Pro mě naprosto neznámá Mod ska kapela z Turína ale podle informací hrajou už od roku 1983 a na kontě mají už celkem 15 desek. No a letos k jejich 30. výročí si nadělily další desku Un Giorno Di Fiesta, která vyšla hned u majorlabelu Sony Music. Celkem šest stránek bookletu nenabízí kromě textů (v Italštině) nic moc zajímavýho, čili tady není co rozebírat. Stylově se tahle deska taky nedá moc zaškatulkovat, trubka sice nechybí skoro v žádnym tracku ale ska je tu z celkově 12 songů jen 5. Asi nejjednoduší bude označení ska míchnutý Mod beatem, powerpopem ale ani tady bych si nebyl jistej. Album otevírá stejnojmenná Un Giorno Di Fiesta, na mě ale tahle písnička působí až moc popově. To samý bych řekl i o následující Invisible ale s tím rozdílem, že tady to zachraňuje celkem povedená basová linka a celkově i intro. Ovšem podle mýho názoru, nejlepší track z celý desky je třetí v pořadí Rudy Playboy, klasický ska s trochu „punkovější“ offbeatovou kytarou, která vytváří trochu jinou atmosféru, než je u ska zvykem. Tady to ale končí, protože co se týká následujících songů ani není moc o čem psát. Tracky jako Intercity Firm, Madrid, Il Capitano (kde to ještě trochu zachrańuje pomalu se rozjíždějící intro), nebo poslední Il Meglio Arrivera působí navzájem dost podobně a na můj vkus až moc jednoduše. Jediným dalším trackem, kterej mě docela chytil je La Mia Citta, hlavně díky tomu, že jde o poctivej soul. Ale ani ten zbytek non-ska songů mě nějak neoslovil, moc popu, málo kytar…. a navíc tracky jako Non Sperarci a Io Non ho la Mia Eta' mi příjdu hodně přitažený za vlasy. Sečteno, podtrženo 3 z 10
Tahle kapela ze Srbska, konkrétně z Bělehradu, hraje už od roku 1996 ale kromě několika demo kazet, neměli na kontě ani jedno album. Málokdy totiž narazím na kapelu která vydá svůj debut až po patnácti letech působení. Nicméně v roce 2011 konečně vydávají svojí první desku The GreaTESTIS Hits na které je hned 19 tracků, takže něco přes 62 minut muziky. Celkově vzato jde o klas. ska s občasnejma vlivama punku ale ty jsou tu fakt minimálně, proto bych neřekl, že jde přímo o skapunk. Co se mi na desce hodně líbí jsou housle a tu a tam i tahací harmonika. Nástroje, který celkem zvláštním způsobem obohacujou jinak průměrný ska (viz. hned úvodní intro a tracky, jako Ludilo, Paradoks, Žene i vino, skapunkovka Soledad, Črta nebo jediný reggae song Guzz). Valná většina tracků je v Srbštině ale přecijenom tu najdete i pár songů, kde můžete slyšet trochu španělštiny (Toreador), italštinu (Italianska) a jeden dokonce i v angličtině (poslední Chelsea We Love You, kterej je věnován jak jinak, než londýnský FC Chelsea). K tracku Život je san natočili dokonce i videoklip, který najdete zde. Není to ovšem jejich jediný video, další videoklipy mají ještě ke skapunk songu Za moj Beograd, kterej je podobně jako Chelsea We Love You, fotbalově laděnej a k tracku Paradoks. 19 tracků je fakt dost a proto nemá smysl, abych tady rozebíral každej jednotlivě, pokusim se vypíchnout jen ty co určitě stojí za poslech, protože jak už jsem říkal, stylově se Samostalni Referenti pohybují na pomezí klas. ska a skapunku a o zas tak velkou hudební inovaci nejde. Ska se všema svejma atributama jako jsou klávesy, trubka, ságo, pozoun atd….i když tím zase nechci tvrdit, že je to naprostá nuda, hlavně díky těm houslím mají u mě velký plus ale zpět k songům! Já bih da živim mě chytl hlavně díky textu, i když neumím srbsky tak to, že se zde zpívá o zkorumpovanejch politicích, který žijou z našich peněz jsem poznal hned, Devedesete jsou asi jediným non-ska trackem z celý desky a Živeti u Srbiji je už jen takovou satisfakcí za celým albem. The GreaTESTIS Hits sice není kdoví jak dokonalou a hudebně progresivní a já nevim, co ještě…. deskou ale určitě bych jí nezatracoval, zkrátka to co si asi většina lidí představí pod pojmem ska, takže 8 z 10 (hlavně díky těm houslím).
