Rozhovor - Clorix

Clorix jsou poměrně mladá oi! kapela z německého Wuppertalu, poprvé o sobě dali vědět v roce 2022, kdy vyšla jejich první nahrávka "AFA Anthems", která jasně definovala, kde kapela stojí. A právě, protože se sami řadí k RASH skins, rozhodl jsem se k tomuto rozhovoru, abysme se podívali na to jak vnímají skinheadskou subkulturu levicový redskins.   Neexistuje totiž asi žádná jiná subkultura, která by byla natolik názorově a hodnotově rozpolcená právě jako ta skinheadská. Stačí se začíst do starých apolitických skinzinů, kde se všichni až křečovitě snaží odmítat politiku jako takovou, protože "zničila skinheadský kult", navíc političtí jsou pro ně i SHARP. Náckové a RAC skinheadi uznávají, jen svou white power verzi a tak nějak se nedokáží vyrovnat s černobílými kořeny kultu, které většinou ignorují nebo přizpůsobují svému vnímání světa. SHARP lavírují na tom zda-li jde o odnož nebo jen vyjádření, že skinhead nemůže být rasista, podle někoho i oni mají blíž k levici. Ale co RASH? Čím jsou skini v jejich očích a uznávají jen svou verzi skinheadství dle hesla "skinhead only red"? Právě na tyto otázky odpovídal zpěvák kapely Timo.

Zdarte Clorix, vaše album (jestli se to tak dá nazvat) "AFA Anthems", jsem na bandcampu poprvé zaznamenal někdy v roce 2022, po Fontanelle, Oi! of the Tiger, Enraged Minority, Produzenten Der Froide a United Struggle, jste jedna z mála otevřeně RASH oi! kapel v Německu. Mohl bys prozradit co vás přesvědčilo se přidat k této redskin frakci, co vás přesvědčilo zaujmout radikálně antikapitalistické a antifašistické pozice?

Všechny krize na této planetě jsou v podstatě způsobeny kapitalistickým způsobem výroby, ten stále více ničí naše životní zdroje. Pokud se díváš na svět otevřenýma očima, musíš logicky zaujmout antikapitalistický postoj. A pokud se vydáš touto cestou, být antikapitalistou nutně znamená být i antifašistou, stejně tak jako být antifašistou vede k tomu být antikapitalistou.

Někteří skins tvrdí, že dnes už je rozdíl mezi SHARP a RASH skinheads téměř smazaný, že v podstatě obě dvě skupiny jsou stejně nějakým způsobem levicové. Co myslíš? Řekl bys, že SHARP jsou stejně otevřeně levicový jako RASH, nebo vnímáš SHARP stále jako méně politické, možná ani ne levicové, narozdíl od redskins, kteří berou politiku z širšího hlediska?

Já bych hlavně řekl, že nelze najít nějakou jednotnou uniformní ideologii, jak pod labelem SHARP nebo RASH. Pokud chápeš postoj "být antirasistou" ve smyslu, že netoleruješ rasisty nebo rasistické chování ve tvém okolí, subkultuře nebo na pracovišti, ano můžeš být antirasista bez levicového postoje. Ale pokud se snažíš postavit také strukturálnímu rasismu, logicky to vede k tomu být i antikapitalistou, protože rasismus je neodmyslitelným jevem kapitalistického systému.  

"Skinheads only red", nebo uznáváte i apolitické skinheady, kteří sice nejsou nějak političtí nebo angažovaní v antifašistických/levicových aktivitách ale zároveň jsou stále antirasisti a proti náckům?

Mně to připadá jak nějaká neurální disonance, když se rasisti prohlašují za skinheady. Možná mají nějakou svou vlastní, čistě bílou debilní boneheadskou kopii naší subkultury ale je to prostě k smíchu. Lidi co nejsou rasisti a mají vztah k hudbě, stylu a všemu kolem toho, jsou součástí této subkultury (nebo by se dalo říct, subkultura je jejich součástí) nezávisle na politických názorech. Ale fakt mě sere když má někdo plnou hubu o hrdosti na dělnickou třídu apod., a přitom nemá vůbec žádné třídní povědomí. To je něco tak strašně stupidního!

Vidíš jako RASH nějaké přirozené pojítko mezi skinheadskou subkulturou a radikálně levicovou politikou? Proč by vlastně "měl být" skinhead antikapitalistou? Myslíš, že toto směřování bylo už nějak zakodované v samotných začátcích subkultury nebo tato radikalizace začala až s příchodem neonácků a boneheadů?

Skinheadi se prezentují jako subkultura dělnické třídy s militantním rebelským postojem. Tudíž je přirozené, že by měli hájit zájmy working class, což znamená boj proti vykořisťování a skoncování s touhle zasranou třídní společností. Neznamená to, že by člověk musel hned být součástí dogmatických komunistických stran, ale chovat se jako poslušný poddaný otrok mi taky nepříjde moc skinheadské. Na tuhle otázku jsem pořád celkem mladý ale řekl bych, že na začátku byli skinheadi se všemi možnými politickými názory, nicméně korupce scény fašouny určitě podnítila organizování levicových skinheads v SHARP a RASH. 

Minulý rok jste vydali EP "Cropper Lads". Na této nahrávce mě zaujal text písně "Die Wupper", protože souvisí s historickými událostmi spojenými s revolučními časy v Německu po první světové válce. Mohl bys čtenářům v krátkosti vysvětlit, jakou roli v této socialistické revoluci hrálo vaše město?

Revoluce byla reakcí na vojenský převrat, který v roce 1920 provedli reakcionáři Lüttwig a Kapp proti mladé demokratické vládě složené ze stran SPD, Zentrum a DDP. Vláda ihned kapitulovala, nicméně dělníci odpověděli generální stávkou, která ochromila celý systém. Dělníci v severním Vestfálsku (socialisté, komunisti a anarchosyndikalisté) vytvořili ozbrojené formace, které čelili kontrarevoluční agresi a zahájili sociální revoluci. V Elberfeldu a Barmenu (obě města se později spojila do Wuppertalu) tisíce dělníků vyhnaly armádu, policii a protofašistické milice zvané "Freikorps". Založili dělnické výbory a na několik týdnů převzali kontrolu nad oběma městy. Kapp s Lüttwigem byli poraženi a stará vláda se vrátila k moci. Každopáně SPD nakonec zradila dělníky - a to ne poprvé v historii - a vyslala armádu a Freikorps, aby revoluci potlačily. Dnes je absolutně nepředstavitelné, že by město jako Wuppertal spravovala samotná pracující třída. Právě to dělá tento příběh tak vzrušujícím.

Nemáte někdy pocit, že být politickou kapelou, která zpívá songy pro publikum, které je v podstatě na stejné politické linii, je tak trochu "k ničemu", protože ve výsledku je to něco jako přesvědčování přesvědčených a kolektivní utvrzování společných hodnot a postojů? Chci tím říct, že možná mainstreamové levicové kapely jako např. Rage Against the Machine, měli mnohem větší vliv a dopad na své posluchače, protože se mohli se svým poselstvím dostat k daleko širšímu publiku?

Možná, ale my nejsme jen političtí aktivisté, jsme i součástí subkultury jako takové a vyjadřujeme své pocity a myšlenky způsobem, který milujeme a baví nás. Kromě toho německá RASH scéna není moc velká a často hrajeme koncerty, kde publikum nemusí být nějak spjato s naším politickým postojem ani se skinheadskou subkulturou. Navíc songy jako "Die Wupper" nebo "Cropper Lads" vyprávějí příběhy, které jsou pro většinu lidí stejně neznámé. Na našich koncertech se lidi schází a navzájem se poznávají, nejde jen o politiku. Možná to je ale první krok k tomu, aby se začali organizovat, takže si myslím, že děláme alespoň něco na tomto poli.

Je docela děsivé jak v posledních letech některé státy začínají kriminalizovat antifašistické aktivity, v USA jde z pohledu zákona o terorismus, stejně tak jako tomu bylo v orbánovském Maďarsku. Nedokážu pochopit, že se toto děje 80 let po druhé světové válce, co je tak kriminálního na tom stavět se proti fašismu, proti ideologii, která zabila miliony lidí? Cítíte stejný tlak ze strany státu a policie i v Německu, především po kauze s tzv. Hammerbande / Antifa Ost a v tomto kontextu, necítí se teď díky tomu němečtí náckové silnější a sebejistější?

V posledních letech čelí němečtí antifašisté stále silnějším represím, což odčerpává zdroje a omezuje akceschopnost jednotlivých antifa skupin. Možná je teď pro fašistické organizace v některých oblastech zase o něco snažší se zviditelnit v ulicích, ale obecně to nijak nebrání antifašistickým akcím proti nim. Mnohem větší problém je podle mě to, že "radikální levice" je totálně marginalizovaná a kromě demonstrací a klasických autonomních strategií, nemá žádnou odpověď na posun společnosti směrem doprava. Autonomní strategie sice funguje na militantní neonácky, ale rozhodně ne na AfD.

Dnešní svět se zdá, že se totálně zbláznil a otočil vzhůru nohama, USA se pod vládou Trumpa po malých krůčcích blíží k fašismu, v post-komunistické Evropě státy ovládli miliardáři, byznysmani a místní podnikatelská oligrachie a na druhé straně Rusko pod vládou Putina zamrzlo do stádia ortodoxní rusofašistické diktatury, kde opravdoví antifašisté končí ve vězení (v minulosti např. Alexej Sutuga), zatímco se válka a militarismus staly novým státním náboženstvím. Nicméně hodně levičáků ze západní Evropy jsou vůči politickým podmínkám v Rusku, valečným zločinům, intervencím a válkám vedeným Ruskem, které se v mnoha ohledech chová úplně stejně imperiálně jako USA, téměř slepí. Hodně z nich tvrdí, že to vše je jen reakcí na tlak západu. Jaký máš názor na současný ruský režim, politické klima v zemi a roli Ruska ve válce na Ukrajině?

NATO a Západ mají v tomto regionu už po desetiletí svoje geostrategické zájmy a tahle válka jim dává možnost oslabit konkurenta o tom nepochybuji. Jenže v této otázce neexistuje žádný jednotný západní blok, některé evropské státy, včetně Německa i přesto s Ruskem udržovali silné hospodářské vazby. Nicméně za tuto hroznou váku jsou jednoznačně zodpovědné nacionalistické a imperiální ambice ruského režimu. Tady nejsme v roce 1914, jde o situaci, kdy velká země napadá tu menší. Co asi měli dělat Ukrajinci, když ruská dělnická třída nedokázala válce zabránit? Vůbec si nedokážu představit, co by pro obyvatele Ukrajiny znamenala celková ruská okupace? Myslím si, že je důležité podporovat tamní lidi ale i naše soudruhy bez ohledu na to, jeslti se rozhodnou proti invazi bojovat, nebo zvolí útěk před válkou nebo nuceným odvodem do ukrajinské armády. Nesnáším tenhle levicový "kampismus" ve stylu: "nepřítel mého nepřítele, je můj přítel" - internacionalismus znamená bojovat i proti ruským imperiálním ambicím.

Tohle možná bude pro někoho kontroverzní téma ale stejně se musísm zeptat. Nemáš někdy pocit, že celá ta agenda okolo LGBT a transgender a všechny ty kulturní války mezi pravicí a levicí v posledních letech, jsou tak trochu nafouknutá bublina, kterou možná vytvořili liberálové, aby zaměstnávala levici, která díky tomu nemá čas zabývat se politkou zaměřenou na třídní otázky, ekonomická témata a reálné systémové strukturální změny? Protože dnes to vypadá, že všechna antikapitalistická hnutí jako 99%, Occupy Wall Street nebo anti-globalizační hnutí, kompletně zmizela rozředěná v kulturních válkách dneška? Doufám, že chápete, že to neznamená, že bych byl proti LGBT, gayům nebo trans lidem a chtěl bych jim nějak upírat jejich práva - v žádném případě!!! Já si prostě jen nemyslím, že je potřeba politizovat něco, co by mělo být adresováno sexuologům vzdělaným v tomto oboru, politizovat něco tak osobního a individuálního jako je cítění vlastní sexuální identity, nic víc, nic míň. Konec konců přiznejme si, kde by se otázka LGBT měla opravdu politizovat, jsou muslimské země, ortoxní Rusko, katolické Polsko apod.

Já si myslím, že boj proti různým formám diskriminace ať už jde o antisemitismus, sexismus, homofobii nebo nenávist vůči trans osobám, je i tak důležitý, hlavně kvůli pravicové reakci v naší společnosti v posledních letech. Skoro každý druhý den dojde k nějakému útoku na ženy, jsme svědky narůstajících útoků proti LGBT komunitě. Problém je ale v tom, že většina lidí nechápe, že ten samý systém, který tuto nenávist živí, je zodpovědný za jejich každodenní problémy. Podíl pracujících (v marxistickém slova smyslu) v naší společnosti je dnes mnohem vyšší, než na začátku 20. století, a přesto valná většina lidí postrádá jakékoliv třídní uvědomění, většina z nás maká ve stále horších prekarizovaných podmínkách pro zisk někoho jiného. Liberálové stejně jako zbytek pravice sdílejí zájem na tom, aby tyto okolnosti zůstávaly pro lidi tak trochu skryté, protože oba dva tábory ze systému vykořisťování těží. Kulturní války jsou totiž jejich hrou ne naší a proto bysme jí neměli hrát. Kapitalismus a patriarchát jsou úzce propojeny, trpíme různými příznaky stejné nemoci a k uzdravení potřebujeme, abysme bojovali společně a ne proti sobě! Existuje totiž jen jedna válka, která ukončí všechny ostatní - a tou je Klassenkampf!

