Bad Manners - 23. ledna, Praha - Rock Café
Bad Manners v čele s těžkotonážním Busterem Bloodvesselem se po půlroce a po první návštěvě Čech opět vrátili, tentokrát měli odehrát koncert v pražském Rock Café a bylo nadevše jasný, že si tuhle akci nenecham ujít, už jen proto abych si mohl udělat srovnání s jejich koncertem v Londýně loni v červnu. Asi díky správný konstelaci hvězd mi na tohle datum v práci vyšlo volno a i stabilní jádro se sešlo, takže můžem vyrazit. Zhruba kolem půl dévatý dorážíme na místo, Rockáč je ještě celkem poloprázdej ale na stagy se už připravují Discoballs, který jsou dnes v roli předskokanů. Většina jejich vystoupení co jsem za poslední dobu viděl dosahujou poměrně slušnejch kvalit a i tenhle koncert nebyl vyjímkou. Zhruba kolem devatý začínaj hrát Discoballs. Publikum je zatím dost prořídlý, tak si s přistěhovalcem říkáme, že bysme se ani nedivili, kdyby při dnešní návštěvnosti koncertů byl stejnej počet i na Bad Manners. Diskokoule zahráli tracky jak z první, tak i z druhý desky a i pár novejch věcí (nebo alespoň pro mě novejch, jelikož první desku moc neznam :-), kterejma tak trochu předznamenali křest třetího alba, který je plánovanej na březen. Songy sand ani vyjmenovávat nemusím, kdo Diskokoule zná, tak ten určitě bude vědět.....musím ale přiznat jednu věc, Discoballs jsem dřív moc nemusel a fakt mě nebavili ale zhruba za poslední 3 (valstně teď už 4) roky mě tahle kapela baví čím dál, tím víc a směle bych jí zařadil k tomu lepšímu co se na naší "scéně" najde. Po zhruba asi hodinovym setu a pauze, kdy už to pomalu vypadalo, že na podium nastoupí ještě druhá předkapela, přichází hlavní tahouni večera Bad Manners, to už se začíná i sál docela plnit, tak to vypadá, že to s tou návštěvností asi nebude tak zlý. Nemůžu si prostě odpustit to srovnání s tím, když jsem je viděl úplně poprvé loni v červnu v Londýně. Ten koncert byl mnohem nabitější, energičtější i lidí bylo mnohem víc a během vystoupení mnohem víc blbly a o velkosti klubu ani nemluvě (viz. reporty). Hold bylo vidět, že jsou na domácí půdě. Ale zpět k pražskýmu koncertu! Bohužel jsem propásl začátek, možná první dva tracky ale klasiku Lorraine, kterou většinou hrají na začátku jsem už slyšel. Sestava byla krapet obměněná, než jak si jí pomatuju z Londýna co se ale týká line upu, tak ten byl skoro stejnej. Publikum pomalu dostávali do varu peckama jako Lorraine, Sally Brown nebo Special Brew, který zahráli na úvod. Samozdřejmě, že nechyběli různý Busterovi kreace, jako už tradiční vyplazování jazyka a ani na pražskym koncertu si neodpustil svoje tygrovaný sako velkosti XXL. Další z tracků co mi tak utkvěli v hlavě a co zahráli byli Walking in the Sunshine, My Girl Lollipop a duo pecek, který sklidilo logicky ovace u tý plešatější části publika jako Skinhead Girl a Skinhead Love Affair.
Nezapomenutelnym okamžikem byl malej tanečník hned před podiem, asi tak 10letej kluk navlíklej v ryflích, kšandách a košili, kterej si celý vystoupení náramně užíval a kterýho nakonec Bloodvessel vytáhl k sobě na podium. Nechyběli ani ty recesističtější vály jako Nenenanananunu a jedna z mejch nejoblíbenějších pecek Inner London Violence. Ke konci koncertu publikum, stejně tak jako tomu bylo v Londýně, začalo na Bustera skandovat You fat bastard, You fat bastard, You fat bastard......tak si říkám, jestli to asi nebude nějakej z rituálů, kterej patří k jejich vystoupení :-D Po zhruba hodině hraní přidávaj ještě celkem 3 přídavky, z nichž se mi vybavuje jenom poslední Lip up Fatty, kdy si tuhle pecku zaskandoval snad celej sál. Bohužel čekal jsem přídavků o trochu víc, takže Lip up Fatty byl definitivně poslední song a konec. Ale i tak už jsem neodcházel s takovym pocitem, jako když jsem je viděl poprvý. Možná na to má vliv i to, že tehdy to bylo na jejich domácí půdě, kde tuhle kapelu narozdíl od nás znaj 2 generace fanoušků a tak do toho dávali mnohem víc energie a navíc fakt, že (čistě jen dle mýho názoru) angláni si umí muziku fakt užívat, byl další faktor, nicméně tím nechci říct, že by jejich pražský vystoupení nestálo za to, to určitě ne ale už to nemělo to kouzlo.
Pouliční lampa, diskokoule... v poslední době jsem nějaká přesvícená. Co jsem se přestěhovala, tak mi právě do ložnice svítí pouliční lampa. Vůbec nechápu, že dneska ještě někde není úsporné veřejné osvětlení, protože mi to přijde jako něco, co je dneska už snad standard. Ono když se ve tři ráno vzbudíte a máte v pokoji přítmí, tak to fakt není moc fajn.
OdpovědětVymazat