Tour report

Harrington Saints & Streetlight Saints (14.-16.4. 2016) Seattle, Victoria, Vancouver

Za těch 10 let co jsem přičichnul ke ska, punku a všem jeho možným odnožím, bych si nikdy nepomyslel, že se mi naskytne příležitost, mě jako nemuzikantovi (nebo spíš rádoby-muzikantovi) odjet tour s nějakou kapelou a už vůbec ne v Severní Americe. Jak už jste asi z posledních reportů pochopili, moje cestovatelská vášeň mě tentokrát odvála na rok do západní Kanady, do Calgary v provincii Alberta. Nevím jak to nazvat, asi přirozený instinkt mě pomohl navázat kontakty s místní scénou a tak jsem se postupně seznámil i s lidma ze streetpunkových Streetlight Saints, kteří mi v únoru nabídli, že s nima můžu vyrazit na tour společně s kalifornskými Harrington Saints z Oklandu. Jen vůl by takové šance nevyužil, takže jsem neváhal ani minutu a na nabídku kývnul, navíc skvělá šance, jak poznat západní pobřeží Kanady a na skok se mrknout do Států. Samotné tour trvalo 3 dny ale na cestách jsme strávili celkem 6 dní, během kterých jsme navštívili Seatlle, Victorii a Vancouver. Výjezd brzo ráno z Calgary v 7metrovém trucku (jak se v Kanadě, stejně jako ve Státech říká jeepům) s nádrží na 130 litrů paliva, čili auto do severoamerických podmínek, jak dělané. Před námi 12 hodinová cesta do Vancouveru, druhého největšího města Kanady, kde přespíme a druhý den vyrazíme přes hranici, která je odtud nedaleko, do Seattlu. Už samotná cesta z Calgary do Vancouveru je zážitkem sama o sobě, protože víc, jak polovina cesty vede údolími Rocky Mountains, lemovaná třítisícovkami, tu a tam pokrytými ledovci. Jak se blížíme k Vancouveru hory se začínají pomalu snižovat a vegetace začíná bujet zelení, jelikož klima je zde díky oceánu hodně mírné a dost tu prší. Proto, zatímco v Calgary bylo jaro teprve na začátku a začali se na stromech objevovat první lístky, ve Vancouveru už kvetly stromy a "samozdřejmě", že během našeho příjezdu chcalo. Nejsem kuřákem trávy a ani mě tyhle věci nějak zvlášť

nezajímají ale beru to jen, jako zajímavost. Britská Kolumbie je totiž k trávě hodně tolerantní a proto ve Vancouveru fungují "ilegální" ale státem tolerované coffe shopy, kde si můžete z pultu vybrat jakoýkoliv model. Trik je, že tyto shopy se tváří jako prodejci lekařské marihuany a lečivých produktů z konopí ale vzhledem k jejich množství, nemá místní policie šanci s tím cokoliv dělat. Druhý den ráno vyrážíme naší nepřehlédnutelnou lodí alias truckem k americké hranici. Začínám mít bobky u prdele, jelikož jsem jako jediný nekanaďan v posádce, tak očekávám výslech alá CIA ale po 2 minutách otázek typu, proč jsem jedu, kde budu pobývat, jak dlouho se zdržím ve Státech a jak se znám se zbytkem posádky, dostávám razítko do pasu a můžeme razit směr Seattle, který je od hranic asi 3 hodiny autem, mimochodem cesta od severu do Seattlu je lemovaná horami připomínající naší Šumavu nebo Krkonoše. Na hranicích potkáváme dva Čechy, tak je pro mě celkem potěšením zase slyšet češtinu. Seattle ve státě Washington má i s přilehlými oblastmi něco kolem 4 milionů obyvatel a kromě toho, že se jedná o jedno z nejdeštivějších míst USA, je to město, kde později působila Nirvana a opět "důležitá" informace tráva je tu od roku 2014 legální stejně tak, jako v Holandsku, navíc Seattle je celkem liberální / levicové město, právě tady začali v roce 1999 protesty proti globalizaci a shitstemu ve kterém žijem. První den našeho tour začíná, první koncert, takže po ubytování a krátké obhlídce města, (americká klasika - centrum s mrakodrapy a rozlehlá předměstí a průmyslové zony) spojené s posezením v klas. amer. pubu, kde jsme, jelikož byli volby potkali i týpka prodávajícího trika Trump is Cunt a návštěvě místního guitar centra, kde potkáváme další Čechy (ano jsme opravdu všude), který přiletěli do Seattlu nahrávat album pro nějakou, českou popovou sračku, se vracíme na hotel, kde právě dorazili Harrington Saints, kteří přiletěli z Oklandu a na zbytek tour si půjčí auto. Po pozdravech nakládáme truck a razíme do klubu Funhouse. Klub o velikosti naší 007 s vyšším stropem a sdílenými hajzly s vedlejším klubem, kde právě probíhal nějakej hip hop, proto jsme byli při příjezdu dost

