Rozhovor - Bim Skala Bim

Bim Skala Bim patří společně s Toasters k nejstarším americkým ska kapelám, dohromady se dali už v roce 1983, kdy vydali svůj první singl "Bangin", o tři roky později následovalo první self-titled album, které letos slaví 40 let od svého vydání. Rodištěm kapely je Boston, jedno z hudebně nejbohatších měst Spojených států s výčtem takových kapel jsou Mighty Mighty Bosstones, Big D & The Kids Table, Dropkick Murphys, Slapshot, SSD, Blood for Blood a mnoho dalších. Kapela stála u zrodu třetí vlny ska a zažila její boom v 90. letech, kdy také vydala nejvíce desek - celkem sedm. O tom jaká byla americká scéna v 90. letech, proč se ke konci desetiletí tak rychle vyčerpala, proč i samotní Bim Skala Bim na pár let zmizeli ze scény o její současnosti, generační obměně ale i o proměně současných Spojených států pod vedením Donalda Trumpa, jsem si povídal s frontmanem kapely Danem Vitalem.

Zdar Dane, začneme rovnou s poslední novinkou kolem kapely. Nedávno jste vydali vaše druhé best of album "Best of Bim - volume 2 / 1990's" u Jum Up Records, za zmínku ještě stojí váš koncert ke 40. výročí, který by streamován na webu, přitom se všude na webu píše, že jste začali v roce 1983, takže jak to je s tím vašim výročím?

Dokument jsme natočili téměř před třemi lety, ale chvíli to trvalo dotáhnout ho do konce. Vydali jsme ho tedy až k výročí naší první desky z roku 1986. Začali jsme sice už v roce 1983 a v tom samém roce jsme vydali i náš první singl "Bangin". Jim Arhelger, Jim Jones, John Cameron a Rick Barry se ke kapele přidali v roce 1985 a hrají v ní do dnes. I díky tomu se to trochu protáhlo. Na všech koncertech, které jsme odehráli v posledních několika letech, vždy vystupovalo pět až devět původních členů, kteří s námi začínali v polovině 80. let. Natočili jsme také celovečerní dokument o historii ska scény v Nové Anglii s názvem "The New England Ska Summit", který vyšel v roce 2021. Můžete se na něj podívat zdarma nebo se mrkněte na naši stránku na facebooku, dostanete tak dobrý přehled o naší prosperující ska scéně. K oslavě našich čtyřiceti let jsme také vydali 7" EP se třemi vzácnými cover verzemi u Jump Up Records. Stejně tak jsme u Jump Up Records vydali skladbu "Gimmie Some" k oslavě našich 40 let, která znamenala návrat Jackieho Starra, který s námi začal znovu nahrávat po více jak třiceti letech. Většina našich nahrávek, stejně tak jako tento song je k dispozici na našem bandcampu. Za zmínku také stojí, že na oslavu čtyřicátého výročí Bim Skala Bim sestavilo vydavatelství Stubborn Records, které vede King Django, kompilaci více jak padesáti kapel z celého světa, které nahrály covery Bim Skala Bim pod názvem "Bim Bam Boom" – vol. 1, 2, 3 jsou již venku a vol. 4 se chystá ještě letos.

Vy jste začínali v roce 1983, že? Takže po Toasters jste jedna z nejstarších amerických ska kapel, v té době byla třetí vlna teprve v začátcích. Jaká byla americká scéna v 80. letech v porovnání s explozí, která přišla v letech devadesátých? Ovlivňoval kapely v 80. letech stále víc britský 2tone, než později skapunk, který přišel v 90. letech?

Abych to uvedl na rovinu, nejsme první americká ska kapela a ani Toasters jí nebyly, ale jsme asi ta nejdéle působící, která má na každém koncertě pět až devět původních členů, navíc Toasters vznikli už v Anglii s Joem Jacksonem. Toasters v New Yorku vznikli asi měsíc po Bim Skala Bim v roce 1983. Hudebně jsme byli vždy ovlivněny mnoha styly, ale 2tone je rozhodně jedním z těch nejvlivnějších. Rádi mícháme různé žánry, reggae, ska, skapunk, rocksteady, calypso, rock nebo neworleans jazz.... a podle mě beztak první skapunk udělali The Clash!

Ještě bych zůstal u tématu 3. vlny v 90. letech. V té době bylo ska ve Státech na svém vrcholu ale s blížícím se koncem 90. let scéna najednou začala upadat a vše postupně utichlo, dokonce i Moon Ska Records skončilo někdy v roce 2000. Co se stalo, co způsobilo ten úpadek scény? Byli jste toho všeho součástí, takže, kdo by to měl vědět nejlépe?

Když se do toho vložili major labely, tak z toho vytěžily, co se dalo a to co nejrychleji, co to šlo. Udělaly z toho prostě karikaturu sebe sama. Přehnaně to nafoukly a kladly příliš důraz na tu trapnou a přihlouplou stránku "veselého" ska. Skutečná scéna je a byla mnohem rozmanitější. Bim si dali pauzu od roku 2002 na dalších sedm let, já sám jsem se přestěhoval na ostrov v Karibiku, kde žiji už 23 let. Někteří z nás měli už před touto pauzou děti, další zase během ní a to s tím taky hodně souviselo. Navíc Jim Arhelge a Jim Jones se přestěhovali na západní pobřeží, 3000 mil daleko a bylo těžké udržet kapelu pohromadě, dokud se kolem roku 2008 nevrátili zpět do Bostonu. 

Zažila americká scéna po úpadku 3. vlny v 90. letech, ještě podobné oživení, nebo se už nikdy nedostala na stejnou úroveň jako v devadesátkách? A co třeba Aggrolites, když se v roce 2003 objevili se svým "dirty reggae", inspirovali spoustu kapel a v podstatě vytvořili nový subžánr?

Aggrolites miluju. Souhlasím, že se zasloužili o návrat ranného reggae, tenhle žánr pomohli oživit. Každopádně na americké scéně je spousta ska kapel a jejich počet opět roste ale mraky lidí si toho ani nevšimlo a neví o tom, asi proto, že jde pořád o nezávislou scénu, kterou nepropaguje mainstream a nezajímá ani velká vydavatelství.

Britský 2tone byl celkem politický, ovlivněný prostředím a politickou náladou v Anglii koncem 70. let, vzestup National Front, nacifikace skinheads a konzervativní přístup thatcherismu, který ve jménu trhu oslaboval zavedené sociální jistoty... to vše se nějakým způsobem objevovalo v textech 2tone kapel. Ale co americká scéna, mohl bys jmenovat ska kapely, které v 80. a 90. letech také nějak reflektovaly okolní politické prostředí podobně jako 2tone, nebo byla třetí vlna spíš apolitická?

Máme pár songů, které by se daly označit za politické. Z těch dalších kapel bych asi zmínil Operation Ivy nebo Bop Harvey. V kapele často zpívám o tom lidem otevřít oči ohledně obrovské korupce, která je součástí systému a kterou ve výsledku platíme z našich daní. Ale konečně začínám mít pocit, že lidi postupně začínají vidět pravdu a nakonec se vzbouří proti všemu tomu plýtvání, lžím a šíření strachu, které většinu z nás už dlouhou dobu zotročuje a rozděluje.

Nemůžu ignorovat a nezeptat se na to, jak se v druhém Trumpově období, začali USA radikálně měnit. Americká společnost se zdá díky jeho vítěztví nejvíce rozdělená a polarizovaná, jako nikdy za posledních 100 let, díky Trumpově vítěztví ve volbách se teď všichni radikální konzervativci, pravičáci, krajní pravice a fašouni cítí "na koni" a tyto tendence se postupně přelévají i do Evropy. Co je podle tebe důvodem, že polovina americké společnosti (znovu) uvěřila tomuto narcistickému idiotovi s evidentně fašistickými tendencemi, kam zmizely hranice "normality" v politice (pokud tedy vůbec existovaly)? Nebo myslíš, že příliš mnoho "politické korektnosti" v desátých letech, určitou část společnosti přesvědčilo se přidat na stranu trumpismu? Co se podle tebe změnilo, že to lidé najednou dokážou akceptovat, nebo dokonce podporovat, protože například před 20 lety by bylo nemožné, aby někdo jako Trump mohl vyhrát volby?

Spousta zemí je dnes rozdělená víc, než kdy jindy, navíc rozdělit společnost bylo vždy nástrojem vládnoucí bohaté elity... ať jdou do hajzlu!!! Jejich čas se chýlí ke konci a lidi si začínají čím dál tím víc uvědomovat, že jsme lépe ovladatelní, když se hádáme mezi sebou, než, když chceme odkrýt skutečnou pravdu odhalující vládnoucí miliardáře a jejich zkorumpované loutky. Podle mě k této změně pomohl hodně i internet a rozmach nezávislého zpravodajství. Hodně lidí si začalo uvědomovat, že skoro všichni naši senátoři a kongresmani jsou zkorumpovaní a ovládáni obrovskými penězi na kampaně, které přijali s vědomím toho, že budou muset plnit požadavky těch, kdo jim je zaplatili. V Americe jsou totiž limity příspěvků na kampaň mnohem vyšší, než ve všech ostatních zemích, což vede k největší korupci a kompromitaci politiků, kteří jsou ve výsledku jen loutkami. Aby bylo jasno, rád bych dodal ještě jednu věc. Nejsem republikán ani demokrat, nepatřím ani k jedné z těch stran a zásadně odmítám systém dvou stran. Nemůžu se zbavit pocitu, že 98% naší vlády je zkorumpovaná. Podle mě není problém dokázat, že skoro všichni jsou zapletení do nějakých nekalých obchodů, přímých úplatků od lobbistů a obchodování s důvěrnými informacemi. Za to, co dělají by měli být souzeni a jít sedět. Ale aby se ten problém vyřešil je potřeba jít až k jeho podstatě a jít po miliardářích, kteří tahají za nitky a pro které je vždy přednější zisk, před životem a přírodou. Každopádně toto je ale celosvětový problém.

Nemáš dojem, že ska za posledních, řekněme 7-8 let jako žánr celkem stagnuje, nevychází moc nových desek ani nevzniká moc nových kapel, které by měli větší dopad - když tedy nepočítám The Interrupters - tak bych řekl, že to vypadá snad na nejhorší období pro tento žánr. Já vím, že popularita ska má svoje vzestupy a pády, ale období "nepopularity" snad ještě nikdy netrvalo tak dlouho. Nevím, jestli to platí i pro americkou scénu, ale co bys řekl, že je důvodem? Je to proto, že fanoušci stárnou spolu s kapelami a mladí to už prostě neposlouchají?

