Kapela vznikla v Paříži v roce 1983 a za šest let své existence se stala ikonou tamní punkové scény 80. let. Dodnes patří ke kultovním francouzským kapelám. Co bylo na Berurier Noir zajímavé je to, že místo bubeníka používali automat na vytváření beatů, solovou kytaru + zpěv a tak se v podstatě jednalo o dvoučlennou kapelu, která i s tímto naprostým minimem dokázala produkovat naprosto energickou a přímočarou muziku. Nicméně jejich vystoupení často doprovázela cirkusově stylizovaná show v podobě žoglérů, fireshow, klaunů apod., takže na podiu měli častokrát víc lidí, než většina punkových kapel. Postupem času jejich popularita stále rostla, až se dostali i do velkých koncertních hal a párkrát se objevili i v televizi. Berurier Noir sice nepatřili přímo k anarcho-punkové scéně ale byli anarchysmem do velké míry ovlivnění o čemž svědčí např. jejich songy Makhnovtchina nebo Descendons Dans la Rue. Kapela se rozpadla v roce 1989, v roce 2003 se na pár let opět vrátili na podia a začali vydávat nové desky ale už v roce 2006 se definitivně rozpadají. Jelikož Berurier Noir jsou opravdovou legendou francouzské scény a zasluhovali by si podrobnější popis, odkážu vás na jeden starší článek.
diskografie
Legenda francouzského oi! a jak já s oblibou říkám "francouzští 4-Skins". Kapela se dala dohoromady v roce 1981 v Orleans. V 80. letech patřili společně s Tolbiac's Toads, R.A.S, Warrior Kids a Camera Silens, k předním oi! kapelám ve Francii. Podle mě jejich nejlepší album je druhá deska Dernier Combat z roku 1985, kde najdete jedny z jejich nejznámějších hitů jako jsou Les Années D'Acier, Sonia, Reves de Liberte nebo Dernier Combat. Pro mě je tahle kapela synonymem toho co si představím, když se řekne oi!, hrubý a neobroušený punk ulice, jak se sluší a patří. V roce 1987 se kapela rozpadá, skoro 30 let o nich nebylo slyšet až v roce 2014 se vrací na podia a o dva roky později vydávají u Contra Records mini-album D'Une Meme Voix.
diskografie
Z Bordeaux pochází další oi! legenda - Camera Silens. Vznikli v roce 1981 a stihli vydat dvě alba. První deska Réalité byl klasický streetpunk ovlivněný britskou školou, kdežto na druhém album Rien Qu'en Trainant se pustili do vod reggae a soulu, podobně jako např. jejich kolegové Nuclear Device. A i tato deska, přesto, že hudebně byla úplně jinde, jen potvrdila jejich hudební nadání. Kapela se rozpadla v roce 1988 a dodnes patří k základnímu pilíři francouzského punku.
diskografie
Pomalu se dostáváme do 90. let. Heyoka se dali dohromady v roce 1991 v Dijonu. Postupně se stali důležitou kapelou tamní anarcho-punkové scény, zajímavostí je, že kromě ženského zpěvu občas zpívali i německy, což je jazyk, který většina francouzů díky historickým souvislostem nemůže vystát. Hudebně jde o hodně řízný, agresivní ale přesto melodický punk. Kapela se rozpadla v roce 1997, v roce 2010 se vrací opět na podia a vydávají best of album Piqures de Rappel. O dva roky později vydávají výbornou desku Etat des Lieux a v roce 2014 přichází definitivní rozpad.
diskografie
Molodoi, jsou sice už dávno historií ale mezi francouzskými kapelami byste je určitě neměli přehlédnout. Kapelu dal dohromady v roce 1990 Francois Guillemont zpěvák legendárních Bérurier Noir, společně s kytaristou franko-kanadských Banlieue Rouge. Název kapely byl inspirován, podobně jako u mnoha streetpunkových kapel Mechanickým pomerančem. Na rozdíl od Bérurier Noir, Molodoi vycházeli více z oi! a streetpunku, nicméně ani oni se nebránili do své hudby přidávat prvky reggae, dubu, ska a občas to doplnit saxofonem. Kapela fungovala do roku 1996 a za tu stihli vydat celkem pět studiových alb. V roce 1999 vyšla na značce Last Call bestofka Rebelle Anonyme, která mapuje celou šestiletou kariéru kapely a kterou já osobně doporučuji všem, kdo by se chtěli s jejich tvorbou seznámit.
