The Aggrolites asi ne třeba představovat, kapela z amerického Los Angeles, která přišla už více, než před dvaceti lety s reinkarnací původního ranného reggae z přelomu 60. a 70. let v novém funky kábatě, které se začalo říkat "dirty reggae", podle jejich debutové desky z roku 2003. Od té doby vznikly další mraky kapel, které navazují na zvuk ranného reggae ale ten kdo byl mezi prvními byli právě Aggrolites. V červnu 2026 vyšla jejich v pořadí již sedmá studiovka, opět v podobném intervalu jako předposlední album Reggae Now! z roku 2019. Novinka vyšla pod křídly jejich domovského labelu Pirate Press a celkem na ní najdete jedenáct zářezů toho nejkvalitnějšího dirty reggae. Nová deska nesoucí název Super Atomic vyšla jak na CD, tak i na krásném žíhaném šedém LP z kterého bude tato recenze. Pojďme si tedy rozebrat poslední věc z dílny kalifornských Aggrolites. Stranu A otevírá song "Live By The Code", střední tempo, výrazné hamond klávesy, zpěv Jasse Wagnera občas přecházející v pouhé frázování, prostě typičtí Aggrolites na které jsme zvyklí. Následuje svižná instrumentálka "Boots On The Terrace", která je ukázkovým příkladem jak má znít správné skinhead reggae. Hned za ní další svižnější track "Duck Pon Pond", tentokrát vokální věc, která opět funguje jako celek, příjemné early reggae, které je ve své podstatě celkem jednoduché ale možná právě v tom je jeho síla. Další instrumentálka se zvláštním názvem "3I Atlas", zaujme hlavně díky kytaře v intru a v refrénech, opět rychlejší tempo, přeskakující early reggae riff na kytaře, to vše podbarvené jemnými hamond klávesy Rogera Rivase. Stranu A uzavírá song "Back Lock Tight", vokální záležitost, která neurazí ale ani nenadchne. Otočme vinyl a pojďme se podívat na stranu B, tady máme celkově šest tracků. Prvním je "Super Atomic", klasická instrumentální skinhead reggae nakopávačka, kde nenchybí nic, co má správné skinhead reggae mít, uhánějící tempo, výrazné hamond klávesy, úderný beat, občasné kytarové solo... song, který bych zařadil k těm výraznějším z celé desky. Následující "Till The Wheels Fall Off" patří také k těm rychlejším, tady mě zaujala hlavně práce s backvokály, jak v intru, tak i v refrénech, navíc i samotný Jesse Wagner tu předvádí neskutečný výkon. Následující instrumentální "Run Come Reggae" nějak nevybočuje z řady, tempo se stále drží, nicméně tady není nic čím by track vybočoval z řady, prostě další kvalitní reggae v podání Aggrolites. Následující věc "Loud, Loud Love", přináší přece jenom nějakou změnu v podobě tempa i přesto vás tento track donutí si podupávat do rytmu, tempo je sice o něco pomalejší ale i tak tu je cítit určitý odpich. Blížíme se pomalu ke konci strany B a tím i celé desky, poslední dvě záležitosti v podobě tracků "Musical Muse" a "Happiness" ani nemá cenu moc komentovat, v pořadí jednoho vokálního a jednoho instrumentálního songu bych se už jen opakoval o kvalitách zmíněných tracků. Opět se držíme v rychlejším tempu, ve výrazných melodiích a skvělých vokálních a instrumentálních výkonech. Zkrátka Aggrolites mají laťku položenou hodně vysoko a i jejich průměrnější tvorba pořád nabízí skvělé songy - nic víc, nic míň. A právě asi tak bych shrnul album "Super Atomic", sice nepřináší nic z čeho byste se posadili na zadek ale v celku jde o hodně příjemnou, skvěle zahranou desku, která vás navíc i rozpohybuje, protože valná většina tracků má odpich a tempo a tak se tu nebudete utápět v úletech do dubových poloh nebo rozplívání se v melodiích a harmoniích rocksteady (což mimochodem Aggrolites vůbec neškodí a i tyto polohy jim skvěle sednou). Chcete reggae u kterého si budete podupávat nohou a nejen vrtět boky? Chcete reggae u kterého si protáhnete kosti a prošoupete podrážky svých Martenů? Sáhněte po desce "Super Atomic", protože přesně toto dostanete. Dávám zasloužených 8 z 10.
Žádné komentáře:
Okomentovat