1.část
V dnešní době internetu, je každý papírový fanzin pomalu vzácností a ve své podstatě i skvostem. Na druhou stranu např. hardcore scéna za poslední roky přinesla spoustu nových plátků a znovu navrátila ducha starých punkových tiskovin, které byly kdysi jediným informačním zdrojem. Bohužel co se týká oi! a domácích skinzinů, minulý rok vyšlo poslední číslo Skinread fanzinu, za kterým stál jeho vydavatel Slut. Skinread byl hodně osobitým a originálním plátkem (viz. recenze na poslední číslo zde), ostatně stejně tak jako většina fanzinů, které píše jeden člověk. Navíc Slut je velký svéráz, individualista a tak trochu provokatér a tak ne každý měl pro Skinread pochopení (možná si někteří vzpomenete na výměnu názorů v Move Your Ass). A právě kombinace všech těchto faktorů dělala tento časák tím čim byl a tak jsem si řekl, že by nebylo na škodu, vyzpovídat samotného Sluta a udělat tak pomyslnou tečku za jeho 18 let trvající prací.
V dnešní době internetu, je každý papírový fanzin pomalu vzácností a ve své podstatě i skvostem. Na druhou stranu např. hardcore scéna za poslední roky přinesla spoustu nových plátků a znovu navrátila ducha starých punkových tiskovin, které byly kdysi jediným informačním zdrojem. Bohužel co se týká oi! a domácích skinzinů, minulý rok vyšlo poslední číslo Skinread fanzinu, za kterým stál jeho vydavatel Slut. Skinread byl hodně osobitým a originálním plátkem (viz. recenze na poslední číslo zde), ostatně stejně tak jako většina fanzinů, které píše jeden člověk. Navíc Slut je velký svéráz, individualista a tak trochu provokatér a tak ne každý měl pro Skinread pochopení (možná si někteří vzpomenete na výměnu názorů v Move Your Ass). A právě kombinace všech těchto faktorů dělala tento časák tím čim byl a tak jsem si řekl, že by nebylo na škodu, vyzpovídat samotného Sluta a udělat tak pomyslnou tečku za jeho 18 let trvající prací.
Zdar Slute, tak na začátek mohl bys se představit, jak dlouho si na Skinreadu dělal, co tě vedlo k tomu začít psát zine a také jak a kdy ses dostal ke skinheads?
Ahoi! Marku. Je mi skoro 40, skinheadem jsem od půli 90. let. Začínal jsem jako reakce na cikánské nešvary v našem špinavém městě, tudíž nemám (jako asi většina Tvých čtenářů) kořeny ryze apolitické a řekněme bez etnických pohnutek. Porevoluční klima bylo divoké a u nás převážně cikáni si to vysvětlovali po svém. Ad absurdum jim dnes děkuji za to, že jsem vůbec skinhead. Stejně jako náckům děkuji za to, že nejsem jedním z nich. Paradoxně mě totiž ze spárů zla vytrhla jejich vlastní nadutost, omezenost, rozpory, předsudky, hloupost, agresivita a neznalost. Nikdy jsem se necítil být rasistou. Od jakživa jsem poslouchal streetpunk či skinheadské japonské kapely nebo např. The Templars a nikdy jsem slepě neinklinoval k "ismům", nýbrž jsem je vždy podroboval studiím a subjektivním rozborům. Nic není jen černé či bílé. Na každém systému (když už holt v nějakém lidé musí žít, neboť anarchii či duchovnu se ještě nenaučili) je něco dobrého a přenositelného. A jelikož jsem nebyl nijak obzvlášť přesvědčeným "hammer skinem", tak začaly problémy. Tenkrát se to tu hodně rvalo: kališníci vs. náckové. Bohužel náglové napadali i normální lidi pod záminkou čehokoliv. No a já se svým intelektem prostě nezapadal do jejich nemorální kladivovité šablony a začal tak boj. Můj pohár přetekl. A abych ten boj ustál, hledal jsem podporu