Report

Mad Fest - (25.11. 2017) Drážďany - Eventwerk

Není nad to, když můžete někam vypadnout a ještě to spojit s muzikou, vždycky mě víc bavili akce někde venku. Tento rok se už po druhý vypravujeme do Drážďan. V červnu na Dresden Kontra Bash, kde zahráli Komintern Sect a letos v listopadu na trochu monstroznější akci Mad Fest. Opět v sestavě já, Michal, Ondra a jeho stará Felicie. Nasedám na bus do Chomutova, kde mě nabírají a Felckou si to přes "Sudety" míříme směr "Reich" :-D Celou cestu chčije a bohužel, i když všichni dobře víme, že v Německu je všechno lepší (dokonce, i když tam špatně zaparkujete, tak vlastně parkujete pořád líp, než v Čechách) tak i v Drážďanech po našem příjezdu chčije a chčije. Chvíli po příjezdu se potkáváme s naší česko-německou kamarádkou žijící v Drážďanech Aničkou, která nás nechá přespat v bytě, ze kterýho se právě odstěhovali a je totálně vybydlený ale jsme zvyklí na horší squatáže, takže si nestěžujeme, ani není na co, když nás to stálo jen dvě flašky. Po vybalení věcí se pomalu vypravujeme k místu konání akce. Je to první ročník Mad Festu, kde se mají ukázat Agnostic Front, Cock Sparrer, Bishops Green, Death Before Dishonor, místní Risk It!, Grade 2, Goldside, All For Nothing, Grove Street Families a z Čech sračkoidní Boy, takže celkem solidní line-up narvaný hardcorem a oi! Po skoro hodině peší chůze se konečně dostáváme k místu konání akce, k tovární hale kousek od centra. Venku už je pořádná hromada lidí čekající na vstup, mimo jiné i autobus poláků, který sem přijeli jenom kvůli Cock Sparrer stylem "jedeme na fotbal". Po asi půl hodině čekání, nás konečně pouští dovnitř. Jelikož šlo o docela monstrozní akci, tak mě přítomnost ochranky a šacování, jako na open airu ani tak nepřekvapuje ale co bych nečekal, že může "politická policie" v rámci scény zajít tak daleko, že chtějí vidět i co za triko máte pod mikinou a jestli náhodou nemáte nějakou závadnou značku. Ok, je naprosto v pořádku nevpouštět na koncerty náckovskou špínu, na

Agnostic Front

druhou stranu, pokud se sem budou chtít dostat, tak se stejně oblečou jinak. Co má člověk čekat příště, že mu strčí prst do prdele, jestli nemá u sebe nějaký drogy? Já jdu na koncert ne letištní kontrolou, abych se musel vyslíkat a ukazovat co všechno mám na sobě, tohle mi příjde už docela ponižující. Nebo možná tady nadávám zbytečně a celý je to jen opatření, kvůli několika teror. útokům, co v Německu proběhly během posledních dvou let, tím pádem to beru zpět a sypu si popel na hlavu. Za zmínku stojí i samotný místo konání, bývalá tovární hala přestavěná na pořádání koncertů s balkonem s vlastním barem, kde byla VIP zona, což mi na punkový akci příjde fakt hodně mimo asi jako, když naserete všem punkovym postojům do držky. Navíc schody do VIP zony hlídal jeden ze zaměstnanců Eventwerku aby se tam nedostala žádná neplatící "lůza". Dost mi to připomínalo, jako kdyby jste uspořádali festival typu Mighty Sounds někde v tovární hale. Dokonce tu pobíhal tým zdravotníků ale to je v Německu při akcích s určitým počtem lidí celkem normální. Tyhle monstrozní akce nejsou nic moc pro mě, hromada lidí, nekonečný fornty na pivo i na hajzly, když se vám někdo ztratí, tak ho hledáte půl hodiny, radši komornější akce. Ale ať to nevypadá, že si jenom stěžuju, co se týče kapel, tak v podstatě si nebylo na co stěžovat (až na jednu vyjímku). Jedna z prvních kapel, která to tu otvírala byli brněnští Boy. Jejich MTV punkrock pro náctiletý puberťačky byl nejen utrpením pro uši ale i oči. Kapela, která nemá zjevně jak zaujmout hudebně se to snaží dohnat po vyzuální stránce a stejně je jí to úplně k hovnu. Prostě Češi sem přijeli dělat ostudu. Další kapelou, která napravila ten příšerný začátek byli hardcorový All For Nothing z Holandska s ženským zpěvem. Trochu metaličtější HC, než který poslouchám ale nakonec musím uznat, že jim to sypalo celkem dobře. Další kapelu kterou si vybavuju mezi tím vším hledáním, čekáním na pivo nebo na místo na hajzlu byli Angličtí Grade 2. Kapela mladá věkem i datem založení, která se za posledních pár let celkem prosadila, i když jejich oi! mi nepříjde zrovna nějak zajímavý. Možná to bude tím, jak

