French punk connection II

Nemůžu si pomoct, opakuji to pořád a zcela zaujatě, protože pro Francii mám prostě slabost (jak jste si mohli všimnout v posledních profilech), musím říct, že současná francouzská oi! scéna, je podle mě tou nejprogresivnější v Evropě. Pokud máte někdy pocit, že oi! a punk se už nedá, po těch více jak 45 letech někam posunout, tak současné francouzské kapely vás vyvedou z omylu. Pokud se to někdo dnes snaží posunout dál, tak je to právě francouzská scéna, kde pod vlivem starých francouzských legend z 80. let, jako byly např. Camera Silens a Komintern Sect a na ně v 90. letech navazující Paris Violence, v kombinaci s nepatrnými prvky post-punku, pomalu vzniká něco, co některé současné francouzské kapely začínají nazývat cold-oi!. A ten název je v podstatě vystihující, protože když se zaposloucháte např. do Komintern Sect, tak moc pozitivně laděných melodických prvků ve stylu britského oi! u nich nenajdete, francouzi si v těch ponurých temných aranžích libovali už v 80. letech a v 90. letech, kdy přišli Paris Violence a přidali k tomu klávesy, které tomu přidali ještě silnější new wave nádech, tak byly základy pro něco nového, co postupně vykrystalizovalo až do dnešních dnů, položeny. To jsou inspirační zdroje dnešních francouzských kapel a možná i opětovný zájem o post-punk se zde částečně promítá ale to už jsou spíš spekulace. Podstatné je, že nás Francie v posledních letech zásobuje hromadou skvělých kapel, o kterých je potřeba se zmínit, protože publicitu si opravdu zaslouží (viz. Syndrome 81, Kronstadt, Nightwatchers, Litovsk, Short Days, nebo Sordit Ship v minulých článcích). Pokud se má žánr někam posouvat, tak je potřeba dávat prostor především novým kapelám a ne se neustále nostalgicky zasekávat na legendách a stálicích scény. Pojďme tedy dát těmto slovům zadostiučinění a podívejme se jaké další kapely ze země Galského kohouta a požíračů žabích stehýnek by neměli uniknout vaší pozornosti.

Rancoeur

Kapela z města Nancy na severovýchodě Francie, která vydala svojí prvotinu self-titled album "Rancoeur", v prosinci 2022 v kooperaci labelů Rusty Knife, Fire and Flames, Maloka, Offside, Kanal Hysterik a několika dalších. Sami svůj styl nazývají cold-oi! a jen tak potvrzují to o čem jsem psal v úvodu. Hudebně jde o svižný agresivní temný oi!-punk ve středně rychlém tempu s naprosto brutální hutnou basou, která tu nejhraje jen roli podkresu ale v určitých pasážích je výraznější, než samotná melodická kytara, viz. tracky "Soledad" nebo "L'Enfer". Kytara tomu naopak dává nádech vlivu 80. let alá Komintern Sect a tu správnou potemnělou atmosféru v melodiích, které jsou všechno jen ne pozitivní (možná s vyjímkou songu "Braquage"). Jako příklad toho, co si představuji pod pojmem cold-oi! se zaposlouchejte do tracku "Errance", který na mě působí, jako kdyby se Joy Division rozhodli hrát street-punk a přitom zachovali ten depresivní nádech. A aby se potvrdila moje slova, konec alba je cover "Suicide" od Camera Silens, čímž se kruh uzavírá. Toto je nová tvář francouzského oi! či punku, záleží na úhlu pohledu. Naprostá dokonalost a další hudební skvost! Nemá cenu to dál okecávat, protože ne vše se dá vyjádřit slovy. Mrkněte na jejich bandcamp a dáte mi za pravdu.

https://rancoeurcoldoi.bandcamp.com/

Tchernobyl

Další peckou jsou Tchernobyl, pětičlenná banda skinheadů z Paříže s černým bubeníkem a holčinou obstarávající basovku. Kapela o sobě dala poprvé vědět v roce 2018, kdy nahráli první promo song "Tchernobyl", o rok později jim vychází první demo, tentokrát na kazetě se stopáží celkem pěti tracků, kterou vydal label Le Diable Au Corps. Pokud se na Tchernobyl podíváme z té hudební stránky, máme tady do jisté míry současnou francouzskou oi! klasiku, inspirující se zvukem francouzské scény 80. let, podobně jako např. RIXE, nicméně s tím rozdílem, že tady je tím nejsilnějším inspiračním zdrojem patrně Komintern Sect. Čímž ale netvrdím, že jde o úplnou kopírku, kapela se naopak snaží nejvíc stavět na těch "dark wave" pasážích, které Komintern Sect nerozvíjeli do takové míry. Takže to, že vám některé jejich songy budou připomínat klasiky jako "Dernier Combat" nebo "Les Anness D'acier", nebude jistě náhoda. Tchernobyl to ale posouvají o úroveň výš, celkový sound je mnohem hrubější, agresivnější a přímočarejší, což je nejvíce slyšet na EP "Consumé par le feu". Právě to, že mají dvě melodické kytary jim dává možnost se pouštět do temnějších vod, viz. tracky "Vegeance" a nebo "Silence Complice", který se objevil na nedávno vydané kompilačce "Paris on Oi!", kde vás naprosto rozseká kytara v intru. Zatím jejich nejnovější počin jen split singl s kanaďany Force Majeure, který vyšel v červnu 2022. Na kontě kromě EP "Consumé par le feu", které vyšlo u notoricky známého UVPR Records v roce 2020, mají i mini-album "Tchernobyl", které vyšlo v tom samém roce na značce Combate Brutal. Pokud máte rádi agresivní oi! ve středním tempu, nádech 80. let, Techernobyl vás v tomto směru určitě nezklamou.

Consumé par le feu (2020)                                                                                                                          Silence Complice (2022)          

Prisonnier Du Temps

Tou poslední novinkou, kterou vám chci představit jsou Prisonnier Du Temps z Brestu. Kapelu založil basák z nám již dobře známých Syndrome 81, který mimo jiné řeže na bicí v další skvělé bandě Coupe Gorde. Kdy kapela vznikla se mi bohužel nepodařilo vypátrat, nicméně jejich prvotina deska "Comme un Lion en Cage" se nahrávala na přelomu let 2021/2022 a světlo světa spatřila v prosinci 2022, jak jinak, než u UVPR. Takže za vznik kapely možná vděčíme lockdownu. Chtěl jsem se vyhnout porovnávání se Syndrome 81 ale nejde se tomu ubránit, při poslechu to hodně svádí. Podobně jako oni i Prisonnier Du Temps to celé staví na oi!ovém středním tempu (i když májí i pár rychlejších válů), hutné dunivé base a melodických ale zároveň ponurých linkách, o které se starají dvě kytary. Celkový sound je oproti Syndrome 81 mnohem nasranější a hrubější ale je vidět, že kapely vychází z podobného základu. Nejsilnější jsou podle mě v těch rychlejších tracích jakými jsou např. "Marqué á Vie", "Finir Comme Toi", nebo "Sans Espoir", kde se to na vás celé valí silou parního válce, basa rozbijí okenní tabulky, zatímco kytary řežou melodie tak ostré, že se kací stromy. Každopádně stejně tak dobře jim sedne i střední tempo, kde naopak vyniká basa, jako např. v úvodním songu "Lion en Cage". Celé to podtrhuje uřvaný hrdelní chraplák ve francouzštině, který nemá chybu. Přesvěčte se sami! Mimochodem koupí jejich alba na bandcampu podpoříte kočičí útulky v jejich rodném Brestu.

https://prisonnierdutemps.bandcamp.com/releases