The Autocratics nepatří v našich končinách k nejznámějším japonským ska kapelám, stejně tak jako většina tamní scény, která je pro mnohé z nás exotikou vonící velká neznámá, nicméně tato banda podle mě patří k tomu nejlepšímu, co země vycházejícho slunce nabízí. Kapela původně z Tokya má od roku 2010, kdy debutovali deskou "31 Years From 1979", na kontě celkem sedm alb, z nichž poslední No Time To Waste vyšlo v listopadu 2025 na značce I Hate Smoke Records. The Autocratics jsou takovým moderním pojetím 2tonu, okořeněným trochou early reggae a lehce punkovou "alá The Specials" rytmickou kytarou. Nesnaží se ale znít přesně jako The Beat nebo Specials, jejich sound je odrazem posledních let a směsicí všeho, co přinesla jak třetí vlna, tak i ta čtvrtá, to vše postavené na hrubých 2tonových základech. Přesně takto si představuji, že by měl znít 2tone v 21. století. Deska No Time To Waste nabízí celkem dvanáct zářezů, které si tu postupně rozpitváme do detailu, prvním válem je "Introduction To The Autocratics", skvělé intro v rytmu reggae, které mi svou atmosférou připomíná Madness, přesto se zde nezapřou typičtí The Autocratics. Další peckou je "Action Than Speech", tady se dostáváme k tomu, co jsem popisoval na záčátku, toto je přesně ten song, který charakterizuje celou kapelu, hutná rytmická punkovější kytara dodávající určitou ostrost a patřičný temnější 2tone feeling, nechybí dechy, které jen doplňují v refrénech a jak se na slušný 2tone patří hamond klávesy, které hrají hlavní roli. Následující "Keep Going" je spíš klasické veselé ska alá třetí vlna, které následuje ne příliš výrazný ska track "Reggae, Reggae, Reggae". Pátým zářezem je song "Do The Ska", skvělá svižná 2tone pecka, kterou v intru a slokách opět podbarvuje hrubá punková rytmika a ostřejší kytara v refrénech, která si tu na konec hodí krásné punkové solo, dechy opět jen v roli doplňující - prostě 2tone jak má být a podle mě nejlepší věc z celého alba. Dostáváme se pomalu k druhé polovině desky. Tady mě zaujala instrumentálka "Hall of Number One", výborný dirty reggae track se skvělou melodickou linkou hranou na hamondy, opět podbarvený pro The Autocratics, již typickou 2tone/punkovou melodickou kytarou. V podstatě jde o takový jejich klasický postup, kterého si všímám i na jiných albech, vezmete early reggae a naroubujete ho na hudební postupy typické pro 2tone, výsledkem je něco jako dirty reggae, které zní tak jakoby vzniklo někdy v roce 1979 - za mě geniální nápad! Dalším zajímavým reggae válem, je song "Pure Information" laděný víc do tradičního soundu, každopádně nelze přeslechnout, že je hraný ska kapelou, takže má o něco tvrdší a neuhlazený zvuk, ostatně jako snad všechno reggae, když ho hraje ska kapela. I druhá půlka přináší další odkaz na Madness v podobě tracku "Sunset Over Pink", tady je inspirace králi 2tonu cítit snad ještě víc, než na začátku, hlavně pokud se zaměříte na piano. Konec desky je opět vyplněn ne příliš výraznými songy "Fox Sleep" a "But It's Alright", které jsou sice hlučné, hrávé a veselé ale působí na mě až moc prvoplánově, navíc úplně nemusím, když se ze ska dělá "veselá" a "hravá" muzika. Jasně, že ska je pozitivní ale dá se hrát i ve vážnějších polohách, kdy zní mnohem hruběji. Desku No Time To Waste nakonec jako poctu 2tonu uzavírá cover "Enjoy Yourself" od The Specials, což je výstižná tečka na konec. Mě osobně tohle album baví, dokáže být jak veselé ale zároveň i 2tonově surové, stěžejní linku tu drží klávesy a hutná melodická kytara vlající někde mezi punkem a reggae, která je tím co vytváří ten autentický sound, který mám na The Autocratics rád. Má to energii a patřičný drive a na živo to musí být neskutečný skanking kopanec, ostatně jak se můžete přesvědčit na tomto záznamu z jejich vystoupení v roce 2021. Je to zkrátka taková třetí vlna míchnutá 2tonem a tu a tam něco málo z dirty reggae a Aggrolites. Výsledkem je neuvěřitelně energická koule, která vám spálí podrážky na uhel. Takže pokud chcete ska, které ctí kořeny druhé vlny ale zároveň je v muzice inovativní a aktuální, sáhněte po desce No Time To Waste. Za mě 8 z 10.
