Jsme už u konce? Aneb, zažívají subkultury svojí klinickou smrt?

V hodně rozhovorech jak jste si asi už mohli všimnuout se ptám, jestli zpovídaní interpreti a kapely nemají pocit, že ta obecně vzatá scéna, do které zahrnuji vše, od ska, punku, oi!, hardcoru a reggae nezačíná ztrácet dech a stárnout, jestli jsme se zkrátka nedostali do doby, kdy subkultury zažívají svojí postupnou a pomalou klinickou smrt, protože vzešli z předinternetové éry, kde platili úplně jiná pravidla a vzorce, kterým prostě v dnešní době nedokáží čelit. Je vlastně totálním paradoxem, že v dnešní době, kdy i v našem domácím prostředí máme tři prdele koncertů každý týden, o čemž si mnozí v devadesátkách mohli nechat jen zdát, v celozápadním měřítku je neuvěřitelné množství kapel, festivalů, všech možných odstínů punku, oi!, hardcoru či ska & reggae, což vytváří dojem stále masového žánru, který přitahuje mládež už od 70. let ale přesto se nemůžu ubránit pocitu, že se z toho všeho stane za pár let subkultura "gerontů", protože ztratila tu zásadní esenci a to je přitažlivost pro mládež. Ano obecně vzato máme hodně kapel a i těch nových ale při bližším pohledu člověk zjistí, že jsou to opět jedni a ti samý lidé z určitého okruhu už zavedených kapel, kteří jsou ve věkové hranici kolem třiceti, někdy i více. Možná se mnou nebudete souhlasit a byl bych rád, když by mi někdo tento názor vyvrátil a ukázal, že to je jinak ale i přes všechno to množství kapel a koncertů, těm nejmladším je sotva kdy méně, než 26-27, pokud už je někdo mladší, je to opravdu jen vyjímka. Problém je v tom, že s přibývajícím věkem a lamající se třicítkou, člověku začne přibívat závazků a povinností, přijdou první děti a zcela logicky subkultura, koncerty a všechno s tím spojené jde stranou a není na tom nic špatně, je to prostě přirozený vývoj v etapě života každého z nás. Jenže za normálních okolností by tuto generaci nahrazovala nová mladší, která by řídnoucí davy doplňovala, tak jak to přirozeně fungovalo v předchozích desetiletích a tak se to celé udržovalo při životě, jenže to se (tedy alespoň v našem česko-slovenském) prostředí zhruba tak od roku 2015, kdy začínám pozorovat velkou věkovou stagnaci, ve vztahu lidí ve scéně, neděje. V konečném důsledku to znamená, že s postupem času bude lidí opět ubývat, protože s dalšími závazky se budou měnit priority. Už dnes se na koncertech potkávám více méně s jedněmi a těmi samými lidmi, prakticky už roky. A v podstatě od let 2005-2009, kdy si subkultury spojené s punkem, oi!, ska nebo hardcore užívali u nás svůj velký návrat, jsem už žádné podobné vzedmutí zájmu nezažil. A právě tyto roky byly zásadní i pro mě, protože v těchto letech mě to, coby deváťáka chystajícího se na střední (rok 2006), také oslovilo. Ale! Spočítejme si roky, právě teď pokud jsme tou poslední genercí, která do toho skočila v těch nultých letech i my se pomalu dostáváme do věku, kdy mnozí z nás začínají platit hypotéky, zakládat rodiny a tak přirozeně se mění i priority a především ubývá času. Vždyť je to v podstatě směšné, skinheadi, punkáči, HC a to vše, byli mládežnické subkultury, kdy těm nejstarším bylo mírně přes 25 a dnes je to přesně naopak, jasně v člověku, pokud nebyl jen pozér, který chtěl jen někam patřit a po dvou letech přesedlal na něco jiného, to asi do konce života někde hluboko v krvi zůstane a ten postoj se jen tak neobrousí ale představa, že ve 40-45, jste stále ten samý "výtržník" a "rebel", co o sobě dává vědět na tahu z koncertu nočním městem, v práci příjde mezi své kolegy s natuženou pilou a v křiváku s řetězy, nebo v bombru, vysokých botách a triku "Skinhead 69" (což pořád vyvoláva řadu debilních otázek a nutného únavného vysvětlování), je prostě úsměvná a snad až infantilní, byť chápu, že se dá volit i méně provokativní ohoz poplatný věku daného jedince. 

