Brigadir z ruského Petrohradu patří k předním ruským oi! kapelám, původně vznikli z kapely Bukaneros, která se dala dohromady v roce 2006. Letos jim vyšlo u německého Mad Butcher Records nové EP Power in Unity, ke kterému nedávno odjeli, celkově už druhé evropské tour, při kterém se objevili i u nás a to konkrétně v Liberckém Azylu. Brigadir je především anarchistickou kapelou a silné politické přesvědčení se promítá i do textů samotných, navíc jejich zpěváka jste mohli vidět v dokumentu Atifascist Attitude z roku 2008, takže jejich postoje jsou víc, než jasné. Odpovídal zpěvák Jukov.
Zdarec Brigadir. Takže první otázka, klasika. Mohli byste říct odkud jste, jak jste se dali dohromady a něco k vaší diskografii?
Zdar! Jsme z Petrohradu a s Brigadirem jsme začali v roce 2007 aby ruská skinhead scéna nabrala i trochu levicovější nádech a zároveň jsme byli první RASH kapelou v Rusku. Zatím máme pár splitek a jedno EP. Nedávno jste odjeli, už druhé evropské tour, jaké to bylo a které země jste během tour navštívili, kde bylo publikum nejdivočejší? Můžete teď po vašem druhém tour říct, že je Brigadir v Evropě o něco známější?
To druhé tour bylo o něco jednodušší, než to první. Poprvé pro nás bylo skoro všechno dost neobvyklé a bylo těžké spoustu věcem porozumět. Teď už to bylo spíš, jak návrat. Tentokrát jsme byli v Bělorusku, Polsku, Německu a v Čechách. Nejvíce v Německu a nejdivočejší fans si myslím byli v Bialystoku a Waršavě v Polsku. Žije tam spoustu rusů a bělorusů a ty znají naše songy, takže proto si myslím, že tam to byla trochu větší zábava. No myslím si, že v Evropě stále ještě nejsme, tak dobře známý ale to je otázka času. Letos jste vydali nové EP "Power in Unity". Proč jste se opět rozhodli pro tento formát? Protože pokud mám dobré info, tak zatím na kontě, žádnou dlouhohrající desku ještě nemáte, takže kdy se jí můžem dočkat?
Protože je to pro nás celkem obtížné připravit dost materiálu na LP. Děláme spoustu dalších projektů, několik dalších kapel a prostě není na to dostatek času, proto je jednodušší udělat EP, nebo split o 4 - 5 tracích. Ale od Mad Butcher Records, jsme už dostali nabídku na LP a chceme to zkusit zrealizovat. Vím, že někteří z kapely jsou sXe, co vás vedlo k životu bez alkoholu a všech ostatních druhů drog, jako cigára např.?
Myslíme si, že každý levičák musí být vždy připraven k boji a proto by neměl užívat žádné drogy ani alkohol. Všichni z nás děláme také různé sporty a samozdřejmě užívání alkoholu je 100% špatné rozhodnutí pro každého sportovce.
Ruská scéna se za posledních 6 let pěkně rozrostla ...spoustu kapel, který konečně začaly jezdit hrát po Evropě. Můžete nám říct trochu o historii, jak to začínalo, kdy se objevili první trads, SHARP a RASH skinheads a kapely?
Těžko to příjmáme ale scéna za posledních pár let upadá, proto spoustu kapel teď hraje v Evropě víc, jak v Rusku. Těžko říct, proč tomu tak je ale je to pravda. První ruskou SHARP kapelou byli Klowns z Kirova. Náš první band Bukaneros byl zase první skinhead kapelou v Petrohradu. Velký vzrůst scény byl na konci minulého desetiletí ale teď to zase upadá. Rusko se stalo, pod vládou Vladimíra Putina v podstatě totalitním státem, kde je nacionalismus a anti-západní postoje, hlavní ideologií. Které hnutí jsou obvykle nejvíc vystavovány represi ze strany státu? A poslední otázka, zdá se mi, že státní propaganda v Rusku je docela silná, takže kolik lidí jí vůbec věří a jak silnou podporu má Putinův režim, ze strany majoritní společnosti?
Řekl bych, že v současnosti jsou všechny nevládní hnutí skoro kompletně zničeny, levicové, pravicové je to jedno. Takže všechny mladé hnutí se teď zdají být mnohem hlubším politickým undergroundem. Spoustu obyčejných lidí podporuje Putina a jeho politiku ale nebude to trvat dlouho, protože ruská ekonomika se blíží ke koplapsu a situace je měsíc od měsíce horší. Putin se teď obává hlavně svých vlastních lidí, proto nechal ze speciálních policejních jednotek, vytvořit svojí osobní gardu. Je v ní na 500 000 jedinců. Takže to spíš vypadá, že se připravuje na boj proti politickému převratu. Jaký máte názor na konflikt na Ukrajině a ruskou anexi Krymu? Vím, že spoustu levičáků ze Španělska a Itálie věří, že pro-ruští rebelové na Donbasu bojují proti fašistům, což by v jejich očích, díky Pravému sektoru a praporu Azov měla být celá ukrajinská vláda. Dokonce i italští Banda Bassotti odjeli, během jejich tour zahrát koncert na Donbas, ale stejně obě strany hrají jen geopolitickou hru mezi západem a Ruskem, takže akorát se stali jen užitečnými idioty v rukou Putina. Co vy si o tom myslíte?