Americká ska scéna zažívá opět rozmach, kapel je víc, než kdy jindy! Zkoukněte náš dokument "The New England Ska Summit", který jsem zmiňoval na začátku. V Americe je v současnosti přes 900 kapel. Mezi ty nejznámější a koncertně nejaktivnější patří určitě The Slackers, Toasters, Aggrolites, Catbite, Big D & Kids Table, The Suicide Machines, Spring Healed Jack, Smoke & Mirrors Sound System a The Bandulus. S Bim Skala Bim si také nevedeme špatně, vyprodáváme sály o kapacitě 500 lidí. Všechno je to nezavislý underground bez zbytečnýho humbuku kolem a tlaku nenasitných major labelů. Opravdová ska scéna je postavena na tom, aby vydržela, pomalu ale jistě. Nemáme za potřebí a ani nechceme, aby byla muzika přehnaně promována a tlačena zájmy major labelů, tahle cesta je totiž hrozně pomíjivá. Mám taky nějaké postřehy ohledně ska scény v Anglii a Evropě, protože tam čas od času hrajeme. Loni jsme byli v Evropě a bylo to jako vždy super, viděl jsem několik opravdu dobrých kapel, které nám předskakovali. Letos se do Anglie vracíme na The Big One 15 festival pro Specialized Records a také na pár dalších koncertů. Mám na starosti distribuci Specialized Records pro americký trh, takže jsem se díky tomu před pár lety dostal k moderování festivalu a viděl jsem spoustu skvělých britských ska kapel, stejně tak jako ve Skotsku, kde je taky pár kapel, co stojí za pozornost. S frontmany několika britských kapel jsme dokonce kámoši, znám se s Nickem Welshem z King Hammond, Tony Devenishem z The Rebelation a Paulem Willo z The Skapones, občas si píšeme, zrovna minule o jejich frustraci ze současné britské scény. Poslední roky si všímají, že ska cover kapelám se daří víc, než regulerním kapelám s vlastní tvorbou a celkem je to frustruje. Tady máte odpověď na toto téma od Tonyho Devenishe, kterou mi poslal zrovna včera:

"Z evropského pohledu to vypadá, že ska je teď v UK celkem v útlumu. Ty vzestupy a pády jsou samozřejmě normální, každopádně koncerty se tu shánějí hůř a malé nezávislé kluby se všude spíš zavírají, navíc hodně klubů dává přednost cover kapelám před originálem s vlastní tvorbou a ubývá i promotérů a agentů. Taky si myslím, že existuje souvislost mezi tím, jak si vedou původní 2tone legendy a tím, jakým novým kapelám se daří vzbudit zájem o ska. I tak bych řekl, že se v rádiích po celém světě naše muzika hraje víc, než kdykoli předtím a i data o posluchačích vykazují celkem vzestupný trend. Čili publikum to stále má, jenom je rozptýlené po celém světě."

Tohle je perfektní odkaz na další otázku. Která věková kategorie nejčastěji chodí na vaše koncerty a která chodila v 80. a 90. letech? Řekl bys, že dnešní fanoušci ska jsou mnohem starší, než generace, která poslouchala ska v 90. nebo nultých letech?

Máme fanoušky všech věkových kategorií, ale hodně z nich jsou ty samí kámoši, kteří na nás chodili už v 80. a 90. letech. No a dnes na nás chodí i jejich děti a vnoučata. Je to dobrá generační směsice.

V desetiletích 21. století se začalo stávat poměrně běžné, že kapely hrají aktivně 10, 20, 30, 40 nebo i více let a stále jsou na scéně úspěšní. Ale když se podíváme, řekněme třeba do 70. nebo 80. let, spousta hardcore, punkových nebo ska kapel hrála jen pár let, přitom se staly pojmem ve svém žánru a pak se rozpadly. Jako příklad bych mohl jmenovat The Specials nebo Dead Kennedys, ani jedna z těch kapel nehrála přes deset let a přesto jsou to legendy. Jak je možné, že dnešní kapely existují tak dlouho? Což je vlastně i váš případ :-)

Tohle je hrozně těžká otázka. Možná je to i tím, že malých nezávislých klubů ubývá. Právě taková místa jsou nebo byla pro začínající kapely hrozně důležitá. Myslím kluby s kapacitou 50 až 150 lidí. Řekl bych, že je i čím dál méně míst, která jsou ochotná riskovat a pozvat neznámou začínající kapelu. Podle mě je opět potřeba, něco, čeho jsem si všímal při svých cestách po Evropě a co jsme vídali mnohem víc a to jsou mládežnická centra. Prostory, které umožňují mladým zkoušet a hlavně hrát koncerty. Taková místa jsou nesmírně důležitá pro budování komunity ale hlavně pomáhají mladým najít umělecké a hudební vlohy. Mraky středních škol rok co rok drasticky škrtají rozpočty na hudební výchovu a vystoupení žáků. To se musí prostě změnit. Hudba je mnohem důležitější, než si většina lidí vůbec uvědomuje, ve skutečnosti pomáhá dětem se lépe učit, rychleji a efektivněji a to všechny předměty, včetně tolik "oblíbené" matematiky.

V roce 2013 jste se po 11 letech pauzy vrátili na scénu. V té době jste vydali album "Chet's Last Call", byl to reunion nebo jenom pauza a čekali jste ještě vůbec, že začnente znovu hrát?

Dali jsem si pauzu jen na pár let, někteří z nás se museli začít věnovat dětem. Na turné jsme se vrátili už v roce 2009 ale novou desku "Chet's Last Call" jsme vydali až v roce 2013 a další "Sonic Tonic" až v roce 2021. Ta vyšla v Aglii u Specialized Records a v USA na vinylu a kazetě u chicagského Jump Up Records. My jsme se v podstatě nikdy nerozpadli, už sedmnáct let hrajeme 12 až 25 koncertů ročně a pořád nás to baví. Jsme rádi, že můžeme hrát tak dlouho a stále si to užíváme. 

Díky za tvůj čas a zajímavé otázky

ENGLISH

Greetings Dan, we will start with latest news around your band. Recently you have released your second best of album "Best of Bim - volume 2 / 1990's" on Jump Up Records, I also have to mention your 40th anniversary show which were live streaming on the web, but everywhere on the web is written that you started in 1983, so how is it with that anniversary?

The documentary was shot almost three years ago, It took a while to finish. So we just put it out on the anniversary of our first album in 1986. We did start in 1983 and put out our first single "Bangin" in 1983 as well. Jim Arhelger, Jim Jones, John Cameron and Rick Barry all joined Bim in 1985 and are still playing in the band. It was a bit spead out for this reason also. All the gigs we played over the past several years include between five and nine original players who started with us in the mid 80's. We also did a full length documentary about history of ska scene in New England call "The New England Ska Summit", it came out in 2021. Watch it free or check out our facebook page, it will give you a good idea of our thriving ska scene. We also put out 7" EP of three rare covers on Jump up Records to celebrate our 40 years. As well we put out a song "Gimmie Some" to celebrate 40 years and it marked the return of Jackie Starr recording with us again after more than 30 years. The song and most of our recordings are available on bandcamp. Also of note, to celebrate Bim's 40th, Stubborn Records run by King Django compiled more than 50 bands from all around the world doing covers of Bim Skala Bim songs called "Bim Bam Boom" - vol. 1, 2, 3 are out and vol. 4 should come out later this year.

You begun in 1983 right? So next to the Toasters you are one of the oldest American ska band, in that time 3rd Wave just started. How was American scene back in the 80's comparing with explotion which came in the 90's. Did british 2tone still have big influence, than later in the 90's when came skapunk?

We are not the first american ska band and neither is The Toasters, but we are the longest running still with five to nine original members at every show, also the Toasters started in the England with Joe Jackson. Toasters in New York started about one month after Bim in 1983. We have always had many influences musically, but 2tone is definitively one. We love to mix in several things, reggae, ska, skapunk, rocksteady, calypso, rock or New Orleans jazz, etc... and to me the first skapunk did The Clash! 

I would still stay by the theme of 3rd Wave in the 90's. In that time ska was big thing in the States, but with coming end of 90's scene suddenly died down and everything went quiet, even Moon Ska Records shut down in the 2000. What happened, what caused that decline of scene, you were part of all that, so you could know it the best?

When major labels got involved they kinda sucked it dry as fast as they could. They made it cartoonish. They over hyped it, pushed the poopy and silly side too much. The real scene is and was much more diverse than that. Bim took a break from 2002 to 2009 and I moved to an island in the Caribbean where i still live after 23 years. Some of us had children before and during this break. So that had much to do with it. Also Jim A and Jim Jones moved out west 3000 miles away and it became hard to keep it together till they returned to the Boston area around 2008 or so. 

Did the American ska scene experience a similar resurgence in the decades after the decline of 3rd Wave in the 90's or it never get on the similar level like in the 90's. And what about for example The Aggrolites when they appeared in 2003 with theirs "dirty reggae", they inspired lot of bands and created new subgenre? 

I love the Aggrolites. I do think they helped bring it back. There are heaps of ska bands throughout US scene and it's still growing. Many may not know this, I guess due to the fact that it's all independent and not pushed by the mainstream or major labels.

British 2tone was quite political, influenced by the enviroment and political mood in the England on the end of 70's, the rise of National Front, nazification of skinheads, conservative way of Thatcherism eroding established social protections in the name of the market.... all that appeared somehow in the lyrics of 2tone bands. But what about US scene, could you name ska bands which also could reflect in the 80's and 90's political enviroment around, like 2tone did or 3rd Wave was mainly apolitical?

We have several songs you could call political. Operation Ivy is another, also Bop Harvey. I sing a lot about trying to wake people up to the massive corruption we live with and pay for through taxes. I finally feel that the masses are really seeing the truth and will rise up against all the waste, lies and fear mongering that has enslaved most of us for a long long time.

I can't ignore and don't ask about how USA are radically changing under second term of Donald Trump. American society seems to be the most devided and polarized in last hundred years, thanks to the Trump winning in the election all radical conservatives, far-right and fascists feel to be strong right now and this tendentions are already spreading to Europe as well. What do you think is a reason that half of american society belived (again) to this narcistic idiot with obviously fascist authoritarian tendentions, where have the borders of "normality" (if ever existed) in the politics gone? Or would you say that maybe too much "political correctness" in the decade of 2010's did convince some people to join to the side of Trumpism? Becasue for example 20 years ago it would be impossible, someone like Trump could win the elections? What do you think has changed, that people can accept it or even support it?

