Dead Kennedys

V říjnu 2022 nás opustil bubeník legendárních Dead Kennedys, D.H. Peligro, vl. jménem Darren Henley, který se ke kapele přidal v roce 1980, krátce po vydání první desky "Fresh Fruit for Rotting Vegetables". Nejen jako památku na něj ale i připomenutí této legendy amerického punku, tu máme jejich bandstory. A nejde jen o vzpomínku, Dead Kennedys pro mě osobně symbolizují to, čím by punk měl opravdu být, provokativním, kritizujícím, nabourávajícím stereotypy společnosti, DIY kontra-kulturním hnutím a ne jen bandou "číratců", kteří i když po vizuální stránce splňují všechny atributy, tak je pro ně vrcholem punku chlastat krabičáka za vysomrované prachy, "bejt na šrot", válet se ve špíně a na koncertě se ještě hádat na vstupu o cenu. Ruku na srdce ale takových alkopunks je v našich končinách mraky a pro mě nejsou ničím jiným, než jen trosky, kteří už ani nejsou schopní odůvodnit, co pro ně punk znamená, nehledě na to, že punk je pro ně hlavně o vizuální stránce! Neříkám, že jediný pravý punk, musí být nutně anarcho-punk ale jsou mi mnohem blížší kapely, co mají co říct a nezasekli se na pojetí punku alá náctiletí kinderpunks. Čili v parafrázi na jeden slavný song: "Alcopunks fuck off!" :-D Takže pochopitelně, že Crass nebo Clash jsou pro mě mnohem větším symbolem, než Sex Pistols, protože punk sahá daleko dál, než jen k muzice a provokativnímu vzhledu a Dead Kennedys a vůbec celá americká hardcore-punková scéna první poloviny 80. let, je toho důkazem. Jak to tedy celé začalo? 

Slunná Kalifornie, San Francisco roku 1978 dává kytarista Raymond Pepperell dohromady, potom co podal inzerát do místních novin The Recycler, tehdy ještě naprosto neznámou punkovou kapelu, kterých bylo po Státech a v Anglii mraky. Za mikrofon se postavil tehdy 20 letý Jello Biafra (vl. jménem Eric Reed Boucher), na basu Geoffrey Lyall a za bicí usedl Bruce Slesinger, v červenci se přidal ještě Carlos Cadona jako druhý kytarista. Dead Kennedys byli na světě! První koncert odehráli 19.7. 1978 v Mabuhay Gardens v San Francisku. Kvůli provokativnímu jménu museli čas od času vystupovat pod různými pseudonymy jako např. The DK's, The Sharks nebo The Creamsicles, ovšem podle samotného Jello Biafry nebyl název myšlen jako výsměch rodině zavražděného amer. prezidenta ale jako symbolika blízkého konce "amerického snu". V červenci 1979 vychází u vlastního labelu Alternative Tenacles, první singl "California Uber Alles", po kterém následuje poměrně úspěšné tour po východním pobřeží. V roce 1980 mají na světě svoje první LP "Fresh Fruit for Rotting Vegetables", které se v Anglii umístilo na 33. příčce, což kapele zajistilo, jako jedné z prvních amer. hardcore-punkových kapel úspěch i na Britských ostrovech. Právě v tomto okamžiku se ke kapele přidává D.H. Peligro, který nahrazuje Bruce Slesingera na postu bicích. 