Jako anarchisté a internacionalisté jsme proti jakýmkoliv válkám, kromě té třídní. Ale také z našeho hlediska nevidíme jediný rozdíl mezi tím, jestli je Krym ruský nebo ukrajinský, oba dva státy jsou kapitalistické a pracující budou znevýhodňovány v obou dvou. Nerespektujeme nikoho, kdo válčí za Ukrajinu nebo "Novorusko", levicový aktivisti by neměli být zbraní v těchto geopolitických hrách. Musíme bojovat proti všem vládám a ne proti našim druhům z druhé strany hranice.
Jaká je v Rusku v současnosti situace s náckama? Je to pořád tak divoký, jako před 7 - 8 lety, kdy byli zavražděni Fyodor Filatov, Ivan Khutorskoy nebo Markelov s Baburovou?
V současnosti jsou skoro všechny nevládní pravicové hnutí zničeny. Teď tu zrovna moc bonheadů a chuligánů není. Ale opravdovým problémem jsou spíš křesťanské pravicové organizace a jejich militantní davy a samozdřejmě provládní aktivisté. To je teď opravdovým problémem pro levici ale i minority, gaye nebo feministické organizace. A nakonec se zeptám, byl váš květnový koncert v Liberci vaší první show v Čechách? Znáte nějaké české nebo slovenské kapely?
Ne byla to naše druhá, minulý rok jsme byli také v Liberci. Známe dost dobře Rozpor, skvělá kapela. Také Železnou Kolonu a Municiu. Z české oi! scény znám pouze pár apolitických kapel, jako třeba Pilsner Oiquel. Poslouchal jsme je ale, co jsem si přeložil texty, tak jsem pochopil, že tohle není kapela pro mě. Také mám rád grindcore a česká grind scéna je fakt dobrá, kapely jako Ahumado Granujo, Carnal Diafragma, Spasm, Gride a další jsou jedny z nejlepších na světě. Tak doufám, že si jednou se svojí grindcore kapelou zahrajeme na Obscene Extreme Festu v Čechách. Díky za otázky a doufejme, že se uvidíme příští rok na našem koncertě!
Jukov
ENGLISH
Hi I'm greeting Brigadir. First question classic, could you tell us where are you from, how did you get together and something about your discography?
Hi! We are from Saint-Petersburg, Russia. We started Brigadir in 2007, to make russian skinhead scene more left-wing and we were the first RASH band in Russia. For this moment we have couple of split albums and one EP. You have already gone your second europian tour, how was it and which countries did you visit, where was the wildest audience? Can you tell that Brigadir is more famous in Europe now after second tour?
The second one was a little bit easier than the first one. First time everything was too unusual for us, it was hard to understand many things. This time it was like coming back. This time we were at Belorus, Poland, Germany and Czech. Most of all in Germany. The wildest crowd I think it was in Belostock and Warsaw in Poland. There are many russian and belorussian folks and they knows our songs, that's why I think there was it a little bit more fun. I think we are still not well known in Europe but it's the question of time. This year you released your new EP "Power in Unity". Why did you choose again this format (EP)? Because if I have good information you don't have any full-length album yet, so when we can expect it?
Because it is realy hard for us to make enough material for LP. We make a lot of other projects, couple of other bands and it is really not enough time for everything. That's why is easier for us to make an EP or split with 4 - 5 songs. But we got an offer from Mad Butcher to make an LP and we will try to make it. I know that some members of the band are sXe, what led you to live without alcohol and all kinds of drugs as cigarets for example?
We think that left wing activist must be always prepare to fight and that's why they shouldn’t use alcohol and drugs. All of us do different sports as well and of course using alcohol is a 100% bad decision for each sportsmen. Russian scene in last 6 years nicely grew up, lot of bands which are finally going to play to Europe. Can you tell us little bit about history, how it started, when appeared in Russia first trads, SHARP and RASH skinheads and bands?
It's bad to accept for us, but the scene is falling down last couple of years. And that's why many bands plays in Europe more often than in Russia. It's hard to say why it is like that, but it is true. The first russian SHARP band was Klowns from Kirov. Our first band Bucaneros was the first skin band in Saint-Peterburg. It was i big grow at the end of 2000th, but now we are falling down.