Many countries are more divided now than ever. Division has always been a tool of the rich controllers... FUCK THEM!!! theirs time is very limited. People are waking up to it. They know we are easier to control and enslave if we fight among ourselves rather than demanding real truth from the billionaire controlers and theirs compromised puppets. I think the internet and the growth of independent news reporting, helped change this. I think people now realize, that most all of our senate and congress people are corrupt and are controled by the super packs and huge campaign money they excepted knowing they would have to do their bidding. In America the campaign contribution limits are way higher than all other countries so it makes for the most corruption and compromized political puppets. I will add one more thing just to be clear. I am not a republican or democrat, I am independent and I am against the two party system. I feel 98% of our government is corrupt. I think it can be proven that most all of them are involved in various underhanded dealings, outright bribes from lobbyists and insider trading. They should be indited, tried and put in jail for what they have doneGoing after the billionaire puppet masters that choose profit before life and nature is also very important to get to the root of the matter. This is a worldwide problem. 

Don't you have impression that in last, let's say 7-8 years ska is somehow stagnating, there is not too much new releases, new big bands - when I don't count The Interrupters - I would say it seems like a the worst time for this genre. I know that ska have been like on the waves with popularity, but period of "unpopularity" never lasted so long. I don't know if this is also valid for US scene, but what would you say, is a reason of that? It's a because fans are just getting older together with the bands, no young kids listening that....?

The US ska scene is booming again. More bands than ever! Check out our documentary called "The New England Ska Summit" which I mentioned at the beginning. There are over 900 ska bands in America. Some of the bigger ones that tour hardest are The Slackers, The Toasters, Aggrolites, Catbite, Big D, The Suicide Machines, Spring Healed Jack, Smoke & Mirrors Sound System and The Bandulus. Bim Skala Bim still does as well as we ever did really, still packing 500 capacity venues. It's all grass roots and not dependent on the hype or temporary push of major label bloodsuckers. Our true ska scene is built to last, slow and steady. We don't need or want the music to be overhyped by big money corporate interests. That's a fleeting thing. I do have some insights on the ska scene in England and Europe as well in that we still tour there some. We were in Europe last year and it was great. We also got to see several great bands open for us while we were there. We are going back to England this year to do The Big One 15 for Specialized as well as a few other shows. I am the American ambassador for Specialized Records so I was over to MC the festival a couple of years ago and saw loads of great British ska bands. Scotland also has some very impressive ska bands going strong right now. I am close friends with a few ska band leaders in England, Nick Welsh of King Hammond, Tony Devenish of The Rebelation, and Paul Willo of The Skapones. We occationally talk about theirs frustrations with the scene throughout England. They are seeing the ska cover bands doing better than the original ska bands and that's frustrating for them. Here is a quote from Tony Devenish about just that he sent me yesterday:

"From a European perspective, in the UK, it definitely feels like we're in a bit of a ska slump at the moment. However, this does happen from time to time. Shows are harder to come by here but then independent music venues are closing down all over the place and covers bands are preferred to originals by many venues. There are less promoters and bookers too. I also think there's a link between how well the original 2tone bands are doing and which up and coming new bands are reigniting people's interest in ska. What I would say though is that we are getting more global radio airplay than ever before and our data around listeners keeps trending upwards. So there is still an audience out there, they're just spread far and wide."

This is a perfect link to the next question. Which age group is mostly visiting your gigs and which one was going on your gigs back in the 80's and 90's? Would you say that today ska fans are much older than in the 90's or 2000's?

We have fans of all ages but many are the same friends that came to see us in the 80's and 90's too, also theirs children and grandchildren. I think it's a good mix.

In these decades of 21st century begun to be quite normal, that bands are actively playing 10, 20, 30, 40 or even more years and still are present on the scene with success. But when you look back to the - let's say 70' or 80's lots of hardcore, punk or ska bands were playing just few years, became big names in the genre and than splited up. Just like a example The Specials or Dead Kennedys, these bands didn't play over ten years. How is possible that today bands have been around that long time? Which is also your case :-)

This is a very hard question to answer. It may be due to less small venues and all ages venues. These kind of places are or were very helpful to bands just trying to get started. You know, venues that hold 50 to 150 people. The places willing to take a chance and book in an unknown band seems to be way less. I feel what is need is something I always saw more of when visiting Europe back in the days - youth centers! The kind that allow teens to rehearse and play live shows. These type places are super important to build strong community and help youth find artistic and musical direction. Many high schools have drastically cut the music and performance budgets year after year. This needs to be changed. Music is way more important than most people realize. It actually helps children be able to learn all subjects more easily, including math, faster and more effectively.

You have appear back on the scene in the year 2013 after 11 years of break, in that time you came with the album "Chet's Last Call". Was it reunion or just a break, did you expect to start playing again?

We would like to say we just took a break for a few years and some of us focused on raising children. We came back to touring in 2009, we just didn't get a new album out till "Chet's Last Call" in 2013, then we put out "Sonic Tonic" in 2021 . It came out in the England on Specialized Records and on vinyl and cassette on Jump Up Records in the USA. We never broke up. We have been back playing 12 to 25 shows a year for the past 17 years now. It has been really fun. We are very blessed to be able to play shows this long and still really have a blast doing it. 

Thanks for your time, interesting questions.

Nové číslo Reggae Recipe je venku!

Po třech letech je opět na světě nové číslo jediného domácího reggae & ska fanzinu "Reggae Recipe". Vydání s pořadovým číslem # 7 vychází právě v těchto dnech, opět s krásnou křídovou barevnou obálkou, kterou tentokrát zdobí Mr. Symarip. Oproti minulému číslu je na křídovém papíře tentokrát i celý obsah. Je vidět, že číslo od čísla se kvalita tisku a barevné provedení posouvá o další laťku výš. Původně černobílý fanzin se dnes dostal k celobarevné verzi, kompletně na křídovém papíře. A co najdeme v novém čísle? Po Mirových úvodních slovech následuje již klasická rubrika "7 hitů", kde tentokrát svůj Top 7 tracklist popisuje známá pražská selectorka Dasha Fyah, nechybí anketa na téma dubplates, kde si můžete přečíst názor našich domácích selectors a sound systémů na fenomén duplatů. V krátkém rozhovoru je nám představen žižkovský Mod secondhand Second Shot, od Patricka (ex-Kšandy Industry) si můžeme přečíst zamyšlení, co pro něj znamenají dready, následují rozhovory s Jah Screchy a Peeni Walli, kteří letos slaví 20 let na scéně, report z Polské "Sosno Ska Party" a rozhovor o benefičním projektu Energy of Dub, představení starého britského labelu Doctor Bird a mnoho dalšího. Nové číslo je k dostání na adrese reggaerecipe69@gmail.com nebo přímo na facebooku, za pouhé 4 eura / 100 kč.

Report

DIY Fest Tábor (2.5. 2026) - CESTA

Toto je akce, kterou mám už pár let v hledáčku a jelikož mám k Táboru i trochu osobnější vztah, měl jsem v plánu jí navštívit už několik let. Nicméně až letos v květnu se konečně naskytla příležitost se sem podívat. Táborský DIY Fest se odehrává v prostorech starého Ctiborova mlýna, nedaleko parku u potoka v podhradí pod starým městem. Prostor se nazývá CESTA a provozuje ho pár kalifornských hudebníků, Chris Rankin a Hilary Binder, kteří žijí od roku 1993 v Táboře, kde se jim podařilo najít prostor pro pořádání akcí alternativní kultury. Chris s Hilary stojí za hudebním jazzcorovým projektem Sabot, který původně založili ještě v USA a přenesly ho sebou do Tábora. CESTA (Cultural Exchange Station) je místem, kde se pořádají nejen koncerty všech možných hudebních žánrů ale i výstavy, divadlo, či vernisáže bez ohledu na žánr, hlavním spojovatelem je nezávislý přístup ke kultuře. Pokud vám něco říká středočeská Hella, punková stodola nedaleko Berouna, CESTA je podobným prostorem, kde se cítíte jako na venkově, i když jste na okraji centra Tábora. Mlýn tvoří budova do tvaru L s dvorkem, kde večer plápolá oheň z trubek je tu postavená menší tribuna na sezení, ve spodním traktu pod úrovní chodníku najdete bar a sklep s malou stagí na koncerty. V hlavním traktu se nachází v úrovni chodníku půda přístupná z ulice, kde najdete velkou stage a po schodech sejdete na dvůr, dál jsou prostory pro ubytování. Vše je v duchu d.i.y ale přitom praktické a funkční, nechybí ani splachovací záchody a na baru točené pivo. CESTU jako ubytko dokonce můžete najít i na bookingu! Prostě místo, které stojí za návštěvu už samo o sobě. Pojďme se ale vrátit k tomu, proč tu jsme. Letos jsou na programu Táborského DIY Festu slovenští Rozpor, Včera bylo pozdě, 0100, Repelent SS, Pakosteň, Ježíšovi pivo nelej ale i např. folk Adolpho Tramp, navíc je super, že nechybí ani program pro děti (kterých tu nebylo zrovna málo) v podobě divadelního představení O mýtu stvoření světa. Co si budeme nalhávat, mnohým z nás už dávno není dvacet a ne každý sežene hlídání a je super, když je akce tomu trochu přizpůsobená. 

CESTA / Ctiborův mlýn

O nezbytném veganském občerstvení se snad ani nemá cenu zmiňovat. Po několikahodinovém výletu okolo Lužnice dorazíme na CESTU, lidí je už poměrně hodně a to všech věkových kategorií, jak je vidět, moje breky nad stárnutím scény se nakonec ukázaly jako liché. Punk opět ožívá napříč generacemi a všechny ty malé pobíhající děcka okolo, jsou toho důkazem, možná z nich nebudou punkáči a hardcoristi ale nepochybuji o tom, že od rodičů dostanou ty nejlepší hodnoty a i takto se dá punk přenést dál! První kapelu, kterou jdu shlédnout jsou pražští Repelent SS, kteří dole ve sklepě rozbalují svůj hardcore mlýnek na maso. Kapelu znám podle názvu už řadu let ale zatím jsem neměl tu čest na živo. Co říct? Poctivá hardcore sekanice s hutnou basou, pořádně řezavým zpěvem, střídáním rychlých a pomalejších pasáží a díky osobě Tomáše "Ivana" Mládka, který má na svědomí ten řezavý zpěv, je propojená s labelem Pushteek Records. Na rovinu přiznávám, že spoustu dalších kapel prokecávám venku, známých tu mám nakonec celkem dost a tak nejde vidět úplně všechno. Co si ale určitě nechci nechat ujít jsou rožnovští Včera bylo pozdě. Beskydský Rožnov pod Radhoštěm byl dlouhá léta mekkou místní punkové scény, díky dnes již dávno nefungujícímu ale přesto stále legendárnímu klubu Vrah, který dal vzniknout mnoha tamním kapelám a ty měly vždy trochu jiný zvuk, než zbytek republiky. A jelikož jedinou rožnovskou kapelu co znám jsou Telefon, jsem na Včera bylo pozdě opravdu zvědavý, protože na bandcampu to neznělo vůbec špatně. Takže se pomalu přesouvám nahoru na půdu, kde už se připravuje tahle mladá rožnovská krev. Včera bylo pozdě, jsou mladá kapela nejen roky hraní ale i věkem. Mám radost, opět mě to utvrzuje, že nám scéna pomalu nabírá další mladší dech (nebo alespoň na Moravě). Je to vlastně klasický punk, který se ale místy vůbec nesnaží být punkem a držet se zavedených postupů. Je to taková punková alternativa, protože občas hudebně zabrousí někam, kde je úplně zbytečné se snažit najít nějakou definici nebo škatulku. Zpěvačka má skvělý emotivní projev, který tomu dává odpich a energii, chodí s mikrofonem do kotle, řve vám přímo do ksichtu, zvedá oči v sloup.... Je to jednoduché, blaznivé ale zároveň nějakým způsobem geniální. 