a přátele. Dostal se mi do rukou zin Bulldog, pak další jako Spartacus a Anti-hero a k tomu i apolitická oi! muzika společně poté s výběrem redskins a SHARP kapel (Class Pride World Wide) a byl jsem doslova učarován. Omámen svobodou, jednotou, volnou myslí. Také improvizací a motivací. Chtěl jsem být součástí této ohromné rodiny. Věřil jsem, že tam nalevo je skutečná opozice proti pouličnímu nešvaru, kterým mnozí (ne všichni) neonáglové skutečně byli. Psal se rok 1999/2000. No, a to hledání věrných se mi na dlouhých 19/20 let splnilo. Po tehdejších cikánech i nácíčcích se slehla zem. Nepřítel ale zůstal v hlavě napořád zapsaný. Stejně jako ostražitost a připravenost s dávkou mírné arogance a despektu k blbosti všeho druhu. Dnes už se ale na nikoho periodicky nezlobím. Jsem dál a výš. Dnes jsem jim spíše vděčný, že nejsem žádná přiteplená moderní bábovka. Dnes si dokážu promluvit v klidu s každým. A těch pár nácků, co tu přesto zbyli, to už jsou hodní strejdové, kteří mě po těch letech spíše honosí a vzývají, protože na rozdíl od nich já jsem skinhead pořád, svůj styl jsem neztratil a svoji pravdu razím pořád Proti Všem! I když dnes už vlastně nikoho nezajímá. Bo mají přece FB! :-). SkinRead jsem pak psal hlavně proto, aby se lidé z ČR dozvěděli o světě. Neboť i ta apolitická či oi! scéna začínala být zkostnatělá a duchem omezená. Lidé začali opakovat nesmysly, dogma a klišé. Stejně, jako to dělávali ti náglové. A já se nechtěl točit ve stereotypu. A tak jsem rozčeřil vody a nutil lidi k zamyšlením. Nikomu jsem nic necpal. Pouze jsem do každého čísla narval to, k čemu by se běžně z mnohých důvodů nedostali. Dělal jsem to pro lidi rád. Jsem filantrop :-). Prvotním cílem bylo obklopit se stejně smýšlejícími lidmi a bojovat perem i mečem (když to bude zapotřebí) proti rasismu a nazi(onalismu). Poté, co nepřítel z ulic dávno vymizel, už nemá cenu pokračovat dál.
Minulý rok vyšlo definitivně poslední číslo Skinreadu, podle mě to bylo zárověň i to nejlepší, kde bylo vidět, že si v něm nechl i kus sebe. Proč jsi se po tolika letech rozhodl se Skinreadem skončit?
Nejlepší bylo asi číslo 10. To byla taková kniha, která mě stála pěknou zámořskou dovolenou pro celou rodinu s all inclusive. To číslo bylo TOP! Byla to moje oběť na oltář - omezení vztahu, rodiny, spaní. Recenze jsem psával např. od 3 ráno do 5 a pak jsem jel na šichtu do fabriky. A takhle třeba rok v kuse. Bez osobního volna, výletů. Číslo 11 a 12 (to poslední) bylo již tištěno v zahraničí přes výborného kamaráda Picka z Real Enemy a kvalita byla taktéž vynikající. Tato 3 čísla beru jako svůj mezník a triumf zároveň. Ještě si vzpomenu na číslo 6 (s podtitulem 666), které bylo tištěno v černo-rudém přebalu a RASH tematického schématu na obálce. Paradoxem je, že mi to nabídl dnes ještě aktivní nazi skinhead. Já nevěděl, že mu ta tiskárna patří, ale když jsem tam přišel, sám mi nabídl skvělou cenu a tento bonus k tomu se slovy "já to pro vás udělám, i když jste tak trochu RED". Když jsem tam šel na konzultaci ohledně tisku oblečen do bombera s plackama redskins, tak jsem měl v každé kapse nějakou zbraň, bo jsem se bál, že mě vlákal do léčky, haha. Bydlím (bydlíval jsem) totiž v zóně 100% naziskins. Ale oni nejsou Antifa, takže takto neférově nejednají (haha - vtip) a nakonec jsem odcházel s megataškou plnou antirasistické propagandy s dvoubarevným tiskem par