Russia became under governing of Vladimir Putin basically totalitarian state, where main ideology is nationalism and anti-western stance. Which movements are mostly exposed repressions of the state? And last question. Seems to me that state propaganda in Russia is quite strong, so how many people trust it and how strong is support of Putin regime, from majority society?
I think now all non-government movements are almost completely destroyed, left and right, doesn’t matter. So all youth political movements now seems to be deeply underground. Lots of common people supports Putin and his policy. But it will not be for a long time because russian economics counting to collapse. The situation becomes worst month from month. Putin now is really afraid of his own comrades, that’s why he made his own guard from police special forces. It's about 500 000 units in it. So it looks like he is preparing to fight against political takeover. What is your opinion about conflict in Ukraine and russian annexation of Crimea? I know that lot of leftists from Spain and Italy trust that rebels on the Donbas are fighting against fascists, which should be in theirs eyes because of Right Sector and Azov Battalion all ukraine goverment. Even italian band Banda Bassotti went to play, during theirs tour to Donbas, but both sides are playing just geopolitical game between west and Russia and these ones are just like useful idiots in hands of Putin. What do you think about that?
As anarchists and internationalists we are against any wars except the class ones. But also as anarchists we don’t see any difference if Crimea is russian or ukrainian, those are both capitalist countries and working people will be opressed in both. We don’t respect any people who are fighting for Ukraine or "Novorossia", left-wing activists shouldn't be weapon in capitalists wars. We must fight only agains all governments not against our comrades from other side of the border. How looks current situation in Russia with nazis? Is it still too wild like 7 - 8 years ago when were killed Fyodor Filatov, Ivan Khutorskoy or Markelov with Baburova?
Now almost all non-government right-wings movement are destroyed. There is really not many boneheads or hooligans now. But the real problem now is right-wing christian organizations and theirs militant mobs and of course pro-government activists. This is now a real problem for left-wing and also for minorities, gay or feminists organizations. And last one. Was your May gig in Liberec your first show in Czech Republic? Do you know any czech or slovakian bands?
No it was our second, last year we were in Liberec too. We know Rozpor very well, great band! Also we know Železná Kolona and Municia. From czech oi! scene I know only some apolitical bands like Pilsner Oiquel. I used to listen theirs music, but then I translated theirs lyrics and understood that this band is not for me. I like grindcore as well and czech grind scene is really awesome, the bands like Ahumado Granujo, Carnal Diafragma, Spasm, Gride, and many others are really one of the best in the world. I hope some day I will play at Obscene Extreme Fest in Czech with my grindcore band. Thanks for the questions! I hope to see you next year on our gig!
Bérurier Noir patří k jedněm z předních francouzkých punkových kapel 80. let. Do povědomí většiny fanoušků se dostali hlavně díky jejich originálnímu soundu, protože jako jedna z mála kapel neměli basu a místo bubeníka používali bicí automat. Ovšem asi jejich necharakterističtějším poznávacím znamením byly jejich koncerty ve stylu cirkusového varieté s artisty, fire show, maskami a převleky, kterými se vryli do paměti nejednoho fanouška. Jejich pověst dosáhla koncem kariéry takových rozměrů, že dokázali vyprodat i sál o kapacitě 7000 lidí. Bérurier Noir se dali dohromady v roce 1980 v Paříži, ovšem z původní zakládající sestavy zůstal jenom zpěvák Francois Guillemont, později po příchodu kytaristy Lorana Katrakazose se sestava konečně ustálila. Třetím pomyslným členem kapely se stal Dédé, což byla přezdívka pro bicí automat, který se stal nejcharakterističtějším znakem kapely, která měla v podstatě jen dva členy a i přesto po sobě nechala nesmazatelnou stopu ve francouzském punku. V prvních třech letech jejich existence se kromě členů kapely, několikrát změnilo i jméno. Bérurier, což bylo jméno odvozené od postavy z novely Frederica Darda, sice bylo v názvu, už od začátku, ale než došlo na první koncert, několikrát se obměnilo, od Bérurier Rebelle, Bérurier Army, Bérurier Veriatible, po Bérurier Fighter, až se nakonec ustálilo na Bérurier Noir. Noir v překladu znamená černý, což mělo vyjadřovat nejen smutek, protože jejch první koncert v této sestavě měl být zároveň i poslední ale také to mělo odkazovat na jejich politický postoj, jelikož černá byla tradičně barvou anarchistů. 19. února 1983 tedy odehráli svůj první koncert, zároveň to bylo poprvé, kdy vystoupili v maskách a převlecích, což se později stalo typickým znakem této kapely. Tento koncert je nakonec nakopl k tomu v této sestavě dále pokračovat. Podepisují smlouvu s tehdy
