Takže máme tady první novinku roku 2023, album britských The Bakesys. Že vám toto jméno nic neříká? A co například label a stejnojmenný skazin "Do The Dog" vycházející od roku 1989 nebo "London International Ska Festival", za kterým stojí Kevin Flowerdew? Už ano? Tak právě The Bakesys je kapela jeho bráchy Seana, která se na britské ska scéně objevila někdy začátkem 90. let, kdy debutovali kazetou "Animated Violence", za tu dobu stihli do roku 2009 vydat další čtyři alba. Po delší pauze se jméno The Bakesys znovu objevilo v roce 2020 s deskou "More Bakesys", po které příšli ještě další dvě, kde je znát nenápadná snaha míchat ska s dubem, což předvedli hlavně na albu "Sentences I'd Like to Hear the End Of" (2021). A právě jejich poslední věc "Freezing Cold in the Summer Sun" jde ještě víc do hloubky dubu. Nové CD vyšlo začátkem ledna 2023, jak jinak než u Do The Dog a celkem na něm najdete 11 zářezů, více méně dubem inspirovaných tracků, kde vymizely jakékoliv fůze se ska. Nicméně jejich předchozí počin z roku 2021 na mě udělal mnohem větší dojem. Desku "Freezing Cold in the Summer Sun" otevírá úvodní track "We're Not Having Fun", který by nebyl špatný, kdyby zůstal čistě instrumentální, nechci tvrdit, že mám absolutní hudební sluch ale barva hlasu, frázování a skoro "odříkávání" textu celkový dojem hrozně kazí. Neříkám, že jejich zpěvák zpívá falešně ale v tomto žánru jsem slyšel daleko lepší hlasy. To je přesně důvod proč mě tahle deska moc nebaví, jednotlivé tracky by vlastně nebyly tak špatné (i když se jedná o celkem jednoduché pojetí dubu a reggae) ale hlas jejich zpěváka mi tu leze opravdu na nervy :-) Snad jedinou vyjímkou jsou songy "Freezing Cold in the Summer Sun", kde je skvěle doplňující saxofon, ani "Try My Best to Say Hello", nezní vůbec špatně ale opět, ten zpěv mi prostě rve uši! Následující "It Doesn't Matter" je podle mě vůbec tím nejnápaditějším trackem z celé desky, bicí v rychlejším středním tempu, zatímco rytmika a basa jede v reggae rytmu. V podobném duchu zní např. ještě track "One Step Foward Two Steps Back", který by byl také mnohem lepší bez zpěvu. Ne toto opravdu není dobrá deska a mohla by patřit alespoň do průměru, nebýt "výkonů" jejich zpěváka, protože to je faktor, který tady ubírá hodně bodů. V podstatě nemám o čem víc psát, vše podstatné jsem již řekl. The Bakesys by se hodil za mikrofon, někdo s úplně jinou barvou hlasu, pak by to možná mohlo fungovat, navíc nevím proč ale celou dobu jsem měl pocit, že už nejde o regulerní kapelu ale o "one man project", následně smíchaný ve studiu. Hodně slabá věc, nebýt těch tří-čtyř songů, tak si to těch 5 z 10 ani nezaslouží. Na Británii, kde se málokdy objeví špatná kapela, hodně velké zklamání!
Žádné komentáře:
Okomentovat