Asi nejznámější redskins z Francie a zároveň legenda místní RASH scény. Kapela vznikla v Paříži v roce 1996 a postupně si dobyla svoje místo i na evropské scéně. Některými lidmi nenáviděná - prý pro jejich "dogmatičnost", některými naopak milovaná. Jisté je jen jedno, hudebně jde o naprosto špičkovou kapelu. Ve své muzice kombinují oi! s občasnými prvky ska a politickými texty vycházejícími z jejich anarchystických pozic. Jejich bubeník Julien Terzic patřil v 80. letech k Red Warriors, k jedné z prvních organizovaných antifašistických skupin ve Francii, která se snažila vyčistit Paříž od nácků. K vidění byl i ve známém dokumentu Antifa-Chasseurs de Skins. O tom, že členové Brigady Flores Magon svými ideály žijí a nekončí jen u prázdných proklamací během koncertů, vypovídá např. jejich zapojení v syndikalistických odborech C.N.T, které hrály důležitou roli ve španělské občanské válce. V roce 2010 se na pár let rozpadli aby se o tři roky později mohli opět vrátit na podia a koncertovat dál. Zatím poslední album Tout pour Tous vydali v roce 2007.
dsikografie
Asi kontroverznější název pro redskin kapelu nelze vymyslet. I když s naší historickou zkušeností s jejich názory úplně nesouhlasím, jejich anti-stalinských pozic jsem si vědom. I přesto je po hudební stránce dokážu brát, jako jednu z nejkvalitnějších kapel tamní scény. Bolchoi! působili v letech 2000 - 2004 v Toulouse a zanechali za sebou jenom jedno self-titled album a EP Gueules Cassées z roku 2002. Hudebně jde o hodně přísný a úderný oi! místy podbarvený reggae a ska prvky se saxofonem, kde se pro radost všech feministek :-D střídá jak ženský, tak i mužský zpěv. Doporučuji poslechnout songy jako např. Gueules Cassés, Violence Rouge et Coleré Noire nebo Saoul de Toi, které mluví za vše.
diskografie
O tom, že duch 80tkového oi! ještě nezmizel a je stále velkou inspirací pro mnoho dnešních kapel, svědčí právě RIXE. Tříčlenná kapela z Paříže, která je bočním projektem muzikantů z dnes už zavedených kapel Maraboots, HardXtimes a Lion's Law, čili špičky pařížské SHARP scény. Debutovali v roce 2015 epéčkem Coups et Blessures, kde poprvé předvedli svůj hrubý, nabustrovaný, špinavý oi! v duchu kapel jako např. Combat 84, 4-Skins, Blitz nebo Nabat. Určitě se poohlédněte po LP RIXE - Collection, kde najdete všechny jejich dosud vydané singly.
diskografie
Tuto kapelu jsem objevil někdy před třemi roky a totálně mě posadila na prdel a naprosto upřímně tvrdím, že je to jedna z nejlepších streetpunkových kapel ve Francii, co jsem zatím měl možnost slyšet. Syndrome 81 pochází z Brestu, kde jsou spřízněni z post-punkovými Litovsk, debutovali v roce 2013 self-titled singlem Syndrome 81. Hudebně jde o hodně úderný, našláplý a místy až post-punkově temný streetpunk, ve kterém se přesto nezapře inspirace školou 80. let. Jelikož od svého vzniku vydali hromadu singlů a splitek, doporučuji se podívat po kompilačce singlů Béton Nostalgie, která vyšla v roce 2017. Protože tahle kapela je opravdu skvost odkážu vás na podrobnější článek, který najdete v sekci profil.
diskografie
Další kapelka z Brestu jsou post-punkový Litovsk. Jak už jsem zmiňoval kapela je spřízněná s jejich kolegy Syndrome 81, se kterými v roce 2015 vydali společné splitko. Na kontě mají zatím dvě plnohodnotné desky, self-titled album z roku 2016 a druhou desku Dispossessed, kterou vydali koncem roku 2018. Podobně jako Syndrome 81 i Litovsk mě naprosto "rozsekali", především jejich první album. Je to jedna z mála kapel, která zpívá i anglicky, což se ve Francii moc často nevidí. Hrají temnější post-punk uhánějící ve středním tempu s výbornou basou a kytarovýma linkama, místy připomínající Joy Division. Rozhodně kapela po které byste se měli poohlédnout!
diskografie
Z městečka Montceau les Mines poblíž Lyonu pochází další RASH skinheadi - kapela Hors Controle. Dohromady se dali v roce 2000 a společně s Brigadou Flores Magon patří k jedněm z nejdéle působících levicových oi! kapel ve Francii. Mastí rychlý a hrubě nabustrovaný oi! s anarchysmem ovlivněnými texty zaměřenými na témata jako svoboda, odpor pracujících, třídní hrdost ale i na ty čistě subkulturní, týkající se skinheads. Za těch skoro dvacet let vydali slušných šest alb, z kterých bych doporučil desky L'Union Fait la Force z roku 2013 a Enfants du Chabron, kterou vydali v roce 2008. Zatím poslední věc, mini-album Vauriens se objevilo v roce 2016.