malým DIY labelem Visa a brzy následuje druhý koncert. Jejich druhé vystoupení přitáhlo na tisícovku lidí, což způsobí to, že se správce sálu, kde měli hrát rozhodne kapelu přemístit do jiného improvizovaného prostoru, takže se nakonec rozhodnou odehrát koncert na ulici, což přiláká policii a tak jejich druhé vystoupení
končí šarvátkou mezi policií a punx, kteří přišli na koncert. Bérurier Noir pak koncertují jak klasicky, tak i improvizovaně na ulici a v pařížském metru a nevynechávají ani pařížské squaty, kde tráví většinu času a dostávají se tak do kontaktu s Autonomním hnutím. Díky zinům začíná růst jejich pověst a tak se dostávají pod křídla malých začínajících labelů, jako Bondage Records nebo Visa, což jim přináší další koncerty. V roce 1984 se vydávají na své první zahraniční tour při kterém navštíví Holandsko, Irsko a Švýcarsko. Následující rok koncertují po celé Francii, dokonce uspořádají koncert pro nezaměstnané, který zahrají v jedoucím autobuse, který nakonec zastaví policie. V roce 1986 se poprvé objeví v rádiu v rámci show L'Empereur Tomato Ketchup, což jim přinese další fanoušky. Ten rok odehrají na 47 koncertů, které přitahují stále více lidí, nejen z řad punx a nejen díky hudbě a poselství (v textech naráželi na sociální otázky, kritiku politiků, Národní frontu apod.) ale i díky stylu jejich cirkusových vystoupení, kdy na podiu nechybělo např. i na 15 lidí a kdy nesměli samozdřejmě chybět masky, převleky nebo fire show. Také se účastní koncertů pořádaných iniciativou S.O.S Racisme, což zapříčiní, že jsou oblíbeným terčem nácků. Právě v té době se v Paříži formují Red Warriors, kteří se snaží vykopat nácky z ulic a tak se rozhodnou, využít je jako ochranku na koncertech, která by čelila jejich útokům. Následující rok (1987) se ke kapele přidává třetí člen Masto, který se ujímá saxofonu, ovšem pravdou je, že ten rok se přidávají i další, protože vzhledem k velikosti jejich vystoupení, je zapotřebí stále více lidí, kteří by zastupovali backvokály. V roce 1988 vyráží na své první zámořské tour, při kterém odehrají několik koncertů v kanadském Quebecu. Jejich reputace v rámci Francie v té době dosahuje už takových rozměrů, že na jejich koncert v pařížském Zénithu, ten rok dorazí skoro 7000 lidí, což ovšem neznamená, že by šlo o nějak předraženou akci. Právě tento koncert, který byl pořádán bez jakékoliv reklamy a větší propagace a za nízkou cenu, kdy lístek stál 50 franků, měl být vyjádřením jejich nesouhlasu ke komerčnímu přístupu ke koncertům a přemrštěným cenám. Rok 1989 byl pro Bérurier Noir nečekaně posledním rokem jejich kariéry. S koncem Bérurier Noir se také pojí incident, který se odehrál 17. dubna 1988, kdy byla skupinou Black War vyhozena do vzduchu kancelář předsedy kraj. komory soudních vykonavatelů. Policie obvinila několik členů Autonomního hnutí ve kterém se pohybovali i členové Bérurier Noir. Ti ovšem
neměli s tímto útokem nic společného, nicméně to na kapelu vrhlo špatné světlo a spoustu pořadatelů jim začalo rušit koncerty. Dalším důvodem byl i přístup labelu Bondage Records, který vyrostl společně s kapelou ale později se začal zásadně rozcházet s jejími postoji. V listopadu 1989 jsou tak naplánované tři poslední rozlučkové koncerty, které se odehrají v sále pařížské Omlympie. Na posledním z nich bylo dokonce tolik lidí, že se mnozí neměli šanci dostat dovnitř a tak kytarysta Loran vzkáže pořadatelům, že pokud nebudou dovnitř vpuštěni všichni, nebudou hrát. Tyto poslední tři koncerty byly nakonec nahrány a vydány jako živák Viva Bertaga, který vyšel v roce 1990, jako jejich poslední počin. To byl na dlouhých 14 let konec Bérurier Noir a asi nikdo netušil, že se po takové době dají znovu dohromady. V roce 2003 přišel jejich krátký reunion, který začal koncertem v Rennes, který se nesl v podobném duchu, jako ten poslední, před 14 lety. I tentokrát se několik tisíc lidí nedostalo dovnitř. Po tomto koncertě a nadšení fanoušků se rozhodnou v hraní dál pokračovat a tak následují další koncerty v kanadském Quebec City a Belgii, až nakonec v roce 2006, po dlouhých 17 letech, vydávají nové album Invisible a tím jejich tři roky trvající reunion končí. Po definitivním rozpadu Loran společně se saxofonistou Mastem ještě příležitostně vystupují, pod názvem Amputé Commando Bérurier (jelikož Francois, už s nimi nehraje) ale dlouhou dobu není o kapele slyšet, až se v listopadu 2015, po pařížských teror. útocích, na jejich webovkách objeví nová píseň Mourir A Paris, věnovaná obětem pařížských útoků. To je zatím poslední zpráva o této kultovní kapele francouzkého punku, o které se dá bez nadsázky říct, že si svoje místo na scéně vybudovala jedním z nejoriginálnějších přístupů k punku.