překvapení tou dlouhou řadou děcek, až nakonec nám došlo, že ne opravdu se nepřišli podívat na oi! :D navíc byl čtvrtek :D Musím přiznat, že Harrington Saints pro mě byla kapela známá jen podle názvu a do tohodle tour jsem je v podstatě neposlouchal, takže první koncert byl pro mě hlavně o naposlouchání ale nakonec musím říct, že nezní vůbec špatně, takže poslední den jsem si koupil LP a k tomu ještě triko. Show začínají místní Bigfoot Accelerator, což byl klasický rychlejší punk, nic extra zajímavého. Návštěvnost také nebyla zrovna extra vysoká ale na to, že byl čtvrtek to celkem šlo. Mezi kapelami se dávám konečně do řeči s Harrington Saints, jelikož jediné co jsem věděl, že hráli už i v Čechách, takže klasická otázka směřovaná na to, kde a jaký to bylo. Překvapením pro mě bylo, že nejvíc se jim líbíl koncert na Kladně a vůbec jsem netušil, že hráli i v Teplicích. Samozdřejmě pochválili český pivo, především Budwar a Prahu, jako jedno z nejhezčích měst. To už se na podium chystali Streetlight Saints z Calgary, čili moji buddies, jak se říká v Kanadě. Streetlight Saints hrají melodický streetpunk / oi!, středního tempa od roku 2012, na světě sice ještě nemají zatím nic ale jelikož mám info hned z první ruky, tak se chystá první EP. Pro mě to byl v podstatě druhý koncert, protože kdykoliv předtím hráli v Calgary byl jsem v práci - klasika! Místní publikum je přijalo poměrně dobře i přesto, že basák hrál s vypůjčenou basou a navíc jen na dvě struny, což vytvářelo trochu přezvučený sound. Teď už byli všichni připravení na Harrington Saints, kteří celou akci zakončovali, já jsem se mezitím snažil udělat pár fotek, což nakonec na to, že jsem koncert fotil poprvé nedopadlo tak špatně. Pokec s místními skins, poslední pivka, naložit truck, zaparkovat zpátky u hotelu a pokračovat v hospodě, kde jsme byli odpoledne, společně s Harrington Saints. Tady už začínám mít malinko zamlženo, vybavuje se mi pokus o chcaní

uprostřed silnice s odvoláním se na to, že tohle je Amerika, země sovobody a volnosti, až nakonec po 3 hodinách spánku vyrážíme opět do Vancouveru, kde u kytaristy místních Toxiks vyzvedáváme komba, repráky a zbytek aparatury. Teď přichází asi ta nejhezčí část tour, koncert na Vancouver Islandu ve Victorii, která je se svými 80 000 obyvately, hlavním městem Britské Kolumbie a podle mě asi i nejhezčím městem na západě Kanady, společně s Vancouverem. Kousek za Vancouverem se naloďujeme na trajekt, před náma 1,5 h plavba na Vancouver Island. Už samotná plavba je zažitek, trasu trajektu lemují desítky malých ostrůvků porostlých smrky a borovicemi, na kterých mají boháči z Vancouveru své chaty a kam se nedá dostat jinak, než lodí. V podstatě celý Vancouver Island je jeden velký les a i Victoria je z jedné strany obklopená lesy a mořem. Co se mi na Victorii líbilo nejvíc, že na to, jak malé a v podstatě provinční město to je, scéna tu funguje celkem dobře. Potom, co jsme se ubytovali a potom co jsem vyrazil na jídlo do nejbližší restaurace, protože jsem si potřeboval na chvíli odpočinout od angličtiny, jsem cestou narazil na plakáty Victoria Ska Festival, Mod Night a Ska & Reggae DJ night, dokonce tu funguje i scooter scéna a pořádají se tady scooter srazy a mají tu i svůj soulový allnighter Garden City Soul Club, takže ne vždy platí pravidlo, že v malých městech se nic neděje. Druhý koncert se odehrával v hospodě Logan's Pub, což byl, už o něco větší sál, kde se dalo i najíst, mimochodem tu měli i Budwara, který se v Severní Americe prodává pod značkou Czechwar, protože ty naše hovada prohráli spor s americkým Budweiserem. Právě Harrington Saints se během večera s mojí pomocí postarali o to, že do zavíračky na baru nakonec žádný Budwar nezbyl, protože kdo by taky chlastal ty jejich patoky :D Sál se začíná pomalu plnit a vzhledem k tomu, že je pátek lidí je víc, než v Seattlu. Klasická sorta, punx & skins a ostatní street kids. Tentokrát jako první začínají Streetlight Saints, kteří mají nelehký úděl první kapely ale jak se zdá, pár zvědavců pod podiem zaujali. Já se opět snažím udělat pár fotek ale s mym digitálem se cítim trochu "zastíněn" fotografem s objektivem alá bazuka ale na