ENGLISH

Hi Clorix I noticed your album (if we can call it like this) "AFA Anthems" on bandcamp first in 2022, after Fontanelle, Oi! of the Tiger, Enraged Minority, Produzenten Der Froide and United Struggle, you are one of the few openly RASH oi! bands in Germany. Could you tell us what convinced you to join to this redskin fraction, what convinced you to take radical anticapitalist & antifascist positions? 

All the crises on this planet are caused by the capitalist mode of production. The capitalist system increasingly destroy resources we need to live. If you go through this world with open eyes, you have to take an anticapitalist stance. If you follow that line, to be anticapitalist necessarily means to be antifascist. And antifascist means to be anticapitalist.

Some skins claims, that in these days, there is no difference between SHARP and RASH skinheads, that both these groups are in some way lef-wing anyway. What about you? Do you think, that SHARP is same directly and openly left like RASH, or SHARP is still less political, maybe even not left-wing, than redskins who takes policy more widely?

I think you can't find uniform ideologies, neither under the label SHARP, nor under the label RASH. If you understand "to be antiracist" in that sense, that you shouldn't tolerate racist people or behaviour in your neighbourhood, subculture or working place, you can be antiracist without a leftwing stance. But if you try to oppose structural racism too, you have to be anticapitalist, because racism is an inherent phenomenon of the capitalist system.

"Skinheads only red", or do you also recognize apolitical skinheads, who aren't somehow political or engaged in antifascist/left-wing activities, but still they are anti-rascist and anti-nazi?

For me it looks like neuronal dissonance, if racists claim to be skinheads. Maybe they have their own pure white shitty bonehead copy of our subculture, but that's just ridiculous. Non-racist people who have a connection to the music, style etc. are a part of this subculture (or the subculture is a part of them) independent of their political views. But I am really annoyed by people talking about working class pride and things like that who are totally free from class consciousness. For me that's dumb as fuck!

As a RASH, do you see any natural connection between skinhead subculture and radical left-wing policy? Why skinhead "should be" anticapitalist? Do you think, that this direction was coded between skins already from the beginning or that radicalization started because of neonazis and boneheads?

Skinhead presents itself as a working class subculture, with a militant and rebellious attitude. So skinheads should stand up for the interests of the working class too. This means to fight against exploitation and bring this fucking class society to the end. It doesn't mean one must stand alongside dogmatic communist parties, but to play the obedient subject is not very skinhead for me. I am too young for this question, but I think there were skins with all political views in the beginning. For sure the corruption of the scene by fascists fueled the organisation of left side skinheads in groups like SHARP and RASH.

Last year you have released EP "Cropper Lads". On this record I was caugh by the lyrics from the song "Die Wupper", because it relates to the historical events connected with socialist revolution times in Germany after first world war. Could you shortly explain for the readers, what role in that revolution played your city?

The revolution was a reaction to the military coup by the reactionaries Lüttwig and Kapp against the young democratic government of SPD, Zentrum and DDP in 1920. The government capitulated immediately. But the workers answered with a general strike, which paralyzed the whole system. In Northern-Westfalen the workers (social democrats, communists and anarchosyndicalists) created armed formations to face the counter-revolutionary aggression and started a social revolution. In Elberfeld and Barmen (both cities later became Wuppertal) thousands of workers kicked out the military, police and protofascist militias called "Freikorps". They formed worker councils and took control over the cities for some weeks. Kapp and Lüttwig were defeated and the old government returned to power. The SPD betrayed the workers, not for the first time in history and sent military and freikorps to crush the revolution. Today it's unimaginable that a city like Wuppertal is managed by the workers themself. That's what makes the story so exciting.

Don't you have sometimes a feeling, that to be a political band singing political songs for the audience which is basically on the same political line, can be quite "useless", because on the end it's like persuading of the convinced and collectively affirming of shared attitudes? I mean maybe left-wing bands in the mainstream like for ex. Rage Against the Machine had bigger influence, because could get to the wider audience with theirs message?

Maybe, but we aren't just political activists, we're also part of a subculture and express our feelings and ideas in the way we love. Beside that, the RASH scene in Germany isn't so big and we often play gigs where the audience is not so connected with our political stance or the skinhead subculture. Even if so, songs like "Die Wupper" or "Cropper Lads" tell a story which is unknown to most people. On our shows people come together and they get to know each other. Maybe that's a first step to get organized. So I think we are doing our part in an admittedly small niche.

It's quite dangerous how some states in last years are starting to criminalize antifascist activities, in the USA it's taken as "terrorism", same like in Hungary under Orban. I can't uderstand it, this is happening 80 years after second world war, what is criminal to be against fascism, against ideology, which killed milions of humans? Do you feel same pressure from the state and police also in Germany, especially after case with so called Hammerbande / Antifa Ost? And in this context, are german neonazis thanks to this stronger and feel more confident?

Antifascists in Germany face increasingly more repression in the last years. This ties up resources and reduces the scope for action of antifascist groups. Maybe it's easier for fascist organisations to build up a street presence in some areas, but in general it doesn't prevent antifascist interventions. I think the bigger problem is that the "radical left" is totally marginalized and has no answer to society's shift to the right, beside demonstrations and classic autonomous strategies. This works for militant neonazi groups, but not for the AFD.

The world today seems to have gone completely crazy, USA under Trump is slowly becoming fascist state, in the post-communist Europe, states are owned by billionaires and businessmens and on other side, Russia under Putin has frozen into orthodox rusofascist dictatorship, where real antifas are ending in the jail (for ex. Aleksei Sutuga in the past) and war and militarism became the new state religion. But lot of leftists from the west Europe are blind to political conditions in Russia and wars, crimes and interventions of Russia, which basically behave same imperial like USA and are claiming that all this, is just reaction on pressure from west. What is your opinion on the russian regime, political conditions there and role in the war in Ukraine?

Of course NATO and the west have geostrategic interests in the region for decades and the war gives them the possibility to weaken a competitor. Nevertheless there is no monolithic western block in this question and some european countries had good economic connections with russia and Germany too. But clearly the nationalist and imperialist ambitions of the russian regime are responsible for this terrible war. It's not 1914. You have a big country which invades a smaller one. What could the ukrainian people do if the russian working class is unable to prevent the war? I can't imagine what a russian occupation would mean for the people in Ukraine. I think we have to support the people and our comrades regardless of whether they decide to resist against the invasion or flee from war or forced recruitment by the ukrainian government. I hate this campist shit in the left, internationalism means to fight russian imperialism too.

This one could be quite controversial topic for someone, but I will ask anyway. Don't you have feeling that all agenda around LGBT and trans persons and all that cultural wars between right and left in last decade is a little bit an inflated bubble pushed by liberals, that has kept the left-wing busy from dealing with policy dedicated on the class issues, economical topics, systemic structural changes? Becase untill these days all anticapitalist movements like 99%, Occupy Wall Street or anti-globalization movement seems, that completely disappeared diluted in todays culture wars? I hope that you understand, that it doesn't mean, that I am against LGBT persons, gays or trans and want to take away any rights from them - not at all!!! I just don't think that is need to politicize some issues that should be addressed by sexologists educated in this field and to politicize something such a personal and individual as feeling one's own sexual identity, nothing else nothing more! After all where LGBT needs to be really politicize are muslims countries or orthodox Russia, catholic Poland etc.

I think the fight against different forms of discrimination (racism, antisemitism, sexism, homophobic or transphobic hate) is very important here too. Especially because of the rightwing backlash in our society. We have increasing attacks on LGBT and femicides every second day. But the problem is that the most people don't understand that the same system, which fueled this hate, is also responsible for the problems in their daily life. Today the portion of workers (in a marxist sense) in our society is much higher than in the early 20th century, nevertheless most of the people have no class-consciousness. Most of us have to work under increasingly poor conditions for the profit of others. The liberals and the rightwing share the same interest to make these circumstances invisible. Cause they build on the same system of exploitation. The culture war is their game, not ours. So we shouldn't play it. Capitalism and patriarchy are closely intertwined. We are suffering from various symptoms of the same disease and healing means fighting togehter, not against each other. There is just one war to end all wars and this is class war!

Don Drummond - "King of the trombone"

Jamajka dala světu mnoho skvělých muzikantů, někteří z nich stáli u zrodu offbeatu od jeho počátků na přelomu 50. a 60. let a stali se tak součástí celé hudební evoluce reggae, mnozí z nich už mezi námi, vzhledem k věku nejsou a někteří odešli dřív, než stačila jamajská hudební scéná udělat další krok a stvořit tak další nový žánr. Jednou z těchto hudebních legend je i Donald Willis Drummond, známější jako Don Drummond, zakládající člen Skatalites a pravděpodobně jeden z nejnadanějších trombonistů, které dal tento malý karibský ostrov světu. Průkopník, který stál u zrodu ska, vynikající muzikant ale zároveň jedna z nejtragičtějších postav jamajské hudební scény. Jeho životní příběh je plný nejen hudebního talentu, který mu musel darovat snad samotný jah ale má i svou odvrácenou stránku, kde je talent vyvážen psychickými problémy, depresemi, schizofrenií a životní tragédií, která si nakonec vybrala oběť nejvyšší a předčasně a v poměrně mladém věku ukončila, nejen jeho hudební kariéru ale i život. Don Drummond je postavou geniální svým hudebním umem ale zároveň tragickou a nešťastnou, vzhledem k tomu co vedlo ke konci jeho života a právě proto je jeho osud tak zajímavý. I po skoro šedesáti letech od jeho smrti nám ho stále připomíná nesčetné množství nahrávek z éry ska (jen namátkou: Man in the Street, Occupation, Eastern Standard Time, Confucius, Silver Dollar, Latin Goes Ska, Guns of Navarone, Garden of Love atd.) a tak je jeho hudební stopa navždy vryta do hudebních dějin. Kým ale ve skutečnosti byl a jaký byl jeho životní příběh? To se dočtete v následující biografii tohoto hudebního velikána.

Don Drummond se narodil 12.3. 1934 v Kingstonu, jeho matka Doris se živila jako uklízečka, zatímco otec Uriah se nikdy nestal součástí jejich života. Mladý Don se díky záškoláctví dostal do slavné Alpha Boys School, která se striktním vedením k hudební výchově snažila napravit problémové chlapce z celého Kingstonu. Vedlejším efektem bylo, že díky tomu objevila a vychovala mnoho hudebních talentů, kteří se později stali průkopníky jamajského offbeatu napříč dekádami. Právě díky pobytu v Alpha Boys School se seznámil s budoucími členy Skatalites, zde potkal saxofonistu Tommy McCooka, kytaristu Lestra Sterlinga, trumpetistu Johny "Dizzy" Moora, saxofonistu Cedrica Brookse, trombonistu Vina Gordona, přezdívaného Don Drummond Jr., který se podílel na legendárním Real Rock riddimu ale i mladičkého Rico Rodrigueze (The Specials), který se stal Donovým žákem, školu navštěvoval i Winston Foster, pozdější první hvězda dancehallu známá pod uměleckým jménem Yellowman. Hlavní látkou v Alpha Boys School byla výuka jazzu, blues a latina, díky tomu se ústav pro problémové chlapce stal jakýmsi rezervoárem pro kingstonské kapelníky, kteří zde nabírali hráče do svých orchestrů. Právě tímto způsobem získal teprve šestnáctiletý Drummond v roce 1950 svoje první angažmá v Eric Dean Orchestra, kteří hráli jazzové standardy pro turisty po kingstonských hotelích a na akcích pro vyšší společnost. Díky tomuto angažmá se dostává poprvé mimo Jamajku, kdy se s orchestrem dostane i na Haity. Paradoxem je, že jen díky odmítnutí nabídky jeho spolužáka Edie Thorthona, který se ho snažil přesvědčit ať s ním odejde do Anglie a který se díky tomu později dostal ke spolupráci např. s Beatles a Rolling Stones se z Drummonda nikdy nestala víc, než jen jamajská hudební legenda, protože jeho hudební talent by v podmínkách swingujícího Londýna 60. let, dostal daleko větší šance, než doma na Jamajce. V roce 1954 od Eric Dean Orchestra odchází a poprvé zakládá vlastní soubor Don Drummond All-Stars, kde mu hostují takový jazzový velikání jako např. Sarah Vaughan nebo Dave Brumbeck. Koncem 50. let je Drummond již uznávaným kingstonským hudebníkem a vyhledávaným studiovým hráčem, jeho Don Drummond All-Stars vystupují po největších kingstonských klubech jako je Big Bucket nebo Silver Slipper a v rozjíždějícím se jamajském hudebním průmyslu figuruje na prvních nahrávkách, které jsou ještě pouze prototypem ska. První Drummondova studiová nahrávka vznikla pravděpodobně někdy v letech 1956/1957, účinkováním v písni "On the Beach" od Owena Graye, kterou nazpíval pro tehdy začínajícího producenta Coxona Dodda. V té době se postupně začíná rozjíždět kultura venkovních sound systémů a konkurenční boj mezi jejich provozovateli z kterých se zároveň stávají první producenti a změna soundu amerického rythm'n'blues, které doteď vládlo místním dancehallům a které se mění pozvolna na rock'n'roll, což je žánr, který jamajskému publiku příliš nesedí, pomalu podněcuje hudební inovace, které vedou ke vzniku ska. Postupně se tak kolem Drummonda a dalších budoucích členů Skatalites, které potkává na kingstonské hudební scéně začíná formovat nový sound, hudebníci nahrávají jak pro Coxona Dodda, tak i pro jeho největšího konkurenta Duka Reida. V té době jsme ale stále v éře, kdy se ska ještě rodí, Jamajka je pořád britskou kolonií a kromě prvních hudebních experimentů se také hraje i mento a calypso, jakožto původní karibské hudební formy. 