V roce 1981 navrhl kytarista Raymond Pepperell, že by Dead Kennedys mohli podepsat smlouvu s major labelem Polydor rec., což u Biafry vyvolalo takovou nevoli, že přísahal, že jestli se tak stane, tak z kapely odejde, to mohlo znamenat konec Dead Kennedys, tak jak je známe dnes. Naštěstí ještě, než se tak stalo, když Polydor rec. zjistily, že název dalšího singlu bude "Too Drunk To Fuck" od úvah podepsat s kapelou kontrakt upustily. Singl "Too Drunk To Fuck" se v Anglii dostal na 33. příčku, což znamenalo, že kdyby se dostal na 30., tak by musel být uveden v Top of the Pops na BBC, to se sice nikdy nestalo ale BBC uvažovala o případné cenzuře názvu. Co nelze opomenout je obsah většiny textů Dead Kennedys, za kterými stojí Jello Biafra. Asi nejvíc společenský řád nabourávající písně se objevily na desce "In God We Trust, Inc." z roku 1981 (Moral Majority, Nazipunks Fuck Off!, We've Got a Bigger Problem Now, Religious Vomit), i když se nedá říct, že by byli DK anarcho-punkovou kapelou ale díky sociálnímu komentáři v textech, které Biafra psal formou ironie, politické satiry a morbidního humoru a které se týkali americké společnosti éry Ronalda Regana, sociálního ale i politického života si začali získávat stále větší oblibu a stali se de-facto politickou "silou" uvnitř punku (ovšem bez nánosu ideologie, jako tomu bylo u anarcho-punkových kapel, i když skutečnost je taková, že Dead Kennedys, nebo alespoň Jello Biafra svými postoji k nim nemá daleko, dnes je dokonce členem americké Strany Zelených). V roce 1982 vychází druhá deska "Plastic Surgery Disasters", kapela intenzivně koncertuje po celých Státech, Evropě ale i Austrálii, čímž si vytvořila dostatečný počet fanoušků a poměrně slušné renomé. V roce 1985 vydávají třetí desku "Frankenchrist", kde je znát značný hudební ale i textový posun, nicméně díky tomuto albu se kapela dostala do potíží se zákonem. LP obsahovalo totiž plakát na kterém bylo zobrazeno devět kopulujících penisů a když si v prosinci 1985 koupila v Los Angelském Wherehouse Records toto LP, dospívající puberťačka, pobouřilo to její matku natolik, že začala podávat stížnosti kalifornskému generálnímu prokurátorovi a státnímu zástupci v Los Angeles. V roce 1986 byli členové Dead Knnedys, spolu s dalšími zúčastněnými stranami obviněny z distribuce mladistvým škodlivého materiálu. Hrozilo jim tehdy jeden rok ve vězení a pokuta 2000 dolarů. 

V srpnu 1987 trestní řízení skončilo a zbytek obžalovaných byl sproštěn viny, nicméně deska "Frankenchrist" byla v mnoha hudebních obchodech po celých Spojených Státech zakázána. Kromě soudního procesu, ignorace mainstreamovými médii (většina rozhlasových stanic ale i MTV Dead Kennedys naprosto ignorovala), začala kapela reflektovat i samotnou scénu ze které vzešla. V půli 80. let přitahoval hardcore-punk stále více chuligánů a "existencí", které zde vyvolávali konflikty, nasilí a původní ideály jim byly naprosto ukradené. Z hardcore-punku se začala vytrácet idea kontra-kultury. To samozřejmě u většiny členů kapely vyvolávalo pocit frustrace a v lednu 1986 oznámili svůj plánovaný konec, poslední koncert odehráli 21. února. Ještě v létě toho roku nahráli svojí poslední desku "Bedtime for Democracy", která vyšla v listopadu 1986 a v prosinci oznámili definitivní konec. Tracky jako "Anarchy for Sale" nebo "Chickenshit Conformist", z konce činnosti DK vystihují jejich pocity z postupného "otupování" scény asi nejvíc. Biafra vydal po rozpadu Dead Kennedys řadu alb mluveného slova, kde dále prezentoval svoje politické názory a objevil se v mnoha televizních pořadech. Konec 90. let se nesl ve znamení soudních sporů mezi Jello Biafrou a zbylými členy kapely, kvůli honorářům, které měli dostat od Alternative Tentacles rec. Biafra dokonce obvinil členy kapely z toho, že chtěli použít song "Holiday in Cambodia" pro reklamu zančky Levis. Reklama sice nikdy nebyla natočena a song "Holiday in Cambodia" se tak nikdy neobjevil v žádné reklamě, nícméně i přesto Biafra v mnoha rozhovorech tvrdil, že zná přesně okolnosti tohoto nápadu, dokonce i reklamní agenturu, která tento scénář měla vytvořit. V roce 2001 se dávají Dead Kennedys opět dohromady, ovšem bez Jello Biafry, který se k reunionu do dnešních dnů nikdy nepřidal, s tím, že jde stejně jen o prachy. Za to v roce 2008 dal dohromady svůj vlastní solový projekt, kapelu "Jello Biafra and the Guantanamo School of Medicine", která je svým zvukem ale i sdělením dost podobná Dead Kennedys. Na kontě mají zatím tři studiová alba The Audacity of Hype (2009), White People and the Damage Done (2013), Tea Party Revenge Porn (2020) a EPčka Enhanced Methods of Questioning (2011), SHOCK-U-PY! (2012) a singl Blunder Blubber (2021).