DISKOGRAFIE
Macadam massacre (1984) Concerto pour détraqués (1985) Abracadaboum (1987) Souvent fauché, toujours marteau (1989) Invisible (2006)
Tahle poměrně mladá kapela z kalifornského Los Angeles, která o sobě dala vědět, před dvěma roky jejich self-titled albem, ve stylu skapunku alá Rancid a kterou jste mohli v září 2015 vidět v pražském Crossu, má na kontě svoje druhé album. Deska s názvem Say It Out Loud vyšla koncem letošního června, opět u Hellcat Records a ani tentokrát tu nechybí hostující Tim Amstrong, který se postaral i o produkci. Celkem 14 tracků se nese v podobném duchu, jako předchozí deska, kombinující ska, punkrock a skapunk, navíc tu najdete songy Babylon a Jenny Drinks z předchozího EP a k songu By My Side můžete shlédnout nový videoklip, který se na internetu objevil začátkem června.
Harrington Saints & Streetlight Saints (14.-16.4. 2016) Seattle, Victoria, Vancouver Za těch 10 let co jsem přičichnul ke ska, punku a všem jeho možným odnožím, bych si nikdy nepomyslel, že se mi naskytne příležitost, mě jako nemuzikantovi (nebo spíš rádoby-muzikantovi) odjet tour s nějakou kapelou a už vůbec ne v Severní Americe. Jak už jste asi z posledních reportů pochopili, moje cestovatelská vášeň mě tentokrát odvála na rok do západní Kanady, do Calgary v provincii Alberta. Nevím jak to nazvat, asi přirozený instinkt mě pomohl navázat kontakty s místní scénou a tak jsem se postupně seznámil i s lidma ze streetpunkových Streetlight Saints, kteří mi v únoru nabídli, že s nima můžu vyrazit na tour společně s kalifornskými Harrington Saints z Oklandu. Jen vůl by takové šance nevyužil, takže jsem neváhal ani minutu a na nabídku kývnul, navíc skvělá šance, jak poznat západní pobřeží Kanady a na skok se mrknout do Států. Samotné tour trvalo 3 dny ale na cestách jsme strávili celkem 6 dní, během kterých jsme navštívili Seatlle, Victorii a Vancouver. Výjezd brzo ráno z Calgary v 7metrovém trucku (jak se v Kanadě, stejně jako ve Státech říká jeepům) s nádrží na 130 litrů paliva, čili auto do severoamerických podmínek, jak dělané. Před námi 12 hodinová cesta do Vancouveru, druhého největšího města Kanady, kde přespíme a druhý den vyrazíme přes hranici, která je odtud nedaleko, do Seattlu. Už samotná cesta z Calgary do Vancouveru je zážitkem sama o sobě, protože víc, jak polovina cesty vede údolími Rocky Mountains, lemovaná třítisícovkami, tu a tam pokrytými ledovci. Jak se blížíme k Vancouveru hory se začínají pomalu snižovat a vegetace začíná bujet zelení, jelikož klima je zde díky oceánu hodně mírné a dost tu prší. Proto, zatímco v Calgary bylo jaro teprve na začátku a začali se na stromech objevovat první lístky, ve Vancouveru už kvetly stromy a "samozdřejmě", že během našeho příjezdu chcalo. Nejsem kuřákem trávy a ani mě tyhle věci nějak zvlášť
nezajímají ale beru to jen, jako zajímavost. Britská Kolumbie je totiž k trávě hodně tolerantní a proto ve Vancouveru fungují "ilegální" ale státem tolerované coffe shopy, kde si můžete z pultu vybrat jakoýkoliv model. Trik je, že tyto shopy se tváří jako prodejci lekařské marihuany a lečivých produktů z konopí ale vzhledem k jejich množství, nemá místní policie šanci s tím cokoliv dělat. Druhý den ráno vyrážíme naší nepřehlédnutelnou lodí alias truckem k americké hranici. Začínám mít bobky u prdele, jelikož jsem jako jediný nekanaďan v posádce, tak očekávám výslech alá CIA ale po 2 minutách otázek typu, proč jsem jedu, kde budu pobývat, jak dlouho se zdržím ve Státech a jak se znám se zbytkem posádky, dostávám razítko do pasu a můžeme razit směr Seattle, který je od hranic asi 3 hodiny autem, mimochodem cesta od severu do Seattlu je lemovaná horami připomínající naší Šumavu nebo Krkonoše. Na hranicích potkáváme dva Čechy, tak je pro mě celkem potěšením zase slyšet češtinu. Seattle ve státě Washington má i s přilehlými oblastmi něco kolem 4 milionů obyvatel a kromě toho, že se jedná o jedno z nejdeštivějších míst USA, je to město, kde později působila Nirvana a opět "důležitá" informace tráva je tu od roku 2014 