Díky prostředí klubů a hotelů se mladý Don seznamuje se svojí budoucí osudovou ženou, tanečnicí Anitou "Margaritou" Mahfood, dcerou bílé jamajčanky a libanonského obchodníka, která je v té době oficiálně vdaná za boxera Rudolpha Benta, se kterým se rozvádí až v roce 1964. Blízký vztah k sobě nacházejí až díky společným návštěvám Wareika Hills, kde se usadila nyabinghi komunita okolo rasta bubeníků Counta Ossieho (zakladatel pozdějších Mystic Revelation of Rastafari). Právě zde se potom co v noci zavře většina kingstonských klubů, scházejí místní hudebníci a za doprovdu nyabinghi bubnů zde společně jamují, až do brzkých ranních hodin. Na tomto mystickém místě začíná být Drummond postupně vtahován k rastafariánské víře a protože sem chodí téměř celá kingstonská hudební scéna, tak se postupně nyabinghi bubeníci Counta Ossieho dostávají i do rodícího se jamajského nahrávacího průmyslu. Na své taneční představení si je zve i samotná Margarita a Prince Buster, který je na Wareika Hills také častým návštěvníkem s nimi později nahrává píseň "Oh Carolina", což je vůbec první nahrávka, kde se objevuje nyabinghi bubnování. Drummond na Wareika Hills postupně přivádí i svoje bývalé spolužáky a budoucí členy Skatalites, kteří pod vlivem spiritualismu tohoto místa po krůčcích také přijímají rastafariánskou víru. Jsme na přelomu 50. a 60. let, shuffle-ska postupně dostává jasnější kontury a je jen otázkou pár let, kdy se konsoliduje jako nový hudební žánr. Drummond společně s dalšími členy Skatalites se už v té době objevuje na většině nahrávek, jak pro Coxona Dodda, tak i Duka Reida. Skatalites jakožto kapela ještě sice neexistují ale jelikož na většině nahrávek jsou přítomní víceméně skoro všichni budoucí členové Skatalites, dá se mluvit o jejich začátku již v této době. Počátkem 60. let už můžeme mluvit o novém soundu, právě se zrodilo ska, které se dostává do popředí především s rokem 1962, kdy se stává díky písni "Foward March" Derricka Morgana soundtrackem k nezávislosti Jamajky, které ostrov dosáhl právě v tomto roce. Na hudební scéně se usazují dva konkurenční labely, které diktují trendy po celá 60. léta, Coxonovo Studio One a Treasure Isle Duka Reida. Sound většiny nahrávek těchto labelů v různých obměnách tvoří z velké míry muzikanti budoucích Skatalites, kde samozřejmě nechybí ani Don Drummond. Nicméně nahrávají i pro další měnší producenty, jako např. pro Prince Bustera nebo Leslieho Konga, teprve až od roku 1963 se začínají více koncentrovat ve Studiu One, které se stává jejich hlavním labelem. I přes tak početná angažmá, většina muzikantů dostává od producentů velice malé honoráře, to se týka i samotného Drummonda, který i když je jedním z nejlepších trombonistů na ostrově, patří stále ke stejné mase chudých jako většina obyvatel Jamajky. Tento paradox přetrvává i po další roky, kdy mnoho legend reggae ve svých začátcích, kdy nahrávají ty nejlepší věci, dlouhá léta dostává jen malé odměny, zatímco největší zisk shrábnou producenti. Vraťme se ale ke Skatalites, oficiální vznik kapely přichází až s rokem 1964, kdy se k nim přidává zpěvačka Doreen Shaffer, jenže jejich společné působení trvá jen něco málo přes rok. 

Drummond měl už delší dobu psychické problémy, které se jen zhoršovali. Jeho diagnozu se nikdy nepodařilo přesně zjistit ale s velkou pravděpodobností se jednalo o určité stádium schizofrenie, dost často se přes svou hudební genialitu choval divně až podivínsky, stál upřeně uprostřed silnice, oloupal si banán, aby ho v zápětí obalil pískem apod. Několikrát se na svou žádost dokonce nechal zavřít do kingstonské léčebny Belleuve Mental Hospital. A možná právě jeho dlouhodobý psychický stav vedl k události, která předčasně ukončila jeho hudební kariéru a později i život. 2. ledna 1965 bylo v jejich společném bytě nalezeno Margarity mrtvé tělo se čtyřmi bodnými ranami. Jejich soused později vypověděl, že v ten den byla z jejich bytu slyšet hádka, která zřejmě předcházela vraždě. Drummond se vydal na policii s tvrzením, že jeho přítelkyně spáchala sebevraždu a bodné rány si způsobila sama, což policie okamžitě vyvrátila. Případ se ale dostal k soudu až v roce 1966, Drummond byl shledán vinným z vraždy své přítelkyně Margarity Mahfood. Nicméně vzhledem k jeho psychickému zdraví, soudce vyhodnotil, že není schopný nastoupit trest v klasickém vězení a byl mu nařízen doživotní pobyt v kingstonské Belleuve Mental Hospital. Bohužel po třech letech pobytu v psychiatrické léčebně, podrobován neustále se opakujícím medikacím, 6.5. 1969 umírá na srdeční selhání a anémii. Příčina Drummondovi smrti nebyla dodnes jednoznačně objasněna, existují dvě verze. Ta oficiální tvrdí, že šlo o sebevraždu spojenou s jeho schizofrenií a Drummond se předávkoval léky, ta druhá se přiklání k hypotéze, že mu byly podávány příliš silné dávky sedativ, případně mu nebyly podávány správné léky, což vedlo k celkovému selhání organismu. Bohužel díky nepříliš precizně vedené zdravotní dokumentaci a zničeným dokumentům se pravdy dnes už asi nedopátráme a tak nad smrtí jednoho z nejnadanějších jamajských muzikantů všech dob, zůstává mnoho nezodpovězených otazníků. Don Drummond *12.3. 1934 +6.5. 1969 - in music forever!

Recenze

The Upsessions & Monty Neysmith - Sheriff Double Gun

Holandské The Upsessions asi netřeba nějak víc představovat, kapela patří k předním evropským early reggae interpretům a minulý rok oslavili kulatých 20 let na scéně. Letos v květnu jim vyšla v pořadí již šestá deska Sheriff Double Gun, která jak už napovídá samotný název odkazuje na tradici spaghetti westernů, které byly stejně tak populární i na Jamajce v 60. letech a částečně se propisovaly do tehdejší hudební produkce. Nové album vyšlo po neuvěřitelně dlouhých deseti letech, kdy pod značkou The Upsessions vyšla jejich předchozí studiovka This is The Upsessions, nicméně to neznamená že by kapela během té doby usnula na vavřínech. Zpěvák Boss van Trigt se aktivně věnuje svému bočnímu projektu Boss Capone se kterým během té doby vydal celkem tři desky. Nové album nese podtitul The Upsessions & Monty Neysmith a odkazuje tak na spolupráci s někdejším členem legendárních The Symarip Monty Neysmithem, který zde hostuje na vokálech. Novinku Sheriff Double Gun si vzalo na starost holandské Aggrobeat Records, které si připravilo pouze klasickou LP verzi, jelikož o CD dnes už stojí opravdu jen málokdo. Celkem zde najdete třináct zářezů v klasickém soudnu The Upsessions, kde se místy propisuje westernová tématika i v hudební podobě, jako např. v úvodním tracku "Sheriff Double Gun" nebo v songu "Apache". Co je u tohoto alba celkem příjemné je střídání tempa, najdete tu jak pomalé utahané tracky odkazující víc k rocksteady, někdy snad až k dubu jako např. "Hot Like Scorcher", tak i svižnější skinhead reggae, které vás nenechá stát na místě. Na vokálech se střídá van Trigt s Montym zhruba po jednom tracku, což desku příjemně oživuje. Je ale na čase být trochu upřímný, co mi na tomto albu chybí je něco výrazného, není tu zkrátka žádný song, který by mě něčím překvapil, který by mohl být potencionální hitovkou této desky. Kritérium, které dělá každou desku zajímavou je, pokud zde máte alespoň tři až čtyři silnější tracky, které nějak vybočují z řady, bohužel album Sheriff Double Gun nemá ani jeden. Ano jsou tu celkem zajímavé songy jako např. úvodní, již zmiňovaný "Sheriff Double Gun", "Fat Coyote", "Nothing in the Coffin", "Mary Jane" nebo "Little Bonnie Revolver" ale stále mi příjde, že navzájem působí dost podobně a řadil bych je spíš do kategorie "neurazí ale ani nenadchne". Jako celek je deska Sheriff Double Gun prostě jen dobrá ale dobrá ve smyslu průměru, kdy se vše slévá do jednoho. Musím říct, že tak na mě působí i tvorba The Upsessions za poslední roky, protože od naprosto skvělé druhé desky Beat You Reggae z roku 2009, nepřišlo už žádné další tak silné album, čímž netvrdím, že by se na těch dalších nenašly chytlavé songy, osobně mám rád např. desku "Shake It" se stejnojmennou hitovkou ale prostě žádné z následujících alb už nebylo tak nabušené jako Beat You Reggae. V tomto ohledu mi příjde daleko zajímavější Trigtův boční projekt Boss Capone, který působí určitou ostrostí, kterou u The Upsessions poslední roky postrádám ale možná je to jen výsledek dvaceti let hraní, kdy nejvíce energie a nápadů máte v počátcích kapely. Samozřejmě, že po hudební stránce se albu Sheriff Double Gun nedá nic vytknout, hudební aranže, instrumentální výkony, kytary, hamond klávesy, občas dechy, celkové melodie, vše je zahráno naprosto profesionálně ale chybí tomu duše, je to něco, co už jsem od The Upsessions slyšel xkrát, nic, co by mě překvapilo. Je to prostě jen průměrně dobrá deska, která možná potěší někoho, kdo není tak náročný reggae posluchač - tady určitě svůj účel splní ale mě pocitu celkové šedi a průměrnosti nezbaví. Albu Sheriff Double Gun dávám pouhých 5 z 10.

Radek Wollmann - Krev Kruh Černá

90. léta jsou v kurzu, nejen v mainstreamu ale jak se zdá i tady dole v "undergroundu", nemyslím to vůbec špatně, právě s odstupem času některé věci dostávají jasnější kontury a celkový kontext, který nelze jinak zachytit. V tomto duchu za poslední roky vzniklo několik knih i z prostředí subkultur, proto jsem dílu Krev Kruh Černá zpočátku nevěnoval větší pozornost, protože toho na téma 90. let vyšlo už poměrně dost, nicméně nakonec jsem dal této knize šanci a opravdu mě nezklamala, protože šlo o něco trochu jiného, než jsme čekal. V prosinci 2025 se na pultech knihkupectví objevila tato prvotina někdejšího anarchistického aktivisty Radka Wollmanna ke které jsem se dostal až o pár měsíců později. Nečekejte ucelený popis vývoje pouličních subkultur od počátku 90. let, až do současnosti ani pokus o jeho zachycení skrze osobní zkušenost, i když ta se tu vlastně v jednotlivých kapitolách tak trochu odráží, jenže autor se nesnaží o podání strukturovaného obrazu tehdejšího vývoje, některé epizody (jako např. rioty při zasedání MMF v září 2000) ani nezmiňuje. Kniha začíná víc, než výmluvným výčtem rasistických vražd ve spojení s autorovým věkem od počátku 90. let, až do tragického případu vítkovských žhářů z dubna roku 2009 (z nichž dva jsou již na svobodě). Nikoho asi nepřekvapí, že většina těchto obětí jsou Romové. Wollmann zde nezachycuje pouze tehdejší pouliční násilí, za kterým stáli neonacisté ale i vývoj squatingu, kterého byl tehdy součástí, protože patřil k zakládající partě, která po neúspěšném pokusu o založení squatu v Zenklově ulici, obsadila pražskou vilu Miladu, která už 17. rokem hnije a chátrá. Zde přichází jeho první zkušenost s nějakou formou úspěšné protisystémové akce, kdy přispěje svým legendárním slidem po laně z okna studentských kolejí na střechu Milady k jejímu uhájení. Právě díky obsazení střechy a silné podpoře lidí dole, policie pokus o vyklizení squatu nakonec vzdala. Hodně zajímavé je vyprávění o zapojení do antifašistických aktivit, kdy se v převleku za naziskinheada infiltroval do prostředí neonacistických koncertů, aby mohl monitorovat jejich prostředí zevnitř. Nikoho asi nepřekvapí, že byl svědkem toho, že mezi nácky panovala nedůvěra a vzájemné podrazy za kterými stály většinou peníze, které WP scéna dokázala vyprodukovat ve značném množství. Prostřednictvím (velice detailních) vzpomínek se dostanete na první Global Street Party, která se odehrála v roce 1998 a skončila riotem s policií přímo v centru Prahy, nechybí ani adrenalinem napěchované vzpomínání na 1. Máj 1999, kdy se blokoval náckovský průchod Prahou, který skončil napadením bloku antifašistů fízly, antifa blokády náckovských pochodů z první poloviny nultých let, přímé fyzické konfrontace s nácky v řadách antify, křištálová noc 2007, kdy je většina nácků blokována policií, zatímco do centra Prahy se dostává pár agronácků, kteří dostávají výprask před kamerami novinářů, obvinění z ublížení na zdraví, odchod z Milady a nakonec i brutální cílené napadení jeho osoby nácky, které si vyžádalo pobyt v nemocnici, které lze chápat jako pomstu, jelikož antifa měla v té době velice konkrétně cílenou taktiku, mířenou na přední osobnosti neonacistické scény. 