to sere pes, to není to pravé D.I.Y, to by pak nebyl žádnej punk! Druhou kapelou jsou místní punks Keg Killers, kteří na tomto koncertě křtili desku a kterým do bicích řeže slepý bubeník, který zasluhuje největší respekt, protože zvládnout bící poslepu, to už chce skill, navíc je vidět, že každý handicap se dá překonat, stejně tak, jako kytarysta z běloruských Mister X, který je také slepý. Jinak hudebně nic extra zajímavého, spíš klasický punk středního tempa, místy až do oi! I když support od místních punks se jim dostal celkem slušný. Na podium se chystají Harrington Saints se svým obřím zpěvákem Darrelem Wojickem alias medvědem, jak sem ho nazval, protože je to fakt hora masa. Ted už jsem se začínal pomalu chytat a poznávat songy, takže i prožitek byl o něco lepší. Navíc pod podiem se strhlo celkem solidní pogo, do kterého se zapojili společně místní punks a pár skins. Za zmínku stojí i samotné vystupování zpěváka, který do každého koncertu dával maximum, podával mikrofon do davu. Skoro při každém koncertě si poklekával, což se později ukázalo, jako poznávací znamení, protože stejně tak vypadal i koncert ve Vancouveru. Sál po koncertě vypadal, přesně tak, jak to má po punku vypadat, jezero rozlitých piv a pár rozmlácených sklenic, čili akce na 100%. Victoria byla ze všech tří dnů definitivně nejlepší, četnost koncertů tu není tak velká a tak jsou místní vděční za každou akci a návštěvnost je celkem vysoká. Navíc lidi jsou tu hodně friendly a tak jsem měl možnost pokecat se spoustou místních o tom, jak to ve Victorii chodí, dokonce jsem tu potkal týpka, který mi tvrdil, že on byl ten, kdo založil Bishops Green ale kdo ví? Druhý den v poledne nás čeká oběd na místě činu, společně s Harrington Saints (kteří si opět poručli Budwara, který už bohužel nebyl k mání) a pár místními skins, ještě společné foto, poslední pozdravy a opět nasedáme do trucku a razíme na trajekt. Je sobota, poslední den tour a nás čeká Vancouver,

druhé největší město Kanady, které je se svými více jak 2 miliony obyvatel, jedním z nejhezčích kanadských měst, zasazené mezi hory a pobřeží Tichého oceánu. Vancouver místy připomíná San Francisco, hodně předměstí je rozesetých po okolních kopcích a i terén centra je pořád nahoru a dolu. Právě roztahanost města po úpatích okolních hor, vytváří užasné scenérie. A podobně jako na západním pobřeží Států i tady žije početná čínská menšina. Na druhou stranu, je to jedno z nejdražších měst Kanady, ceny nemovistostí, nájmů a bytů se tu pohybují ve větších částkách, než v Calgary, navíc v Britské Kolumbii se platí vyšší daně, než např. v Albertě. Také je tu nechvalně známá East Hastings Street, ulice plná povalujících se a zevlujících bezdomovců, opitých indiánů, pochybných prodavačů různých cetek a všech možných existencí, no a právě kousek odtud v hospodě Pat's Pub, kde např, začínala místní punková legenda D.O.A se bude odehrávat poslední koncert našeho tour. Po ubytování v North Vancouveru (což je zhruba 15 min. autem) vyrážíme do centra na místo činu, kde jsme zatím jako první, takže vyložit aparaturu, bicí, komba apod., rychle mazat na bar, kde k mému potěšení zjišťuji, že tu mají Plzeň za krásnou cenu 5 dolarů, objednat něco k jídlu (mimochodem nečekejte v místní kuchyni nějakou velkou rozmanitost, ve většině hospodách vaří to samý - burgry, tortily, křídla na x způsobů, saláty, sendviče, steaky nebo puteen) a poslední show může začít. Venku na cigáru potkávám Darrela, zpěváka z Harington Saints, tak se shodujeme, že únava se po třech dnech dostavuje u nás všech a vzkazuju, že na baru mají Plzeň, tak ať se jí pokusí nevychlastat všechnu, jako posledně. Sál se začíná pomalu plnit, na koncert se přišel podívat i Greg Huff zpěvák z místních Bishops Green, kteří jsou v