legální stejně tak, jako v Holandsku, navíc Seattle je celkem liberální / levicové město, právě tady začali v roce 1999 protesty proti globalizaci a shitstemu ve kterém žijem. První den našeho tour začíná, první koncert, takže po ubytování a krátké obhlídce města, (americká klasika - centrum s mrakodrapy a rozlehlá předměstí a průmyslové zony) spojené s posezením v klas. amer. pubu, kde jsme, jelikož byli volby potkali i týpka prodávajícího trika Trump is Cunt a návštěvě místního guitar centra, kde potkáváme další Čechy (ano jsme opravdu všude), který přiletěli do Seattlu nahrávat album pro nějakou, českou popovou sračku, se vracíme na hotel, kde právě dorazili Harrington Saints, kteří přiletěli z Oklandu a na zbytek tour si půjčí auto. Po pozdravech nakládáme truck a razíme do klubu Funhouse. Klub o velikosti naší 007 s vyšším stropem a sdílenými hajzly s vedlejším klubem, kde právě probíhal nějakej hip hop, proto jsme byli při příjezdu dost
překvapení tou dlouhou řadou děcek, až nakonec nám došlo, že ne opravdu se nepřišli podívat na oi! :D navíc byl čtvrtek :D Musím přiznat, že Harrington Saints pro mě byla kapela známá jen podle názvu a do tohodle tour jsem je v podstatě neposlouchal, takže první koncert byl pro mě hlavně o naposlouchání ale nakonec musím říct, že nezní vůbec špatně, takže poslední den jsem si koupil LP a k tomu ještě triko. Show začínají místní Bigfoot Accelerator, což byl klasický rychlejší punk, nic extra zajímavého. Návštěvnost také nebyla zrovna extra vysoká ale na to, že byl čtvrtek to celkem šlo. Mezi kapelami se dávám konečně do řeči s Harrington Saints, jelikož jediné co jsem věděl, že hráli už i v Čechách, takže klasická otázka směřovaná na to, kde a jaký to bylo. Překvapením pro mě bylo, že nejvíc se jim líbíl koncert na Kladně a vůbec jsem netušil, že hráli i v Teplicích. Samozdřejmě pochválili český pivo, především Budwar a Prahu, jako jedno z nejhezčích měst. To už se na podium chystali Streetlight Saints z Calgary, čili moji buddies, jak se říká v Kanadě. Streetlight Saints hrají melodický streetpunk / oi!, středního tempa od roku 2012, na světě sice ještě nemají zatím nic ale jelikož mám info hned z první ruky, tak se chystá první EP. Pro mě to byl v podstatě druhý koncert, protože kdykoliv předtím hráli v Calgary byl jsem v práci - klasika! Místní publikum je přijalo poměrně dobře i přesto, že basák hrál s vypůjčenou basou a navíc jen na dvě struny, což vytvářelo trochu přezvučený sound. Teď už byli všichni připravení na Harrington Saints, kteří celou akci zakončovali, já jsem se mezitím snažil udělat pár fotek, což nakonec na to, že jsem koncert fotil poprvé nedopadlo tak špatně. Pokec s místními skins, poslední pivka, naložit truck, zaparkovat zpátky u hotelu a pokračovat v hospodě, kde jsme byli odpoledne, společně s Harrington Saints. Tady už začínám mít malinko zamlženo, vybavuje se mi pokus o chcaní
uprostřed silnice s odvoláním se na to, že tohle je Amerika, země sovobody a volnosti, až nakonec po 3 hodinách spánku vyrážíme opět do Vancouveru, kde u kytaristy místních Toxiks vyzvedáváme komba, repráky a zbytek aparatury. Teď přichází asi ta nejhezčí část tour, koncert na Vancouver Islandu ve Victorii, která je se svými 80 000 obyvately, hlavním městem Britské Kolumbie a podle mě asi i nejhezčím městem na západě Kanady, společně s Vancouverem. Kousek za Vancouverem se naloďujeme na trajekt, před náma 1,5 h plavba na Vancouver Island. Už samotná plavba je zažitek, trasu trajektu lemují desítky malých ostrůvků porostlých smrky a borovicemi, na kterých mají boháči z Vancouveru své chaty a kam se nedá dostat jinak, než lodí. V podstatě celý Vancouver Island je jeden velký les a i Victoria je z jedné strany obklopená lesy a mořem. Co se mi na Victorii líbilo nejvíc, že na to, jak malé a v podstatě provinční město to je, scéna tu funguje celkem dobře. Potom, co jsme se ubytovali a potom co jsem vyrazil na jídlo do nejbližší restaurace, protože jsem si potřeboval na chvíli odpočinout od angličtiny, jsem cestou