Proč o tom ale mluvím, protože právě tím, že se z toho vytratí ta mladickost, kdy je toto zcela přirozené chování pro lidi na přelomu dvaceti let, vytratí se i to, co dělá tu subkulturu subkulturou, protože jediné co z toho zbyde (a při tomto vývoji, to je zcela logické), bude jen ta vizuální stránka a parta "starejch dědků", kteří se jednou za čas sejdou na koncertě, kde jim budou hrát stejně staří "dědci" a je jedno zda-li si za to dosadíte skinheady, punky, nebo hardcoristy, i když ten HC má možná stále trochu potenciál. V podstatě je to vidět i na festivalových koncertech, kdy se vše stále motá kolem velkých jmen kapel, které byli aktuální v 80. a 90. letech, nebo i mladších ale zavedených. Stačí se podívat na line-up některých festivalů (nejen v Čechách) a člověk má pocit, že jsme se zastavili v čase a nové kapely asi pravděpodobně nevznikají, což samozřejmě tak není, vznikají a není jich málo ale právě to, že se bude dávat prostor novým kapelám, novým jménům, je to, co požene tu scénu dál a ne se stále zasekávat na jasných "festivalových tahácích", které promoterům zajistí jistotu dostatečného množství návštěvníků. A když už byla předtím řeč o té vizuální stránce a obsahu, vlastně ono už to tak asi je, když člověk čte v různých publikacích, které zpětně reflektují devadesátky, kdy si tehdejší pamětníci, při porovnávání současného vývoje a tehdejších let většinou "stěžuji", že dnes je to jen o té slupce, kdežto pravý obsah je již dávno pryč, což podle mě ale např. opět neplatí u hardcoru, protože, ten nikdy nebyl o té slupce, jako spíš o obsahu. Na jednu stranu jim v něčem musím dát za pravdu, což se týká např. subkulturního antifašismu a tady chci podotknout, že nezpochybňuji antifašismus jako takový, naopak, jsme si vědom jeho nových forem a schovávání se mezi politickými stranami z pravého spektra a různé naoko konzervativní spolky a jeho potřebnost vůbec nezpochybňuji. Ale příjdou mi v době, kdy až na pár ojedinělých vyjímek, od roku 2010 fyzické střety s nácky prakticky vymizely, antifašistické deklarace, mávání vlajkou antify a vyřvávání hesel typu "Alerta! Alerta! Antifašista!", které jsou beztak podvědomě stále mířeny na nazi tupce z ulic, jako jakýsi pozůstatek z 90. let (možná dnes i na pivní vlastence z okruhu voličů SPD, kteří jsou spíš k smíchu). Vyřvávání těchto hesel jedinci, kteří se kolikrát ani subkulturně neidentifikují, mající 20 kg i s postelí a nácka neviděli ani z jedoucího vlaku, mi pak příjde jen jako mlácení prázdné slámy a boj proti imaginárnímu nepříteli, kterého nikdo nikdy neviděl. Stejně tak, jako u některých dnešních oi! kapel, které si stále, ať už na obalech, či v klipech, nebo různou jinou symbolikou, snaží udržet image drsných nekopromisních skinheadů (viz. Lion's Law), ale skutečnost je taková, že v reálu jde hlavně o dobré muzikanty, pouze s určitým dress codem. Nicméně tady se nechci někoho dotknout, protože je jasné pokud členům v kapele je mezi 35-40, že by byla blbost aby se chovali tak, jako ve 20 a taky jsem si vědom, že ne všude je situace stejně růžová, viz. Rusko v letech 2000-2010, kde se to formovalo v naprosto otřesných podmínkách, kdy 90. léta u nás v porovnání s jejich nultými, byla o něco "lehčí" verzí. Takže ano, možná v něčem pamětníci devadesátek mají pravdu, jenže jde o to, že ten obsah formovala především tehdejší doba a ta se naprosto radikálně změnila. Na druhou stranu ani nultá léta nebyla