Polemici letos slaví 25 let a v dubnu si ke svýmu vyročí nadělili novou desku. Album vyšlo na zanačce Doubleman a celkem na něm najdete 14 nových tracků a znovu nahranou Baba ryba, z jejich první desky. I když jejich aktuální tvorbu za poslední 3 roky moc nemusím a už mě nový věci od Polemicu nebaví, nechci tuhle kapelu soudit a řešit tady, jestli už jsou komerční nebo ne, nebudu ani rozebírat to, kdo všechno jim na nový desce hostuje. Ani to, že na Slovensku jsou hraný v radiích, podobně jako třeba u nás Divokej Bill a jestli už se zaprodali nebo ne. U kapely jejich formátu je celkem logický, že po 25 letech se nebudou stále držet v undergroundu a odmítat všechny nabídky aby se náhodou nezaprodali. Stejnej názor mám třeba i na Fast Food Orchestra, jejichž aktuální tovrba je mi hodně cizí ale taky…začínali v roce 1996 skapunkem a zkrátka chce to trochu pokory. Dalším důvodem, proč si nedovolím Polemic z nějakýho důvodu osočovat z komerce je ten, že oni byli jedni z prvních kdo u nás rozjížděly ska a jako ke kapele, která v celým Česko-Slovensku hraje ska nejdýl si tohle prostě nedovolím. The Specials jsou taky dnes považovaný za legendu a když se kouknete, tak v dobách svý slávy byli hraný v radiích, televizi a nikdo dnes neřekne, že to je komerční sračka. Tak to byla jen taková malá úvaha nad směřováním Polemicu ale už bych se mohl vrátit k desce jako takový. V porovnání s předešlou deskou Horúcé časy mi tohle album příjde o trochu lepší, místama mi pár tracků dokonce připomíná album Nenudin - Skantidepresivum. Jakoby deska Hey! Ba-ba - Re-bop stylově trochu navazovala na tohle album. Podobně jako na předšlý desce i tady najdete hromadu hostů (např. Robo Grigorov, Lenka Dusilová, Divokej Bill, Pavol Habera atd….), no vlastně mnohem víc, než na Horúcé časy. Hned úvodní song Dáma (ke kterému mají už i videoklip), je jedním z těch, který mi připomínaj tracky z desky Nenudin - Skantidepresivum, prostě klasickej Polemic. Dalším a na Polemic celkem i netradičním songem je do funky hozená Mliečná dráha ale ani tady se rukopis Polemicu nezapře. Džungla sice není hudebně nějak výjímečnej track ale za to, po textový stránce mi docela sedl. Další z těch silnějších kousků je song Pena dní, pomalejší ska, skoro až rocksteady s lehce dozvučující dechovou sekcí, celkem oddychovka. Sice by to nebylo porpvé (protože už i na albu Yaman se objevil) co se Polemici pokusili o Dancehall (ragga) ale mě tenhle track příjde až moc vynucenej. Předposlední song není nic jinýho, než klasika z jejich první desky, kterou znovu nahrály na nový album - Baba ryba. No ale tím jsem vyčerpal ty silnější věci, zbytek songů mi příjde buď moc jednoduchý a bez nápadu, takže po pár tracích mi to splývá dohromady, nebo až moc „popový“. Jako např. u songu Pískaná, kterej by byl celkem povedenej, nebejt toho refrénu a toho duetu v něm, jinak bych tomuhle tracku dal spíš plusový body. Bohužel ani na albu Hey! Ba-ba - Re-bop, jsem nezaznamenal nějakou potencionální pecku, který byli skoro na každý předešlý desce, nic co by mě chytlo hned při prvním poslechu. Ovšem můj názor je ten, že albem Nenudin - Skantidepresivum (2005) to u Polemicu „skončilo“. Původně jsem chtěl 5 ale 6 z 10 bude myslím spravedlivější.
Žádné komentáře:
Okomentovat