Jako blesk z čistého nebe se ke mě dostala zpráva o vydání nového mini-alba slovenských Remdik, které je venku právě v těchto dnech. Kapelu asi ne třeba představovat v našich česko-slovenských vodách si za těch pár let vybudovali celkem slušné renomé. Pokud byste přece jenom tápali, mrkněnte na profil nebo do rozhovorů. Jejich hardcorově pojatý oi! (nebo snad hardcore ovlivněný oi!?) s nekopromisními texty a jasnými postoji na správné straně barikády, navíc s alter egem romských skinheadů, je něco, co jsme tady neměli minimálně od dob bratislavské Municie, kteří hráli v podobném duchu. Remdik mají za sebou dvě kazety, self-titled z roku 2023 a Pouličná hymna z léta 2024, což je spíš EP na kazetě. Na začátku května 2026 vyšel jejich první počin na vinylu - album Potkany patria do diery. Novinka vyšla u brněnského labelu Kabinet Records na klasickém černém 12" LP, ovšem nahraném na 45 bpm. Celkem na něm najdete devět zářezů v jejich klasickém Remdikovském hrubém podání, kde se opět potkává hardcorová údernost s přímočarostí oi! a texty, které si neberou servítky ani s vlastními řadami. Nicméně nebál bych se tvrdit, že tato deska je oproti předchozí tvorbě hudebně víc oi! s méně náznaky hardcoru. Pojďme se jí tedy podívat na vyražený zoubek! Hned první co vás upoutá je malovaná obálka, kde je opět stejný motiv od umělkyně Ajshenky Sadiku jako na jejich předchozích kazetách - postavička skinheada s řemdihem v ruce, která se tak nějak nechtěně začíná stávat symbolem kapely. Že nejde o žádné pacifisty tedy poznáte, už podle přebalu! Krásně zdobený obal ukrývá černou platňu, kterou na straně A startuje track "Rukeli!" s "mobilizačním" intrem z romské boxerské tělocvičny. Song hudebně odkazující na kapely jako Warzone či Slapshot s textem, kterým nám pánové chtějí říct, že je důležité na sobě makat i po fyzické stránce. Druhý track "Potkany patria do diery", je o něco melodičtější střednětempá věc, která mi melodickou vyhrávkou v intru přimpomíná současnou vlnu francouzských cold-oi! kapel. Opět hodně silná věc s nekompromisním textem věnovaným všem zmrdům s hlavou a myslí uzavřenou vlastními komplexy a předsudky. Současně asi nejmelodičtější song, co jsem od Remdiku zatím slyšel. Skvělá melodická linka, chorály v refrénech a Francův hrubý řezavý hrdelní zpěv/hřmot, je prostě dokonalý! Třetím počinem strany A je "Slučka na krku", tady pomalu začínáme zrychlovat a přibližovat se k hardcoru. Po intru a úvodnímu "zahrmění" přichází kopanec do ksichtu a vše se rozjede do rychlejší sypačky, která se v refrénu opět zpomalí, aby v zápětí zase zrychlila. Nechybí záseky, skákačky alá NYHC, ostré kytarové figury a text o tom, že by se člověk neměl bát překračovat vlastní limity a ve správné chvíli vykročit ze své komfortní zony. Prostě ostrá úderná hardcore-oi!ová kopačka do držky, nic víc, nic míň! A strana končí další podobnou věcí, řádně nasraným HC trackem "Razie na policajné stanice". Střední tempo, výborná kytara řezající ostrou melodii a chorály v refrénech: "Skinheadské razie na policajné stanice" - další geniální věc! Navíc k tomuto songu mají ofiko videoklip, takže se můžete přesvědčit sami! Co na Remdiku miluji, je schopnost textově zpracovat kritiku různých společenských neduhů (v tomto případě zneužívání policejních pravomocí) do naprosto antipacifistické formy, viz např. song "Skinheadské hry" z jejich předchozí kazety. "Vykopnem ti dvere keď ublížíš svojej ženě", aneb fuck of domácímu násilí slovy Remdiku! Otáčíme platňu a jdeme na stranu B. Tu otevírá další úderná hardcore-punková rozbuška v podobě tracku "Nenosená značka", další motivační hymna alá Remdik: "Zobuď v sebe démona a začni už bojovať - sebaľútosť rozkopať! Bez bolesti a potu, život strácá cenu"! Možná je to na někoho moc přímočaré, jednoduché a snad i agresivní ale to je přesně to, co se mi na Remdik líbí, protože někdy je takové sdělení mnohem pochopitelnější v této formě, než různé intelektuální parafráze a metafory. Další v pořadí je "Skinhead veterán", remdikovská oslava skinheadství v duchu hrubého řezavého oi!, podobně jako následující cover od Železné kolony - "Odpor", který je textovou obžalobou systému ale hudebně mnohem drsnější a špinavější, než originál. Přesně tak zní všechny jejich tracky, které mají blíž k oi!, zapomeňte na pivní melodie plné chorálů, toto je sXe hrubost s ostrostí zrezlé motorové pily, kdy to má sílu dynamitu i ve středním tempu! Poslední dvě drážky LP a jsme u konce. Tou předposlední je "Bokhalo hardcore kids", další hardcorem ovlivněná věc o tom, že prostě nejsme jako ostatní a vždycky budeme vyčnívat z davu! Desku zakončuje "Manifest...", jednoduchá "folkpunková" na kost odrbaná věc, kde je za doprovodu elektrické kytary odzpívána část textu z jejich "Manifestu romských skinheadov", celkem mi to připomíná Billy Bragga, ovšem, kdyby vzešel z hardcorové scény. Toť vše dámy a panové - toto je album Potkany patria do diery v celé své kráse! Máte-li rádi hardcore typu Warzone, Slapshot, Blood for Blood nebo Sick of it All ale zároveň vám není cizí ani pořádně nasraný oi!, sáhněte po této desce, protože toto je esence amerického hardcore skinheadství ve slovenském podání. Ani oi! ani hardcore ale zároveň obojí. Oba dva prvky v perfektním pozitivně nasraném balení, které si říká Remdik! Žádný melodický pivní singalong oi!, kterých u nás vznikalo mraky. Texty, které se s ničím neserou ale zároveň nesou pozitivní poselství - toto je Bokhalo hardcore a povinnost ve vaší fonotéce! Dávám 9 z 10.
Žádné komentáře:
Okomentovat