zase tak vyprázdněným a technologiemi pokřiveným obdobím, přece jenom sociální sítě přišli až koncem desetiletí a tak lidi ještě žili víc realitou a i míra nasilý na ulicích byla také větší (hlavně v 1. polovině nultých let), i když asi ne taková jako v 90. letech. Myslím si, že právě až roky 2010-2020 jsou ve vývoji západní civilizace v nějaké míře přelomové, nejen v tom politickém hledisku, kdy se zažitá schémata pravo-levého dělení začínají rozpadat a navzájem mezi sebou proplouvat, kdy se i z dobra může stát nenápadné zlo ale především se naprosto změnili schémata komunikace, protože internet a především sociální sítě (dle mého názoru do určité míry negativně), naprosto pohltili jednu generaci, která právě v těchto 20. letech láme svůj dvacátý rok života a mnozí sociologové o nich mluví jako o první digitální generaci, i když upřímně neměl by se jim dávat pocit nějaké vyjímečnosti, ba naopak. A právě tato generace vstoupila do světa, kde zvítězil ten nejodpornější kapitalistický individualismus ale paradoxně i s tím spojená dobrovolná ztráta soukromí skrze sociální sítě. Ti hloupější se chytili na vlnu neo-hip hopu (trapu), reprezentovanou povrchními idioty s pokérovaným ksichtem, zlatem v zubech, rozhazující bankovky a v klipech davající okázale na odiv svoje výdělky, vytvářející tak naprosto iluzorní obraz o tom, že vydělávat statisíce je přece tak jednoduché a pro každého, a že to z vás snad dělá i lepšího člověka. Pak je tu ta druhá část, která evidentně neztratila zájem o dění kolem (což vidím pozitivně) a angažuje se v otázkách ekologie a změny klimatu. Ale právě ten zmíněný individualismus je podle mě příčinou toho, proč se po roce 2010 zájem o subkultury začal rozpadat a ani projekty Vladimíra 518 a jeho "Kmeny" na tom nic nezměnily. Ono tak nejde o to, že by nikdo z dnešních mladých např. neposlouchal punk nebo nikdy nebyl na hardcoru ale nikdo z nich se nesnaží se do toho zapojovat, je to jen jeden z mnoha žánrů co poslouchají, nikdo z nich nechce nosit určitou uniformu a řadit se k nějakému "kmenu", i když evidentně, co pozoruji dle jejich oblékání, nechtějí ani zapadat do šedi ulice. Je to generace, která vyrostla v éře naprosté přehlcenosti informacemi a jejich snadné dostupnosti, kdy se na ně ze všech platforem hrnulo mrkay hud. žánrů, filmů, pseudo influencerů a podobných nesmyslů, pokřivujících vlastní sebehodnocení, jakými je např. taková naprostá zbytečnost, jakou je Instagram. A tak se vlastně není čemu divit, že neměli potřebu se v míře takového přebytku k něčemu uchytit a do toho se naplno ponořit, tak jako to bylo v nultých letech, kdy člověk přece jenom musel po těch downloadech i na tom internetu trochu více zapátrat, protože neexistovali žádné streamovací služby typu Spotify a nic na vás nidke na základě algoritmů samo od sebe nevyskočilo. Proto se domnívám, že pro ně nemají subkultury žádný význam, protože je ani v tom digitálním smogu nemohli zachytit. Jediná subkultura, která dnešní mládež ještě trochu oslovuje, jsou snad už jen hipsteři ale to možná jen díky tomu, že se to sem začalo dostávat po roce 2010. Nicméně téhle skupince opravdu moc nerozumím, nehledě na to, že jedinci takto oblečení by byli na tehdejších základkách a středních 17 let zpátky většinou terčem šikany :-D

Dobrá, takže asi jsme si dokázali odpovědět, proč vše okolo subkultur spojených s punkem, oi!, ska a hardcorem se dostává do éry postupného útlumu a nasazení pomyslných důchodcovských bačkor a zasednutí do křesla a nostalgického vzpomínání, které se už teď projevuje v množství knih vydaných v poslední době na toto téma (viz. "Kmeny 90", "Jsou to jen desky, kusy plastu", "Padáme i na tvou hlavu", "Dělej něco!", nebo "Pod jednou střechou"), nebo československým fanzine archivem, který je nepochybně skvělým nápadem a Mirovi za to skládám poklonu, protože přesně z důvodu pomalé stagnace subkultur, je potřeba to uchovávat a on touto aktivitou odvádí velice důležitou práci. Není ale právě tento fakt a to množství retrospektivních publikací a archivace subkulturních fragmentů, tím důkazem, že se naše domácí scéna, nebo spíš její vnitřní síla a schopnost se dál reprodukovat dostává pomalu ke svému konci? Není otázkou, zda-li se určité životní styly/subkultury nestanou v následujících letech 21. století kabátem, který bude přežívat na stále starších a starších jedincích, narozených koncem 20. století, kteří sebou ponesou jeho kulturní pozůstatky? Samozřejmě, že asi nikdo z nás se nevzdá muziky, která ho formovala už od puberty, navíc pokud se jí věnuje i jako muzikant, stále budeme chodit na koncerty a věnovat se kapelám ale pak už se nedá mluvit o punks, skins, rudies, HC kids jako o subkulturách mládeže, protože mezi ní už nikdo z nás patřit nebude, nebo už stejně dávno nepatří. V podstatě ten přerod je asi k vidění už teď, kdy je to spíš jen koníček životním stylem a určitým kulturním vkusem, byť pořád v tom samozřejmě vidím nějakou přidanou hodnotu a ne jen odlišení se oblékáním a muzikou. Spousta lidí z těchto subkultur jsou i ve vyšším věku pořád duší mladší, než zbytek šedého celospolečenského stáda, tvoří zajímavé věci, v mnoha společensko-politicko-sociálních otázkách jsou zásadovější a nekompromisnější, myšlenkově otevřenější, než ostatní a proto je mi mezi těmito lidmi dobře. Na druhou stranu, což určitě každý z nás poznal, na subkultury se také dokázalo přilepit spousta asociálních existencí, které si jen kompenzovali svojí životní či společenskou neschopnost, ale v celku si myslím, že to dokázalo zformovat spoutu skvělých lidí a hodně lidem ukázat cestu a v nějakém ohledu otevřít oči, v tom vidím obecně chápanou punkovo-HC-skinheadskou-ska subkulturu jako anti-systémový kulturní prvek. Co je cílem nebo důvodem "rebelie" např. takových hipsterů, nebo příznivců rapujících, ve ksichtě pokerovaných šašků se zlatými řetezy, opravdu netuším! Na druhou stranu pokud sleduji současnou Francii (a kdo patříte mezi pravidelné čtenáře, tak jste jistě poznali mojí zaujatost touto scénou), tam vidím, že se opět některé věci davají do pohybu. Vzniká mraky nových kapel a hudebně se u některých kapel začíná experimentovat a vzniká tak specifický sound, to samé Jihovýchodní Asie (hlavně Barma, Indonésie, Malajsie, Singapur), kde je stále možné na ulici potkat punkery ve věku kolem dvaceti. Čili možná budoucnost není ještě tak ztracená, jen se nám centra těchto žánrů přesunuli na druhý konec planety a najdou svůj domov ve třetím světě, kde bysme je v 90. letech v takové míře nečekali. Nicméně jak to dopadne v našem česko-slovenském písečku, nám ukáže toto desetiletí, možná, že nakonec můžeme být ještě i překvapeni.... Nebo "pravě, že vůbec" :-)

PS: Pokud se mnou nesouhlasíte, nebo to vidíte přece jenom trochu jinak, nebojte se napsat, rád na toto téma rozvedu nějakou polemiku a s radostí tady proti-názory i zveřejním!