Projdeme si celými nultými léty, otevřením vlastního baru "V lochu", který napadnou náckové a pozdějšího baru "Resort", kteří si pomatují i mnozí z nás, obdobím opětovného vzestupu punks & skins kolem poloviny nultých let, érou (tehdy) antifašistické Bohemky, kdy se nikdo nezdráhal dát náckům najevo, že na tribuny nepatří. Nechybí ani popis snahy nácků infiltrovat se do hardcoru a postupně ho přebrat pro sebe, která začala být zjevná koncem nultých let a vyvrcholila zabráněním vstupu jádra Národního odporu na koncert amerických Terror, to vše zabalené do atmosféry konce nultých let a událostí jako byl pokus o pogrom na Romy v Janově v roce 2008, pokus o upálení romské rodiny vítkovskými žháři v vo roce 2009, až po pokus o opakování těchto akcí v Českých Budějovicích v roce 2013. Zde adrenalin končí a autor se dostává do osobnější roviny, kde se právě ve stínu těchto událostí dostává k adopci romského chlapečka, k práci za barem v "Kafe na půl cesty", podpoře tehdy vznikajícího squatu Klinika a dalších nezavislých prostor, jako byl např. žižkovský Prostor 39. Poslední část je vzhledem k tématu nejaktuálnější a týka se Palestiny a událostí, které následovali po 7. říjnu 2023 a o tom, jak je vnímal a reagoval na ně samotný autor ale i česká společnost, která má (mírně řečeno) většinově o postavení palestinců v izraelsko-palestinském konfliktu velice zkreslenou představu. Zde si nemohu odpustit poznámku pod čarou, podpora Palestiny neznamená podporu Hamásu, toto stále hodně lidí nedokáže pochopit!!!! I když od událostí v knize popisovaných uplynulo někdy i více, než dvacet let, spousta lidí zde není jmenována a najdete tu jen písmeno, což svědčí o tom, že i po tolika letech se stále pohybujeme z pohledu systému na tenkém ledě a tak je lepší preventivně udržet určitou dávku anonymity. I zde se dostaneme k niternějším popisům vnímání vlastních činů, polemice jestli z vás radikální antifašistické akce nakonec nedělají to samé, čím jsou vaši nepřátelé, což jsem vypozoroval např. i v knize "My Life Antifa". Jsme u konce těchto 261 stran. Pokud bych měl knihu Krev Kruh Černá shrnout určitě bych jí popsal jako surovou výpověď své doby, která se nesnaží o její zachycení a následné zdokumentování, je to založeno více na osobní zkušenosti někoho, kdo se toho všeho zúčastnil a jak to vše vnímal. Má to "drive", tempo, napětí i adrenalin, je neuvěřitelně čtivá, má tu schopnost vás vtáhnout do děje a nepustit vás na dlouhé hodiny. Na literarní prvotinu jsem byl velice příjemně překvapen, protože jsem čekal, něco, co už tady v nějaké formě napsal autor "My Life Antifa" ale Krev Kruh Černá je koncepčně trochu jinak uchopené dílo, které určitě stojí za přečtení. Kniha je stále k sehnání zde.

Druhá deska Prisonnier du Temps

Sice jde o zprávu hodně neaktuální ale nejde si tuto novinku nechat pro sebe. V květnu vyšla druhá deska "kapely" Prisonnier du Temps, což je boční projekt basáka Syndrome 81 Jackyho Cadiou. Nové album "Prendre le Pouvoir par la Force" (v překladu: Zmocnit se moci silou) vyšlo tentokrát u známého britského labelu La Vida Es Un Mus a podobně jako na předchozí desce i zde najdete stopáž osmi tracků toho nejlepšího, co nabízí současný francouzský punk. Zajímavostí Prisonnier du Temps je, že jde o jednočelnný projekt, čili vše od basy po kytary, bicí až ke zpěvu, je nahráno samotným Jackym po jednotlivých stopách a následně poskládáno dohromady - výsledkem je tento cold-oi!vý skvost. A co můžete od nové desky očekávat? Posun o další level v podobě písní jako je např. "La liberté s'obtient par le sang", kde vás určitě zaujme tamburýna doplňující bicí, "Trahisons et mensonges" s intrem hraném na akustickou kytaru, melodická "Dernier regard", synťáky okořeněná "Et jusqu'a la mort" nebo závěrečná "A bout de nerfs" s nádherným melancholickým outrem. Nové album "Prendre le Pouvoir par la Force" chladné jako pobřeží severní Francie seženete zde. 

AOS3... dub, punk, mír a anarchie!

Nejsem velkým příznivcem umělé inteligence a různých algoritmů, které se nás na netu snaží scanovat a profilovat, aby nám pak mohly cpát personalizovaný obsah, úpřímně řečeno se těchto technologií spíš děsím, jelikož rozšiřují možnosti, jak nás ještě víc kontrolovat, nicméně i přesto musím uznat, že někdy si mě algoritmy umí přečíst velice dobře a naservírují mi obsah, přesně podle mého vkusu, což se týká především youtubu, který mi občas podsune velice příjemná hudební překvapení. A právě jedním takovým překvapením jsou AOS3 z britského Sunderlandu. Kapela, která v současnosti možná už ani nevystupuje, protože od roku 2022 o nich nejsou žádné zprávy a pravděpodobně už nepatří k aktivním, nicméně hudebně jde o jeden z nejzajímavějších projektů, na které jsem kdy narazil! A proč? Protože v sobě spojují to, co se snažím spojovat i na těchto stránkách, reggae & ska a punk! Možná si ještě vybavujete, když jsem tu zhruba tak před rokem a půl prezentoval polské FATE, kteří hudebně také propojují tyto dva světy, ovšem FATE je pořad víc punk s prvky dubu a reggae, kdežto AOS3 na to jdou z té druhé strany. Hlavním jádrem je reggae, ska & dub, který propojují s punkem, navíc jelikož kapela vzešla z britské anarchopunkové scény, je tu znát i odkaz těchto kapel. AOS3 vznikly v roce 1990 v severoanglickém Sunderlandu (podobně jako např. Angelic Upstarts nebo Red London) v prostředí místní anarchopunkové komunity pozdních 80. let. V té době vydávají první demo kazetu, kterou v roce 1992 následuje split kazeta s legendárními Blaggers I.T.A, která vyšla pod hlavičkou Antifascist Action. Název kapely odkazuje k iniciálům August Owsley Stanley III, zvukař a spolupracovník mnoha kapel spojených s hippie scénou 60. let a také jeden z prvních velkoproducentů LSD. Jejich logo v sobě propojuje nejen tyto iniciály ale i symboliku míru, anarchie a východních filosofií v podobě symbolů Jing Jang a Om. Během těch let stihli projet celou Británii a propojit se s hudebně ale i politicky podobně laděnými kapelami, jako např. Radical Dance Faction, Citizen Fish s kterými v roce 1993 vydali split EP, či Culture Shock. Politicky kritické texty odrážející subkulturní prostředí z kterého vzešli, navíc propojují s východní filozofií, což není úplně obvyklá kombinace, na druhou stranu anarchistický přístup těmto myšlenkovým směrům není natolik vzdálený, aby se tu nenašel průsečík. V roce 1994 vychází první regulerní album "God's Secret Agent", které následuje v roce 1995 druhá deska "Diversionary Tactics", bohužel po vydání této desky přichází rozpad kapely. Zpěvák John Horabin se tou dobou stěhuje do Londýna, kde s Philem Beckettem z Radical Dance Faction zakládají další hudební projekt propojující punk, ska & reggae - kapelu P.A.I.N. Tak se na

několik let uzavírá kapitola AOS3, až do roku 2007, kdy se po dlouhých dvanácti letech vrací na podia a vyráží na společné tour s Citizen Fish. Kapela začíná opět aktivně koncertovat a v roce 2015 vychází třetí album "Far and Few", bohužel od roku 2022 nejsou o AOS3 žádné zprávy a vypadá to, že kapela v současné době není aktivní, to ale vůbec nebrání vám jí představit a hudebně si jí rozebrat, protože projektů, které v sobě propojují reggae s punkem je stále jako šafránu. Nečekejte jen strohý reggae-punk založený na kytarách, AOS3 se nebojí zapojovat klávesy a místy můžete slyšet i saxofon, v jejich tvorbě najdete jak rychlejší věci založené na ska rytmech, jako např. "Last of the Summer of 77", "Where's the Real Country Gone?" nebo "10 Billion", tak i melancholičtější dubem okořeněné tracky, jako "Norton The First", "It's Jungle out There" nebo "Sinking Sands", které sice nejsou úplně pomalé ale dubové prvky v nich nelze popřít. To vše zabalené do punkového kabátu, který sice není hlavním nosným prvkem jejich tvorby ale je přítomný na všech třech albech. A pokud máte opravdu pozorné ucho, jistě si všimnete i odkazů na britský anarchopunk. Podívejte se na jejich bandcamp, kde najdete všechny tři alba + jeden živák a ponořte se do dubových tonů říznutých politickým punkem. AOS3 vás velice rychle vyvedou z omylu, pokud máte pocit, že reggae & punk nejdou dohromady!

https://aos3.bandcamp.com/music

Welcome in 2026... aneb plnou parou vzad!

Všichni asi víte co se stalo na začátku května po AFA Festu, kdy byl nácky napaden a brutálně zbit, nejen jeden z vracejících se účastníků ale proběhl i pokus o napadení klubu jako takového. Vše to tak trochu zapadá do aktuálního politického klimatu, který nám po volbách nabral směr hodně doprava a právě proto jsem se rozhodl opět sednout ke klávesnici a zamyslet se nad tím, kam vlastně směřujeme, co je tato vláda zač a co se děje v naší společnosti, protože to vše, ať se nám to líbí nebo ne, jak se na začátku května ukázalo se propisuje i do naší scény. Snad nikdy za posledních 30 let jsem z žádné vlády necítil takový pocit ohrožení a nejistoty a nenápadný závan něčeho, co by se dalo nazvat demoverzí fašounství, jako teď. Navíc ještě v kontextu celosvětového dění, kdy je v USA opět u moci oranžový fašizující narcistní idiot s inteligencí malého dítěte - Trump a v Rusku vládne tvrdou rukou geront Putin, který se také opírá o ty tzv. "správné" tradiční pravoslavné hodnoty a jemuž jezdí líbat nohy Fico, pravděpodobně nejpravicovější sociální "demokrat" ve střední Evropě. Vzorem karikatur na politiky, jako je Macinka, Turek nebo Babiš jsou přesně osobnosti typu Trump, Orbán, Milei, Musk a vlastně každý podobný pravičák, pro kterého jsou novináři a svobodná média otravný hmyz, který do všeho strká nos, humanitní obory zbytečné tlachání o abstraktních nesmyslech, globální oteplování liberální zelenou lží a neziskovky nepřítelem ještě horším, než ilumináti se svobodnými zednáři dohromady. A právě proto bysme měli být na pozoru, nejen kvůli hodnotám a principům, které vyznáváme ale i proto, že klima vytvářené těmito politiky, může pomalu aktivizovat ulici a já rozhodně nechci návrat 90. a nultých let, kdy se muselo čelit náckům v ulicích a kdy návrat z koncertu byl vždy loterií. Na druhou stranu bych chtěl říct, že mi nikdy nebyla sympatická ani ta předchozí Fialova garnitura, zcela bez zájmu o lidi a jejich potřeby. Pak tu máme ještě Milion chvilek pro demokracii, spolek liberálních havlistů, kteří nikdy nedokázali pochopit, že Babiš je jen produktem kapitalismu a jeho nastavení, ne nějakou anomálií. Není pak divu, že jejich akce nemají žádný reálný dopad, i když dokážou nahnat tisíce lidí na Letnou ale pokud nedokážete nazvat věci pravými jmény a odhodlat se k přímějším akcím typu blokád, stávek apod., jste zcela neškodní, nemluvě o tom, že ani nejsou schopni pojmenovat tendence současné vlády jako pravicové autoritářství barvící se do hněda a melou něco o tom, že chtějí návrat slušnosti do politiky, sociální rozměr u nich chybí zcela. Pokud to vezmeme ze široka musíme mít pocit, že se dnešní svět totálně posral, 20. léta začala pandemií covidu, pokračovala válkou na Ukrajině, energetickou krizí, Gazou, opětovným zvolením Trumpa - "geniálního" stratéga na poli geopolitiky, se kterým si teď vytírá prdel Irán a díky kterému čerpáme tak šíleně drahý benzín. Když to shrneme, toto desetiletí od svého začátku stojí dost za hovno a je až neuvěřitelné kam kleslo dno politiky. Hodně lidí to vnímá prostřednictvím svých peněženek a hodně lidí je nasraných, protože líp už bylo a tak hledají odpovědi ve stále složitějším světě, který ovládla instagramová povrchnost a víra v konspirační bludy. A jako v každé krizové době začínají vystrkovat růžky různé politické extrémy, kteří jako falešný prorok nabízí jednoduchá řešení na složité problémy. Nalevo to jsou deriváty bolševiků, kteří se začali bratřit s klaunskou verzí české radikální pravice okolo samuraje Tomia (mimo Rusko v Evropě absolutní unikát!), zatímco levice jako taková, je zcela vykastrovaná a až na anarchisty, kteří stále dokáží aktivizovat část mládeže, neschopná se postavit na odpor tomu, co se děje! Pak tu máme pravé spektrum, které má v dnešní době daleko realnější dopad. 