Sabot

Tohle mě hodně baví, mám rád kapely co si to jedou po svém. "Včera bylo pozdě" bylo pro mě velkým překvapením a rozhodně doporučuji na živo! Mezitím dole ve sklepě řežou svůj emo hardcore pražští 0100, ty ale prokecávám venku, ostatně jako většinu kapel :-D Nahoře se mezitím připravují Rozpor. Těm nedávno vyšla u Papagáje vinylová reedice jejich prvního ofiko alba Ilegálna spravodlivosť z roku 2002. A právě proto hrají celý rok songy pouze z této desky, čili moje celotýdenní naposlouchávání jejich posledního alba Hrubá sila, bylo celkem k ničemu, protože z ní nezahráli vůbec nic :-D Na druhou stranu alespoň jsem znal témeř vše, co ten večer odehráli, beztak starý Rozpor byl podle mě nejlepší! Sál už vře v očekávání a začíná se pěkně plnit, krátká zvukovka a první odpal ve stejném pořadí jako na desce, takže "Ilegálna spravodlivosť, Výtržnosti, Tajný fízel.... atd. Rozjíždí se menší pogo, které po chvilce začne nabalovat další a další lidi, Fabko jako již tradičně mlátí železnou tyčí do plechového barelu, který občas pošle i mezi lidi a tak si do rytmu zamlátím i já. V půlce koncertu po songu "Zákony aj pre bohatých" vypadne proud, načež se z davu ozve, "Však elektrika je len pre bohatých!" :-D. Po pár minutách se podaří nahodit proud a vše opět valí dál. No a jelikož je můj zážitek umocněn tím, že znám téměř celý playlist, zpívám a neustále se seru dopředu - v ruce mi na refrén tracku, který si už nepomatuji, "přistává" mikrofon a tak si můžu zahalekat pěkně solo :-D Rozpor ovšem nehráli jen jejich první desku, vzhledem k tomu jak po malinkých krůčcích hnědne politická atmosféra na Slovensku ale i v Čechách, přišlo na řadu i na hymnu "Až do konca života" a jelikož konflikt na Ukrajině se přes všechny silácké sliby oranžového narcifašisty nepodařilo ukončit a Putin si s ním pěkně vytřel prdel, přišlo na řadu i na song "Víťazi", kterým Rozpor před lety vzdali hold bránícím se Ukrajincům. A ať už si o geopolitickém pozadí této války myslíme cokoliv, Rusko je teď ten, kdo se chová jako imperiální roztahovačná svině! Krátce a stručně - Rozpor opět kvalitka, nakonec musím uznat, že Fabko zaujal Rumunovo místo s "grácií", i když má o něco hlubší hlas, pořád tam něco ze starých Rozporů slyšet je, čímž nechci tvrdit, že by se snažil napodobovat Rumunův projev ale pro fungování kapely je asi nezbytností, aby ty hlasy do toho sedly. A jsme u konce, víc jsem toho z táborského DIY Festu 2026 nestihl. Zbytek je už jen klasická punková kaše, kdy končím na dvoře u ohně a plácám prázdnou slámu s ostatními, při doprovodu kytary a to za další řádky opravdu nestojí. Nicméně příští rok opět rád zavítám, protože nejen kapely ale i atmosféra tohoto místa mě opravdu pohltila! Ještě jsem si vzpoměl na jednu věc spojenou s táborským DIY Festem a to je "unikátní" závod rychlovarných konvic, světové klání, které můžete zažít pouze tady. Už to je důvod se sem přístí rok vrátit! 

Recenze

The Autocratics - No Time To Waste

The Autocratics nepatří v našich končinách k nejznámějším japonským ska kapelám, stejně tak jako většina tamní scény, která je pro mnohé z nás exotikou vonící velká neznámá, nicméně tato banda podle mě patří k tomu nejlepšímu, co země vycházejícho slunce nabízí. Kapela původně z Tokya má od roku 2010, kdy debutovali deskou "31 Years From 1979", na kontě celkem sedm alb, z nichž poslední No Time To Waste vyšlo v listopadu 2025 na značce I Hate Smoke Records. The Autocratics jsou takovým moderním pojetím 2tonu, okořeněným trochou early reggae a lehce punkovou "alá The Specials" rytmickou kytarou. Nesnaží se ale znít přesně jako The Beat nebo Specials, jejich sound je odrazem posledních let a směsicí všeho, co přinesla jak třetí vlna, tak i ta čtvrtá, to vše postavené na hrubých 2tonových základech. Přesně takto si představuji, že by měl znít 2tone v 21. století. Deska No Time To Waste nabízí celkem dvanáct zářezů, které si tu postupně rozpitváme do detailu, prvním válem je "Introduction To The Autocratics", skvělé intro v rytmu reggae, které mi svou atmosférou připomíná Madness, přesto se zde nezapřou typičtí The Autocratics. Další peckou je "Action Than Speech", tady se dostáváme k tomu, co jsem popisoval na záčátku, toto je přesně ten song, který charakterizuje celou kapelu, hutná rytmická punkovější kytara dodávající určitou ostrost a patřičný temnější 2tone feeling, nechybí dechy, které jen doplňují v refrénech a jak se na slušný 2tone patří hamond klávesy, které hrají hlavní roli. Následující "Keep Going" je spíš klasické veselé ska alá třetí vlna, které následuje ne příliš výrazný ska track "Reggae, Reggae, Reggae". Pátým zářezem je song "Do The Ska", skvělá svižná 2tone pecka, kterou v intru a slokách opět podbarvuje hrubá punková rytmika a ostřejší kytara v refrénech, která si tu na konec hodí krásné punkové solo, dechy opět jen v roli doplňující - prostě 2tone jak má být a podle mě nejlepší věc z celého alba. Dostáváme se pomalu k druhé polovině desky. Tady mě zaujala instrumentálka "Hall of Number One", výborný dirty reggae track se skvělou melodickou linkou hranou na hamondy, opět podbarvený pro The Autocratics, již typickou 2tone/punkovou melodickou kytarou. V podstatě jde o takový jejich klasický postup, kterého si všímám i na jiných albech, vezmete early reggae a naroubujete ho na hudební postupy typické pro 2tone, výsledkem je něco jako dirty reggae, které zní tak jakoby vzniklo někdy v roce 1979 - za mě geniální nápad! Dalším zajímavým reggae válem, je song "Pure Information" laděný víc do tradičního soundu, každopádně nelze přeslechnout, že je hraný ska kapelou, takže má o něco tvrdší a neuhlazený zvuk, ostatně jako snad všechno reggae, když ho hraje ska kapela. I druhá půlka přináší další odkaz na Madness v podobě tracku "Sunset Over Pink", tady je inspirace králi 2tonu cítit snad ještě víc, než na začátku, hlavně pokud se zaměříte na piano. Konec desky je opět vyplněn ne příliš výraznými songy "Fox Sleep" a "But It's Alright", které jsou sice hlučné, hrávé a veselé ale působí na mě až moc prvoplánově, navíc úplně nemusím, když se ze ska dělá "veselá" a "hravá" muzika. Jasně, že ska je pozitivní ale dá se hrát i ve vážnějších polohách, kdy zní mnohem hruběji. Desku No Time To Waste nakonec jako poctu 2tonu uzavírá cover "Enjoy Yourself" od The Specials, což je výstižná tečka na konec. Mě osobně tohle album baví, dokáže být jak veselé ale zároveň i 2tonově surové, stěžejní linku tu drží klávesy a hutná melodická kytara vlající někde mezi punkem a reggae, která je tím co vytváří ten autentický sound, který mám na The Autocratics rád. Má to energii a patřičný drive a na živo to musí být neskutečný skanking kopanec, ostatně jak se můžete přesvědčit na tomto záznamu z jejich vystoupení v roce 2021. Je to zkrátka taková třetí vlna míchnutá 2tonem a tu a tam něco málo z dirty reggae a Aggrolites. Výsledkem je neuvěřitelně energická koule, která vám spálí podrážky na uhel. Takže pokud chcete ska, které ctí kořeny druhé vlny ale zároveň je v muzice inovativní a aktuální, sáhněte po desce No Time To Waste. Za mě 8 z 10.