exellance. Vždy jsem vše dělal naplno. Mám to v povaze. A nakonec jsem se rozhodl skončit, neboť už nebylo koho provokovat. Zmizeli ti, co souhlasili a zároveň i ti, kterým bylo stále co vysvětlovat. A já se rozhodl mít už vnitřní klid. Daleko více mě už pár let naplňuje příroda, meditace, pokojné pivko s přáteli. Navíc mám čím dál víc raději samotu a lidi nevyhledávám, protože jimi jsem obklopen v práci. Mám svoji zahrádku, svůj dům (na který jsem si nevydělal prodejem zinu, haha) a svůj klid a zdraví. Zbytek mě už opravdu nezajímá... Nechci řešit voloviny, tahanice, třenice, nesmysly. Pravá versus levá, patrioti versus AFA. Já se ve zlém rozešel s NS kvůli tomu všemu a po letech jsem zjistil, že je to všude. Dokonce i v punku! Poslední kapkou bylo, když se SHARP a REDS začali chovat daleko více fašisticky, než samotní pomyslní fašisti, kteří už jsou vlastně dnes jen dinosauří menšinou a strašákem pro politické demokratické a liberální loosery. Ta nenávist, zloba, předsudky a rasismus a hloupost všech možných barev je všude. Takže jsem ztratil iluze. Jediné, v co věřím, je vůle, síla v sebe sama (takže v subjektivní pocit, co by slovo SKINHEAD mělo vyjadřovat). A k tomu v dobro. Ve zlaté pravidlo etiky (kdyžtak si najděte na netu). Věřím v karmu, v dharmu, v Buddhovo učení (ano, stále i v jeho svastiku) a v pravdu Mistra Jana. A jak řekl, tuším, ex-zpěvák Buldoku: "Jako součást něčeho nemůžeš být nikdy dokonale šťastný a svobodný. Nemůžeš být nikdy sám sebou". Necituji, jen parafrázuji ;-)
Přibliž nám trochu co všechno obnáší vydávání fanzinu, přece jenom v dnešní digitální éře už moc lidí nemá představu o tom, co všechno se za tím skrývá a kolik času to zabere. V jakém nákladu si vydával jednotlivá čísla, jak si řešil distribuci, kolik peněz si utopil v tisku, podle čeho si vybíral kapely na rozhovory nebo desky na recenze apod.?
I název SkinRead znamenal víc, než jen spojení dvou slov. Read se totiž v past participu (čase minulém) čte jako RED. Zároveň se ale za věděním a znalostí skrývá moudrost a k naplnění tohoto je potřeba číst, tj. READ. Rád lidem rozšiřuju obzory a bořím jejich dogmata a částečně i iluze. Vydávání fanzinu je řeholí. Kámoš by asi i řekl, že je to házení perel sviním. Je to taková práce na částečný úvazek. Začínal jsem v nákladu 200 - 250 ks a u toho jsem i zůstal. Nejdříve jsem to distribuoval přes street obchody, což ale mělo nevýhodu, že jsi jim musel z každého čísla dávat provizi. Navíc se obchodníkům pořád něco nelíbilo (přílišná politizace, nekorektní výběry kapel a podobné nesmysly). Takže jsem se na to vykašlal a po vydání každého čísla se těšil na to, až svolám lidi ve spřízněných městech, dáme si pořádně do řepy, rozprodám jim osobně několik desítek kusů a druhý den hurá domů s prima zážitky. Jelikož tu žádné lokální skinheady nemám (vyjma pár přeživších náglů – těch dnes hodně umírněných hodných pánů), tak jsem jezdil křížem krážem do Hradce Králové, severních Čech, Pardubic, Brna, Prahy, Havlíčkova Brodu, Liberce, Plzně, Ostravy, Budějovic, Náchoda... Největším zabijákem zinů je totiž Česká pošta! Ceny dopravy jsou nemorální, proto jsem se vždy sebral a vyrazil na divoký víkend. Tím, že platí "jiný kraj jiný mrav", jsem se dostával do kontaktu s lidmi různých názorů a povah. A to tvořilo SkinRead tak osobitý a nefádní. Každý mě něčím pozitivně ovlivnil. Někdo byl RASH, někdo