Pokud se chystáte na letošní Mighty Sounds, tak berte tenhle report jako takovou malou ochutnávku, co můžete čekat. O tomto koncertě se dozvídám úplnou náhodou při brouzdání na netu (jak jinak), jen dva dny předem. To, že si nemůžu nechat tuhle 2tone legendu ujít byla jasná věc, navíc první kocert, takže bylo jasný, že na ně musím jít i kdyby měli z nebe padat trakaře i kdybych neměl už ani libru a musel somrovat na ulici a klidně i přesto, že bych se měl probít přes security :-D. Zkrátka bylo jasný, že Bad Manners si nesmím nechat ujít. V půl devatý nasedám na metro a jedu přes celej Londýn až za řeku, do jižního Londýna, kde se celej ten kolotoč bude odehrávat. Klub je hned vedle zastávky nadzemky, takže práce s hledáním je vyřešená, vlezný 20 liber, před klubem (a bohužel i v klubu) znuděná ochranka, která je určitě kulturně a i inteligencí hodně obohacená, podle těch jejich ksichtů a výrazů typu: „co to je za sračky?“ První co mě dostalo při vstupu do sálu, naprosto narváno….. z repráků se valila jedna stará 2tone klasika za druhou (Specials, The Beat, Madness…), přítmí a jen hopsající hlavy. Angláni si umí muziku užívat a vychutnávat podle mě víc jak Češi. Lidi pařili před barem, u hajzlů, na balkonech, před stagí, která byla ještě prázdná, prostě všude, kde to jen šlo. Předkapelu jsem neviděl a ani neznal, takže tou se tady zabývat nebudu, nicméně jsem přišel akorát tak na čas. Na stage už přichází Bad Manners v čele s těžkotonážním Busterem Bloodvesselem, který je už jediným z původních členů. Na rozehřátí začaly s This Is Ska, přičemž asi po prvních třech songách se v koltli strhlo menší pogo. Buster vystupoval, jako už tradičně v kraťasech a kvádru a samozdřejmě, že nezapomínal mezi songama vyplazovat svůj extrémě dlouhej jazyk. Publikum bylo složeno snad ze všech věkovejch kategorií a typů, starý, mladý, dreadatý, taky jsem v kotli zahlídl pár čír, skinheadi ale i civilové co se přišli podívat. Musím říct, že jsem nikdy předtím neviděl tak velkou koncentraci ožralejch lidí co tady. Zazněli snad všechny zásadní pecky, jako Walking In The Sunshine, Lorraine (kterou zahráli hned skoro na začátku), My Girl Lollipop, Sally Brown od Laurela Aitkena, Skinhead Girl od Symaripa, Skaville UK, Skinhead Love Affair. Při Feel Like Jumping Buster vyzval publikum ke skákání, takže najednou celá ta masa lidí začala hopsat. Snad před každou písničkou lidi řvali: „You Fat Bastard, You Fat Bastard, You Fat Bastard“, atmosféra jakou jsem na koncertě hodně dlouho nezažil. Ke konci si nechali tracky jako, Just A Feeling, Inner London Violence nebo Ne Ne Na Na Na Na Nu Nu. Musím říct, že jsem během toho večera mohl ze sebe vypotit tak minimálně dva litry potu a i přesto, že sál byl asi tak dvakrát tak větší jak pražskej Lucerna Music Bar, tak tam bylo jak v sauně. To už se ale celá akce blížila pomalu ke konci, publikum stále pokračovalo ve skandování. „You Fat Bastard“ až se toho songu nakonec dočkaly. Jako poslední track nemohla zaznít žádná jiná pecka, než Lip Up Fatty. Když dohráli Lip Up Fatty, tak se Buster s publikem rozloučil vystrčenym zadkem. Vůbec jako showman je vynikající, Bad Manners jsou hlavně Buster Bloodvessel a bez něj by to mohli klidně zabalit. Nedokážu odhadnout, jak dlouho koncert trval ale tak energickou show jsem hodně dlouho neviděl, takže jestli se na Bad Manners chystáte na letošním Mighty, tak věřte, že se nejen spotíte jak prase ale docela i pobavíte. Jediný co bych vytknul, bylo to zasraný mainstreamový disko co začaly pouštět po koncertě, což mi nepřišlo zrovna moc tématický ale na to sere pes, stejně jsem se už dekoval. Po koncertě potkávám ještě pár známejch tváří z minulejch akcí a pak už návrat domu (a pak, že se prej v Londýně nedá jezdit na černo....ha ha, fuck off). No a druhej, tak jako každej den, zase do roboty. Tak Cheers from London.
Žádné komentáře:
Okomentovat