Remdik - Potkany patria do diery

Jako blesk z čistého nebe se ke mě dostala zpráva o vydání nového mini-alba slovenských Remdik, které je venku právě v těchto dnech. Kapelu asi ne třeba představovat v našich česko-slovenských vodách si za těch pár let vybudovali celkem slušné renomé. Pokud byste přece jenom tápali, mrkněnte na profil nebo do rozhovorů. Jejich hardcorově pojatý oi! (nebo snad hardcore ovlivněný oi!?) s nekopromisními texty a jasnými postoji na správné straně barikády, navíc s alter egem romských skinheadů, je něco, co jsme tady neměli minimálně od dob bratislavské Municie, kteří hráli v podobném duchu. Remdik mají za sebou dvě kazety, self-titled z roku 2023 a Pouličná hymna z léta 2024, což je spíš EP na kazetě. Na začátku května 2026 vyšel jejich první počin na vinylu - album Potkany patria do diery. Novinka vyšla u brněnského labelu Kabinet Records na klasickém černém 12" LP, ovšem nahraném na 45 bpm. Celkem na něm najdete devět zářezů v jejich klasickém Remdikovském hrubém podání, kde se opět potkává hardcorová údernost s přímočarostí oi! a texty, které si neberou servítky ani s vlastními řadami. Nicméně nebál bych se tvrdit, že tato deska je oproti předchozí tvorbě hudebně víc oi! s méně náznaky hardcoru. Pojďme se jí tedy podívat na vyražený zoubek! Hned první co vás upoutá je malovaná obálka, kde je opět stejný motiv od umělkyně Ajshenky Sadiku jako na jejich předchozích kazetách - postavička skinheada s řemdihem v ruce, která se tak nějak nechtěně začíná stávat symbolem kapely. Že nejde o žádné pacifisty tedy poznáte, už podle přebalu! Krásně zdobený obal ukrývá černou platňu, kterou na straně A startuje track "Rukeli!" s "mobilizačním" intrem z romské boxerské tělocvičny. Song hudebně odkazující na kapely jako Warzone či Slapshot s textem, kterým nám pánové chtějí říct, že je důležité na sobě makat i po fyzické stránce. Druhý track "Potkany patria do diery", je o něco melodičtější střednětempá věc, která mi melodickou vyhrávkou v intru přimpomíná současnou vlnu francouzských cold-oi! kapel. Opět hodně silná věc s nekompromisním textem věnovaným všem zmrdům s hlavou a myslí uzavřenou vlastními komplexy a předsudky. Současně asi nejmelodičtější song, co jsem od Remdiku zatím slyšel. Skvělá melodická linka, chorály v refrénech a Francův hrubý řezavý hrdelní zpěv/hřmot, je prostě dokonalý! Třetím počinem strany A je "Slučka na krku", tady pomalu začínáme zrychlovat a přibližovat se k hardcoru. Po intru a úvodnímu "zahrmění" přichází kopanec do ksichtu a vše se rozjede do rychlejší sypačky, která se v refrénu opět zpomalí, aby v zápětí zase zrychlila. Nechybí záseky, skákačky alá NYHC, ostré kytarové figury a text o tom, že by se člověk neměl bát překračovat vlastní limity a ve správné chvíli vykročit ze své komfortní zony. Prostě ostrá úderná hardcore-oi!ová kopačka do držky, nic víc, nic míň! A strana končí další podobnou věcí, řádně nasraným HC trackem "Razie na policajné stanice". Střední tempo, výborná kytara řezající ostrou melodii a chorály v refrénech: "Skinheadské razie na policajné stanice" - další geniální věc! Navíc k tomuto songu mají ofiko videoklip, takže se můžete přesvědčit sami! Co na Remdiku miluji, je schopnost textově zpracovat kritiku různých společenských neduhů (v tomto případě zneužívání policejních pravomocí) do naprosto antipacifistické formy, viz např. song "Skinheadské hry" z jejich předchozí kazety. "Vykopnem ti dvere keď ublížíš svojej ženě", aneb fuck of domácímu násilí slovy Remdiku! Otáčíme platňu a jdeme na stranu B. Tu otevírá další úderná hardcore-punková rozbuška v podobě tracku "Nenosená značka", další motivační hymna alá Remdik: "Zobuď v sebe démona a začni už bojovať - sebaľútosť rozkopať! Bez bolesti a potu, život strácá cenu"! Možná je to na někoho moc přímočaré, jednoduché a snad i agresivní ale to je přesně to, co se mi na Remdik líbí, protože někdy je takové sdělení mnohem pochopitelnější v této formě, než různé intelektuální parafráze a metafory. Další v pořadí je "Skinhead veterán", remdikovská oslava skinheadství v duchu hrubého řezavého oi!, podobně jako následující cover od Železné kolony - "Odpor", který je textovou obžalobou systému ale hudebně mnohem drsnější a špinavější, než originál. Přesně tak zní všechny jejich tracky, které mají blíž k oi!, zapomeňte na pivní melodie plné chorálů, toto je sXe hrubost s ostrostí zrezlé motorové pily, kdy to má sílu dynamitu i ve středním tempu! Poslední dvě drážky LP a jsme u konce. Tou předposlední je "Bokhalo hardcore kids", další hardcorem ovlivněná věc o tom, že prostě nejsme jako ostatní a vždycky budeme vyčnívat z davu! Desku zakončuje "Manifest...", jednoduchá "folkpunková" na kost odrbaná věc, kde je za doprovodu elektrické kytary odzpívána část textu z jejich "Manifestu romských skinheadov", celkem mi to připomíná Billy Bragga, ovšem, kdyby vzešel z hardcorové scény. Toť vše dámy a panové - toto je album Potkany patria do diery v celé své kráse! Máte-li rádi hardcore typu Warzone, Slapshot, Blood for Blood nebo Sick of it All ale zároveň vám není cizí ani pořádně nasraný oi!, sáhněte po této desce, protože toto je esence amerického hardcore skinheadství ve slovenském podání. Ani oi! ani hardcore ale zároveň obojí. Oba dva prvky v perfektním pozitivně nasraném balení, které si říká Remdik! Žádný melodický pivní singalong oi!, kterých u nás vznikalo mraky. Texty, které se s ničím neserou ale zároveň nesou pozitivní poselství - toto je Bokhalo hardcore a povinnost ve vaší fonotéce! Dávám 9 z 10.

Rozhovor - Karlos / Noise Bar

Kdesi ve východních Čechách na vesnici jménem Bohuslavice, funguje od konce roku 2018 podnik, který je u nás tak trochu raritou a vlastně popírá všechny "přírodní zákony". I když funguje uprostřed vesnice a nejbližší velké město je přes 20 km, přesto se zde pořádají koncerty skoro každých 14 dní a nejezdí sem jen lokální kapely naší domácí crust, hardcore a punk scény ale i zahraniční jména dalších spřízněných žánrů jako je ska, oi! nebo rock'n'roll. Vlastně je toho mnohem víc, Noise Bar je otevřen všem žánrům a tak tu není výjmkou ani hip hop nebo tekno. Tím co absolutně vyvrací všechny zažité představy o kultuře na vesnici, která jak uvidíte, nepatří jen kapelám jako jsou Brutus a Keks - kteří mají monopol na české vesnické kulturáky - je i vystupování opravdu velkých punkových legend jako Chelsea, Sham69, 999, The Varukers, Los Fastidios, nebo Davová Psychoza, které zavítaly do Bohuslavic. Jak je možné, že to funguje v takovém měřítku na takovém místě je otázka, kterou si pokládá asi každý, kdo do Noise Baru zavítá poprvé a právě proto jsem se rozhodl vyzpovídat Karlose, který za myšlenkou Noise Baru stojí a tak trochu tímto způsobem toto místo zpropagovat, protože tento podnik si zaslouží vaší pozornost.

Ahoj Karlos, tak v první řadě se tě musím zeptat na to, na co se tě ptá asi spousty lidí, jak tě vůbec napadlo začít provozovat hospodu, kde se budou dělat koncerty, zrovna tady na vesnici a ne někde ve městě? Ne, že by se na vesnici nedělaly koncerty ale přece jenom, Noise Bar je známý tím, že ty koncerty tu jsou s pravidelností téměř klubovou, alespoň každých čtrnáct dní a nejsou to žádné druhořadé lokální kapely ale kolikrát opravdu i velká zahraniční jména typu Sham 69, Chelsea, The Varukers, Los Fastidios, 999, Skarface, nedávno japonští Autocratics, nemluvě o našich předních domácích kapelách. Jak se ti daří taková jména dostat zrovna sem, nečelíš tomu, že když se kapela podívá, kde se vlastně Noise Bar nachází, že ti to s rizikem minimální účasti chce odřeknout?

Ahoj, nejdřív bych chtěl poděkovat za možnost a zájem si o Noisu popovídat, velice si toho vážím! A jsem hrozně pocťen, že se o místo jako NOISE BAR někoho zajíma a chce o něm mluvit. Takže díky moc za tuhle možnost a prostor. Ty začátky, kdy jsem uvažoval o vlastním podniku v tomhle ražení začali když, jsem opustil Prahu a začal přemýšlet o něčem svým ve vychodních Čechách. Hned po pár měsících se naskytla možnost pronajmout si venkovní areál v malé vesnici Vršovka. Tam jsme začali, dělali koncerty, pořádali benefice a různé sportovní akce, protože to tohle místo prostě nabízelo a některé sporty jsou nám taky blízké, jako třeba, že miluji fotbal (smích). Jenomže, tenhle prostor byl čísty punk a ani nesplňoval podmínky pro legální vedení podniku nebo místa v tomhle duchu a to znamenalo, že po dvou letech nám to úřady zavřeli, jak se říka na hodinu! (smích). No a v tomhle momentě jsem začal přemýšlet, že potřebuji najít prostor, kde pokračovat, ale už teda tak jak se má. Vršovka je asi 3 km od Bohuslavic, kde Noise působí a právě proto jsme tam, kde jsme na vesnici a ne ve městě. Ten úplný začátek je spojen hlavně s kámošem, kterému říkáme BŮH, bez něj by žádný rock'n'roll v Bohuslavicích nebyl, nebo aspoň ne takový jaký děláme my. (smích). Protože právě on je ten, kdo kontaktoval mě a zařídil schůzku se starostou obce (čímž ho moc pozdravuji) a domluvila se schůzka v prostorech, kde momentálně působíme. Pamatuji si, že název baru jsem vymýšlel, když jsme ještě poslední dni odváželi věci z Vršovky při předávání prostor. A tím, že miluji pořádání koncertů, bylo jasný, že Noise bar bude bar/hospoda, ale taky místo, kde budeme pořádat různé akce, koncerty, výstavy, grilovačky, pouštěčky a mnoho jiných aktivit, teď třeba pořádáme taky turnaje v šipkách například. A co se koncertů týče, tak začátky trochu komplikací přinesly, dotáhnout kapely, které zmiňuješ, tak ne všechny byly nadšení, že je chceš přitáhnout na vesnici, tak jsem měl takový ten mail, kde jim píšeš o místě kam jdou a proč by měli přijít atd. asi si to dokážeš představit. A pak jsou taky kapely jako Sham69 nebo Chelsea a pod., tam je to zas trochu jiné, protože jsem je vozil už do Prahy a i když jsem se přemýstil, tak ty reference zůstaly. A právě proto se ty kapely nebály přijít, ale zase jsem se docela bál já zda to zaplatím a ta zodpovědnost, která ke každému koncertu patří.

To mi hned nahrává na další otázku, jelikož se ti podařilo Noise Bar vyšperkovat do takové podoby v jaké je dnes, kde jsi předtím působil, kde si nabral všechny ty zkušenosti a kontakty, aby se ti podařilo rozjet takový podnik, protože z tvé práce je cítit už nějaké předchozí "angažmá" a že určitě čerpáš z minulosti? A hlavně to nejpodstatnější, jak si se dostal právě do Bohuslavic?