Cock Sparrer

je v Anglii punk & oi! už dávno mrtvý a spíš výsadou fotrů ve věku 40-50 let a oni jsou tím pádem vyjímkou, tak se je Contra Records snaží neustále někam protlačovat, i když hudebně nejde o kdovíjaký zázrak. Další a pro mě asi nejvíce očekávanou kapelou byli kanadští Bishops Green z Vancouveru, který předvedli naprosto excelentní výkon. Viděl jsem je vlastně poprvý a musím říct, že na živo jsou mnohem tvrdší, než na deskách. Zazněl průřez jejich tovrbou od věcí z alba A Chance To Change, přes singly z prvního EP jako např. Tumbling Down, Alone nebo Stay Away. Dokonce zaznělo pár fláků z jejich posledního EP Back To Our Roots. Bishops Green nezklamali a určitě až se někdy objeví i u nás, tak nebudu váhat ani minutu. Dalším velkým překvapením byli Risk It! místní hardcore z Drážďan se zpěvákem, který má hlas přesně jako Raybeez z Warzone a i po hudební stránce je u nich znát nepatrná inspirace NYHC. Pro mě to byla jedna z nejlepších kapel večera a už v půli jejich vystoupení mi bylo jasný, že si po koncertě asi skončím do jejich distra. Bohužel Agnostic Front, který jsem před třema lety viděl (nebo spíš neviděl) v Praze v natřískanym Futuru jsem neviděl ani tentokrát, jelikož jsem je prokecal, stejně tak Death Before Dishonor, takže nakonec jsem si alespoň nenechal ujít Cock Sparrer.  Sparreři byla kapela, kterou jsem dlouho ignoroval a hudebně mě vůbec nebavila ale asi tak před třemi lety jsem jim přišel na chuť, i když nepatří mezi kapely, kvůli kterým bych musel jet přes půl Evropy ale i tak si je čas od času rád poslechnu. Upřímě, pozvat Cock Sparrer je tak trochu magnet na lidi a záruka návštěvnosti, stačí se podívat na fesťáky různě po Evropě. Pro spoustu lidí je to legenda, i když já z nich zas tak nevlhnu, příjde mi, že se ve starý UK škole dájí najít daleko zajímavější kapely. Uznávám alespoň to, že nepatří k těm kapelám, který přestali hrát na konci 80. let, v 90. letech se párkrát sešli natočili desku po který neštěkl ani pes a v nultých letech se s pompou vrátili na podia a těží jen ze svýho jména, i když je v kapele původních členů míň, jak polovina. Sparreři zahráli z toho co znám asi jen jednu třetinu ale lidi sborově zpívali doslova každý song. Samozřejmě nesměli chybět klasiky jako Riot Squad, Argy Bargy, Where

Are They Now, Working nebo England Belongs To Me, na kterou v polovině songu přestali hrát a refrén nechali odzpívat celou halu. Lidi si vyřvali ještě pár přídavků a pak už přišel

All For Nothing

definitivní konec. Já ještě zabíhám do distra, kde beru LP Risk It! a postupně se začínáme šikovat k odchodu. Námířeno máme společně s Němcema na skinhead reggae pouštěčku, kterou hodnotím jako nejlepší část večera. Po cestě v tramvaji mi ostatní Němci, když vidí, že mám v ruce LP Risk It! neustále tlačí do hlavy, že je to sračka a proč jsem si to koupil, takže se s nima chvíli z prdele a hádám a posílám je do prdele! Na pouštěčce se nám asi po hodině ztrácí Ondra, jelikož ho reggae ani ska nebaví a jde mrznout do auta, protože klíče má u sebe Michal. I my s Michalem se už pomalu chystáme k odchodu a tak se rozloučíme s našimi přátely ze "sudetenland mannschaftu" a za chvíli mizíme taky. Po asi dvou hodinách bloudění v kruzích a alkoholem "vytříbeným" orientačním smyslem, kdy jdeme i okolo squatu, kde probíhá techno party, na který není ani noha, konečně nacházíme tu správnou ulici. Dostáváme zmrdáno od Ondry, kde jsme takovou dobu a že jsme čuráci a jde se spát. Ráno rychle vystřízlivět, předat klíče, nažrat se a odjezd zpátky do Čech. Samozřejmě, že při přejezdu německo-český hranice se zatáhlo, přišly hnusný šedivý mraky, stoupla nezaměstnanost a díky chemičkám v severních Čechách začalo "sněžení s kyselým deštěm", který začalo rozežírat Ondrovu Felinu, zatímco v Německu byla pořád krásná slunečná neděle... Prostě i to počasí tam mají lepší!