diskografie
Další z těch kapel, které si zamilujete hned při prvním poslechu, stejně tak jako já. Jelikož pro folkpunk mám opravdu slabost, tak si mě získali téměř okamžitě. Kapela pochází z města Fougéres v Bretani. Sami svůj styl nazývají chanson punk, i když všichni "nefrancouzi" dobře víme, že jde o poctivý a vytříbený folkpunk, kde nechybí akordeon, akustická kytara, místy i banjo, to vše ve spojení s nabustrovanou kytarou a bicími, které tomu dodávají tu správnou punkovou výbušnost. Debutovali v roce 2008 deskou Histoires de Trottoirs a za tu dobu vydali celkem šest alb, z kterých bych vypíchl desku Le Genre Humain z roku 2011. Zatím poslední počin On Attend vyšel v roce 2017 na zančce Mass Productions. Pokud vás baví kapely typu The Mahones, Flogging Molly, The Rumjacks a celticpunk obecně, Les Clébards si určitě zamilujete!
diskografie
Je zajímavé, že většina politicky "extrémních" kapel (ať už nalevo nebo napravo) produkuje hodně kvalitní muziku a platí to i o Brixton Cats - dalších RASH skins, tentokrát z Paříže. Brixton Cats se dali dohromady v roce 2003 a částěčně jsou propojeni s Brigadou Flores Magon. Je to další z kapel s ženským zpěvem, který doplňuje ostrý a hodně řízný streetpunk, doplněný texty o sionistickém útlaku v Palestině, pokrytectví církve, dělnické třídě, fízlech, jakožto sluzích systému, poctě partizánům z F.T.P a vzpomínce na Carla Guilianiho, který byl zastřelen těžkooděnci v roce 2001, při protestech proti zasedání summitu G8 v Ženevě. To vše zabaleno do úderného streetpunkové podání, dělá z Brixton Cats jednu z nejzajímavějších francouzských kapel. Kromě dvou alb, z nichž poslední Quartier Maudit vyšlo v roce 2015, mají na kontě i split EP s dnes už nefungující katalánskou legendou Opcio-K95.
diskografie
Z Béziers na jižním pobřeží pochází kapela Kroska. I když by název mohl být trochu zavádějící, nejde tak úplně o ska. Kapela vznikla v roce 2005 a dlouhých šest let nic nevydali, až v roce 2011 se objevilo demo Punk Ska Meme Combat. Po hudební stránce je považuji, za jednu z nejzajímavějších kapel na francouzské scéně. Ve své muzice kombinují melodický rychlejší oi! se ska. Jasně určitě si řeknete, že takových kapel je přece mraky ale Kroska nejsou skinheadskou kapelou, která občas zahraje i ska. Kroska propojují oi! se ska takovým způsobem, že vám příjde, jako kdyby druhá doba byla součástí streetpunku odjaživa a jako kdyby punková kytara do ska patřila zcela přirozeně. I přesto, že zpívají francouzsky, z názvů některých songů (Guerrier Trojan, Working Class, Trisomie 88) bych usuzoval, že nebudou mít daleko k SHARP. Zatím vydali dvě desky L'Appel de la Oi! z roku 2012 a Guerrier Trojan, která spatřila světlo světa v roce 2016.
diskografie
Tak tuto kapelu asi ne třeba nějak podrobně představovat. Mladá krev z Paříže, která se objevila na scéně v roce 2009 a za poměrně krátkou dobu prorazila i do zbytku Evropy. Sice jejich nejaktivnější roky 2010 - 2014 jsou dávno pryč ale právě na základech této kapely vznikli Lion's Law, kteří patří v současné době k jedné z ikon nové vlny francouzského oi! Maraboots podobně jako např. RIXE vycházeli ze staré školy melodického 80tkového oi! doplněného saxofonem... prostě v jednoduchosti je síla a přesně tak by se dala charakterizovat jejich muzika. I přesto, že kapela už pár let nefunguje, minulý rok vyšlo u labelu UVPR reedice jejich mini-alba Dans la Nuit (původně z roku 2013), rozšířená o singly z jednotlivých EPček.
diskografie
Dnes už dávno nefungující redskin band z Bordeaux, hrající hodně úderný oi! ve stylu italských Erode. Zajímavostí bylo, že vystupovali s dvěma zpěváky, bohužel vlajky SSSR nebyli na jejich koncertech něčím neobvyklým, stejně tak jako všude na jihu Evropy. Nicméně bych byl opatrný s přirovnáváním ke kapelám typu Nucleo Terco, Kominterna 43 nebo Cor Fort. I přes jejich politické smýšlení za jejich nejlepší věc považuji antihippie song 1 Hippy = 1 Triplex, odkazující na výprask kovovým triplex páskem :-D Kromě účasti na kompilačce Appel Aux Luttes z roku 2009 a desky Bordeaux Saigne, která vyšla ve spolupráci labelů Conehead Records a Solitude Urbaine v roce 2008, po sobě víc nezanechali. Dnes je nahradila podobně znějící kapela, také z Bordeaux - Retrograd. Ty mají na kontě zatím jen EP Benuinguts, které vyšlo v roce 2016 a kromě domácích koncertů i vystoupení na festivalu Ultrash v Německu.
diskografie
Žádné komentáře:
Okomentovat