narazil na plakáty Victoria Ska Festival, Mod Night a Ska & Reggae DJ night, dokonce tu funguje i scooter scéna a pořádají se tady scooter srazy a mají tu i svůj soulový allnighter Garden City Soul Club, takže ne vždy platí pravidlo, že v malých městech se nic neděje. Druhý koncert se odehrával v hospodě Logan's Pub, což byl, už o něco větší sál, kde se dalo i najíst, mimochodem tu měli i Budwara, který se v Severní Americe prodává pod značkou Czechwar, protože ty naše hovada prohráli spor s americkým Budweiserem. Právě Harrington Saints se během večera s mojí pomocí postarali o to, že do zavíračky na baru nakonec žádný Budwar nezbyl, protože kdo by taky chlastal ty jejich patoky :D Sál se začíná pomalu plnit a vzhledem k tomu, že je pátek lidí je víc, než v Seattlu. Klasická sorta, punx & skins a ostatní street kids. Tentokrát jako první začínají Streetlight Saints, kteří mají nelehký úděl první kapely ale jak se zdá, pár zvědavců pod podiem zaujali. Já se opět snažím udělat pár fotek ale s mym digitálem se cítim trochu "zastíněn" fotografem s objektivem alá bazuka ale na
to sere pes, to není to pravé D.I.Y, to by pak nebyl žádnej punk! Druhou kapelou jsou místní punks Keg Killers, kteří na tomto koncertě křtili desku a kterým do bicích řeže slepý bubeník, který zasluhuje největší respekt, protože zvládnout bící poslepu, to už chce skill, navíc je vidět, že každý handicap se dá překonat, stejně tak, jako kytarysta z běloruských Mister X, který je také slepý. Jinak hudebně nic extra zajímavého, spíš klasický punk středního tempa, místy až do oi! I když support od místních punks se jim dostal celkem slušný. Na podium se chystají Harrington Saints se svým obřím zpěvákem Darrelem Wojickem alias medvědem, jak sem ho nazval, protože je to fakt hora masa. Ted už jsem se začínal pomalu chytat a poznávat songy, takže i prožitek byl o něco lepší. Navíc pod podiem se strhlo celkem solidní pogo, do kterého se zapojili společně místní punks a pár skins. Za zmínku stojí i samotné vystupování zpěváka, který do každého koncertu dával maximum, podával mikrofon do davu. Skoro při každém koncertě si poklekával, což se později ukázalo, jako poznávací znamení, protože stejně tak vypadal i koncert ve Vancouveru. Sál po koncertě vypadal, přesně tak, jak to má po punku vypadat, jezero rozlitých piv a pár rozmlácených sklenic, čili akce na 100%. Victoria byla ze všech tří dnů definitivně nejlepší, četnost koncertů tu není tak velká a tak jsou místní vděční za každou akci a návštěvnost je celkem vysoká. Navíc lidi jsou tu hodně friendly a tak jsem měl možnost pokecat se spoustou místních o tom, jak to ve Victorii chodí, dokonce jsem tu potkal týpka, který mi tvrdil, že on byl ten, kdo založil Bishops Green ale kdo ví? Druhý den v poledne nás čeká oběd na místě činu, společně s Harrington Saints (kteří si opět poručli Budwara, který už bohužel nebyl k mání) a pár místními skins, ještě společné foto, poslední pozdravy a opět nasedáme do trucku a razíme na trajekt. Je sobota, poslední den tour a nás čeká Vancouver,
druhé největší město Kanady, které je se svými více jak 2 miliony obyvatel, jedním z nejhezčích kanadských měst, zasazené mezi hory a pobřeží Tichého oceánu. Vancouver místy připomíná San Francisco, hodně předměstí je rozesetých po okolních kopcích a i terén centra je pořád nahoru a dolu. Právě roztahanost města po úpatích okolních hor, vytváří užasné scenérie. A podobně jako na západním pobřeží Států i tady žije početná čínská menšina. Na druhou stranu, je to jedno z nejdražších měst Kanady, ceny nemovistostí, nájmů a bytů se tu pohybují ve větších částkách, než v Calgary, navíc v Britské Kolumbii se platí vyšší daně, než např. v Albertě. Také je tu nechvalně známá East Hastings Street, ulice plná povalujících se a zevlujících bezdomovců, opitých indiánů, pochybných prodavačů různých cetek a všech možných existencí, no a právě kousek odtud v hospodě Pat's Pub, kde např, začínala místní punková legenda D.O.A se bude odehrávat poslední koncert našeho tour. Po ubytování