V našich končinách v podstatě už jediný papírový skinzine, vycházející od roku 2000. Pro mnoho lidí v lecčem kontroverzní ale to bylo vždy jeho cílem. Jeho kontroverznost alespoň nebyla nikdy tak tupá aby spočívala v koketování s R.A.C, jak bylo před pár lety u mnoha jedinců v modě. Právě naopak, spousty lidí nemohlo rozdýchat kapely typu Nucleo Terco, Banda Bassotti nebo Opcio-K95, které se v zinu objevovaly a právě to se mi na Skinreadu líbilo, že se nikdy nesnažil aby se zalíbil všem. Buď ber nebo nech bejt, tak by se asi dal charakterizovat autorův přístup. Letos v únoru vyšlo bohužel, definitivně poslední číslo a já musím říct, že pravděpodobně asi nejlepší. Skinread byl vždy dílem jednoho autora (Sluta) a hodně se tu v jednotlivých číslech promítaly jeho postoje a názory a to je to, co Skinread podle mě dělalo vždy zajímavým oproti jiným skinzinům, které se vehementně snaží držet v mantinelech nicneříkající apolitičnosti a ve výsledku působí dost suše. Naopak já mám rád, když je fanzine určitým zrcadlem autora, což je vidět právě na plátcích, které píše jeden člověk. Skinread byl vždy ovlivněn více-méně levicovými postoji a celkově RASH scénou a mnozí recenzenti ho v minulosti braly jako jediný redskin fanzine v Čechách ale byl bych trochu opatrný s tímhle škatulkováním, protože Slut dal v mnoha číslech prostor i nepolitickým kapelám, což bylo hodně vidět na předchozím čísle, kde už to vypadalo, že dal levicovým skins navždy sbohem. 12. číslo vyšlo po zhruba šesti letech, ještě než se vrhnu na obsah dovolil bych si takovou menší charakteristiku tohoto čísla, jak je vidět Slut se malinko vrací k RASH, SHARP a (nejen)levicovějším skinheads obecně. Ze starších čísel bylo vždy vidět, že autor je kovaný socialista (palec hore) ale nevím jestli je to jen můj pocit ale z tohoto čísla mám dojem, že začíná malinko koketovat s anarchismem ale opět v jeho osobním a originálním pojetí, což pochopíte po přečtení pár jeho úvah na témata jako je systém ve kterém otročíme, scéna apod. Možná i určitý posun k duchovnu tu je cítit, ale nemyslím tím apriori víru v boha, pokud chápete co tím myslím. Toto jsou přesně ty věci, které nazývám tím pomyslným zrcadlem autora a proč mě Skinread a hlavně toto číslo tak baví. Za co dávám Slutovi plusové body je, že stále zůstává provokatérem a nebojí se rýpat do celospolečenských dogmat a předsudků, hlavně do současné vlny islamofobie, která se přehnala napříč Českou republikou, kde je muslimů tak mizivé procento, že se tomu musím smát. Pokud vám říká něco Taqwacore, tak po prolistování a shlédnutí pár obrázků budete vědět na co narážím.
Ok, pojďme k obsahu. Křídová obálka a stránky jsou už poslední dobou celkem standard, i když nevím jeslti to vydavatelům za ty peníze stojí, já bych třeba ocenil výtisk na recyklovaném papíře, když už chceme jít do hloubky ale každého věc. Na cca 80 stránkách najdete kromě úvodního slova, což je stať asi na stránku a půl (což kvituji), krátkou historii RASH New York, což byla první skinhead crew, která přišla na začátku 90. let s touto jasně levicovou iniciativou mezi skinheady, která se postupně rozšířila i mezi redskins v Evropě a potom do zbytku světa, podobně jako např. SHARP. Mě udělal asi největší radost rozhovor s legendární italskou rudou oi! bandou Erode. Tady vzdávám Slutovi hold, protože to je jejich jediné interview vůbec, což přidává tomuto číslu na hodnotě. Dále rozhovor o japonské skinhead scéně, ze kterého se ale moc nedozvíte, protože týpek se pohybuje spíš v hardcoru. Asie je tu ostatně zastoupena celkem hojně od Indonesie, Singapuru, přes Malajsii - rozhovory se Sta-prest Boys, The Bois (kteří hráli i u nás) a vydavatelem fanzinu Lion City ze Singapuru. Hodně překvapil rozhovor s vydavatelem zinu No Bolox Just Oi!, protože by mě nenapadlo, že i v Rumunsku můžou být normální skins a ne jen náckové. Stejně tak, jako v minulém čísle i tady jsou zastoupeni jesus skins v podobě brazilských Living Fire. Osobně jsem zarytý ateista ale každého věc, já budu církev vždy považovat za nástroj ovládaní lidí. Pro svojí cestu životem nepotřebuji nějakou knihu a člověka na kříži, který mi má ukazovat cestu, jsem svým vlastním pánem a můj osud je jen v mých rukou a ne ovcí, která potřebuje pastýře. Dále tu máme interview s 45 Adapters z New Yorku, kde je úplně normální, že i černoch je skinhead, Keltoi! z Galicie ve Španělsku, kteří spojují, jak je v tamních končinách běžné antifašismums se separatismem, potažmo vlastenectvím. Ještě bych se vrátil ke kapelám z Asie, protože jako příslušníci zemí 3. světa o working class jen nekecají ale žijí to každý den.... mizerný mzdy, šest dní v týdnu v práci, jeden den volna a pak zase dokola, to je jejich denní chleba! Konec je tradičně věnován recenzím, kde k mému potěšení nechybí ani spousta rudočerného oi! :-D S reporty z akcí je to poněkud slabší, kromě skůtr srazu, kdesi ve východních Čechách, kde zahrála Jednota Kolín a návštěvy Rock for People, tu víc nenajdete. Návštěvu Rock for People považuju za docela úlet, na tenhle festival by mě v životě nikdo nedostal ani zadarmo. Konec alá "demise" patří outru, kde Slut vysvětluje důvody ukončení vydávání Skinreada a na závěr thanx list spojený s i fuckingem, kde nechybí zmínka o "jistém" prodavači skinheadské mody, který odmítl distribuci zinu pro jeho údajnou přílišnou političnost, čemuž se já jen směju, protože víc takových plátků s postojem, jako je/byl Skinread, nebo vás by bavilo neustále číst ty nicneřikající apolitické ziny s kapelami bez názoru, které se snaží zalíbit všem? Co dodat? Podle mě jde asi o nejvyzrálejší číslo a je vidět, že s tím, že jde o posledního Skinreada, tak tu Slut skutečně nechal i kus sebe a to dělá toto číslo celkem vyjímečným. Věřím, že za pár let, až papírové fanziny budou jen historickým artefaktem, (což doufám, že se nikdy nestane) Skinread No. 12 bude zinařským skvostem!
k dostání na: skinread@Safe-mail.net
Žádné komentáře:
Okomentovat