Éra dekád minulých, kdy vládl hlavně ekonomicky neoliberální diskurz maximálně deregulovaného trhu, který uvrhl svět do hospodářské krize roku 2008 a dal vzniknout verzi kapitalismu, která popírá i vlastní pravidla, je částečně pryč - nebo vlastně není, ekonomický systém běží pořád stejně, jen nabral ještě obludnějších rozměrů a k tomu všemu se přidalo ještě víc pravice, víc konzervatismu, víc nenávisti, víc polarizace společnosti, víc útočení na politické oponenty, méně dialogu, rozšířená víra v konspirační nesmysly, víc silných slov z úst pravičáků a víc verbální agrese, kterou si ne náhodou už před sto lety osvojili i všichni fašouni. Ano, možná je to i reakcí na do určité míry přehnanou woke politiku desátých let, kdy se přepisují koncovky slov, aby se někdo necítil dotčen, do filmů z prostředí středověké Evropy se obsazují černoši a tak se na základě objednávky politické korektnosti, přepisují historická fakta, vytváří se dojem, že fyzické pohlaví (!ne genderové role!) je jen sociální konstrukt apod.... ano chápu, že u mnoha lidí to mohlo vyvolat obrat doprava a vlastně nebál bych se říct, i když se to někomu nebude líbit, že si tím levice podsekla větev, protože, i když nepopírám důležitost boje proti rasismu, předsudkům a ochrany marginalizovaných (která teď bude obzvlášť potřeba), přílišným akcentem na kulturní témata, levice ztratila mnoho svých voličů a stala se pro spoustu lidí díky tomu až opovrhovanou, protože naprostou většinou obyčejných lidí trápí hlavně sociální otázky typu: dostupnost bydlení, důstojná mzda a pracovní podmínky, životní náklady, dostupnost škol a školek, sociální rozdíly, gentrifikace městských čtvrtí, životní prostředí, celorepublikově porodnost atd. Levice byla vždy nositelem těchto témat a je paradoxem, že např. pravicově-katolický PIS v Polsku v době své vlády, měl po ekonomické stránce sociálně-demokratický program (o té hodnotové stránce to samozřejmě neplatí). Nebo se možná mílím a dnešní vzestup pravice není reakcí na woke poltiku ale spíš v době ekonomicko-společenských krizí, vždy vidí příležitost se chopit moci a tvářit se jako spasitel, který znovu obnoví upadající..... a tady si můžete dosadit: svět, Evropu nebo snad bílou rasu?! Problém je ten že skoro všechny deriváty pravičáků nejsou schopni pochopit, že krize společnosti mají vždy eknomický původ, imigrace a pododbné kulturní problémy, které sužují Evropu, jsou opět jen projevem globální ekonomické nerovnosti. A tak není divu, že historicky konzervativci a fašisti nikdy žádný z těchto problémů nevyřešili a nevyřeší, protože skrze jejich vidění světa, příčinu problému možná ani nevidí, vídí jen jeho projevy a důsledky a tak ani Mussolini, Franco, Salazar, Pinochet ani Hitler, i když lidem slibovali radikální změnu systému, žádnou v jádru nepřinesli. Ekonomický systém jak ve fašistické Itálii, tak i v nacistickém Německu se prakticky, až na pár detailů nezměnil, lidé možná dostali práci (díky zbrojení) ale nerovnosti nezmizely. Ani v jedné z těchto zemí se bohatí miliardáři nemuseli o své majetky bát (pokud tedy nešlo o židy). O Pinochetově Chile nemluvě!

A tak se ptám, když vidím v TV Babiše, klauny z SPD a především Motoristy, v čem jako spočívá ta vámi slibovaná změna? V čem je ta přidaná hodnota cílená na obyčejné rodiny, matky samoživitelky, prekarizovanou pracující chudinu v českých skladech a fabrikách, co jste těmto lidem přinesli, co jim nabízíte a jak chcete řešit jejich problémy? Obávám se že hlavně u Motoristů a.k.a klausových radical-capitalist fašos pohrobků, tento rozměr politiky úplně chybí. Ostatně není se čemu divit, jak se může miliardář typu Babiš vcítit do potřeb "spodiny", jak se může parta rozmazlených ambiciozních fracků kolem Macinky a Turka, backovaná vekslákem Chladem a uhlobaronem Tykačem, odkojená klausovými nesmysly, vcítit do potřeb někoho ze severních Čech, kde je jediným zdrojem obživy sklad, fabrika nebo elektrárna, navíc za peníz dost nuzný? Jak by tato sorta politiků mohla pochopit, že není v pořádku, aby média vlastnili miliardáři a ten zbytek si ochočil stát. Jak by to mohli pochopit, když stát se má řídit jako firma, jenže firma není institucí demokratickou ale direktivní, jak by jim to mohlo vadit, když sami pochází z prostředí miliardářů, milionářů, luxusu a drahých aut, kde největším veřejným zájmem je dálnice, kde můžou prohánět svoje Jaguáry a koupě lukrativních pozemků, kde mohou stavět svoje vily nebo sklady v čemž jim nemá bránit žádné CHKO či nár. park, nebo podobný ekoteroristický nesmyl!? Čili opět se ptám, co mohou jejich hodnoty přinést obyčejným lidem s průměrným až podprůměrným platem, co mohou přinést lidem ze sociálně vyloučených oblastí, romům, matkám samoživitelkám, rodinám, studentům - myslím, že asi velký hovno, protože pro ně ve vládě určitě nejsou! Je pak tedy otázkou, mají oligarchové - milionáři/miliardáři vůbec právo vstupovat do politiky? Jasně, že nemají, protože celou politiku, která má být veřejnou službou jen pokřivují k vlastním zájmům! Dostali jsme se tedy k tomu, co by se řešit mělo, co je problémem ale co ze své sociálně-ideové pozice, lidi jako Turek, Macinka, Babiš, Fiala a celá ODS, nikdy řešit nebudou. Pojďme se ale podívat na to, co je pro naší novou vládu problémem a co řešit chtějí, tady je totiž potřeba být hodně na pozoru, protože toto už opravdu začíná smrdět fašounstvím, především u Motoristů, které vidím jako největší trn v oku domácí politiky za posledních 35 let.

"Máme vlastní odborníky" (na to, jak se chopit moci) 

Co je největším vykřičníkem je snaha všechny klíčové instituce a úřady obsadit vlastními loajálními lidmi, bez ohledu na to, zda-li donutí k odchodu specializovaného odborníka na danou tématiku, který svojí funkci vykonává zcela apoliticky a je ve své pozici, protože je zkrátka specialista ve svém oboru ale výstupy jeho práce se jaksi kříží se zájmy strany a jejích sponzorů, proto musí být odejit. Místo toho sem dosadí ideově loajálního lokaje, který jedná zcela v zájmu strany! Toto je praktika, kterou Motoristi provádí na všech jimi obsazených postech a ministerstvech, především životního prostředí a kultury. Vůbec fakt, že se zmocnili právě MŽP, je jak kdybyste nechali pedofila pracovat ve školce. Jaký asi může mít zájem na životním prostředí někdo, kdo má ve svém názvu Motoristi, jehož nejvíraznější mediální tvář, je v podstatě lobistou evropských automobilek a koho podporuje uhlobaron Tykač. To samé platí o ministerstvu kultury, protože ta je přece plná těch "liberálních umělců a flákačů". Nemůžu si pomoct ale nedělali komunisti, když v roce 1946 vyhrály volby to samé? Nezbavovali se postupně lidí kompetentních ve svých funkcích a pozicích a nenahrazovali je svými lidmi? Toto je klasická totalitní praktika, kterou mají Motorky společnou s Orbánem, polským PISem a všemi autoritativními zmrdy, toužícími kontrolovat a co nejvíce centralizovat svojí moc. Už jen jejich pohrdání novináři, kdy ze svých tiskovek vylučují ty, kteří kladou nepříjemné dotazy, je důkazem jejich totalitou smrdících praktik. Nicméně vztah politiků k novinářům, kteří dělají svojí práci dobře, byl vždy negativní ale u Motorek to dostává úplně jiný rozměr. Vlastně by mě zajímalo, kdo jsou ty, kdo je volili, kdo je těch 6%, kdo dal hlas téhle bandě arogantních zmrdů a co od nich čekali, toto? Pokud ano tak to znamená, že 6% Čechů jsou latentní fašouni. Pojďme se ale podívat na oblasti, které jsou Motorkám a této vládě trnem v oku, protože jsou zde vidět určité historické podobnosti s praktikami totalitních režimů dekád dávno minulých. A to je důvod, proč jsem se rozhodl o tom psát, protože je potřeba být hodně na pozoru!

Povaleči z divadel a galerií & ekoteroristé

Začněme ekologií, to, že pro Motorky je úhlavním nepřítelem mě vlastně ani tak nepřekvapuje, už z jejich názvu se to dalo celkem čekat. Drsné kecy o potokách zelené krve, nazývání ekologů a všech co se tomuto oboru věnují "ekoteroristy", ukazuje na očividnou ideovou předpojatost a notnou dávku primitivnosti a zjednodušeného vnímání světa, které je vlastní jak Babišovi, SPD, tak i Motorkám. Sorry jako! ale popírači globálního oteplování, jehož projevy jsou už 25 let všem na očích, jsou to samé jako pomatenci, kteří věří, že Země je placatá. Zcela zvrhlý je jejich pohled na ochranu životního prostředí, která dle vládního prohlášení, nemá omezovat soukromé vlastnictví. Jinými slovy, pokud se např. Chlad nebo Tykač rozhodne, že chce stavět v chráněné oblasti, dle představ Motorek a vlády mu asi má být vyhověno. Zkraťme to, jediným cílem je deregulace ochrany životního prostředí, aby se mohl Turek prohánět ve svém Jaguáru 250 km/h i po hřebenech Šumavy. Je to smutné - pedofil se právě dostal do školky a děti jsou zneužívány! Přínos pro lidi - žádný! Další na řadě je kultura, tady se naše vláda pod taktovkou Motorek, inspirovala rovnou u obou extrémů, bolševici se taky rádi zbavovali nepohodlných umělců, různě jim házely klacky pod nohy, nebo jim kariéru rovnou stopli (viz. Marta Kubišová). Pinochet šel ještě dál, ten je nechal rovnou střílet na fotbalovém stadionu (viz. Victor Jara). Nicméně tento Klempířův vlhký sen by asi neprošel, proto se spokojíme s osekáváním dotací, protože umění může být podvratné, může nést sdělení, můžeme skrze něj kritizovat a to naše nová vláda přece nechce. Navíc umělci jsou nemakačenkové a odporní liberálové a ti do naší nové společnosti nepatří. Očima Motorek: umění negeneruje skoro žádné zisky, tak k čemu do něj cpát peníze, to dá rozum, ne? Já vlastně nechápu, co sledují tím osekáváním peněz pro kulturu, jsou opravdu v této vládě všichni takový kreténi, nebo potřebují ty prachy nasměrovat do výstavby dálnic, montoven a skladů, protože to je asi větší priorita, než např. dostupné bydlení!? Kultura je vývozní artikl každé země.... skrze filmy, literaturu, obrazy a hudbu se vytváří veřejné povědomí o (nejen) naší zemi. Právě filmy, hudba, literatura apod., je to s čím se setkáte jako s vývozním artiklem té dané země, to je to, co jí stejně jako zboží a produkty proslavuje ve světě, není to něco navíc, co tu je jen pro zábavu. Kde by např. byly USA bez své kinematografie, kde by byly severské změmě, bez svých kriminálek? Kultura obohacuje ale způsobem, který fašizující technokrati nedokáží pochopit, protože její obohacení se nedá měřit penězi.

