V dnešní době internetu, je každý papírový fanzin pomalu vzácností a ve své podstatě i skvostem. Na druhou stranu např. hardcore scéna za poslední roky přinesla spoustu nových plátků a znovu navrátila ducha starých punkových tiskovin, které byly kdysi jediným informačním zdrojem. Bohužel co se týká oi! a domácích skinzinů, minulý rok vyšlo poslední číslo Skinread fanzinu, za kterým stál jeho vydavatel Slut. Skinread byl hodně osobitým a originálním plátkem (viz. recenze na poslední číslo zde), ostatně stejně tak jako většina fanzinů, které píše jeden člověk. Navíc Slut je velký svéráz, individualista a tak trochu provokatér a tak ne každý měl pro Skinread pochopení (možná si někteří vzpomenete na výměnu názorů v Move Your Ass). A právě kombinace všech těchto faktorů dělala tento časák tím čim byl a tak jsem si řekl, že by nebylo na škodu, vyzpovídat samotného Sluta a udělat tak pomyslnou tečku za jeho 18 let trvající prací.
V posledním čísle Skinreadu jsem si nemohl nevšimnout na základě některých tvých úvah a i náznaků v grafice, že i přesto, že jsi pořád kovaný socialista, určitého příklonu k duchovnu, teď nemyslím přímo ve smyslu víry v boha ale jako určitou odpoveď na to, jak přežít v dnešním čím dál brutálnějším kapitalismu, konzumu a světě naprosto převrácených hodnot, kde jednotlivec nemá šanci nic změnit a tak hledá jinou cestu, jak z toho uniknout, protože nějaká "revoluce" je čím dál, tím větší utopií. Vnímáš to tak, že dlouhá léta pěstovaný +- levicový pohled na systém, člověka nakonec přivede k nějaké vnitřní přeměně i po stránce duchovní?
Já se vždycky smál faktu, že za rozpadem kdysi mé velice oblíbené kapely z dětství Valašská liga stál odchod stěžejního článku kapely k hare krishna, protože už se na ty hajlující pitomce pod pódiem, kteří o národním socialismu či fašismu nevěděli zhola nic, nemohl dívat. A tak si našel vnitřní rovnováhu. A vidíš, dnes jsem na tom podobně. Víš, já se vždycky skrze bojové umění, které jsem praktikoval, vzhlížel v Asii. Tam mě to pak samozřejmě táhlo také skrze stránku hudební. A Asie je prodchnutá všemi zákonitostmi a mnohé kouty má díky Bohu ještě oproštěné od konzumu a ti lidé jsou tam napojeni na vyšší nótu a vlnu. Ale ke všemu se musí dospět. Stejně, jako jsem dospěl k socialismu, dospěl jsem i k osobní svobodě. Táta je praktikující katolík, ale na církvi mi toho nesedí strašně moc. Křesťanství mně nevadí, naopak. Je to takový ideový socialismus a nemyslím si, že by tyhle 2 věci musely být nutně ve při. Kdyby se lidé řídili zlatým pravidlem a desaterem, tak nepotřebujeme zákony, stát, instituce, represe. Ale ať už vlivem kdysi osvojeného pohanství (a nebo jen zdravým rozumem) se prostě nemohu smířit s tím, že Bůh je jakási bytost. Bůh je všechno. Je to dobro, láska, úsměv, empatie, strom, hory, řeky, lesy. Je jedno, že to píšu s velkým B, ale myslím to právě takto. S velkým písmenem to píši proto, že mám k tomu úctu. Snažím se žít dobře a bezúhonně. Nelhat, jednat fér, nepodvádět, nečinit zlo. Násilí používat jen jako obranný prvek, nikoliv jako útočný mechanismus. Prakticky Ti můžu prozradit, že jsem se stal před pár lety vegetariánem. Pak jsem začal chodit do indické restaurace, kde byla spousta literatury. A zlomem roku 2013 jsem se začal zajímat o náboženství jako taková. Zaprvé hodně mnou zpovídaných kapel byli muslimové, za druhé i mezi skinheads se objevují věřící (fanoušci Jesus Skins, Living Fire, kališníci...) a za třetí bývalý zpěvák z kanadské kapely Rahowa taktéž přestoupil na hinduismus a jelikož mám rád jeho hlas a jeho "prozření" a sleduji jeho cestu už mnoho let (vlastně od dob druhého CD Rahowa a debutu Novacosm), tak jsem chtěl vědět víc. Začal jsem náboženství studovat, abych si rozšířil obzory. Abych nepodléhal dogmatům či