úplně jejich taktikou. Cítíte i vy sami v Žilině, že nácků na ulicích slovenských měst pomalu zase přibývá s tím, jak vzrůstá v politice vliv různých protofašistických a autoritativních zmrdů typu Orbán, či teď nově Trump?
Rasťo: Je pravdou že správa o tejto skupinke tupcov zaplnila internety a médiá, čo podľa mňa znamená že to klišé náckovstvo je už skôr raritou a z ulíc takmer vymizlo. Popravde ani neviem ako dopadli, asi nijak, senzácia vypršala.
Martin: Hej, postrehol som to. Náckovia sa cítia znovu sebavedome, pretože cítia podporu zo strany politikov ktorí aktuálne používajú ich reč. Scéna 90. rokov sa nám tu nejakým spôsobom pripomína. Je to do veľkej miery dôsledok normalizácie nenávisti a frustrácie, ktorú politici zneužívajú.
Peter: Nevnímam nárast náckov v uliciach. To čo sa udialo v Bratislave by som povedal, že je výnimkou. Na druhej strane sú tu prítomné alternatívne médiá šíriace extrémne pronárodné, proruské postoje a iné bludy. Ich obsah smeruje priamo na formovanie verejnej mienky a radikalizáciu časti populácie.
Tadko: Náckovstvo sa mení a mali by sa meniť aj naše prostriedky boja proti tomuto skazenému fenoménu. Myslím si, že je dôležité si klásť otázku, že aké konkrétne myšlienky dnes stoja za "náckovským myslením" a zaujímať proti nim patričný postoj odporu.
Ok, poslední otázka... Dnešní Slovensko... atentát na Fica v létě 2024, jeho navštěva u Putina, ruská dezinfo kampaň, která evidentně ovlivňuje část slovenské společnosti daleko víc, než v Čechách, otevřeně proruská sdružení, jako jsou např. Brat za Brata, kteří na mě pusobí jak z dílny ruské FSB... Kde se bere v části slovenské společnosti ten sentiment k Rusku, vždyť historicky oba naše národy díky 40 letům komunismu a okupaci v roce 1968, vnímali Rusko jako podrobitele, okupanty, prostě svině, tohle v nás bylo hluboce zakořeněno desetiletí. Ještě tak před 15 lety snad kromě komunistů k Rusku nikdo žádný sentiment necítil, upřímně ani jako slované kulturně s Ruskem moc společného nemáme. To je historická paměť slováků tak krátká, může za to internet, nebo myslíte, že někde v hloubi duše Slovenska ten příklon k východu vždycky byl? Nebo je za tím snad i zklamání z vývoje po roce 1989, kdy se např. díky vojenským "dobrodružstvím" USA na Blízkém východě a lžím ohledně zbraní hromadného ničení v Iráku v roce 2003, hodně lidí zklamalo i v západě jako takovém?
Rasťo: Hlavu mi ide roztrhať! Mizerná výuka dejín na školách, chýbajúce kritické myslenie, spomienkový optimizmus časti staršej generácie na dobu socializmu, zároveň podivný sentiment k vojnovému slovenskému štátu, porazenecká, možno až poddanská nátura a podobne. Tu už sa spoločnosť nezhodne ani len na tom že Slovenské národné povstanie a Nežná revolúcia boli správne. Na čom teda chceme stavať spoločnú identitu? Myslím si, že to nie je sentiment k Rusku ale k idealizovanej predstave o ňom, možno štokholmský syndróm? Ruská propaganda sa tu šíri lepšie ako v ČR pravdepodobne nielen kvôli kolaborantom vo vláde ale možno aj kvôli zemepisnej polohe. Sme predsa len východnejšie ako ČR. Aby som ale odľahčil tento čierny obraz spoločnosti, vykresľujem trochu extrém. Žije tu aj veľa skvelých ľudí, nezanevrite na nás :-D My tu budeme zatiaľ protestovať, kritizovať a hovoriť o tom v našich textoch.
Peter: Kombinácia príliš veľa informácií a dezinformácií, negativizmus, strach, sklamanie. Myslím, že nejde o úprimný obdiv k Rusku, ale skôr o sklamanie a nedôveru voči Západu, ktorá postupne narastala vďaka ekonomickým prepadom a nesplneným očakávaniam po 89tom.
Tadko: Slovenská spoločnosť je s jej zatuchnutými hodnotami stále v plienkach - ustráchané pubertálne dieťa, ktoré sa necháva ovplyvňovať ľuďmi túžiacimi po absolútnej moci a kontrole. Čaká nás ešte dlhá cesta. Dôležité je na nej vytrvať a neustále ponúkať vhodnú alternatívu. Myslím, že našej kapele ide aj toto!
Martin: Slovenská národná identita bola dlhé desaťročia pod vplyvom veľmocí a Rusko, resp. Sovietsky zväz, bol jednou z tých, ktoré sa tvárili ako ochranca pretože nás oslobodili v 2. sv vojne a to tu rezonuje dodnes. Niektorí si tak zafixovali Rusko ako protipól voči nemeckému alebo americkému vplyvu. Sentiment k Rusku alebo teda aspoň obrazu dokonalosti Ruska je mix viacerých vecí. Historická negramotnosť, absencia kritického myslenia, Ruskom platení politici a alternatívne média, spomienkový optimizmus a nostalgia na dobu socializmu, kde každý vedel, kde je jeho miesto. Do toho ľudia hľadajú jednoduché riešenia a odpovede na zložité otázky na Facebooku a Telegrame. Ruská propaganda na Slovensku nemá prakticky žiadnu protiváhu. Zatiaľ čo štátne inštitúcie a elity v Česku sa voči nej jasne vyhraňujú ako napríklad Otakar Foltýn, tak na Slovensku ju často bagatelizujú a dokonca podporujú. Myslím si, že našu spoločnosť čaká ešte dlhý a náročný boj, aby sa naša krajina priblížila tej vašej. Tak nám držte palce. Diky za super otázky a za záujem.