Univerzitní tlachání o ničem

Další na mušce jsou humanitní obory, odvěký nepřítel všech totalitních systémů od fašismu až po komunisty. Zdánlivé "tlachání" o abstraktních věcech vás dokáže naučit, že ne vše, co považujeme za pevně dané, je pevně dané a že to tak vždy bylo a musí to tak i zůstat. Spousta společenských jevů a institucí, jsou jen konstruktem poplatným době svého vzniku. Zkrátka, kde jinde se naučíte kritickému myšlení, pochopení komplexnosti společenských a sociálních problémů a světa, než studiem humanitních oborů! Kdyby všichni ti technokratičtí prospěcháři, co se nasrali za poslední roky do politiky měli vystudované humanitní obory, možná by ta politika vypadala úplně jinak, než teď, protože zrovna u Motoristů to pochopení o komplexnosti světa podle mě chybí zcela. Není náhodou, že právě všem konzervám, fašounům a bolševikům, humanitní obory tak vadí, jednak zpochybňují jejich vidění světa, druhak v okamžiku, kdy jsou totalitáři u moci z univerzitních kampusů by mohla vzejít opozice, protože příliš kritického myšlení podkopává jejich moc. Proto náckové zavírali vysoké školy a komouši hlásali heslo: "Povaleči z kaváren, do polí a továren", které bylo namířeno proti všem nedělnickým profesím, včetně inteligence a studentů. Ta paralela se slovníkem Macinky a Turka je víc, než zjevná a pokud vezmu v potaz, že tyhle dva sedí ve vládě, tak mě to celkem děsí. Další vysvětlení je, že pokud jste Macinka nebo Turek a svět měříte jen v penězích, rychlosti na tachometru a čistě technickém užitku, tak vaše uzavřená mysl prostě nemůže pochopit význam humanitních oborů. Nepochopí, že bez lidí, kteří se začali humanitními obory zabývat už v 18. století a uvědomili si, že lidé mají i něco jako práva, bysme ještě dnes žili ve feudalismu a chodili do roboty pro naše pány - ale možná toto jsou ty skvělé staré časy, kdy byl dle všech pravičáckých konzerv, svět ještě v pořádku.

Za všechno můžou neziskovky!

Ovšem největším nepřítelem číslo jedna, absolutním arciďáblem a tím nejpodvratnějším živlem dnešní doby, který předčí i svobodné zednáře s ilumináty, jsou neziskovky! Už někdy v době uprchlické krize v roce 2015, kdy se ulicemi producíroval entomolog Konvička v čele iniciativy "Islám v ČR nechceme" (nebo snad Island v ČR nechceme?), začali všichni jeho příznivci a různí light i hard fašouni poukazovat na neziskovky a obviňovat je z propagace "woke politiky", podpory imigrantů, multikulturalismu apod. V té době našli čeští pravičáci nového obětního beránka, kterým je dodnes, nicméně většina jejich argumentů je na úrovni antisemitismu 19. století a naprosto vyvratitelná, bez ohledu na to, že valná většina kritiků neziskovek, nemá ani tušení čím se zabývají a kolik peněz od státu ve skutečnosti dostávají. Rádi používají pojem "politické neziskovky" ale pravdou je, že tyto dostávají od státu peněz snad úplně nejméně. V tomto kontextu je vtipné, že např. líheň Motoristů - Institut Václava Klause, kde pracoval Macinka, který není nic jiného, než politická neziskovka, dostal od státu celkem přes 100 tisíc korun, což ale Motoristům v tomto případě samozřejmě nevadí. Neziskovky jsou zkrátka snadný hromosvod, pracují v nich lidé, kteří chtějí, aby jim práce dávala smysl a měla nějaký pozitivní společenský dopad, lidé, kteří chtějí řešit určité společensko-sociální problémy. Neziskovkáři mají zkrátka ideály a hodnoty, které jsou opakem toho, co vyznává Turek, Macinka, Klaus nebo Okamura a mnohdy je motivuje jen chuť pomáhat a ne konkrétní politické ideály, jak se domnívají všichni pravicový konzervativci a fašouni. Navíc plat v neziskovém sektoru nepatří zrovna k těm nejlepším, takže pokud si vám někdo bude stěžovat, jak zlí progresivisti z neziskovek za svojí podvratnou činnost ještě berou horentní sumy, můžete se mu rovnou vysmát do ksichtu. V pravičácky konzervativním zjednodušeném vidění světa, je pak snadné podlehnout smyšlené představě, že v neziskovkách pracují "woke aktivisté" propagující LGBT politiku, multikulturní Evropu a Green Deal ve své nejradikálnější podobě a chtějí tuto agendu procpat do politiky. A právě z této pozice jsou neziskovky jejich novým nepřítelem, bez ohledu na to, jaká je jejich reálná práce. A to je zásadní problém, protože chtějí osekávat peníze jen na základě smyšlenek a politické předpojatosti. Samozřejmě osekávání zdrojů se určitě nemusí bát politické neziskovky jako je Občanský institut, Institut Václava Klause, Hnutí pro život ČR nebo Stop genocidě, které se snaží prosadit zákaz potratů. Naopak ty, které se zabývají sociální prací a ekologií, by měli být na pozoru, přitom valná většina neziskovek supluje stát v oblastech, kde naprosto selhává - poskytují sociální služby pro handicapované, pracují se seniory, zabývají se zdravotní péčí, prací s drogově závislými, ochranou přírody, prací se sociálně ohroženými skupinami obyvatel, mládeží, zahraničními pracovníky apod. Kde se vzala ta představa, že jde o maskování k prosazování politické agendy? Napadlo by snad někoho v letech 1992-1995, kdy zuřila válka v Bosně, napadat Člověka v tísni, protože pomáhal válečným uprchlíkům? 

A dnes? Naprosto běžná praxe! Chci vidět současnou vládu, pokud oseká neziskovkám finanční zdroje, jak bude řešit nedostatek pracovníků v oblasti péče o seniory, zdravotnictví, sociálně vyloučené, handicapované, válečné uprchlíky nebo práce s drogově závislými. Politické neziskovky, které tvoří jen výsek z celé palety neziskového sektoru, je jen výmysl pravičáky vycucaný z prstu a jen nový obětní beránek, kterého vytvořili všichni dnešní spasitelé toho správného starého světa, kterými jsou Klaus, Okamura, Zeman, Konvička, Turek, Macinka, Orbán, Fico, Trump, Musk, Putin, Milei, Kaczyński a jim podobní fašouni. Je to nový obětní beránek, podobně jako jím byli v minulosti židé, kterým se také připisovala určitá podvratná role ve fungování společnosti, ten princip je úplně stejný a stejně smyšlený. Víte co je na tom nejhorší? Že přesně v tomto duchu psali o neziskovkách už před 20 lety všichni hardcore neonáckové typu Filipa Vávry a dnes to slyšíme z úst mluvících hlav, jako jsou Turek s Macinkou! A navíc na jakém základě chtějí posuzovat, která neziskovka je politická a která ne? Je ta co se zabývá prací s imigranty politická, je politická ta, která se zabývá prací se zahraničními pracovníky nebo ochranou přírody? Doufám, že se tedy radikálně omezí i financování Fotbalové asociaci ČR a České unii sportu, protože to jsou neziskovky s tím největším příjmem statních dotací. Celé je to prostě neskutečný blud a absolutní nesmysl, kterému podlehlo mraky lidí, kteří si neumí ověřovat fakta (což je bohužel díky internetu dnes asi většina). Neziskovky je argument stejné váhy, jako, že je svět ovládán židy! Stát na ně poskytuje zhruba jen 2% svého rozpočtu, takže neobstojí ani argument, že nás stojí peníze, nehledě na reálný vliv politických neziskovek, které od státu dostávají peněz nejméně. Podle Motorek to ale vypadá, že celou politiku doteď ovládali liberální progresivistické neziskovky, naštěstí tomu už bude konec a Česko bude opět silné!

Pozor! Teroristé z antify

Vraťme to ale na začátek, nechci tvrdit, že za útokem na AFA Fest stojí pouze politické klima vyvolané touto vládou, došlo by k němu i bez nich, jelikož 30 let antify si náckové nemohli nechat ujít. Nicméně tak nějak vnímám, že se opět cítí na koni a mají pocit, že doba je jim nakloněná. Opět se objevují v ulicích, jak ukázal případ White Zone SS na Slovensku, kdy parta mladých nácků napadala v ulicích Bratislavy kohokoliv, kdo se jim nelíbil. Napadení antifašistického pochodu ve Frýdku-Místku v září 2025, lednový útok na mladé SHARP skins v Praze před Hlavákem, květnové napadení účastníka AFA Festu, jemuž předcházel útok na samotný klub, a posledním případem je zdemolované WC v pražském klubu Cross, kdy se opět ukázala náckovská inteligence, protože hákové kříže namalovali obráceně :-) Ne určitě to není k smíchu, je to apel na to, být opět ve střehu a dávat si pozor, protože je toho za těch posledních pár měsíců nějak moc. Olej do ohně ještě přililo Trumpovo rozhodnutí, následované Orbánem, zařadit antifu na seznam teroristických organizací, což je z hlediska fungování, činnosti a struktury antify úplně mimo mísu, což potvrdí každý nezaujatý politolog. Každopádně celá krajní pravice i u nás začala jásat a oslavovat Trumpovo rozhodnutí kriminalizovat antifu, od Vávry až po Turka s Macinkou, který podle mě o antifě slyšel poprvé možná tak před 9 lety, kdy se o ní dozvěděl i Trump :-D Zajímalo by mě jestli jsou pro Trumpa a Macinku teroristy i všichni veteráni 2. sv. války, partizáni a odbojáři, političtí vězni Francova režimu, nebo ti, kdo riskovali život a postavili se Pinochetově diktatuře, která svoje oponenty střílela na fotbalovém stadionu, nebo je rovnou shazovala z helikoptéry. Jsou i oni teroristé, protože se podobně jako dnešní antifa, postavili fašismu silou? Co je v kontextu dějin tak kriminálního na tom, stavět se fašismu na odpor? Je to jen trapná snaha najít smyšlené radikální nebezpečí na levici a tak jí ještě více dehonestovat nebo signál ke kriminalizaci antifašismu jako takového - v tom případě je to jasný náznak k čemu směřujeme. Nejde o to, že ve většině evropských zemí antifa nebyla zařazena mezi teroristické organizace, jde o to, že se o tom jen mluví a to bohatě stačí, zdegenerovaný internet se postará o zbytek. Každý blbeček nakrmený pravicovými nesmysly z internetu, který ještě před 10 lety ani netušil, že nějaká AFA vůbec existuje, natož jak funguje, teď papouškuje, že jde o teroristy. Vidí 20 let starou fotku Bartoše z antifašistické blokády s vlajkou AFA a hned se začínají šířit absolutní nesmysly o napojení Pirátů na antifu na levicové teroristy! Fakta v dnešní turbulentní instagramové době nikoho z těchto lidí nezajímají. Nový strašák byl vytvořen a pak už není problém toto zblblé stádo nasměrovat tam kam chcete! Navíc, když se v tomto duchu ještě vyjadřují politici, mnoho real fašounů, neonácků a podobných zmrdů má pocit, že jejich jednání teď bude ospravedlnitelné i ze strany státních autorit a v tom spočívá to největší nebezpečí, které většinou jako první pocítí menšiny a lidé ze subkultur a proto o tom píšu! Antifašistické blokády náckovských pochodů, kde docházelo ke stavění barikád z popelnic, kde lítali molotovy a dlažební kostky, všude kolem houkaly policejní sirény, nabíhaly těžkooděnci a docházelo k daleko větší míře násilí, než dnes, byli běžnou realitou nultých let, hlavně její první poloviny a nikoho tenkrát nenapadlo nazývat antifu teroristy! Média stále užívala v dozvuku 90. let výraz: "střet anarchistů s neonacisty", ale bylo to alespoň přesnější, než označení "teroristé", které je úplně absurdní. 

Jsme už definitivně v prdeli?

Ani nevím jak to celé zakončit, celé mi to příjde jako noční můra, slovník nácků z nultých let teď přebrala mainstreamová pravice, která stále více nabírá hnědý odstín. Ultrabohatí si kupují média a jejich prostřednictvím a prostřednictvím svých loutek, jako jsou Motoristi se snaží otočit veřejné mínění ve svůj prospěch a pokud jim k tomu má dopomoct latentní fašismus, nebudou váhat ho použít, aby si udrželi svoje pozice. Jenže já nechci svět, kde se má příroda podřídit kolům vašeho Jaguáru, nechci svět podle skupiny lidí, která žije odtržená od reality nás tady dole, která uznává jen individualismus, moc, uznání, prachy, prestiž a kapitalistické sobectví, bez zodpovědnosti k okolnímu světu a která jak se ještě ukazuje, nemá daleko k tomu z čeho může s pomyslným přišlápnutím na plyn, vzniknout nová forma fašismu. Pokud jsme pro všechny Turky, Macinky, Trumpy, Orbány, Musky a Mileie ekoteroristy, antifa-teroristy, liberály, nebezpečnými progresivisty, máme co dělat s vytvářením vnitřního nepřítele, což je mimochodem jedna z historických podstat fašismu. Buďte ve střehu, analizujte, diskutujte s ostatními, vysvětlujte a rozbíjete jejich lži a polopravdy, všude, kde to jen jde! Ještě není tak pozdě a pořád věřím, že dnešní společnost má stále dost brzd na to, abysme neskončili tak, jako naši předci před sto lety, kdy sílil fašismus napříč celou Evropou.

