Recenze solového alba hlavního lídra punkových Rancid Tima Amstronga, už není sice žádnou aktualitou ale vzhledem ke kvalitám této desky, kterou zaručují The Aggrolites, jsem jí přecijenom vybral k recenzi. Rancid se v poslední době poněkud odmlčeli, za to o solo projektech jejich dvou hlavních protagonistů, Tima Amstronga a Larse Frederiksena je slyšet víc, než dost. Zatímco Frederiksen shodil po letech číro a na starý kolena se obul do Martenů a založil oi! band Old Firm Casuals, tak Amstrong i když stále v křiváku se začal věnovat trochu rozmanitější muzice, která v jeho projektu Tim Timebomb and Friends, zahrnuje mnohem širší hudební pojetí, mimo jiné právě i reggae a ska. Zpět k desce A Poet's Life, album vyšlo v roce 2007 u labelu Hellcat rec. a produkoval ho samotný Tim Amstrong. Jako doprovodnou kapelu si nemohl opravdu vybrat líp. Jak už jsem naznačil v úvodu - Aggrolites, kteří toho času byli právě pod křídly Hellcat rec. tu jsou znát snad každou skladbou, takže můžete čekat špinavý reggae z luhů a hájů prosluněný Kalifornie a za mikrofonem punkáče Amstronga. Celkem 10 tracků otevírá první song Wake Up v pěkně odsypávajícím středním tempu, následující Hold On je dost podobným příkladem. Třetím zářezem je jediný ska track Into Action, kde jsou Aggrolites v pro ně docela netipických hud. polohách. V songu Translator jsou Aggros poznat snad úplně nejvíc a pokud se do tohohle tracku zaposloucháte pořádně, tak určitě poznáte jeden hudební deatil z jedné skladby z jejich desky Reggae Hit L.A. Ovšem asi nejpovedenějším songem je pátý Take This City, který bych klidně onálepkoval jako "učebnicová ukázka toho co si představuju pod pojmem dirty reggae". Uhánějící tempo, klávesy, back vokály ale hlavně solová kytara, která je v intru a v solo pasážích naprosto dokonalá. Následující Inner City Violence je zajímavá hlavně díky zakomponovanému scrachingu, což je pro dirty reggae dost neobvyklý hudební doplněk a skladbě dodává trochu modernější nádech. Tracky Oh No a Lady Demeter, kde to ještě celkem zachraňuje foukací harmonika, bych zařadil spíš k těm slabším kouskům, ke kterým nemám v podstatě nic moc co říct. Předposlední song Among The Dead je jen o stupýnek lepší, to už jsme ale pomalu u konce tohohle 33ti minutového alba. Posledním zářezem je do dubu hozená Cold Blooded, poměrně příjemná, instrumentální oddychovka, která by se svou atmosférou hodila naprosto dokonale k vstávání s opileckou kocovinou :-D Nevím proč tenhle track ve mě vyvolává zrovna tuhle představu? Teď nevím koho mám na této desce hodnotit, jestli producentskou práci Tima Amstronga nebo Aggrolites, jako doprovodné kapely. Pravda bude, jak už to tak bývá asi někde uprostřed, nícméně desku A Poet's Life jsem si hodně oblíbil, stejně tak, jako nynější Tim Timebomb and Friends, který můžu jen doporučit. 8 z 10 má tohle dílko určitě zaslouženě.
Jak už je u The Slackers zvykem, sypat jedno album za druhým v intervalu jednoho až dvou let, tak nezklamali ani letos. V druhé polivně roku 2013 vydali na značce Whatewski EP My Bed is a Boat. Já bych ho popsal spíš jako multi EP, jelikož se na něm nachází celkem devět tracků. Devět tracků, z nichž je pět původních skladeb, tři dubové verze a nakonec jeden song z koncertu. Žánrově tu převažuje víc reggae a dub, možná místy skoro až rocksteady, než ska i když pravdou je že ska je tu zastoupeno třemi tracky. EP otevírá první skladba Stereo On, což je klasický reggae song kde se rukopis kapely opravdu nedá přeslechnout. Mě osobně příjde tenhle track jako nejlepší věc z celého EP. Druhým zřezem je stejnojmenný song My Bed is a Boat, svyžný ska, který sice něčím nepřekvapí ale na druhou stranu ani nenudí. Další track s mírným nádechem rocksteady je For the Money, který je tak někde na hranici mezi reggae a rocksteady ale jeho nejsilnější stránkou jsou určitě dechy, skryté v pozadí, které se pořádně prosadí až ke konci tracku. Čtvrtý song je dubová verze skladby For the Money s jednoduchým názvem Money Dub. Následující Hit Me Kiss Me i když jde o ska, tak je to asi jediný song, který tak trochu vybočuje z řady a to hlavně díky intru, který i když mi na jednu stranu trochu připomíná soul tak bych byl opatrný ho někam škatulkovat, pravdou ovšem je, že jde o celkem povedený ska. Top Floor Bottom Buzzer aspiruje na druhou příčku na tomhle EP. Reggae v hodně rootsovém pojetí se všemi atributy, jako je přizvukující dechová sekce, která tu odvádí výbornou práci, houpavá basa atd........ Co se mi u The Slackers opravdu líbí a to platí i o tomhle tracku je, že i když dokážou zahrát roots reggae, tak se v tom soundu nikdy nezapře trochu surovější zvuk, který je tak typický pro ska kapely. Blížíme se ke konci, po Top Floor Bottom Buzzer následují dub versions s názvem Top Dub a Steroe Dub. Jako poslední věc kapela zařadila live náhrávku, song Cleopatra, původně od legendárních Skatalites. Tím se dostáváme ke konci, takže na čase je hodnocení. Po hudební stránce nejde o nejhorší věc, Slackers jsou hudebně na hodně vysoké úrovni a i ty slabší nahrávky jsou pořád poměrně kvalitní. Jediná věc co bych tomuto EP vytknul je menší nápaditost a na můj vkus, díky dub verzím jednotlivých tracků, zbytečně naroubovaná delší stopáž a živáky nemám rád už od pradávna, takže celkově 7 z 10.
Žádné komentáře:
Okomentovat