islámofóbii tenkrát hodně živelně krmené. Zůstal jsem u Buddhismu, ke kterému mě to od dětství táhlo. Protože nejde o náboženství jako takové, spíše o návod na štěstí a vůbec se nevylučuje, když chce být Buddhistou třeba katolický kněz. Navíc jsem začal všude kolem vnímat, jak se společnost mění k lepšímu. To, co jsem čítával ve všech těch mnišských knihách, jsem najednou cítil. Zní to třeba přitaženě, ale na to kašlu. Prostě můj život najednou hledal nějaký další směr a cíl. Ale musel jsem k tomu dospět. Když to vezmu ad absurdum, tak mezi třídním bojem proti škatulím a Buddhovým vzepřením se kastovnímu sektářství není rozdíl! Stejně tak mezi Manifestem a Desaterem :-) Ty analogie jsou všude. I socialismus má mnoho tváří. Je inter(nacionální), státní nebo národní. Dnes Ti o socialismu zazpívají redskin kapely, aby Ti o něm pak zapěly Brutal Attack, Faustrecht, Kommando Skin a nebo Bound For Glory! Chci jenom říct, že jsem dospěl k tomu, že daleko snadnější je učinit šťastným sám sebe, než bojovat za lepší svět "tam venku". To duchovno je v posledních dvou číslech skutečně znát a jsem rád, že je to takto čitelné! Já jsem ještě hodně koketoval s anarchií. S tou v jejím pravém smyslu slova. Ale i ta je rozpolcena tolika názorovými proudy, že by se v tom čuňátko vyznalo. Zatěžovalo mi to mysl natolik, že i to jsem malinko odsunul a teď vstřebávám pouze podstatu sebe sama. Po intenzivních skoro 25 letech aktivní činnosti ve a pro scénu jsem dospěl k tomu, že než plánovat výjezd na akci, na které utratím lováky, ožeru se a druhý den proležím v (morálním) kómatu, tak je lepší jít dřív spát, ráno se brzy probudit, rozdýchat se, zacvičit si, něco pošolichat, jít se proběhnout, jet někam na kole, dát si pivko, zastavit se v přírodě, vnímat svět, zhluboka dýchat, hladit kytky (místo cizí baby po prdeli na koncertě :-D, objímat stromy... neboj, nehráblo mi. Ale tak to prostě mám a tak to je. Materiální statky z nás právě tvoří otroky všech těch "ismů". Něco mezi nebem a zemí je. Není to jen tak, že přestaneš dýchat a šlus. Ne každý tomu věří, já ale ano a dle toho žiju. A myslím, že žiju velmi dobře. Cestujte, rozšíří vám to obzory; otevře mysl!!!
Tady s Tebou budu souhlasit na 100%! Je to přesně, jak říkáš! Je všeobecně známo, že jsem rád provokoval. Ono je jednoduché papouškovat něčí názory, rozšiřovat klevety a být pokrytecký sráč. Je jednoduché prožít celý život s jedním názorem a nevstřebávat nic, co by mi názor trošku rozkolilo. Daleko těžší je přiznat to, že jsem se mýlil a nebo najít pravdu vyšší a to, co jsem hlásal prostě přehodnotit nebo odsoudit. Nevím, na kolik jsem názory pozměnil já. Ale od počátku říkám, že subkultura (skinheads i punks) byla VŽDY prodchnutá politikou. Vždy reflektovala na situace a existenční podmínky. Vždyť celá Jamajka a reggae je politické! A tihle lidé ti dnes budou říkat, že spirit of 69 nebylo o politice? Vždyť v té době bylo všechno jinak, než dnes. A nebo takhle, i kdyby ta subkultura o politice nebyla, tak my ale žijeme o 50 let poté! Což znamená, že ze subkultury se stala kontrakultura (mimo jiné proti establishmentu). Tudíž já jsem hrdým a právoplatným členem politické kontrakultury. Subkulturu ať si popisují humanitní umaštěnci a študentíci a klidně ať ji proklamují jako apolitickou. Já jsem dál. Já jsem (a byl vždycky) "politický voják". Pár českých borců vychází jen z Bushella nebo knih jako Spirit of 69, Cream of the Crops a tvrdí, že "neither red nor racist" a podobně. Ale když vyslechneš další dobové účastníky nebo budeš pečlivě vnímat odpovědi tehdejších kapel na dobře mířené otázky, tak z toho vyvodíš, že ta subkultura byla politická vždy. Nebo byla politikou minimálně extrémně ovlivňovaná. Dnes se akorát neví, jestli začaly první vystrkovat růžky