Report

The Upsessions (14.9. 2026) - Praha / Sedmička

Holandští The Upsessions jsou jednou z prvních early reggae kapel, která se ke mě dostala a společně s Aggrolites mě přivedla k tomuto subžánru. Poprvé jsem je viděl někdy v roce 2008, kdy vystupovali na Mighty Sounds, od té doby kapelu pravidelně sleduji, včetně bočního projektu Boss Capone, který vede jejich frontman Boss Van Trigt. Letos je vidím po neuvěřitelně dlouhých šestnácti letech, kdy vystupovali v pražském klubu Cross. Tentokrát se na svém tour zastavili na strahovské Sedmičce, kde předvedli tuto parádní show. Koncert sice vycházel na pondělí ale nakonec přišlo poměrně dost lidí, což jsem na první den pracovního týdne vůbec nečekal. Sedmička se s přicházející osmou hodinou začala pomalu plnit, takže obavy kapely, že účast bude tragická byly rychle zažehnány. Zhruba v 20:30 přichází na podium The Upsessions - tentokrát to bude bez předkapely, jde se rovnou na věc. Opět jsou všichni v jejich tradičních zelenožlutých teplákovkách, které se staly rozpoznávacím znakem kapely, nicméně vzhledem k mikroklimatu Sedmičky, jdou vrchní části teplákovek po prvních 3 - 4 písních dolu. Upsessions tentokrát vystupují se saxofonem, který nahradil trombon, který je na většině starších nahrávek ale jelikož zní hodně hluboko, místy máte pocit, že jde opravdu o trombon. Saxofonista zároveň pracuje s perkusními nástroji a to hned několika, které během hry různě kombinuje, sledovat jak je komponuje do jednotlivých částí každého tracku bylo celkem zajímavé. V rukou tak střídal saxofon, cow bell, guiro a cabasu a i když máte někdy pocit, že tyto efektové nástroje v celkovém soundu nedělají téměř nic, nebo že zapadnou za zvukem kapely, je to jen zdání. Právě ty občasné jemné zvuky tam někde v pozadí, chrastění, klepání, občasné zacinkání, které slyšíte hlavně na nahrávkách, je výsledek práce perkusních nástrojů. Velkým překvapením bylo představení jednotlivých členů kapely hned ze začátku setu, což se většinou dělá až na konci, takže po prvních peckách jako byly např. "Cool It Down", "Reggae Fever" nebo "Right Way of Loving" to vypadalo, že koncert končí, čili pokud to bylo myšleno jako vtip, tak to kapele prošlo. I když jsem si za poslední roky oblíbil víc tvorbu Boss Capone, co mám na Upsessions opravdu rád, je vokální projev jejich zpěváka, jednak umí skvěle imitovat jamajský přízvuk a místy ze zpěvu přechází až do toastingu alá U-Roy a to mě hodně baví. Druhá stránka jejich vystoupení je práce s publikem, ne každá kapela to umí. Jsou kapely, které jsou sice hudebně špičkové ale naživo se soustředí víc na hru jako takovou a kromě názvů jednotlivých songů vám toho do mikrofonu moc neřeknou a člověk má někdy pocit, že publikum téměř nevnímají, nicméně to není případ The Upsessions. Ty zhruba v půlce koncertu, kdy hráli "Reggae Fever" vytáhli decibelmetr, který dle slov zpěváka vozí už 20 let a začali burcovat publikum k řvaní refrénu, kdy jsme měli všichni zařvat "fever", nakonec se po několika pokusech, kdy se lidi trochu zdráhali, podařilo překonat kapelní rekord z Barcelony a tak od této chvíle, pratří pražské publikum k nejhlasitějším fanouškům Upsessions :-) Koncert jede dál, kapela sype do lidí songy jako "Beat Me Reggae", "Shake It", "Hold Me Belinda", střídá early reggae, ska, rocksteady - průřez téměř celou tvorbou. K radosti kapely pár lidí opravdu paří, takže se jen nestojí a nehoupe boky. Ke konci přichází tracky z nové desky Sheriff Double Gun, na které se podílel i Monty Neysmith, někdejší člen legendárních Symarip. Set zrychluje a přechází víc do ska, přichází ještě vyřvání přídavku v podobě dalších třech tracků v rytmu ska a konec. Zabavný, energický a hudebně naprosto profesionální. Po tomhle koncertě mám pocit, že Upsessions trochu křivdím, když tvrdím, že už mě nebaví tolik co dřív, protože na živo to má pořád šťávu. Pokud budete mít možnost určitě si na ně zajděte, je v tom vše: early reggae, ska, rocksteady, zpěv, toasting, zábava - zkrátka nebudete litovat!