Italští Banda Bassotti už dlouhé roky nepřišli s novým albem, až to pomalu vypadalo, že je s novou tvorbou konec. Roky plynuly a stále nic, v roce 2014 se sice objevil jejich živák "Banditi Senza Tempo" ale to se dá považovat jen za takové záplatování. Aby se neřeklo, že kapela stagnuje, obvykle se vydá živák nebo bestofka, což je tak strašně laciné, že bych v tomto případě kapelám doporučil snad nevydávat radši nic a opravdu počkat na nový materiál. Kapelu v roce 2018 také potkala velká ztráta, v tom roce odešel na věčnost, jeden ze zakládajících členů, kytarista a zpěvák Angelo "Sigaro" Conti, jeden z hlavních hlasů Banda Bassotti. Dlouhé čekání bylo nakonec prolomeno na začátku prosince 2021, kdy se po devíti letech od vydání předposlední desky "Siamo Guerriglia", objevilo nové album "Avanti Uniti". Deska vyšla ve dvou verzích, kdy na CD najdete celkem 14 zářezů, zatímco na LP pouze 11. Nová deska mě mile překvapila, zatímco album "Siamo Guerriglia" bylo víc punkové a ska se tu nevyskytovalo skoro vůbec a upřímně, podle mě to byla jedna z jejich nejslabších desek. Na "Avanti Uniti" se kapela vrací zpět k jejich ska / skapunkovějším základům, podobně jako na albech "Viento, Lucha Y Sol", nebo "Vecchi Cani Bastardi". Novou desku otevírá song "Roma Non Si Vende", který je takovou Banda Bassotti klasikou, nejde o čisté ska, kytara tu jede hlavně na první dobu a dechová sekce, tu je opět tak charakteristická, jak jen pro tuhle kapelu může být. Je to tak, dechy jsou podle mě u Banda Bassotti jedním z nejdůležitějších a nejvýraznějších instrumentů, protože právě oni davají téhle kapele tak originální zvuk. Ostatně ty melodie postavené hlavně na trombonu a vysokých tonech jsou to, co mám na téhle kapele rád. Přitom jejich ska / skapunk je poměrně jednoduchý, bez kláves, s jednouchými melodiemi, punkovými vyhrávkami, silnými sborovými refrény a i tak to je prostě dokonalý. V jednoduchosti je síla a to platí i pro desku "Avanti Uniti". Sice se nedá říct, že by tu byla nějaká výrazná potencionální hitovka, nové věci tvoří v podstatě jeden celek, který se nesnaží vybočovat ze zažitých postupů, kdo Banda Bassotti zná, dostane tady přesně to, na co je zvyklí, žádné experimenty, žádné pokusy najít "nového uměleckého ducha". Proč měnit to, co funguje už tolik let? Možná jediným takovým songem, který mi do stylu Banda Bassotti na první poslech úplně nezapadal je "Questa Notte" ale po asi třetím poslechu, tam ta Banda prostě je, schválně posuďte sami, na youtube mají videoklip. "Avanti Uniti" se teď možná může zdát jako nudná a nevýrazná deska, která vlastně nemá žádnou sílu. To je ale omyl, ta síla spočívá právě v tom, že tu vsadili na to, co umí, co se osvědčilo a co funguje. A i tak tu je pár tracků, které jsou trochu výraznější, oproti tomu zbytku. Jmenovitě "404 Partizan", kde mě hrozně baví to punkově zahrané reggae intro, "Milioni Di Urla", kde se nezapře pokus o soul ve stylu legendárních The Redskins, "La Brigata Internazionale", což je sice punkovka ale s celkem povedeným soulovým intrem, balada "Lluvia de Sal" a jako poslední skapunková "Augh!", kde je naprosto perfektní kytarová vyhrávka v outru. Dokonce jsem tu v jednom songu zaznamenal i Fermina Munguruzu (Kortatu / Negu Gorriak) ale v jakém, to zjistíte až při poslechu. Nebudu to dál okecávat, pokud jste fanoušky Banda Bassotti, na "Avanti Uniti" dostanete přesně to, co od nich očekáváte. Za mě 8 z 10! Jasně, že vím, že jsou to zasraný komouši, co si naivně myslí, že separatisti na Donbase bojují za sociální revoluci... ale hrajou zatraceně skvěle, to jim nelze upřít!
EDIT: 24.2. 2022 - Seru na ně, jsou to pro-putinovský čůráci a užiteční idioti
Žádné komentáře:
Okomentovat