aktivisti proti rasismu (RAR) a nebo ti pro rasismus a proti rasismu nebílému (RAC/WP). To se ostatně ale neví ani u nás, když se z jednoho rodinného sémě začaly vylučovat anarchisté a nazi(onalisté) a vytvořily 2 neslučitelné tábory. A kdo si začal první? Která ideologie má větší opodstatnění? Problém je, že když nějaký vydavatel dělá rozhovor s nějakou legendou, tak si dostatečně nepřipraví otázky. Výsledkem pak je nudný, fádní rozhovor. Občas jsem narazil v Real Enemy na dobrou otázku a ještě lepší odpověď. Převážně v novějších číslech mi do očí píchlo pár kapel, které by regulérně mohly být představeny v mém zinu (díky jejich "streetpolitické" angažovanosti). Prostě se nebáli nahlas přihlásit k socialistické větvi a nebo aspoň k nálepce SHARP. Tady u nás je celkem trapné, že staří, co se rekrutoval z řad SHARP, dnes toto všechno haní nebo tím aspoň přestali aktivně žít. Když půjdeš do důsledku, tak co je vlastně špatné na tom, že jsi skinhead proti rasismu? Stále jsem nepochopil, v čem tkví ta jakoby slabost?! Vždyť ti, co nechtějí být SHARP a nebo to ještě povýší na to, že si říkají grey zone a nebo přímo RAC, tak si honí brka nad barevným pornem a nebo aspoň očumují barevné holky a slintají při tom do trenýrek. To je vrchol pokrytectví. O poslechu barevných skupin ani nemluvě. Já jsem tak nějak ztratil punc na to, jak soudit, co ještě je a není normální. Když ti tehdejší lidi z 90. let, co se rvali s náckama, dnes zdvihají pravice a hajlují a nebo se předvádí, kdo si vezme na akci ilegálnější ohoz, tak je něco zvláštního, ne? Já vím, že jít proti všem není pro každého. A že je jednodušší s vlky výti, protože pravicových lidí je ve společnosti hafo a s každým si sedneš líp, když máte společného nepřítele (např. cikány). A že ne každý má koule na to, aby dokola vysvětloval, že on je ten jiný skinhead, ten hodný... Takže díky vlastní pohodlnosti se svezeme s davem a začneme se chovat tak, jak po nás vlastně ta společnost chce. No, když už ta politická korektnost nabírala na obrátkách i na našich akcích a z druhé strany sílil antifašistický tlak, který tak ale docílil jen toho, že se apolitici ještě více zfanatizovali doprava, tak to byl okamžik, kdy už jsem si řekl DOST, této scény nechci být členem! Pak jsme to ještě vytočili a vyšroubovali (jako Skrewdriver, haha) do radikálnosti, když jsme se dohodli, že na oi! akce budeme nosit nějakou dobu tak radikální trika, jak jen to půjde. Dělali jsme vlastně takový sociologický průzkum. No a co myslíš... místo, aby nám někdo vyspílal a pokáral, tak jsme byli za největší hrdiny! Piva a panáky lítaly, nosili nás na ramenou. No a pak jsme si vzali triko SHARP a redskins, Stage Bottles atd. a najednou se s náma nikdo nebavil, každý byl na nás škarohlíd. Tak jsme si říkali, proč ti lidé na ty koncerty chodí. To nemají dostatek koulí na to, aby šli na regulérní WP gig? Ne, děkuju! Já zůstávám skinheadem. Klidně i sám pro sebe. Ale nechci být součástí davu bez vlastní identity! Čím se dnes liší takový skinhead od většinového proudu? Vždyť už ani tím oblečením ne! Vždyť je to tady samej disko brouk v teniskách, ty vole!!! Je škoda, že například SHARP movement nemá v ČR nějakou ikonu. Kdyby tu byla osobnost, která by tu myšlenku proklamovala a lidé v ní spatřili charakter a charizma, tak by těch SHARPů bylo víc a hodně kluků by se tak díky nášivce nebo placce vyhnulo násilným vyhroceným střetům s imigranty, cikány a majoritními, protože by měli jasně čitelnou identifikaci. Jenže my takovou osobnost nemáme. Je to záležitost individualit. Otázkou je, zdali celá scéna už vlastně není tak trošku RAC/oi! v reakci na to, co se všude děje. Jestli se někdo ještě vůbec jako SHARP cítí, víš? Ale to je na jinou debatu, na nějaký hlubší výzkum. Ale k čemu by vlastně byl?!