Tak moje začátky jsou neodmyslitelně spjaté s Pražským klubem MODRÁ VOPICE, kde jsem působil od roku 2010 do konce roku 2016. Tam to všechno začalo a tam mě to taky hrozně bavilo. I když je Modrá vopice brána jako punkový podnik, nebo alespoň byl brán v době mého působení, tak tam hráli asi všechny hudební žánry, které si umíš představit a vidět je, vnímat jednotlivé scený z tý nejkrásnější podoby jako živý koncert, kde přijdou lidi co je daný žánr baví, žijí tím a ty vidiš jak se bavěj, jakou energii to má, tak mi věř, že pak nejsi schopen se škatulkovat do jediného žánru a proto poslouchám a mám rád mraky hudebních stylů a subkultur s nimi spojených.

Vím, že se pořád motáme okolo působiště klubu ale je to prostě zajímavé a pořád mi to hlava nebere :-D Nejbližší větší město - Hradec Králové máš nějakých 23 km, pak už zbývá asi jen Náchod a Jaroměř, autobusy v noci na vesnici prostě nejezdí, čili jediná možnost jak se dostat domu je taxík, čímž se celý večer zase prodraží, nebo abstinující kámoš, co celou partu odveze. Ani toto ti neodrazuje lidi? A jaká je tím pádem návštěvnost, dejme tomu na zahraniční známější a velká jména vs. méně známé zahraniční a domácí kapely?

Lidi tady v okolí jsou zvyklí jezdit autem na koncerty. Nebo tak to vnímám, je tady pár skvělých klubů (doporučuji) ve městech, které zmiňuješ, jako v Hradci třeba Bajkazyl, v Jaroměři Bastion. I když jsou to větší města, tak i tam jezdí lidi z okolí. O to víc se snažím prinést co největší a nejkvalitnější kapely z celého světa, aby ten důvod dovalit k nám na mejdan, byl o to větší. Prostě mám velky hendicap v tomhle, ale lidi nás mají rádi a tak tenhle problém řeší sami, jak píšeš kámošem/kámoškou co nepije a partu odveze, přiveze nebo taxíkem, ale teď je možnost z naší strany lidi rozvést, popřípadě přívést na mejdan. Takže tahle služba taky pomohla. A co se nějakých čísel navštěvníků týče, tak na ty větší kapely jako The Varukers, Los Fastidios, Sham69, 999, Davové Psychóze a mnoho dalších (je krásné je takhle jmenovat a vlastně si připoenout, co všechno se nám už povedlo na tu naši vesnici dotáhnout) se pohybuje od 130 platících po těch 200. A co se malý scény týče tam je to kapacitně asi do 80 platicích, tak je to někdy full, ale taky se tam někdy sejdem jen ze zvukařem (smích).

Muzika, kterou děláš v Noise Baru není žádný big beat, jak tě přijali místní se vším tím punkem, hardcorem, grindem, crustem apod.? Nebylo to na ně ze začátku moc?

Bylo to na ně hodně moc, si představ, že ti je 70 až 80 let a nejtvrdší a nejrýchlejší kapelou je Elán a zasraný Michal David a přijdeš do hospody a tam ti jede něco co máš spojené s mlacení hrnců, abych byl jakoby decentní (smích). A myslel jsi si, že nic takového nikdy neuslyšíš, tak ti třikrát týdně hraje pod okny, uprostřed vesnice (smích). A samozřejmě jsou pak akce, které je baví jako soul, ska, oi!, rock'n'roll a podobně, jen prostě neznají ty jednotlivé styly, ale když to slyší tak je to hrozně baví a pochválej ti, že tohle teda byla jeba. To mě hrozně těší! Zdravím touhle cestou našeho "hooligana" p. Voborníka pána nad 70 let, kterého prostě nadchnul doom metalový koncert, úplně ho to pohltilo a to mě tedy hodně překvapilo. Mám tady ty lidi kolem baru a vesnice velice rád. Fakt jsou tady lidi skvělý! Děkuju jim za to, protože jinak by to asi nefungovalo. A je to pro ně i hodně zajímavé, myslm si, protože nikdy nevědí co je čeká.

Cítíš nějakou konkurenci v okolí ať už je to Hradec, Náchod, Nové Město, klub který by měl tendenci např. přetahovat kapely, které by si chtěl do Noise Baru, nebo tvůj úspěch je dán právě tím, že program jaký nabízí Noise Bar v okolí nikdo nenabízí?

Řeknu to jinak, já jsi vážim klubů v okolí, protože tady buď držely kulturu dávno před námi  a některé zase vznikají a tu kulturu v okolí prostě zvedají. Kluby v okolí jako Bajkazyl v Hradci, jsou kámoši a spíš se podporujeme, než ničíme, pak legendární Bastion, skvělé místo, lidi, ten kolektiv, který dělá maximum, to jsou místa, kterých si má člověk vážit a podporovat jejich fungování a naopak. A ta hlavní věc je, že si za svým programem hodně stojím.

Co jsem se dočetl, tak v Noise Baru děláte i tekno, jaký je tvůj vztah k tekno scéně? I když jde o úplně jinou hudbu, free tekno má s punkem společného víc, než se na první pohled zdá, ať už jde o D.I.Y principy na kterých je ta subkultura postavená nebo i podobné sdílené hodnoty.

Áno a moc rádi. Já nejsem teda žádný technař ale lidi tady mi ukázali, že tahle scéna je fakt super. Vemeš centrálu, najdeš místo a uděléš mejdan, to je přesně to co je úplně boží, ta svoboda, ta myšlenka, dělá tuhle scénu strašně hustou. Děkuji moc všem lidem a crew jako Spofa Sound System, Alešovi, Lucii, Čokymu, Pechymu, Páčovi a mnoho dalším, který tyhle mejdany dělají u nás nebo v okolí.

Covid byla asi největší zatěžkávací zkouška pro mnoho klubů a hospod, jak se ti podařilo udržet Noise Bar při životě a přežít ty necelé dva roky ničeho? Myslíš, že to bylo lehčí právě na vesnici, protože sem oko fízla nevidělo tak jako ve městě?

Covidová doba byla těžká, přes den jsme dělali na stavbě s klukama a tím financovali co bylo potřeba. Nějaké resty nám ale vznikli ale pomalu se z toho dostávame, musíme protože chceme. Já se dost snažil respektovat nařízení, takže nějaké sešlosti jsme moc neďělali, ale v nějakém malém okruhu jsme se přece jen setkali při svíčkách. Víš co Nosie navštěvují i lidi nad 70 let a ne, že navštěvují oni jsou štamgasti a já bych si do konce života vyčítal, kdybychom jim naši sebeckostí jakkoliv zhoršili zdravotní stav. Takže si myslím, že jsme byli poslušní.

Východní Čechy vždycky byly, nebo možná stále ještě jsou, dost pronáckovaným krajem, jak vycházíš s místníma fašounama, nesnažili se ti, když si rozjel Noise Bar dělat problémy, zastrašovat tě apod. jak mají tyhle duševní mrzáci většinou ve zvyku?

Nevím, zda byly vychodní Čechy pronáckovaný, ale mám pocit, že to tady až tak hrozný není. Vím, že tady kolem nás jsou, ale problémy mezi sebou nemáme. Nějaké pokusy byly ty dopadly tak jak měly, takže žádná válečná sekera se teď nevykopává. Oni vědí o nás my o nich a to je celý vztah, který nám vyhovuje.

Ty máš ještě kromě Noise Baru i catering s kterým obrážíš v létě festivaly a jak si sám říkal, jinou práci v podstatě nemáš. Myslíš, že by se tím dalo uživit, kdyby si Noise Bar provozoval ve městě a ne na vesnici, kde jsou přece jenom životní náklady v něčem levnější?

Na plno se teď věnuji pouze Noisu, klubová sezona i ta letní cateringová mi časově zabírá mraky času, takže se nenudím. Otázka zda město a nebo vesnice, tam těžko říct, všechno má asi svoje plusy a mínusy, každopadně žijeme zde sedmým rokem, přes mraky sraček a to o něčem vypovídá. Co se cateringu týče, tak ten nápad vznikal postupně jako reakce na letní období, protože přes léto se do klubu nechodí, je festivalová sezona a my nemáme úplně skvělou zahrádku v podstatě jen pár stolů u silnice, což je na prd a léto se stávalo vlastně obdobím, kdy jsme se dostávali do finančních problémů. Tak jsme dostali nápad založit NOISE CREW EATERS a jezdit s partou kámošů kolem Noisu ale i mimo něj, vařit na festivaly. Stabilně jsme na Obscene Extreme festivalu a nebo Brutal Asaultu a na mnohých jiných akcích, tenhle rok budeme už podruhé na longbordových závodech do kopce (smích). Vaříme převažně vegan jídla, ale taky občas masové jeby.

Nedávno jsem měl na stránkách anketu na téma "stárnutí scény", kde jsem vyzpovídal několik lidí z domácí ale i zahraniční scény. Jak to vídíš ty z pohledu promotéra a provozovatele klubu, nemáš pocit, že naše domácí scéna začala věkově stagnovat, že nepřichází mladší ročníky kolem 20-25 let, těm nejmladším je většinou kolem 30 a prostě chybí mladá krev? Nebo myslíš, že se to opět začíná lámat a na koncertech se objevují mladý punks se zájmem o jiné kapely, než jen N.V.Ú, S.P.S a Fialky a že to má budoucnost v tom pokračovat dál?

Myslím, že se nemáme tolik bát, kapel je mraky, tady u nás i v zahraničí, ten level je čím dál vyšší a ze svý strany jsem hrozně pozitivní v tom jak se to vyvíjí. Některé kapely končí, mnoho začíná i my jsme každy rok starší a s některými kapelami se těžko loučí, když třeba ukončují svoji činnost, ale to tak má být a někdy si jen tak stěžujeme, že už to nebude tak nebo tak a nakonec to stejně všechno pokračuje. Důležité je, aby fungovali místa jako jsme my, ale i ty větší kluby, když se nebudou podporovat kluby malé i velkě, tak až pak se to může celé posrat.

Za ty roky co se pohybuješ ve scéně, je něco, co ti na ní vadí, nějaký neduh, kterého si všímáš jako promotér ale i navštěvník, ať už jde třeba o věci spojené s organizováním koncertů a festivalů, dogmatismem některých lidí ve scéně, či naopak přístupu lidí navštěvující koncerty?