v North Vancouveru (což je zhruba 15 min. autem) vyrážíme do centra na místo činu, kde jsme zatím jako první, takže vyložit aparaturu, bicí, komba apod., rychle mazat na bar, kde k mému potěšení zjišťuji, že tu mají Plzeň za krásnou cenu 5 dolarů, objednat něco k jídlu (mimochodem nečekejte v místní kuchyni nějakou velkou rozmanitost, ve většině hospodách vaří to samý - burgry, tortily, křídla na x způsobů, saláty, sendviče, steaky nebo puteen) a poslední show může začít. Venku na cigáru potkávám Darrela, zpěváka z Harington Saints, tak se shodujeme, že únava se po třech dnech dostavuje u nás všech a vzkazuju, že na baru mají Plzeň, tak ať se jí pokusí nevychlastat všechnu, jako posledně. Sál se začíná pomalu plnit, na koncert se přišel podívat i Greg Huff zpěvák z místních Bishops Green, kteří jsou v
současnosti asi nejznámějším oi! ze západního pobřeží Kanady a to, jak tady v Americe, tak i Evropě. Tento večer zahraje celkem 5 kapel a končit budou opět Harrington Saints. První
kapelou jsou místní Toxiks, kapela hrající něco na pomezí punku a rock'n'rollu, hodně připomínající Motorhead. Tady musím zmínit jejich druhého kytarystu, který hru hodně prožíval, až jsem měl chvíli pocit, jestli není náhodou na kokainu, performer jako prase ale právě to bylo to, co tomu dodávalo koule. Druhou kapelou byli Sound City Hooligans z Kamloops, klasický punk, nic co by mě posadilo na zadek, takže radši se věnuji "společenské konverzaci" pití piva a trápení mých jater, posíláním panáků. Třetí kapelou byl další místní spolek Paranoi. Kapela s věkovým průměrem kolem 20, hrající klasický UK82, místy připomínající ranné GBH. Hudebně nic světoborného ale mě tenhle styl celkem baví. Asi nejvýraznější osobností kapely byl basák s očima, jak angorák, evidentně zkouřený, že se vůbec divím, že něco viděl :D Po nich nastupují Streetlight Saints, takže já opět utíkám k našemu distru a beru foťak do ruky, i když ani tentokrát tu nejsem s foťákem sám, velký respekt patří fotografovi, který i přesto, že neměl pravé zápěstí, neměl s manipulací s foťákem sebemenší problém. Streetlight Saints mají tentokrát oproti předchozím koncertům celkem slušnou podporu, dokonce pár lidí vyskočilo na podium aby si společně s Petem (zpěvákem) odzpívali pár songů. I zvuk byl tentokrát ostřejší, než ve Victorii a Seattlu a řekl bych, že tady předvedli nejlepší koncert. Pod podiem se mezitím mlelo celkem slušné pogo, takže dav už je v náladě a připraven na hlavní hvězdu večera, Harrington Saints! Harrington Saints to po nazvučení odpalují a kotel pod podiem se začíná pořádně mlít, že mám vůbec co dělat udržet foťák v ruce. Obdiv patří Darrelovi, že i přes tu únavu i do posledního vystoupení dokázal dát pořád 100% a ani tentokrát nechyběli jeho klasické pokleky na podium a podávání mikrofonu do davu, zkrátka show, jak se patří. Když vidím tu atmosféru, tak mi to nedá, odkládám foťák zpátky do distra a na chvíli se přidávám do poga. Zpěvák je evidentně po dvou předchozích dnech hotovej a tak mu posílám na podium Plzeň. To už se ale pomalu blíží konec, dav si ještě stačí vyřvat poslední dva přídavky a je hotovo, konec koncertu, konec show, konec tour......A můj dojem z Vancouveru? Vancouver je
velké město a podobných akcí, jako byla tato tu máte každý týden několik a tak to tu chodí podobně, jako v Praze. Lidí sice nebylo málo ale ve srovnání s Victorií, tady si každý hledí sám sebe, vůbec se nedá mluvit o té friendly atmosféře, jako ve Victorii, kde se každý bavil s každým. Nám už zbývá jen naložit truck, poslední pivka a pokec s amíkama, společné foto, poslední pozdravy a razíme na hotel. Zítra ráno vstávačka v 6:00 a před námi 12 hodin cesty zpátky do Calgary, do našeho města na pomezí hor a prérie a v pondělí zpátky do roboty, což každý z nás po tomhle týdnu nesl hodně těžce. Co dodat? Určitě jeden z nejlepších, nejen cestovatelských zážitků, na který budu ještě hodně dlouho vzpomínat. Big thanx a greetings patří Streetlight Saints, jmenovitě Chrisovi a všem z Harrington Saints a Victorie. Cheers!