Nevím jak často navštěvuješ akce a koncerty, nicméně nemáš pocit, že punk a s ním spojené subkultury stárnou pomalu s náma, že není vidět přicházet mladou generaci ve věku 16 - 18 let, která by pomalu začínala přebírat štafetu? Ve scéně jsem zhruba od roku 2006-2007 ale za poslední roky potkávám stejně většinou ty samé ksichty! Myslíš, že mladý punks & skins tu budou ještě třeba za 20 let?
Těžko říci, kam se bude ubírat tato společnost a s ní i všechny ty subkultury a kontrakultury. Abych pravdu řekl, tak jsem na posledních několika akcích, které jsem (se sebezapřením) navštívil, nepotkával ani ty staré známé. Kde jsou ty armády holých hlav v těžkých botách? Já jsem na sebe hrdý, že jsem přes všechno to pracovní vypětí, kolikrát ne moc zdařený soukromý život a veškeré ty patálie vždy zůstal tím, kým jsem byl a to i včetně pravověrného outfitu. OK, občas mě to táhlo více k punku a k vlasovým excesům, ale stále jsem byl skinheada věrný syn. Mnozí ale tak silní nejsou. Stačí jen jedna malinká překážka v našich nuzných životech a s přesvědčením je šlus. Kdysi jsem bral skinheads jako rodinu. Přátele, na které se můžeš spolehnout vždy a všude. Ano, pár takových mám. Ale plošně se to říci nedá. Někdo ujíždí moc na chlastu, takže se stává nespolehlivým. Druhý zase místo činů používá jenom hubu a ruce s tlamou Bohužel ještě nikdo nezpřevodoval. Další je třeba málo průbojný... je to těžké. Vytvořit něco fungujícího je až za hranicí nemožnosti. A ve finále zjistíš, že bez takových lidí můžeš žít. Že ti "normální" kamarádi, se kterými trávíš 8 hodin v práci, Ti vlastně dokáží dát daleko víc. Ať už kapitálových benefitů anebo toho tak říkajíc sociálního kapitálu. Takže si pak uvědomíš, že prázdné mlácení hubou mezi "svými" je ztrátou času. To si jdu radši na pivko ve svém pěkném ohozu mezi páprdy do naší putyky, dám si 4 pivka a hrdě si to pochoduju domů s pocitem, že kult neumírá. Není totiž nic horšího, než když začneš někomu věřit a on to pak všechno posere. O to víc to pálí, když Ti ještě pár týdnů před tím přetřásá písně o loajalitě a bratrství... každý čumí stejně jen na svůj vlastní profit (nemyslím prachy, ale třeba zábavu, výdobytky, privilegia atp.). Zkus si pozvat pár kámošů na vykopání základů pro barák. Třetina Ti neodpoví, třetina se omluví a třetina dorazí s vidinou strašné srandy, neřízeného chaosu a následné ožíračky. No a takhle já prostě nepřemýšlím. Nejdřív práce, potom zábava. Jsem prostě uvědomělý socialista :-D Subkultura by měla nahrazovat rodinu. Komu se to ale poštěstilo? Mně ne, protože lidi dnes prostě nemají čas... Navíc si myslím, že pokud chceš v rámci kontrakultury něčeho dosáhnout, musíš se zříci individuality a musíš se organizovat. A po tom dnes už také nikdo netouží. Lidé mají svůj komfort. RASH ani SHARP ani třeba žádný patriotický kališnický spolek prostě nezorganizuješ a neudržíš naživu. Vždy to bude o pár přátelích, o lidech, co si vzájemně sednou. Já nikdy neměl ambice nějaký spolek založit. Díky Bohu. Dnes bych se mlátil do hlavy, že to byla ztráta času a energie. Pokud se nedokážou organizovat ti, kdož mají k tomu předpoklady a batoh předsudků (BHS, B&H, Odpor, Autonomové...), tak jak a vlastně i proč bychom se o to měli pokoušet my? Nějaká skinheadská platforma je větší utopie, než jakákoliv jiná knižní pohádka. Styl zůstává, ale to je tak jediné. Člověk se párkrát spálí, ztratí iluze a dál už jede jen sám na sebe.