Víš já nerad někomu něco vyčítám, scénu beru jako organismus, který se vyvijí v tom dobrým i v tom zlým. Čím víc chceš, aby byla scéna míň rasistická nebo fašistická, tak tě překvapí kolik rasitů a "nácků" v ní bylo je a bude. Sere mě, že si lidi vyčítají zda někdo pro něco dělá málo a nebo moc. Pro mě je důležité, že kurva něco dělá, koncery, umění, debaty, shání oblečení pro bezdomovce a nebo podpoří jakkoliv svojí činností to, co považuje za důležité v době v které se daný člověk nachází. Prostě a jednoduše je ti 50 let a divíš se a uražíš člověka kterému je 16 za jeho postoje a naopak, fakt kurva pro mě naprosto normální se v něčem neshodnout a jít dál. Sere mě, že se škatulkujem! Sere mě, že jsou kapely i kluby málo politicky vyhraněné a omlouvají si sdílení podia s nazi sympatizanty a nebo zasranými rasisty. Sere mě, že se kapely i kluby schovávají za apolitičnost a nejsou ochotni jednoduché věci jako se vyhranit se proti rasismu a fašismu. Mějte se rádi lidi a podporujte se, možná nezměníte svět ale múžete změnit svojí komunitu a být v ní opravdu šťastný a spokojený! A podporujte kulturu v jakékoli formě, ona vám to vrátí!

Jarní novinky

Junior Dell představuje svoje dlouho očekávané album

Junior Dell & The D-Lites asi už není potřeba nějak více představovat, díky labelu Original Gravity a osobě Neila Andersona, který spolu s Juniorem Dellem vystoupil v Praze a to hned dvakrát, je domácí ska & reggae publikum s tímto jménem už poměrně dobře obeznámené. Kdo by přece jenom stále tápal, doporučuji přečíst medailonek v sekci profil a report z Juniorovi pražské premiéry na Sedmičce v září 2024. Junior Dell vlastním jménem Adrian Dell je v současnosti díky spolupráci s labelem Original Gravity vycházející jamajskou hvězdou na poli tradičního ska, rocksteady a early reggae. Poprvé debutoval v roce 2021 singlem "Miss Aranivah", nicméně největší pozornost na sebe upoutal díky singlu "Jump Around" z roku 2023, early reggae verzí legendárních hiphopových House of Pain, která ho vystřelila na evropská podia. Od té doby s Neilem nahrál hromadu dalších singlů, které se konečně dostaly na plnohodnotné album, které vyjde v polovině dubna u Original Gravity. Debutová deska nese název "Whole Lotta Skankin'" a najdete na ní celkem dvanáct tracků na klasickém LP a CD o jehož přebal se graficky postaral Robin Marhold z žižkovského Mod butiku Second Shot, kde bude po oficiálním vydání k sehnání. Album "Whole Lotta Skankin'" zachycuje Juniora ve všech jeho žánrových polohách od tradičního ska, rocksteady až po early reggae. Na desce najdete takové hity jako "Jump Around", "Miss Aranivah", "Praise You", nebo "Last Night Reggay", novinku seženete přes eshop Original Gravity nebo v žižkovském butiku Second Shot.

Čtvrtá deska amerických Noi!se je venku

Noi!se možná nepatří k nejznámějším americkým oi! kapelám, každopádně určitě patří k těm nejkvalitnějším na tamní scéně. Kapela se dala dohromady na začátku desátých let v Tacomě ve státě Washington, kolem zpěváka a kytaristy Matta Hensona. Za tu dobu stihli nahrát kromě dvou mini-alb a několika singlů, tři desky, ke kterým na začátku letošního dubna přibyla čtvrtá s názvem "Fate of the Union". Novinku si vzal na starost americký label Pirate Press, stejně tak jako jejich předešlé album "On and On" z roku 2025. Deska "Fate of the Union" vychází v několika verzích na limitovaném stříbrně metalickém, bílém, modrém a zlatém LP. Celkem na ní najdete deset zářezů klasického melodičtějšího streetpunku, převážně středního tempa. Ochutnávku z nové desky v podobě singlu "Vast Contrast" si můžete poslechnout zde, celé album k poslechu na jejich bandcamp profilu.

Pick It Up - Ska in the 90's

Pick It Up - Ska in the 90's je další z řady hudebních dokumentů z dílny Tima Amstronga (Rancid) v roli vypravěče, kde se s ním tentokrát podíváme do doby, kdy ska dobylo USA a dalo tak vzniknout třetí vlně, která dosáhla svého vrcholu v polovině devadesátých let a největší komerční úspěch zaznamenala právě ve Spojených státech. Dokument prostřednictvím rozhovorů se členy předních amerických ska kapel přibližuje vzestup ale i pád americké scény 90. let, která pomohla prorazit takovým jménům jako např. Sublime nebo No Doubt, kteří se později etablovali v mainstreamu, nicméně jejich kořeny sahají do počátků americké ska scény 90. let. Třetí vlna je také spojena se vznikem skapunku, který byl nejvýraznějším rysem tehdejší americké scény, která se stala jeho kolébkou a smazala tak hranici mezi punkem a ska. V dokumentu se můžete setkat se členy předních amerických ska kapel, reprezentujících tehdejší scénu jako např. Toasters, Bim Skala Bim, Fishbone, Hepcat, Mighty Mighty Bosstones, NYSJE, No Doubt, Reel Big Fish, The Slackers, Goldfinger, Streetlight Manifesto, Big D and The Kids Table, Sublime, nebo Dancehall Crashers. Dokument je volně ke shlédnutí na youtube v anglickém originále a vy máte možnost ho shlédnout přímo zde.

Real Rock... real reggae!

Real Rock je jedním z nejznámějších a nejpoužívanějších riddimů v historii reggae napříč všemi dekádami, možná bych se nebál tvrdit, že je tím nejzásadnějším riddimem vůbec. Za ty roky vzniklo přibližně asi 400 verzí s různými umělci, jejichž řada se ani nedá vyjmenovat, do svého repertoáru ho zahrnuli i The Clash nebo hip hopový KRS-One a nesčetná řada reggae umělců, jen namátkou např. Dennis Brown, Horace Andy, Delroy Wilson, Sugar Minot, Michigan & Smiley, Lone Ranger, Ken Boothe, Johny Osborne, Brigadier Jerry, Cocoa Tea, Ninjaman, Luciano a mnoho a mnoho dalších. Popularita tohoto riddimu v podstatě nikdy neklesla i přesto, že brzy bude slavit šedesát let od svého vzniku. Asi nejznámější verzí je "Armagedeon Time" od Willie Williamse z roku 1978, díky které hodně lidí řadí Real Rock do zlaté éry roots reggae, do 70. let. Nicméně skutečnost je taková, že vznik tohoto singlu sahá mnohem dál až do éry rocksteady, které tak potvrzuje, jak moc bylo pro vznik reggae formujícím žánrem, protože právě rocksteady dalo vzniknout mnoha hudebním postupům, které se nakonec propsaly i do samotného reggae. Real Rock má i přesto, že vznikl v éře rocksteady naprosto charakteristický (roots) reggae vibe a tak vlastně můžeme stále polemizovat, kdo byl tím prvním, kdo nahrál první reggae song vůbec. Pokud nahlédneme do historie jamajské muziky, jsou tu hned tři adepti, kteří se přou o prvenství prvního reggae singlu. Všichni tři mají společného jmenovatele a tím je rok vzniku 1968, který se obecně považuje za konec éry rocksteady. Tím asi nejznámějším je track "Do The Reggay" od Toots & The Maytals, který dal novému žánru jméno, dalším, kdo si nárokuje prvenství je song "Bangarang" od Lester Sterling & Strange Cole a aby toho nebylo málo, tím třetím je "People Funny Boy" od Lee Scrach Perryho. Problém je ten, že dnes vám každý z veteránů jamajské muziky, řekne, že to byl právě on, kdo má to prvenství, ať už je to v rocksteady nebo reggae, takže dopátrat se pravdy je o to víc komplikované. Jenže Real Rock byl nahrán v roce 1967, kdy v dancehallech stále dominovalo rocksteady a výtržnosti rude boys byly na svém vrcholu, reggae bylo otázkou následujícího roku a půl, přesto hudebně předběhl svojí dobu o dobrých osm let, protože má v sobě nezaměnitelný roots sound, který začal být pro reggae typický s blížící se polovinou 70. let. Vlastně je až neuvěřitelné, že něco takového bylo nahráno už v roce 1967, hudebně je Real Rock mnohem pestřejší, než všechno ostatní rocksteady, je mnohem dál, než ranné reggae z přelomu 60. a 70. let plné hamondek, které přišlo s roky 1968/69, přesto by správně mělo jít o rocksteady ale všichni vnímáme Real Rock jako reggae?! Takže není nakonec tím prvním reggae songem právě Real Rock? Pravděpodobně nejznámější reggae riddim na světě, který byl nahrán o měsíce dřív, než první oficiálně uznávané reggae písně, riddim který vznikl v éře rocksteady, kterou předběhl skoro o deset let a kterému nikdo prvenství prvního reggae songu nepřisuzuje! Je otázkou, čím se tedy to prvenství vymezuje, pokud bereme měřítkem to, že po vzniku těchto singlů začalo docházet k výraznějším změnám v celkovém soundu a postupech producentů, pak ano, prvenství patří písním jako "Bangarang", "Do The Reggay", či "People Funny Boy", protože po nich přišlo něco nového ale pokud bereme jako měřítko hudební ztvárnění, to prvenství má podle mě jednoznačně Real Rock, který by mohl být považován za takovou první vlaštovku, která předznamenala příchod hudebních změn. A nemění nic na tom podle mě ani fakt, že oficiálně Real Rock vyšel právě až v roce 1968. V té době bylo běžnou praxí novou věc nechat nejdřív kolovat po sound systémech a pokud se ujala, tak teprve potom jí vydat.