RED, někdo SHARP, někdo vyléčený nácek, někdo HC kid, někdo kališník, někdo rasta, někdo nepolitický oi!ař a někdo jen herbert. A pro tu celou škálu lidí jsem to vždycky dělal. Vzpomínám si na příhodu, jak Peťa Hebek z Proi!ektu na nějakém post-kališnickém srazu, kde bylo více méně několik desítek pravicových (nacionalistických) individuí, vyzval všechny, ať si SkinRead kupují. Do té doby jsem jen seděl a pozoroval. A on přišel ke stolu, bouchl do něj a povídá: "tak hele bando, tady Slut udělal parádní zin, dal do toho kupu peněz, věnoval tomu spoustu času a sil, tak si ho vole koukejte kupovat!" No a prodalo se rázem asi 30 kusů. Jediný shop, se kterým jsem nepřerušil nikdy spolupráci, je Hardset, za což klukům děkuji! Ono je to vůbec takové paradoxní, ale nás řekněme apolitiků či nerasistických skins bylo kolem roku 1998 fakt jen pár (desítek). Takže nás pak nedokázaly rozdělit prkotiny alá politické zaměření. Dnes mnozí Operaci Artaban nenávidí. Já je mám více než rád! Společně s Jednotou Kolín a Arogants jsou nejlepšími klenoty zdejších luhů a hájů!!! Dnes se to vůbec jebe každý s každým a já už u toho být nechci. Chtěl bych tímto poděkovat všem distributorům, kteří za mě vždy odvedli tu "propagandistickou" práci. A všem, kdož si to moje vymazlené "děťátko" kupovali! Bez vás by to nešlo!!! Tisk v začátcích sežral 2 - 3 průměrné měsíční výplaty. Pak už to bylo o něco méně. Asi jsem začal brát více peněz, haha. S kapelami pro rozhovory to je takto: buď mě kapela prostě dostala na první poslech svými kvalitami a já ji musel mít v mozaice. To je například případ Oxymoron, Erode, Brigada Flores Magon, Banda Bassotti, Generation 69 atd. A nebo prostě byla něčím zajímavá. Ať už národností, složením, vyznáním, politickým přesvědčením. Nikdy bych neudělal rozhovor s tou kapelou, která je třeba jenom populární. Pokud se mi nelíbí její hudba nebo názory, tak na ni prostě kašlu. Proto bys u mě nenašel nějaké vyloženě čisté reggae, ska, mainstreamový oi!, sladký punk a nebo vykřičený tuctový HC. CD, EP a LP jsem si na recenze zprvu kupoval sám. Po prvních číslech začaly ale firmy nebo i jednotlivé kapely samy věci zasílat. Když jsem pak přišel na jakýkoliv koncert (se vstupem povětšinou grátis, bo jsem "od tisku"), dostal jsem present (placky, triko) a něco k recenzi. Tím jsem kolikrát zpět financoval tisk nového čísla. Prachy jsem tak koloritně vracel zpátky do scény. Všechna čísla se vždy prodala. Nikdy mi nic nezůstalo viset. Lidé toužili po dotiscích, ale to už by pozbylo autentičnosti, takže jsem na to nikdy nekývl. Za úplně nejlepší úlet považuji od čísla 10 zahraniční zájem o SkinRead ze strany RAC/WP skinheadů. Byl jsem několikrát poprosen o rozhovor a o napsání reportů o všech možných scénách. Neměl jsem nic proti této spolupráci. Dostal jsem v jejich recenzích dost vysoké skóre a se vzájemnými díky jsme se rozešli v dobrém :-D To mě jen trošku utvrdilo v tom, že dnešní "pravicová" scéna je daleko tolerantnější, než ta samozvaná "libertinská".
Jak se jako ex-vydavatel tištěného fanzinu díváš na webziny? Pravdou je, že práce na online-zinu nestojí tolik peněz, nezabere tolik energie a publikování je daleko kontinuálnější. Myslíš, že mají v dnešní době větší potenciál, než papírový zine? Nebo jako tradicionál nikdy nedáš dopustit na papír a věříš, že se stále najdou jedinci, kteří budou dávat přednost tištěnému zinu?