současnosti asi nejznámějším oi! ze západního pobřeží Kanady a to, jak tady v Americe, tak i Evropě. Tento večer zahraje celkem 5 kapel a končit budou opět Harrington Saints. První

kapelou jsou místní Toxiks, kapela hrající něco na pomezí punku a rock'n'rollu, hodně připomínající Motorhead. Tady musím zmínit jejich druhého kytarystu, který hru hodně prožíval, až jsem měl chvíli pocit, jestli není náhodou na kokainu, performer jako prase ale právě to bylo to, co tomu dodávalo koule. Druhou kapelou byli Sound City Hooligans z Kamloops, klasický punk, nic co by mě posadilo na zadek, takže radši se věnuji "společenské konverzaci" pití piva a trápení mých jater, posíláním panáků. Třetí kapelou byl další místní spolek Paranoi. Kapela s věkovým průměrem kolem 20, hrající klasický UK82, místy připomínající ranné GBH. Hudebně nic světoborného ale mě tenhle styl celkem baví. Asi nejvýraznější osobností kapely byl basák s očima, jak angorák, evidentně zkouřený, že se vůbec divím, že něco viděl :D Po nich nastupují Streetlight Saints, takže já opět utíkám k našemu distru a beru foťak do ruky, i když ani tentokrát tu nejsem s foťákem sám, velký respekt patří fotografovi, který i přesto, že  neměl pravé zápěstí, neměl s manipulací s foťákem sebemenší problém. Streetlight Saints mají tentokrát oproti předchozím koncertům celkem slušnou podporu, dokonce pár lidí vyskočilo na podium aby si společně s Petem (zpěvákem) odzpívali pár songů. I zvuk byl tentokrát ostřejší, než ve Victorii a Seattlu a řekl bych, že tady předvedli nejlepší koncert. Pod podiem se mezitím mlelo celkem slušné pogo, takže dav už je v náladě a připraven na hlavní hvězdu večera, Harrington Saints! Harrington Saints to po nazvučení odpalují a kotel pod podiem se začíná pořádně mlít, že mám vůbec co dělat udržet foťák v ruce. Obdiv patří Darrelovi, že i přes tu únavu i do posledního vystoupení dokázal dát pořád 100% a ani tentokrát nechyběli jeho klasické pokleky na podium a podávání mikrofonu do davu, zkrátka show, jak se patří. Když vidím tu atmosféru, tak mi to nedá, odkládám foťák zpátky do distra a na chvíli se přidávám do poga. Zpěvák je evidentně po dvou předchozích dnech hotovej a tak mu posílám na podium Plzeň. To už se ale pomalu blíží konec, dav si ještě stačí vyřvat poslední dva přídavky a je hotovo, konec koncertu, konec show, konec tour......A můj dojem z Vancouveru? Vancouver je

velké město a podobných akcí, jako byla tato tu máte každý týden několik a tak to tu chodí podobně, jako v Praze. Lidí sice nebylo málo ale ve srovnání s Victorií, tady si každý hledí sám sebe, vůbec se nedá mluvit o té friendly atmosféře, jako ve Victorii, kde se každý bavil s každým. Nám už zbývá jen naložit truck, poslední pivka a pokec s amíkama, společné foto, poslední pozdravy a razíme na hotel. Zítra ráno vstávačka v 6:00 a před námi 12 hodin cesty zpátky do Calgary, do našeho města na pomezí hor a prérie a v pondělí zpátky do roboty, což každý z nás po tomhle týdnu nesl hodně těžce. Co dodat? Určitě jeden z nejlepších, nejen cestovatelských zážitků, na který budu ještě hodně dlouho vzpomínat. Big thanx a greetings patří Streetlight Saints, jmenovitě Chrisovi a všem z Harrington Saints a Victorie. Cheers!