Vlastně to, co mi po SkinReadu zůstalo, jsou ještě cestovatelské choutky, které musím zrealizovat. Ano, tímto principem vlastně časák žije a žít bude pořád. Dostal jsem fotky skinheadů třímajících SkinRead z Moskvy, New Yorku, Itálie, Singapuru, Brazílie... A to člověka vždy nakopne. Dříve to cestování bylo intenzivnější. Malým deficitem bylo, že jsem byl na všechno vždycky sám. Ale o to to bylo lepší. Prakticky můžu jet za holými hlavami kamkoliv mě napadne. Vždycky vím, že dostanu jídlo, pivo, místní schnaps a budu mít kde spát a k tomu průvodce po místech, kam se běžný turista asi jen tak nepodívá. To je neoddiskutovatelná a nepochybná výsada skinheadského "národa". Co bych chtěl podniknout, tak to určitě ještě jednou Asii, Rusko, Rumunsko a New York. Poslední 2 jmenované jsou mými nejbližšími plány. Hned, jak budou nějaké kačky a čas navíc. Ne všechny kontakty je v mé moci držet. Některé upadly, některé spí, některé jen tak dřímají a pokukují a čekají. Nikdy ničeho nelituju. Nic se nestává náhodou. Všechno má svůj čas, ale spěchat nemá cenu. Ale 2 akce, na kterých jsem nebyl mě mrzí. Asi si nikdy neodpustím absenci na 161 festu v Londýně s kapelami Brigada Flores Magon (měli tehdy comeback), Non Servium, Youngang a další. A pak jsem chyběl na comebacku Erode v Římě. Ale obě tyto akce bych podstoupil opět sám, protože tahle banda zdejších balíků by jela leda tak na Cock sparrer :-D. A navíc by jedna ta sranda vyšla na více než 10.000,- a to se mi zdálo tenkrát dost. A je to pořád dost, ale na to, že ty kapely už třeba nikdy nezahrají... no jo, člověk si toho na ty pomyslné misky vah musí dát více, aby se správně rozhodl. Nebyl jsem tam, ale vidíš, svět se točit nepřestal; svět se ani po těch gigách nijak rapidně nezměnil... Asi něco děláme špatně.
Zhruba od roku 2015 - 2016, kdy se Evropou přehnala uprchlická krize, která se naší republice vyhla obloukem se tu rojí různé obskurní spolky jako SPD v čele se samurajem Pitomiem, různé "národní gardy" a "domobrany", jejichž činnost spočívá hlavně ve vysedávání v hospodě a siláckých rasistických kecech, zmanipulavaní důchodci kácí stromy aby vykolejili vlak a upozornili tak na "příval" muslimů, kteří ani netuší, kde nějaká Česká republika leží, hodně lidí a politiků se začalo ohánět vlastenectvím... Ultraparvicové názory se staly mainstreamem, že i neonáckové a různí RAC pomatenci ve scéně se stávají pro mě naprosto marginálním problémem a jako bonus si tento národ zvolí premiérem velkokapitalistu a nenažrance Babiše. Vím, že jsi celkem vlastenecky smýšlející osoba ale dokážeš se i přes všechny ty sračky, které ze sebe česká společnost dokázala za poslední 3 - 4 roky vyblít, stále přihlásit k myšlence vlastenectví, já opravdu nevidím nic na co bych měl být hrdý?