Rozhovor - Bim Skala Bim

Bim Skala Bim patří společně s Toasters k nejstarším americkým ska kapelám, dohromady se dali už v roce 1983, kdy vydali svůj první singl "Bangin", o tři roky později následovalo první self-titled album, které letos slaví 40 let od svého vydání. Rodištěm kapely je Boston, jedno z hudebně nejbohatších měst Spojených států s výčtem takových kapel jako jsou Mighty Mighty Bosstones, Big D & The Kids Table, Dropkick Murphys, Slapshot, SSD, Blood for Blood a mnoho dalších. Kapela stála u zrodu třetí vlny ska a zažila její boom v 90. letech, kdy také vydala nejvíce desek - celkem sedm. O tom jaká byla americká scéna v 90. letech, proč se ke konci desetiletí tak rychle vyčerpala, proč i samotní Bim Skala Bim na pár let zmizeli ze scény o její současnosti, generační obměně ale i o proměně současných Spojených států pod vedením Donalda Trumpa, jsem si povídal s frontmanem kapely Danem Vitalem.

Zdar Dane, začneme rovnou s poslední novinkou kolem kapely. Nedávno jste vydali vaše druhé best of album "Best of Bim - volume 2 / 1990's" u Jum Up Records, za zmínku ještě stojí váš koncert ke 40. výročí, který by streamován na webu, přitom se všude na webu píše, že jste začali v roce 1983, takže jak to je s tím vašim výročím?

Dokument jsme natočili téměř před třemi lety, ale chvíli to trvalo dotáhnout ho do konce. Vydali jsme ho tedy až k výročí naší první desky z roku 1986. Začali jsme sice už v roce 1983 a v tom samém roce jsme vydali i náš první singl "Bangin". Jim Arhelger, Jim Jones, John Cameron a Rick Barry se ke kapele přidali v roce 1985 a hrají v ní do dnes. I díky tomu se to trochu protáhlo. Na všech koncertech, které jsme odehráli v posledních několika letech, vždy vystupovalo pět až devět původních členů, kteří s námi začínali v polovině 80. let. Natočili jsme také celovečerní dokument o historii ska scény v Nové Anglii s názvem "The New England Ska Summit", který vyšel v roce 2021. Můžete se na něj podívat zdarma nebo se mrkněte na naši stránku na facebooku, dostanete tak dobrý přehled o naší prosperující ska scéně. K oslavě našich čtyřiceti let jsme také vydali 7" EP se třemi vzácnými cover verzemi u Jump Up Records. Stejně tak jsme u Jump Up Records vydali skladbu "Gimmie Some" k oslavě našich 40 let, která znamenala návrat Jackieho Starra, který s námi začal znovu nahrávat po více jak třiceti letech. Většina našich nahrávek, stejně tak jako tento song je k dispozici na našem bandcampu. Za zmínku také stojí, že na oslavu čtyřicátého výročí Bim Skala Bim sestavilo vydavatelství Stubborn Records, které vede King Django, kompilaci více jak padesáti kapel z celého světa, které nahrály covery Bim Skala Bim pod názvem "Bim Bam Boom" – vol. 1, 2, 3 jsou již venku a vol. 4 se chystá ještě letos.

Vy jste začínali v roce 1983, že? Takže po Toasters jste jedna z nejstarších amerických ska kapel, v té době byla třetí vlna teprve v začátcích. Jaká byla americká scéna v 80. letech v porovnání s explozí, která přišla v letech devadesátých? Ovlivňoval kapely v 80. letech stále víc britský 2tone, než později skapunk, který přišel v 90. letech?

Abych to uvedl na rovinu, nejsme první americká ska kapela a ani Toasters jí nebyly, ale jsme asi ta nejdéle působící, která má na každém koncertě pět až devět původních členů, navíc Toasters vznikli už v Anglii s Joem Jacksonem. Toasters v New Yorku vznikli asi měsíc po Bim Skala Bim v roce 1983. Hudebně jsme byli vždy ovlivněny mnoha styly, ale 2tone je rozhodně jedním z těch nejvlivnějších. Rádi mícháme různé žánry, reggae, ska, skapunk, rocksteady, calypso, rock nebo neworleans jazz.... a podle mě beztak první skapunk udělali The Clash!

Ještě bych zůstal u tématu 3. vlny v 90. letech. V té době bylo ska ve Státech na svém vrcholu ale s blížícím se koncem 90. let scéna najednou začala upadat a vše postupně utichlo, dokonce i Moon Ska Records skončilo někdy v roce 2000. Co se stalo, co způsobilo ten úpadek scény? Byli jste toho všeho součástí, takže, kdo by to měl vědět nejlépe?

Když se do toho vložili major labely, tak z toho vytěžily, co se dalo a to co nejrychleji, co to šlo. Udělaly z toho prostě karikaturu sebe sama. Přehnaně to nafoukly a kladly příliš důraz na tu trapnou a přihlouplou stránku "veselého" ska. Skutečná scéna je a byla mnohem rozmanitější. Bim si dali pauzu od roku 2002 na dalších sedm let, já sám jsem se přestěhoval na ostrov v Karibiku, kde žiji už 23 let. Někteří z nás měli už před touto pauzou děti, další zase během ní a to s tím taky hodně souviselo. Navíc Jim Arhelge a Jim Jones se přestěhovali na západní pobřeží, 3000 mil daleko a bylo těžké udržet kapelu pohromadě, dokud se kolem roku 2008 nevrátili zpět do Bostonu. 

Zažila americká scéna po úpadku 3. vlny v 90. letech, ještě podobné oživení, nebo se už nikdy nedostala na stejnou úroveň jako v devadesátkách? A co třeba Aggrolites, když se v roce 2003 objevili se svým "dirty reggae", inspirovali spoustu kapel a v podstatě vytvořili nový subžánr?

Aggrolites miluju. Souhlasím, že se zasloužili o návrat ranného reggae, tenhle žánr pomohli oživit. Každopádně na americké scéně je spousta ska kapel a jejich počet opět roste ale mraky lidí si toho ani nevšimlo a neví o tom, asi proto, že jde pořád o nezávislou scénu, kterou nepropaguje mainstream a nezajímá ani velká vydavatelství.

Britský 2tone byl celkem politický, ovlivněný prostředím a politickou náladou v Anglii koncem 70. let, vzestup National Front, nacifikace skinheads a konzervativní přístup thatcherismu, který ve jménu trhu oslaboval zavedené sociální jistoty... to vše se nějakým způsobem objevovalo v textech 2tone kapel. Ale co americká scéna, mohl bys jmenovat ska kapely, které v 80. a 90. letech také nějak reflektovaly okolní politické prostředí podobně jako 2tone, nebo byla třetí vlna spíš apolitická?

Máme pár songů, které by se daly označit za politické. Z těch dalších kapel bych asi zmínil Operation Ivy nebo Bop Harvey. V kapele často zpívám o tom lidem otevřít oči ohledně obrovské korupce, která je součástí systému a kterou ve výsledku platíme z našich daní. Ale konečně začínám mít pocit, že lidi postupně začínají vidět pravdu a nakonec se vzbouří proti všemu tomu plýtvání, lžím a šíření strachu, které většinu z nás už dlouhou dobu zotročuje a rozděluje.

Nemůžu ignorovat a nezeptat se na to, jak se v druhém Trumpově období, začali USA radikálně měnit. Americká společnost se zdá díky jeho vítěztví nejvíce rozdělená a polarizovaná, jako nikdy za posledních 100 let, díky Trumpově vítěztví ve volbách se teď všichni radikální konzervativci, pravičáci, krajní pravice a fašouni cítí "na koni" a tyto tendence se postupně přelévají i do Evropy. Co je podle tebe důvodem, že polovina americké společnosti (znovu) uvěřila tomuto narcistickému idiotovi s evidentně fašistickými tendencemi, kam zmizely hranice "normality" v politice (pokud tedy vůbec existovaly)? Nebo myslíš, že příliš mnoho "politické korektnosti" v desátých letech, určitou část společnosti přesvědčilo se přidat na stranu trumpismu? Co se podle tebe změnilo, že to lidé najednou dokážou akceptovat, nebo dokonce podporovat, protože například před 20 lety by bylo nemožné, aby někdo jako Trump mohl vyhrát volby?

Spousta zemí je dnes rozdělená víc, než kdy jindy, navíc rozdělit společnost bylo vždy nástrojem vládnoucí bohaté elity... ať jdou do hajzlu!!! Jejich čas se chýlí ke konci a lidi si začínají čím dál tím víc uvědomovat, že jsme lépe ovladatelní, když se hádáme mezi sebou, než, když chceme odkrýt skutečnou pravdu odhalující vládnoucí miliardáře a jejich zkorumpované loutky. Podle mě k této změně pomohl hodně i internet a rozmach nezávislého zpravodajství. Hodně lidí si začalo uvědomovat, že skoro všichni naši senátoři a kongresmani jsou zkorumpovaní a ovládáni obrovskými penězi na kampaně, které přijali s vědomím toho, že budou muset plnit požadavky těch, kdo jim je zaplatili. V Americe jsou totiž limity příspěvků na kampaň mnohem vyšší, než ve všech ostatních zemích, což vede k největší korupci a kompromitaci politiků, kteří jsou ve výsledku jen loutkami. Aby bylo jasno, rád bych dodal ještě jednu věc. Nejsem republikán ani demokrat, nepatřím ani k jedné z těch stran a zásadně odmítám systém dvou stran. Nemůžu se zbavit pocitu, že 98% naší vlády je zkorumpovaná. Podle mě není problém dokázat, že skoro všichni jsou zapletení do nějakých nekalých obchodů, přímých úplatků od lobbistů a obchodování s důvěrnými informacemi. Za to, co dělají by měli být souzeni a jít sedět. Ale aby se ten problém vyřešil je potřeba jít až k jeho podstatě a jít po miliardářích, kteří tahají za nitky a pro které je vždy přednější zisk, před životem a přírodou. Každopádně toto je ale celosvětový problém.

Nemáš dojem, že ska za posledních, řekněme 7-8 let jako žánr celkem stagnuje, nevychází moc nových desek ani nevzniká moc nových kapel, které by měli větší dopad - když tedy nepočítám The Interrupters - tak bych řekl, že to vypadá snad na nejhorší období pro tento žánr. Já vím, že popularita ska má svoje vzestupy a pády, ale období "nepopularity" snad ještě nikdy netrvalo tak dlouho. Nevím, jestli to platí i pro americkou scénu, ale co bys řekl, že je důvodem? Je to proto, že fanoušci stárnou spolu s kapelami a mladí to už prostě neposlouchají?

Americká ska scéna zažívá opět rozmach, kapel je víc, než kdy jindy! Zkoukněte náš dokument "The New England Ska Summit", který jsem zmiňoval na začátku. V Americe je v současnosti přes 900 kapel. Mezi ty nejznámější a koncertně nejaktivnější patří určitě The Slackers, Toasters, Aggrolites, Catbite, Big D & Kids Table, The Suicide Machines, Spring Healed Jack, Smoke & Mirrors Sound System a The Bandulus. S Bim Skala Bim si také nevedeme špatně, vyprodáváme sály o kapacitě 500 lidí. Všechno je to nezavislý underground bez zbytečnýho humbuku kolem a tlaku nenasitných major labelů. Opravdová ska scéna je postavena na tom, aby vydržela, pomalu ale jistě. Nemáme za potřebí a ani nechceme, aby byla muzika přehnaně promována a tlačena zájmy major labelů, tahle cesta je totiž hrozně pomíjivá. Mám taky nějaké postřehy ohledně ska scény v Anglii a Evropě, protože tam čas od času hrajeme. Loni jsme byli v Evropě a bylo to jako vždy super, viděl jsem několik opravdu dobrých kapel, které nám předskakovali. Letos se do Anglie vracíme na The Big One 15 festival pro Specialized Records a také na pár dalších koncertů. Mám na starosti distribuci Specialized Records pro americký trh, takže jsem se díky tomu před pár lety dostal k moderování festivalu a viděl jsem spoustu skvělých britských ska kapel, stejně tak jako ve Skotsku, kde je taky pár kapel, co stojí za pozornost. S frontmany několika britských kapel jsme dokonce kámoši, znám se s Nickem Welshem z King Hammond, Tony Devenishem z The Rebelation a Paulem Willo z The Skapones, občas si píšeme, zrovna minule o jejich frustraci ze současné britské scény. Poslední roky si všímají, že ska cover kapelám se daří víc, než regulerním kapelám s vlastní tvorbou a celkem je to frustruje. Tady máte odpověď na toto téma od Tonyho Devenishe, kterou mi poslal zrovna včera:

"Z evropského pohledu to vypadá, že ska je teď v UK celkem v útlumu. Ty vzestupy a pády jsou samozřejmě normální, každopádně koncerty se tu shánějí hůř a malé nezávislé kluby se všude spíš zavírají, navíc hodně klubů dává přednost cover kapelám před originálem s vlastní tvorbou a ubývá i promotérů a agentů. Taky si myslím, že existuje souvislost mezi tím, jak si vedou původní 2tone legendy a tím, jakým novým kapelám se daří vzbudit zájem o ska. I tak bych řekl, že se v rádiích po celém světě naše muzika hraje víc, než kdykoli předtím a i data o posluchačích vykazují celkem vzestupný trend. Čili publikum to stále má, jenom je rozptýlené po celém světě."

