Bim Skala Bim patří společně s Toasters k nejstarším americkým ska kapelám. Tahle banda z Bostonu začánala už v roce 1983 a za tu dobu stihli vydat celkem deset alb. Nové album Sonic Tonic se objevilo v létě 2021, po dlouhých osmi letech od vydání předchozí desky Chet's Last Call. Na starosti si ho má zaběhnutý americký ska label Jump Up Records z Chicaga, který má pod sebou většinu americké produkce. Nová věc obsahuje celkem 9 zářezů, z toho dva covery. Desku otevírá song "Go Back", což je taková hodně příjemná ska houpačka kombinující druhou dobu s pomalým reggae beatem (což je pro Bim Skala Bim celkem typické). Následující track "Too Sentimental", naopak tempo zpomalí. Tady se dostáváme k reggae ale jak já říkám, žádná ska kapela nezahraje reggae tak věrně, vždy je v tom slyšet trochu jiný hudební postup, zjednodušeně řečeno, chybí tomu ta jemnost a cit ve hře, která je pro reggae důležitá a to platí i v tomto případě. Tím ale nechci tvrdit, že by šlo o špatnou věc, naopak jako příklad, že i "skáčkové" reggae má něco do sebe bych uvedl další song "Loon", kde jsou výborné dechy a hlavně naprosto dokonalá flétna v outru, která tomu dodává úplně jiný rozměr. Vraťme se ale k těm rychlejším věcem. "Cuz a You" je skoro, až do popu hozené ska ale to je vlastně to, co mě na tomhle tracku hrozně baví, mám rád tyhle kombinace druhé doby a popu. No a pokud budeme chtít ještě o něco víc zrychlit, tak tu máme song "Lightning", kde asi nejvíc vynikne trombon, který je u Bim Skala Bim tím nejvýraznějším dechem a poznávacím znamením. Málokdy nějaký track chci schodit ale "Gumbo" mě opravdu nebaví, nevím jestli to má být nějaká kombinace mezi reggae a blues ale nic lacinějšího jsem dlouho neslyšel. Naštěstí hned následující song je jeden ze zmiňovaných coverů, který vše opět napraví. Easy Skanin' je původně jeden z těch méně známých tracků od Boba Marleyho, který Bim Skala Bim předělali do perfektního pomalejšího ska. To už se ale polmalu blížíme ke konci, předposlední věc "It's a Mix of Things" je dubovou verzí tracku "Loon" a tím posledním trackem, který celé album uzavírá je další z coverů, instrumentálka "Last Boat To Monkville", což neni nic jiného, než 2tone klasika od Madness - "Night Boat to Cario". Pojďme si to shrnout, album Sonic Tonic je přesně jednou z těch desek, která na první poslech zapadá do průměru ale u které se to kouzlo dostaví, až po několikátém poslechu. Mě osobně začala bavit asi až tak u čtvrtého poslechu. Ne nadarmo se říká, že v jednoduchosti je síla a to přesně platí i pro tuhle desku. Kapela se nesnaží zbytečně nic překombinovávat (na rozdíl od jejich kolegů Mighty Mighty Bosstones s jejich posledním počinem), sazí na jednoduché a dalo by se říct, skoro až strohé aranže, v kterých je ale naopak hrozná síla. Zkrátka podle hesla: "méně je někdy více". Ta deska je v podstatě tak pěkně průměrná, až je vlastně dobrá. Jo jo, je to tak, Sonic Tonic mě baví! Pokud chcete klasické 3rd wave ska, po tomhle albu určitě sáhněte! Já dávám 7,5 z 10.
Žádné komentáře:
Okomentovat