I to vlastenectví má mnoho symptomů a verzí. Už i zde působí nacionální anarchisté, národní bolševici atd. Po roce 2000 jsem začal prohlašovat, že největším šiřitelem rasismu je vláda. Nemůžu se zbavit dojmu, že vše, co se děje, je nějak konspirativně naplánováno. Nic se neděje náhodou. A kdyby volby mohly něco změnit, už by je dávno zakázali (pravili chytří anarchisté)! Ve vynikajících filmech jako DIAZ – neuklízej tu krev, Zeitgeist nebo Vendetta pak narazíš na odpor k moci a k neomezenému systému vládnutí. Lidé by se neměli bát své vlády... Dřív lidé odevzdávali daně mimo jiné i pro to, že jim na oplátku stát poskytl ochranu. Dnes si tím ale platíš své vlastní vrahy a žoldáky! Je to tak průhledné!!! Na jakýkoliv stát ti bastardi z NATO či USA zaútočí, má to vždy stejný scénář! Naprosto stejná šablona! Každý to ví. Každý ví, co se stalo s "dvojčaty". A co se stalo? Nic! Svět běží dál, kola ekonomiky se točí. Je mír. Máme teplo, vodu, žrádlo. Ale bude tomu tak navždy? Jsme připraveni na krizi, mayhem, chaos a zlořády? To, co se děje lokálně i globálně, je připravené. Poukazováním na "rasismus" a "extremismus" ti nahoře jen zametají stopy svých opravdových zločinů proti svobodě a holé lidskosti! To, že se pošťuchují neonacisté s anarchisty, jim jen žene vodu na mlýn! Dej lidem chléb a hry a můžeš neomezeně vládnout. Rozděl a panuj! Každý ví, kdo dnes vládne světu. Jsou to lobbistické a finanční klany. Když to začneš rozkrývat, tak i v tom poznáš jistou antisemitskou notu. A je to tak dané anebo je to vykonstruované a profašisticky smýšlející? Já osobně nikdy nepřistoupím na tuto hru médií. Nevěřím tomu, co slyším v TV nebo rádiu. Na toto mám silnou intuici. Nedám se ovlivnit ani zlomit, i kdyby všichni byli přesvědčeni o opaku! Stále se ptej; stále pochybuj!!! (Sokrates, Buddha...). Ať si mainstream razí, co chce. Vždy to budou jen ovce. Já je nebudu nenávidět, ale pohrdání mi nikdo nevezme. Ti paraziti dole skutečně jsou. Kriminalita a násilí a rasismus naruby také! Kdo je mírotvorce a nebo slepý, tak ať věří, že jsme si všichni rovni. Nejsme. A nemluvím teď o barvě kůže, ale o různých psychosomatických sklonech a deviacích! Ale nezapomínejme i na ty parazity tam nahoře! Věřím, že takový ten ubohý slepý rasismus, už je pryč. Vždyť i dnes Ti špičky ledovce, kteří kdysi zakládali např. Bohemia Hammer Skins, řeknou, že nejsou rasisté. I oni si uvědomili, že nepřítel je skutečně jinde. Víš, nějaká ta revolta za lidská práva, za právo shromažďování, tisku, projevu... ta se k nám z médií nikdy nedostane! Sen o světovládě ty bestie stále drží. Svoboda je tak křehká a napadnutelná. Někdy mám pocit, že vizionáři jako George Orwell poskytli těm sviním manuál, jak na to. Přijde den, kdy budeme stát na ulicích. Holé ruce mít doufám, ale nebudeme. Buďte připraveni. A snažte se přemýšlet a nebojovat mezi sebou. Buďte nezfanatizovaný black block! Držte, vy obyčejní lidé, při sobě! THE UNITY IS POWER! THE KNOWLEDGE IS STRENGHT!!!
Skinread ve své tištěné podobě sice skončil, nicméně jeho online verze funguje dál, dokonce jsem zaznamenal, že přibil i rozhovor s pražskými Aculeos, recenze a pár reportů. Je tedy možné, že bys pokračoval jen formou webzinu, nebo je Skinread už definitivně uzavřenou kapitolou?