Tohle je perfektní odkaz na další otázku. Která věková kategorie nejčastěji chodí na vaše koncerty a která chodila v 80. a 90. letech? Řekl bys, že dnešní fanoušci ska jsou mnohem starší, než generace, která poslouchala ska v 90. nebo nultých letech?

Máme fanoušky všech věkových kategorií, ale hodně z nich jsou ty samí kámoši, kteří na nás chodili už v 80. a 90. letech. No a dnes na nás chodí i jejich děti a vnoučata. Je to dobrá generační směsice.

V desetiletích 21. století se začalo stávat poměrně běžné, že kapely hrají aktivně 10, 20, 30, 40 nebo i více let a stále jsou na scéně úspěšní. Ale když se podíváme, řekněme třeba do 70. nebo 80. let, spousta hardcore, punkových nebo ska kapel hrála jen pár let, přitom se staly pojmem ve svém žánru a pak se rozpadly. Jako příklad bych mohl jmenovat The Specials nebo Dead Kennedys, ani jedna z těch kapel nehrála přes deset let a přesto jsou to legendy. Jak je možné, že dnešní kapely existují tak dlouho? Což je vlastně i váš případ :-)

Tohle je hrozně těžká otázka. Možná je to i tím, že malých nezávislých klubů ubývá. Právě taková místa jsou nebo byla pro začínající kapely hrozně důležitá. Myslím kluby s kapacitou 50 až 150 lidí. Řekl bych, že je i čím dál méně míst, která jsou ochotná riskovat a pozvat neznámou začínající kapelu. Podle mě je opět potřeba, něco, čeho jsem si všímal při svých cestách po Evropě a co jsme vídali mnohem víc a to jsou mládežnická centra. Prostory, které umožňují mladým zkoušet a hlavně hrát koncerty. Taková místa jsou nesmírně důležitá pro budování komunity ale hlavně pomáhají mladým najít umělecké a hudební vlohy. Mraky středních škol rok co rok drasticky škrtají rozpočty na hudební výchovu a vystoupení žáků. To se musí prostě změnit. Hudba je mnohem důležitější, než si většina lidí vůbec uvědomuje, ve skutečnosti pomáhá dětem se lépe učit, rychleji a efektivněji a to všechny předměty, včetně tolik "oblíbené" matematiky.

V roce 2013 jste se po 11 letech pauzy vrátili na scénu. V té době jste vydali album "Chet's Last Call", byl to reunion nebo jenom pauza a čekali jste ještě vůbec, že začnente znovu hrát?

Dali jsem si pauzu jen na pár let, někteří z nás se museli začít věnovat dětem. Na turné jsme se vrátili už v roce 2009 ale novou desku "Chet's Last Call" jsme vydali až v roce 2013 a další "Sonic Tonic" až v roce 2021. Ta vyšla v Aglii u Specialized Records a v USA na vinylu a kazetě u chicagského Jump Up Records. My jsme se v podstatě nikdy nerozpadli, už sedmnáct let hrajeme 12 až 25 koncertů ročně a pořád nás to baví. Jsme rádi, že můžeme hrát tak dlouho a stále si to užíváme. 

Díky za tvůj čas a zajímavé otázky

ENGLISH

Greetings Dan, we will start with latest news around your band. Recently you have released your second best of album "Best of Bim - volume 2 / 1990's" on Jump Up Records, I also have to mention your 40th anniversary show which were live streaming on the web, but everywhere on the web is written that you started in 1983, so how is it with that anniversary?

The documentary was shot almost three years ago, It took a while to finish. So we just put it out on the anniversary of our first album in 1986. We did start in 1983 and put out our first single "Bangin" in 1983 as well. Jim Arhelger, Jim Jones, John Cameron and Rick Barry all joined Bim in 1985 and are still playing in the band. It was a bit spead out for this reason also. All the gigs we played over the past several years include between five and nine original players who started with us in the mid 80's. We also did a full length documentary about history of ska scene in New England call "The New England Ska Summit", it came out in 2021. Watch it free or check out our facebook page, it will give you a good idea of our thriving ska scene. We also put out 7" EP of three rare covers on Jump up Records to celebrate our 40 years. As well we put out a song "Gimmie Some" to celebrate 40 years and it marked the return of Jackie Starr recording with us again after more than 30 years. The song and most of our recordings are available on bandcamp. Also of note, to celebrate Bim's 40th, Stubborn Records run by King Django compiled more than 50 bands from all around the world doing covers of Bim Skala Bim songs called "Bim Bam Boom" - vol. 1, 2, 3 are out and vol. 4 should come out later this year.

You begun in 1983 right? So next to the Toasters you are one of the oldest American ska band, in that time 3rd Wave just started. How was American scene back in the 80's comparing with explotion which came in the 90's. Did british 2tone still have big influence, than later in the 90's when came skapunk?

We are not the first american ska band and neither is The Toasters, but we are the longest running still with five to nine original members at every show, also the Toasters started in the England with Joe Jackson. Toasters in New York started about one month after Bim in 1983. We have always had many influences musically, but 2tone is definitively one. We love to mix in several things, reggae, ska, skapunk, rocksteady, calypso, rock or New Orleans jazz, etc... and to me the first skapunk did The Clash! 

I would still stay by the theme of 3rd Wave in the 90's. In that time ska was big thing in the States, but with coming end of 90's scene suddenly died down and everything went quiet, even Moon Ska Records shut down in the 2000. What happened, what caused that decline of scene, you were part of all that, so you could know it the best?

When major labels got involved they kinda sucked it dry as fast as they could. They made it cartoonish. They over hyped it, pushed the poopy and silly side too much. The real scene is and was much more diverse than that. Bim took a break from 2002 to 2009 and I moved to an island in the Caribbean where i still live after 23 years. Some of us had children before and during this break. So that had much to do with it. Also Jim A and Jim Jones moved out west 3000 miles away and it became hard to keep it together till they returned to the Boston area around 2008 or so. 

Did the American ska scene experience a similar resurgence in the decades after the decline of 3rd Wave in the 90's or it never get on the similar level like in the 90's. And what about for example The Aggrolites when they appeared in 2003 with theirs "dirty reggae", they inspired lot of bands and created new subgenre? 

I love the Aggrolites. I do think they helped bring it back. There are heaps of ska bands throughout US scene and it's still growing. Many may not know this, I guess due to the fact that it's all independent and not pushed by the mainstream or major labels.

British 2tone was quite political, influenced by the enviroment and political mood in the England on the end of 70's, the rise of National Front, nazification of skinheads, conservative way of Thatcherism eroding established social protections in the name of the market.... all that appeared somehow in the lyrics of 2tone bands. But what about US scene, could you name ska bands which also could reflect in the 80's and 90's political enviroment around, like 2tone did or 3rd Wave was mainly apolitical?

We have several songs you could call political. Operation Ivy is another, also Bop Harvey. I sing a lot about trying to wake people up to the massive corruption we live with and pay for through taxes. I finally feel that the masses are really seeing the truth and will rise up against all the waste, lies and fear mongering that has enslaved most of us for a long long time.

I can't ignore and don't ask about how USA are radically changing under second term of Donald Trump. American society seems to be the most devided and polarized in last hundred years, thanks to the Trump winning in the election all radical conservatives, far-right and fascists feel to be strong right now and this tendentions are already spreading to Europe as well. What do you think is a reason that half of american society belived (again) to this narcistic idiot with obviously fascist authoritarian tendentions, where have the borders of "normality" (if ever existed) in the politics gone? Or would you say that maybe too much "political correctness" in the decade of 2010's did convince some people to join to the side of Trumpism? Becasue for example 20 years ago it would be impossible, someone like Trump could win the elections? What do you think has changed, that people can accept it or even support it?

Many countries are more divided now than ever. Division has always been a tool of the rich controllers... FUCK THEM!!! theirs time is very limited. People are waking up to it. They know we are easier to control and enslave if we fight among ourselves rather than demanding real truth from the billionaire controlers and theirs compromised puppets. I think the internet and the growth of independent news reporting, helped change this. I think people now realize, that most all of our senate and congress people are corrupt and are controled by the super packs and huge campaign money they excepted knowing they would have to do their bidding. In America the campaign contribution limits are way higher than all other countries so it makes for the most corruption and compromized political puppets. I will add one more thing just to be clear. I am not a republican or democrat, I am independent and I am against the two party system. I feel 98% of our government is corrupt. I think it can be proven that most all of them are involved in various underhanded dealings, outright bribes from lobbyists and insider trading. They should be indited, tried and put in jail for what they have doneGoing after the billionaire puppet masters that choose profit before life and nature is also very important to get to the root of the matter. This is a worldwide problem. 

Don't you have impression that in last, let's say 7-8 years ska is somehow stagnating, there is not too much new releases, new big bands - when I don't count The Interrupters - I would say it seems like a the worst time for this genre. I know that ska have been like on the waves with popularity, but period of "unpopularity" never lasted so long. I don't know if this is also valid for US scene, but what would you say, is a reason of that? It's a because fans are just getting older together with the bands, no young kids listening that....?

The US ska scene is booming again. More bands than ever! Check out our documentary called "The New England Ska Summit" which I mentioned at the beginning. There are over 900 ska bands in America. Some of the bigger ones that tour hardest are The Slackers, The Toasters, Aggrolites, Catbite, Big D, The Suicide Machines, Spring Healed Jack, Smoke & Mirrors Sound System and The Bandulus. Bim Skala Bim still does as well as we ever did really, still packing 500 capacity venues. It's all grass roots and not dependent on the hype or temporary push of major label bloodsuckers. Our true ska scene is built to last, slow and steady. We don't need or want the music to be overhyped by big money corporate interests. That's a fleeting thing. I do have some insights on the ska scene in England and Europe as well in that we still tour there some. We were in Europe last year and it was great. We also got to see several great bands open for us while we were there. We are going back to England this year to do The Big One 15 for Specialized as well as a few other shows. I am the American ambassador for Specialized Records so I was over to MC the festival a couple of years ago and saw loads of great British ska bands. Scotland also has some very impressive ska bands going strong right now. I am close friends with a few ska band leaders in England, Nick Welsh of King Hammond, Tony Devenish of The Rebelation, and Paul Willo of The Skapones. We occationally talk about theirs frustrations with the scene throughout England. They are seeing the ska cover bands doing better than the original ska bands and that's frustrating for them. Here is a quote from Tony Devenish about just that he sent me yesterday:

"From a European perspective, in the UK, it definitely feels like we're in a bit of a ska slump at the moment. However, this does happen from time to time. Shows are harder to come by here but then independent music venues are closing down all over the place and covers bands are preferred to originals by many venues. There are less promoters and bookers too. I also think there's a link between how well the original 2tone bands are doing and which up and coming new bands are reigniting people's interest in ska. What I would say though is that we are getting more global radio airplay than ever before and our data around listeners keeps trending upwards. So there is still an audience out there, they're just spread far and wide."

This is a perfect link to the next question. Which age group is mostly visiting your gigs and which one was going on your gigs back in the 80's and 90's? Would you say that today ska fans are much older than in the 90's or 2000's?

We have fans of all ages but many are the same friends that came to see us in the 80's and 90's too, also theirs children and grandchildren. I think it's a good mix.

In these decades of 21st century begun to be quite normal, that bands are actively playing 10, 20, 30, 40 or even more years and still are present on the scene with success. But when you look back to the - let's say 70' or 80's lots of hardcore, punk or ska bands were playing just few years, became big names in the genre and than splited up. Just like a example The Specials or Dead Kennedys, these bands didn't play over ten years. How is possible that today bands have been around that long time? Which is also your case :-)

This is a very hard question to answer. It may be due to less small venues and all ages venues. These kind of places are or were very helpful to bands just trying to get started. You know, venues that hold 50 to 150 people. The places willing to take a chance and book in an unknown band seems to be way less. I feel what is need is something I always saw more of when visiting Europe back in the days - youth centers! The kind that allow teens to rehearse and play live shows. These type places are super important to build strong community and help youth find artistic and musical direction. Many high schools have drastically cut the music and performance budgets year after year. This needs to be changed. Music is way more important than most people realize. It actually helps children be able to learn all subjects more easily, including math, faster and more effectively.

You have appear back on the scene in the year 2013 after 11 years of break, in that time you came with the album "Chet's Last Call". Was it reunion or just a break, did you expect to start playing again?

We would like to say we just took a break for a few years and some of us focused on raising children. We came back to touring in 2009, we just didn't get a new album out till "Chet's Last Call" in 2013, then we put out "Sonic Tonic" in 2021 . It came out in the England on Specialized Records and on vinyl and cassette on Jump Up Records in the USA. We never broke up. We have been back playing 12 to 25 shows a year for the past 17 years now. It has been really fun. We are very blessed to be able to play shows this long and still really have a blast doing it. 

Thanks for your time, interesting questions.