Papírová forma je moje srdcová záležitost. Já nemám rád moderní dobu. Nesnáším PC a obejdu se bez internetu. Nová generace je banda srágorů a já nechci být jako oni. Kdykoliv vidím papírový zin, tak si ho koupím. Mám rád vůni tisku. Můžeš si ho vzít na výlet, na zahradu, na lehátko k pívečku. Nekazí Ti to oči a můžeš v tom listovat neustále dokola a vždy tam najdeš něco nového. Po letech si takhle pročítám staré ziny (zleva doprava – myslím tím teď politicky a zaměřením a ne směrem listování, haha) a vždy mě tam něco nového stejně překvapí. Mám rád knihy, ziny, originální CD, kazety, desky všech velikostí a skinheadské oblečení, vlajky, placky, boty. Je to takový fetiš ;-). Přírodní kozy budou vždy šťavnatější, než ten silikonový brak! Já neshazuji práci lidí, co se s netovými periodiky sžili. Například Bob z Boots & Braces tomu zasvěcuje celý svůj (svobodný) život a je neuvěřitelné, jak propracované rozhovory tvoří. Nebo i "nadčlověk" Picko, který stíhá výlety po světě, rodinu, sport, práci, svého času i studium VŠ a do toho ještě vydává Real Enemy. Ale já budu vždy rád mimo kontrolu; tj. offline, a budu vždy podporovat ziny tištěné (alias momentálně Real Enemy či Břitvu Mistra Lazebníka). Jinak s tím mým webem: hostuji na doméně skinhead.cz zcela zdarma, protože přítel, co mi to nabídl, je fakt borec! Dal mi ultimátum, ať si vyberu příznačné jméno. A já, ačkoliv provokatér, jsem tentokrát nechtěl kalit vodu, takže jsem mu nahlásil: "hele, asi Read.skinhead". A on na to, že to není moc úderné a že se s tím nesmím srát! Že dám buď na hulváta RED.SKINHEAD.CZ a nebo že to nemá smysl. No, a tak se také stalo!!! Děkuju ti, Kamaráde!!! ;-). Ale jinak celkově ve světě tištěné ziny stále vychází. Mrtvé to není. Furt ten pocit, když přijdeš s kámošema do hospody a hodíš jim k pivu na stůl své zbrusu nové a voňavé číslo a diskutuješ s nimi nad ním, žene asi mladou i starou krev stále kupředu v této sebemrskačské práci.
Ty jsi začínal jako kališník, což byla kapitola hlavně 90. let, pak jsi začal psát Skinread, kde už byl cítit nějaký příklon k více méně levicovějšímu pohledu na svět. Co tě tenkrát vedlo k tomu názorovému přerodu?
Fašistou nebo jeho protipólem (antifašistou) se člověk nerodí a ani nestává ze dne na den. Má to svoji kontinuitu a evoluci. Nikdo (zřejmě) nevstane ráno z postele a neřekne si: "tak, a ode dneška budu nácek". Psychopaty nepočítám. Formuje Tě přece prostředí, ve kterém se pohybuješ, a s tím spojené zážitky a zkušenosti. Schopnost reagovat na podněty. A buď jsi resistentní a nevykolejí Tě to a nebo se začneš bránit zprvu defenzivně a pak ofenzivně. Začneš reagovat. Akce vyžaduje reakci. A po příčině následuje důsledek. A pokud žiješ v exkluzi a vyexponované sociální oblasti jako já, tak pak si holt vybereš nějakou stranu barikády. Mám rád osobní svobodu, ačkoliv