V nejlepším se má přestat! Už bych se pak jen vykrádal tématicky i graficky. A jak jsem řekl, já už nevím, co je ještě gut a co už ne, takže jsem ztratil štempl na to, co tolerovat a co hanit ;-). Nebyl to s těmi Aculeos takový omyl? Haha. Byla to snad poslední kapka pro ukončení editace? Jednou vejdou do dějin jako ti, co pohřbili nenáviděný i opěvovaný SkinRead, haha. Vtip! O ukončení vydávání a jakékoliv další tvorby bylo rozhodnuto dávno před tím. Web běží už nějakou řádku let. PC programování mě ale nebaví, tak jsem tam vždycky matroš naházel a vlastně mě ani nezajímala návštěvnost. Blíží se pár desítkám tisíc, takže asi svůj účel plní. Je tam téměř vše ze všech předchozích čísel. Občas i nějaká ta glosa navíc. Kdysi jsem přemýšlel ještě o občasníku s názvem A-RASH-ID (to A mělo být v kroužku a vše mělo být publikováno pro více méně zahraniční redskins). Také Skinhead Nation, což jsem ale zavrhl, protože jak jsem zjistil, tak existuje stejnojmenný občasník pro GSM (gay skinheady, haha). Další na mysli bylo redigování zinu SKIN.N.NEWS, než jsem zjistil, že pod tímto jménem vyšlo v Sudetenlandu jedno číslo klerofašistického skinheadského zinu ve 2. polovině 90. let. No a pak jsem chtěl Proti všem! - 1938, ale pro kluka ze Sudet by to bylo mírně kontraproduktivní, haha. Takže nápadů bylo mnoho. Ale když už není pomalu pro koho psát, tak to smysl postrádá. Nechám za sebou to velké dílo a je mi jedno, co se s ním stane. Už mě to ničím nenaplňuje. Odcházím dalek a sám. Zůstávají krásné vzpomínky, pár věrných přátel a snad i respekt ze strany vás, které jsem dokázal těšit. Nikdy neříkej nikdy, ale... ano, SkinRead opravdu definitivně skončil!
Děkuji Ti moc, Marku, za možnost se vyjádřit! Asi se nedokáži vyjádřit ve zkratce, tudíž se omlouvám za tak dlouhé glosy. Ale chtěl jsem, aby koncept byl ucelený a trošku celistvě schematický. Myslím, tedy jsem! Používám mozek. Nehltám předžvýkaná dogmata, proto nejdu zařadit do tabulek. Můžu působit kontroverzně, ale když si to přečteš víckrát, tak do těch jinotajů pronikneš. Skinhead je postojem proti všem! A neodsoudíš nikoho, aniž by sis zkusil ujít pár mil v jeho botách. Aspoň já to tak mám. Já se vypovídal a je mi vlastně jedno, jak si to ostatní vyloží. Když srovnám rozhovory, které jsem poskytoval někdy na začátku nového milénia, s tímto, tak se nic zas tak radikálně ve výpovědích a deskripcích nezměnilo. Takže asi nekecám a nemlátím hubou prázdnou slámu. V Prase to budete mít hozené asi jinak. My vesničani a nebo i "socouši" to máme prostě diferenciální. A svět je krásnej a pestrej a díky Bohu za to, že jsme!!! Skinhead – 8 písmen, která jsou pro mě posvátná. Být skinheadem je moje osobní hrdost a radost. Dává mi to sílu, vůli, vytrvání, formuje mi to charakter. Je to moje identita. Dnes už k tomu nepotřebuji žádnou příponu ani předponu. Prostě skinhead. Vyjádření nespoutanosti a totální svobody. Také pojem dobra a spravedlnosti. Je to můj světonázor. Výraz odporu a nestádovitosti. Je to moje resistence vůči všem nešvarům. Jasný postoj proti zlu, ať už má jakoukoliv tvář! SkinRead – 8 písmen znamenajících mých posledních (předešlých) skoro 20 let. Dar, který mi byl seslán a vnuknut skrze moji vůli a prozřetelnost, jak by řekl strýček Dolfy, haha. Díky mému zinu jsem si brutálně rozšířil obzory, získal jsem přátele po celém světě, cestoval jsem po zeměkouli, naučil se koncepčně přemýšlet, naučil se milovat a znát hudbu, naučil se plynule 2 světové jazyky a to nejpodstatnější, snad jsem skrze své stránky změnil k lepšímu myšlení byť jen 1 jediného človíčka! I to by byl můj ohromný úspěch! Našel jsem mnoho cest. Všechny vedly k jednomu stěžejnímu cíli k prozření a k najití sebe sama!!!
oi! oi! – SLUT, ex-vydavatel skinheadského zinu "rozumem proti fanatismu"; jaro 2019 SkinRead zine
www.red.skinhead.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat