Report

Jaya the Cat & 2v1 (19.10. 2022) - Praha / Futurum

Jaya the Cat, původně americká kapela z Bostonu, která v současnosti působí v Amsterdamu je díky Mighty Sounds pro domácí publikum celkem známý pojem. Já osobně jsem je objevil někdy v roce 2013, právě díky tomuto festivalu a podobně, jako pár let předtím polské Paprika Korps, kteří také kombinují reggae s punkem, jsem si je hned zamiloval. A to nejsou jen prázdné fráze, protože kapel, které by kombinovali reggae s punkem, je jako šafránu. Je to tak, tuhle fůzi miluju, protože i když se zdá na první pohled, že tyhle dva styly nejdou dohromady, opak je pravdou a právě Jaya the Cat jsou jednou z těch kapel, která to umí dokonale. Ovšem bylo by trochu zavádějící mluvit o nich jen v souvislosti s reggaepunkem, jejich muzika je kombinací, kde se mísí reggae s punkem ale i ska v různých tempech a díky melodice nechybí i občasné prvky dubu. Koncert se díky covidu odložil o rok ale to čekání se nakonec vyplatilo, protože to podle mě byla jedna z nejlepších show letošního podzimu, ale nepředbíhejme. Vyrážím autem rovnou z práce, jelikož začátek je psaný na 19:30, nicméně po příjezdu na místo zjišťuji, že se ještě nic neděje i přesto, že Futurum je už celkem zaplněné. Jedním z dalších taháků je i předskakování skapunkových 2v1, kapely, která před 16 lety formovala můj vstup do "scény". 2v1 se sice formálně rozpadli v roce 2007 ale od roku 2019 se čas od času objeví na podiu a odehrají nějaký ten koncert. Právě v roce 2007 jsme je viděl naposled, takže jsem natěšený jako námořník po půlroce na moři, když vyráží do bordelu :-) A musím říct, že splnili moje očekávání, slyšet po tolika letech pecky, které jsem poslouchal ještě na střední, byla nejen pro mě ale i pro hodně lidí v publiku nostalgie jako prase, v myšlenkách jsem se vrátil do let 2006-2007, kdy jsem začínal a "zamáčkl slzu" jak ten čas letí. 2v1 to pořád šlape jako tenkrát, zahráli většinu tracků (s těmi šílenými českými názvy jako "Balonek", "Prďák", "Mrskač", "Krém" apod.) z jejich jediné desky "Rude 66" a k tomu i pár věcí, které jsem neznal (zřejmě nová tvorba). Vtipné je, že dnes jsem možná starší, než oni v době, kdy jsem chodil na jejich koncerty :-) Právě na toto téma se i zpěvák/kytarista zeptal do publika, kdo je vůbec nezná a vidí je poprvé, třetina Futura zvedla ruku (zřejmě ty nejmladší). Zkrátka 2v1 jsou zpět a ve Futuru předvedli, že i po těch 15 letech jsou pořád ve formě. Tento večer zahráli celkem tři kapely, bohužel název té následující si nevybavuji, hudebně šlo o něco mezi melodičtějším punkem a hardcorem. Kapela mě fakt nebaví, takže její vystoupení prokecávám venku se známými a trpělivě čekám na hvězdu večera. Podium po hodině hudebního utrpení vyklizeno, na věc se pomalu chystají Jaya the Cat, kteří jak je vidět na tom, jak se zaplnil sál si díky svým vystoupením na Mighty vybudovali celkem slušnou fanouškovskou základnu. Zvukovka a jde se na věc! Týpci z kapely, kromě zpěváka v rasta čapce vůbec nevypadají, že by měli něco společného s reggae & ska, všichni pořádný pěstěný plnovous, kytarista vypadá spíš jako trasher, basák zase jako hardcorista někde z Lower East Side, snad jen klavesák celkem zapadá. Kapela to odpaluje intrem "Hold My Beer and Watch This" a songem

"Blur", který je jejich typickým punkyreggae, po kterém zpěvákovi praskne struna u kytary. Po třech minutách vše napraveno a jede se dál. Když spustí výborný ska track "Good Morning" začínám mít podezření, že set na dnešní večer je v podstatě album "More Late Night Transmissions With..." A nejsem daleko od pravdy, jelikož další je skvělá punkově nabustrovaná reggae věc s příznačným názvem "Thank You Reggae", u které řve refrén celé Futurum. V tom okamžiku se začínají na podium drápat první odvážlivci a skáčou do davu, kam si později skočí i samotný klávesák a proletí se všem na rukách. Kapela ze sebe dostává to nejlepší, hraje se téměř výhradně z alba "More Late Night Transmissions With...", na řadu se dostává např. brutálně kytarový reggaepunk (nebo snad punkyreggae?), "Chemical Salvation", kde se klávesák ujímá i melodiky, kterou doplňuje i další tracky. V "Night Club" zase dokazují, že dobré ska se dá zahrát i bez dechů a když máte šikovného kytaristu, melodická linka zastane i to, co by jinak hrály dechy a přesto to nemusí skončit prvoplánovitým skapunkem. Jaya the Cat taky umí skvěle pracovat s publikem, jak ukázali u "Fake Carerras", kdy během gradujícího intra přiměli publikum zakleknout a s postupnou gradací všichni hromadně vyskočili (určitě to znáte z koncertů Znouzecnosti :-) Řízná punkovka "Carnival" naopak rozpogovala polovinu Futura. Jako pocta kořenům zazněl i cover "They Harder They Come" od Jimmyho Cliffa, v tom okmažiku už mají za sebou víc, než třičtvrtě hodiny hraní a stále z nich sálá hromada energie, která mi ale začíná pomalu docházet. A evidentně nejen mě, protože i publikum mezitím trochu prořídlo. Stále čekám, že příjde na řadu můj nejoblíbenější track "Unconditional Love", na který nakonec řada nepříjde, což je velká škoda. Kapela hlásí poslední songy, koncert už trvá přes hodinu, vůbec nechápu, kde berou tu energii, protože do každého songu dávají fakt maximum. Po klasickém fake odchodu do backstage, během toho, co publikum zpívá melodii "Here Come The Drums", zatímco druhá polovina Futura řve "One more song" se kapela vrací na podium. Jak je vidět "Here Come The Drums" je pro většinu lidí jejich nejzásadnější pecka a tak Jaya the Cat plní poslední přání publika, sklízí ovace "jak debil" a koncert končí. Mám dost, hodina a půl je fakt moc, jsem K.O. a to jsem byl jen na birelech. Každopádně pokud Jaya the Cat neznáte, nebo máte pocit, že se reggae s punkem skloubit nedá, určitě se po téhle kapele poohlédněte nebo si rovnou skočte na jejich koncert, protože je to vystoupení nabušené energií od začátku až do konce.