nejsem hipísák, vítač nebo sluníčkář (použiji-li tu dnešní terminologii). Jsem skinhead, tudíž bojovník. Nemám rád pokrytectví a snahu být za každou cenu tzv. apolitický, ačkoliv politika je denodenním chlebem nás všech, ať chceme či ne. Mně se ze všech těch hesel jako "neither red nor cacist", nebo "good night any side" líbí toto: "unpolitisch? rather red than that" :-D Tehdá jsem se nedostal na VŠ; musel jsem začít makat, neboť jsme čekali rodinu. Přes mé kvality mě nechtěli nikdy zaměstnat. Natož pak za nějaký normální plat. Začal jsem více vnímat svět kolem sebe. A být socialista najednou nebyla ostuda, jak Ti všude tvrdili, ale přednost a privilegium. Jediná válka, ve které stojí za to zemřít, je válka třídní. To jsem tehdy hodně proklamoval a tím jsem žil. Bez kompromisů a s nenávistí, jakou jen redskins můžou mít. A šlo to ruku v ruce s produkcí mnoha světových kapel. Utvrzoval jsem se v této pravdě den co den několik dlouhých let. Vynikající hudba jen podtrhávala to, co jsem věděl, že je správné. A hudba je skutečná zbraň. Ať už lidé dokáží zničit jakkoliv ušlechtilou ideu, tak je ale pravda, že hudba činí ideály nehynoucími a podtrhuje je. Třeba z nazi scény můžeš odsoudit strategii a úplně všechno okolo, ale jedno jim upřít nemůžeš – ta jejich hudba, to je opravdu POWER! Na to, kolik těm klukům bylo let, když skládaly ty kompoziční skvosty, je to téměř neuvěřitelné, co dokázali! Jako fundovaný hudební kritik musím sežrat pomyslný klobouk například před alby Attacku (Kill Your Fear), Buldoku (Triumf), Division, Excaliburu (Apokalypsa), Justície... To není propagace nebo nesmyslný provokativní a kontroverzní výstřelek, to je prostě fakt. Nemusíš mít rád RAC ani metal, ale toto jim upřít nemůžeš! Já poslouchám vše od ska-punku, oi!, streetpunku, heavy metalu, deathu a grind core s HC. Jsem dost fundovaný na to, abych věděl, co je dobré. A WP z mnoha % skutečně silnou hudbou je! Je však na jedinci, co si z toho vezme. Existuje to. Nemůžeš to ignorovat. Znám lidi, kteří s těmi myšlenkami vůbec nesouhlasí, ale např. ke cvičení, na kolo nebo do posilovny nic jiného netahají. Inteligenta to prostě neovlivní a hlupáka lopatu poznáš. Politická hudba je reakcí na dění kolem. A skinheadská hudba (pokud není o hovnu) vždycky politická byla.... já vím, prameny a studnice tvrdí opak, ale my víme své.
Skinread a i ty sám si měl vždycky blízko k redskins, což v našich končinách s naší historií obnáší naprosté nepochopení, vystavování se hormadě předsudků a nesmyslů, navíc v době, kdy i SHARP je už pár let bráno, buďto jako přežitek, "slabost" nebo nadávka. Jak často jsi se dostával do situací, kdy si lidem musel vysvětlovat, že nejsi obdivovatel KSČ a režimu před listopadem 1989? Setkal jsi se za tu dobu někdy s bojkotem Skinreadu např. ze strany dister nebo v recenzích?
Ne, s tím jsem problém neměl. Vždy šlo spíše o vlídnou komunikaci. Lidi to spíš zajímalo, proč jsem se dal na takovou dráhu. Dodnes za mnou chodí, plácají mě po ramenou a vzdávají respekt. To pro mě moc znamená. Za celou dobu jsem se setkal jen s dvěma afektovanými (ten jeden byl kretén ;-). Tím jedním byl jakýsi "punkáč" z Hradce, kterého asi srala moje popularita mezi tamními skins a punks a po dlouhých mnoha letech napsal nějakou snůšku blitek na FB, ačkoliv mě léta před tím chlácholil a blahořečil. Proto nemám rád virtuální svět. Do očí by mi to ten rachytickej chudák nikdy říci nemohl. A ta druhá zkušenost je z poslední doby: ona jediná správná SHARP kapela z Prahy, se kterou jsem udělal rozhovor, se nechala slyšet, ať je pomocí grafiky nespojuji s RASH. Napsal jsem k jejich rozhovoru na web upravený citát z písně The Oppressed (od kterých mají covery), kde Roddy zpívá "SHARP as a razor, RASH as a knife". A té kapele to vadilo. Ačkoliv jejich hudební modly jako Moreno či Non Servium běžně koncertují s redskins a inklinují k anarcho-komunismu a na fotkách z koncertů oné kapely můžeš několik RASH návštěvníků identifikovat. A přestože sami tíhnou k volnomyšlenkářství, měli nějaký problém s identifikací. Oni, že s komunismem by se nikdy nesmířili, ať to odstraním... Tak co na toto říci? Usměješ se, zakroutíš hlavou, v duchu je pošleš do hajzlu či pražské prdele a otočíš list. Kluci okolo mě z okolních velkých měst byli a jsou spíše pravicově zaměření. A nikdy tato hovna neřešili! To začalo až pár let zpátky s facebookem. A většinou Tě řeší ti, kteří Tě ani neznají, ale od těch Tě to vůbec nemrzí. Ba naopak, díky těmto blbům pak aspoň dáš do pytle více ran, než kdybys trénoval v úplném klídečku a pohodě. Naštěstí mě nikdo nikdy neslučoval s KSČ, ačkoliv jsem si vědom toho, že pár kapel mnou recenzovaných nemělo nikdy problém se Stalinem, Maem a podobnými zvěrstvy. Já ano a vždycky jsem to patřičně okomentovával. Vlevo ve světě se ale podobné ptákoviny a roztržky neřeší. To byla výsada převážně Česko-Slovenska. A jelikož můj brácha a mnozí další starší skins byli a jsou ryzí antikomunisti a přesto SkinRead milují, tak jsem se malichernostmi zdali mě ostatní můžou či ne nikdy nezabýval. Je to prostě cesta životem, která Tě formuje. Každý se vyvíjíme. A já mám rád lidi, kteří komunikují a mluví. Kteří dávají najevo svůj názor a nejsou jen schovaní s ocasem mezi nohami v davu a nepapouškují to, co je zrovna košér. Dokážu si promluvit s každým, ať už má nad kapsičkou svého bombera vlajku říšskou, jižanskou, jamajskou, českou nebo rudočernou. Jsme lidi, máme mozek. Pokud někdo někoho vyloženě nenapadá či neomezuje, pak si s ním rád promluvím a buď ho z jeho názoru "vyvedu" a nebo si ho obhájí. Každopádně pouze diskuse vede k nějakému konsensu. Dnes už lidé diskutovat neumí. Přes profilovku Tě odsoudí, smáznou z přátel a hotovo, šmitec! Já si na to prostě pořád nemohu zvyknout, haha. A ti, kteří nejvíce mluví o lidských právech, o toleranci a o svobodě žití, projevu a myšlení, jsou ve finále těmi největšími usurpátory svobody a nejhoršími inkvizitory. Vždy jsem se Churchillovskému sloganu smál, ale dnes je pravdivější stále více: "Fašisté budoucnosti se budou nazývat antifašisty". Já chápu, že mnozí (tzv. anarchisté) chtějí rozbít starý zkostnatělý svět plný předsudků, fám a nepravostí. Ale zhoupnout se hned do opačného extrému je stejně špatné. Je to jako ze sraček do hoven. Nikdy jsem nikoho nenapadl jen tak z rozmaru. Nemám to v DNA a beru to jako ubohost. Skinhead je pro mě pouliční bojovník, ale zároveň šlechetný rytíř. Pokud násilí, tak jedině z důvodu obrany sebe či svých přátel. Nikdy jako ofenzivní náčiní hojení si jakýchkoliv mindráků. Ti, kdož mě zažili při nějakém střetu, to rádi dosvědčí. Jsem pokojný bojovník. Ale nesmí bouchnout saze... pak to, kurva, lítá hodně a bez náhrad na lítost!!!
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ....
Velice zájímavej rozhovor.Skinheads music power forever,Beer and music,womans and žřádlo power��vládnou světu.Ziny nesmí nikdy zaniknout,Zdraví vás Všehomrd Zdendoss,
OdpovědětVymazatDíky Zdendoss, mrkni do sekce rozhovory, je tam už druhá část rozhovoru
OdpovědětVymazat