Coxone Dodd

A kdo vlastně stojí za jedním z největších hitů Jamajky, kdo byli ti geniální muzikanti? Za vznikem Real Rock nestojí nikdo jiný, než legendární label Studio One, producenta Coxsona Dodda a jeho tehdejší studiová kapela Sound Dimension, kterou v roce 1967 založil jeden z nejnadanějších reggae klávesistů Jackie Mitto, původní člen Skatalites. Mitto po rozpadu Skatalites zakládá kapelu Soul Vendors, z kterých později vznikají Sound Dimension. V této kapele se prostřídala celá řada významných muzikantů od saxofonisty Cedrica Brookse, basáka Leroye Sibblese až po kytaristu Ernesta Ranglina. Mitto v polovině 70. let emigroval do kanadského Toronta ale v průběhu let se stále vracel nahrávat na Jamajku, dokonce navázal spolupráci s dalšími jamajskými přistěhovalci v Kanadě, jako např. s Lordem Tanamo a nahrával i v Torontu. Pojďme se ale vrátit k sestavě, která se sešla v tom v roce v Jamaica Recording Studiu, hlavním stanu Studia One. Hlavou Sound Dimension byl sice Jackie Mitto ale po svém boku měl basáka Borise Gardinera, kytaristu Erica Fratera, trombonistu Vina Gordona, bubeníka Phila Callendera a za mixážním pultem samotný Coxson Dodd. Tato sestava je zodpovědná za jednu z největších jamajských hudebních senzací a jelikož každý z nich se později zapsal do dějin reggae, tak se podíváme i na jednotlivé členy Sound Dimension. O Jackiem Mitto už byla řeč, jeho geniální klávesy jsou asi tím nejvýraznějším rysem Real Rock, stejně jako basová linka, kterou hrál Boris Gardiner, který později hrál v tak významných kapelách jako byly Upsetters nebo Aggrovators. Jeho basu můžete slyšet v hitech jako např. "Elizabethan Reggae" z roku 1970 nebo "Police and Thieves" od Juniora Murvina, kterou předělali The Clash. Kytarista Eric Frater později spolupracoval s vokálními skupinami jako např. Gladiators, kde je doprovázel v písni "Hello Carol" nebo s The Heptones, kde se podílel např. na písni "Sweet Talking". Vin Gordon známý pod přezdívkou "Don Drummond Junior", žák slavné Alpha Boy School a od 80. let také člen znovuobnovených Skatalites, jeden z nejvýznamějších trombonistů v historii reggae. Jeho medově znějící melodie je spolu s klávesami a basou dalším z charakteristických rysů této legendární instrumentálky. V průběhu své kariéry spolupracoval např. s The Heptones, Bobem Andym, Lee Scrach Perrym a také se podílel na albech Kaya a Exodus Boba Marleyho. Posledním z této pětice je bubeník Phil Callender původně narozený v Colonu v Panamě, který se začátkem 60. let přestěhoval na Jamajku, kde se krátce po svém příjezdu začal díky zálibě v nově vzniklém ska, učit hře na bicí. Díky známostem mezi muzikanty se dostal, nejprve jako záskok do Studia One a později i jako pravidelný studiový hráč. V průběhu dalších dekád se z něj stal jeden z nejdůležitějších bubeníků, který např. stojí za steppers kick paternem, jedním ze základních bubenických reggae rytmů. Tato pětice pod producentskou taktovkou Coxona Dodda, je zodpovědná za jeden z největších hitů v historii jamajské muziky, za singl, který dost možná definoval reggae, ještě předtím, než vůbec vzniklo.

Report

The Protest (10.1. 2026) - Winter oi! is coming / Praha - Futurum

Protest legenda pozdních 90. let, první otevřeně antirasistická oi! kapela v Čechách, první SHARP kapela v Čechách... těch přívlastků by mohlo být ještě víc, prostě legenda domácí scény, kterou není třeba představovat. Pro mnohé vzpomínka na divoké devadesátky, pro další základ subkulturního kapitálu, který se přenáší přes desetiletí. Každopádně ještě do léta 2025, kdy se zveřejnilo, že Protest po 25 letech znovu vystoupí, nikdo asi nevěřil, že by tuto legendu ještě někdy mohl slyšet naživo a přece, sen se stal skutečností na začátku ledna 2026. Kapelu zná i mnoho mladších ročníků, kteří je sice neměli šanci v 90. letech zažít (já) ale, protože Protest byl takový pojem, tak bylo pro každého nově vstupujícího do scény téměř povinností si je poslechnout! Koncert se odehrál v pražském Futuru za podpory domácích Pilsner Oiquel, německých Underdogs a 4 Promile, původně měli zahrát i slovenští Začiatok Konca a britští Infa Riot, nicméně tyto kapely nakonec nevyšly, takže se line-up musel malinko měnit. Akce takových rozměrů přitáhla opravdu velké množství lidí (nejen) z celé republiky ale i Slovenska, potkávám tu ksichty, které jsem už roky neviděl, což nebylo asi nic překvapujícího, dokonce i zpěváka z Podwórkowých chuliganů. První kapelu Underdogs bohužel nestíháme, do ve švech praskajícího Futura dorazíme těsně před vystoupení Pilsner Oiquell a musím říct, že už hodně dlouho jsem neviděl tolik skinheadů pohromadě! Jak kdyby se člověk vrátil o dvacet let zpět! Pilsneři vydali minulý rok album "Vítejte do lepší společnosti", které mě abych pravdu řekl nějak extra nenadchlo, jak kdyby měli dobrou jen každou druhou desku, jejich self-titled album z roku 2018, považuji stále za jejich nejlepší desku vůbec. Nicméně, abych Pilsnerům nekřivdil v této sestavě jsou podle mě nejvyhranější, co kdy byli a song "My Name is Oiquell" z nového alba je hitovka jako prase. Pro mě to byla celkem nostalgie a vrátilo mě to tak o patnáct let zpět, kdy jsem jezdil na silvestry do Plzně na Božkov. Hráli nejen novější věci ale přišlo i na jejich hitovky z let dávno minulých jako "Svatá pravda", "Zapal si vlasy" nebo "Skins sa brania útokom". Vlastně musím říct, že mě to hodně bavilo, i když jsem se hudebně posunul mnohem dál a Pilsnery beru jako kapelu ze svých začátků. O tom, že pod podiem se mlelo pogo od prvních tonů asi ani nemá cenu se zmiňovat, skinheadi tam rozjížděli celkem peklo, které se táhlo až do vystoupení Protestu. Další přišli na řadu němečtí 4 Promile, které jsem vzhledem k množství známých, které jsem nestíhal ani obíhat, viděl jen hodně zběžně, což je možná trochu škoda, protože to neznělo vůbec špatně. Co mě ale hodně překvapilo byly jednotlivé skupinky mladých skins ve věku cca 17-20 let, už v září na Stage Bottles jsem jich taky pár zaregistroval a v listopadu na Gorilla Biscuits, kde dokonce díky jednomu z nich v triku Warzone, zahráli jejich cover. Na jednu stranu si stěžuju, že subkultury umírají ale vidím určitá světýlka na knoci tunelu, že se situace možná pomalu mění, jenže v dnešní době Tik Toku a cosplay si člověk vůbec nemůže být jistý, zda-li to berou vážně, nebo jde jen u nějakou Larp hru. 

Já doufám, že platí ta první možnost, tak doufejme, že to dospěje do stádia, kdy začnou zakládat i kapely. A je to tu okamžik, na který se čekalo 25 let se stal skutečností a pro mladší z nás splněným snem v který jsme ani nedoufali. Na podium přichází The Protest! Vlastně ani nevím jak to pojmout, bylo v tom tolik nostalgie, emocí, nadšení a radosti z okamžiku, že se mi to celé slévá do jednoho, tudíž jsem se ani nějak nesoustředil na výkon kapely nebo zvuk, protože co song, to samá hymna domácí scény, které mám pořád po těch letech zaryté někde hluboko v hlavě. Najednou se vám v okamžiku vybaví text a tak neřešíte jestli je zvuk ok, nebo je kapela sladěná, je vám to uplně jedno, chcete si prostě jen zazpívat songy, které jste na živo nikdy neměli šanci si zahulákat! Neuvěřitelné nutkání naběhnout do poga, kde se odehrávalo totální peklo, kterému jsem neodolal, ať už to bylo na "Antifascist Skin" (hitovka Protestu, původně od Poblers United), což je mimochodem skvělá oi!ska pecka, "Protest" nebo další oi!ska klasika "Hooligans". No je vidět, že už nejsem nejmladší v kotli dávám tak maximálně minutu - toto je totiž hrozná řežba :-D Protest měli v podstatě celkem jednoduché texty a tak se člověku hned vybaví, i když by si na ně za normálních okolností nevzpoměl, hlasivky jsem si postupně oddělal u "Jamaica Ska", "Dobýváme svět" a jako rodilý cajzl, jsem je definitivně odpálil, když hráli "Prahu", protože ten text má prostě sílu jak "bejk", i když v něm není nic hlubokýho, než jen láska ke svýmu rodnýmu městu! Přišlo i na "Fuck the RASH" - ok ten text je prostě odrazem tehdejší doby, ostatně jako všechny texty Protestu. Nikdy jsem nebyl fanoušek toho zarputilýho skinheadskýho distancu od politiky, jak napravo, tak i nalevo, kterým se snaží udržet nějakou "čistotu" kultu. Chápu, že tu tehdy bylo mrtě nácků ale redskins by i tehdá člověk napočítal na prstech jedný ruky, čili je to takový vymezení se proti něčemu, co tu vlastně nebylo. Faktem zůstává, že skins pošpinila politika radikální pravice, ne levice, ta byla jen reakcí! Každopádně musím uznat, že hudebně je "Fuck the RASH" mrda song! Většinu koncertu mi to prostě nedá, toto je čistá esence radosti, kterou nechávám v pogu, nedá se jen tak stát a kývat hlavou a podupávat si nohou, prostě cítíte jak vás to táhne pod podium, kde probíhá totální inferno! A tak to není jen o muzice ale i o pořádném tělocviku :-D Po hudební stránce musím na Protestech vyzdvihnout jednu věc a tou je basová kytara, která je v některých válech naprosto excelentní, viz. např. intro v "Hooligans", "Dobýváme svět", nebo "Svatý válečník", zrovna v punku a oi! málokdy člověk registruje právě basu. Tady nemá cenu se dál rozepisovat, ne vše se dá popsat slovy, jsou koncerty, které se musí prostě zažít a toto byl jeden z nich. Na druhou stranu se sluší říct, že sestava Protestu se nesešla úplně kompletní, původní kytarista, kterého dnes můžete potkávat v Crossczechu se tohoto vzpomínkového koncertu odmítl zúčastnit. Na druhou stranu reunion Protestu by byl podle mě pro mnoho lidí těžko uvěřitelný (až na bubeníka, nikdo z nich už jako skin nevypadal) a tak si myslím, že je fajn, že to udělali jen formou jednoho koncertu. Oživovat něco, co bylo aktuální před 25 lety v dnešní době, kdy subkulturní podmínky a současný stav skinheads a i nějaký pouliční konflikt s nácky, jsou úplně někde jinde by nedávalo smysl, proto mám pro jeho rozhodnutí celkem pochopení. Takto to podlě mě úplně stačilo, podobně jako v roce 2013 a 2014, kdy Kritická situace svými dvěma vzpomínkovými koncerty vyprodala pražskou Lucernu. Nemá totiž cenu oživovat něco, co už je dávno minulostí, protože pak z toho vznikne akorát zombík. A upřímně, když vidím některé reuniony např. Dead Kennedys bez Biafry, nebo Sham 69 bez Purseyho, nevidím za tím nic, než jen tribute band, který nikdy nebude mít takovou sílu jako originál a možná i trochu kalkul.