The Clash

The Clash jsou nejen jednou ze zásadních punkových a obecně i rockových kapel a legend britského punku. Byli ale také první punkrockovou skupinou, která propojila hudebně punk a reggae. O tom, že tyto dva styly k sobě nemají daleko bylo jasné už od počátků punku. I když reggae bylo od energického punku na hony vzdalené, myšlenkově a ideologicky si byly velmi blízké. Ne náhodou jste mohli v londýnském klubu Roxy, který se stal centrem londýnské punkové scény slyšet i reggae, které tam pouštěl jamajčan Don Letts, který později začal natáčet dokumenty o tehdejší punkové scéně. Nebudu ale psát o vztahu reggae a punku, protože článek na toto téma tu už je, tentokrát se chci zaměřit na to jak se k reggae dostali Clash a jak ovlivnilo jejich tvorbu. Než se ale pustíte do čtení můžete si stáhnout výběr z jejich reggae tvorby zde.



The Clash založil v létě 1976 Mick Jones (kytara) a Paul Simonon (basa). Zpěvákem se zakrátko stal Joe Strummer (vl. jménem John Mellor), do té doby lídr pub-rockových 101-ers. Skupinu dále doplnili bubeník Terry Chimes a kytarysta Keith Levine. První veřejné vystoupení pětičlenné kapely se uskutečnilo na podzim 1976. Krátce nato z kapely odchází Levine a Chimes. Chimese nahrazuje bubeník Nicky"Topper"Headon, tato sestava se na několik let stane stabilní. Kapelu si pod svá křídla vzal Bernard Rhodes, který se znal s Malcolmem McLarenem, který dělal manažera Sex Pistols. Po zdařilém předskakování Sex Pistols na kocertech propagujících Anarchy in the UK podepsali The Clash smlouvu s CBS records. V březnu roku 1977, kdy už se punková horečka dostala do celé Británie, vydávájí svůj první sing White Riot, který se v dubnu objevuje na jejich debutové desce The Clash. 

Už na jejich debutovém albu byla znát touha po experimentování se zvukem, díky tracku Police and Thieves, který byl jejich prvním spojením punku a reggae. Song je cover verzí stejnojmenného singlu od Juniora Murvina a možná je známější, než původní originál. Kapela ho zařadila na desku po té co se jim stopáž, při nahrávání první desky zdála příliš krátká. Hlavní zásluhu na zájmu kapely o reggae měl Paul Simonon, pocházel z londýnského Brixtonu a tak mu díky místním přistěhovalcům z Jamajky a Karibiku, reggae nebylo vůbec cizí. Kolem roku 1969 byl skinheadem a reggae se tak stalo jeho každodenní součástí. Zbytek kapely ovšem takové zkušenosti s reggae neměl ale nadšeně přijímali vše co s ním souviselo, i když ho zatím ještě nehráli. Ještě roku 1977 Clash vydávají singl Complete Control, který byl reakcí na zacházení ze strany nahrávací společnosti. Tento singl koprodukoval, nikdo jiný, než Lee Scrach Perry, který stál za reggae ikonami jako byli The Upsetters nebo Bob Marley. Při práci na nové desce napadlo Rhodese, že by mohl kapelu vyslat rovnou na Jamajku aby nasály místní atmosféru a ještě víc se tak přiblížili reggae. Na tento výlet vyslal Joe Strummera a Micka Jonese. Jelikož v té době na Jamajce panovaly pouliční nepokoje, díky blížícím se volbám, na ulici padali výstřeli, nevylezli téměř za celou dobu z hotelového pokoje. Tahle zkušenost je později inspirovala k napsání songu Save European Home. Mick Jones k tomuto zážitku poznamenal: "Byl jsem na místě, kde býlej ksicht je pozvánkou k okradnutí... Nechci se tam už vrátit". 30. dubna 1978 vystupují Clash v londýnském Victoria Parku spolu s dalšími, nejen punkovými kapelami na benefičním koncertu Rock Against Rascim, pořádáným Anti-Nazi League. Hráli tehdy pro dav čítající mezi 70 - 100 tisíci lidmi. V červnu vychází singl (White Man) In Hammersmith Palais, který je jejich další fůzí reggae a punku. V tom samém roce, před vydáním druhého alba Give 'Em Enough Rope (1978) se objevuje na B straně singlu English Civil War další reggae cover, píseň Pressure Drop, původně od Toots and the

Maytals. Opět jde o kombinaci punku a reggae, ovšem na desku se tento singl už nedostal. Ve stejném roce se Clash vydávají na On Parole Tour, kde jim dokonce předskakovali The Specials, ještě pod starým názvem Specials a.k.a, kterých si všiml Joe Strummer. Se Specials je pojilo i to, že měli společného manažera - Bernarda Rhodese. Strummer se znal také s další spojkou mezi reggae a punkery, DJem Donem Lettsem, kterého znal z londýnského klubu Roxy, kde mezi vystoupeními punkových kapel pouštěl reggae desky. V listopadu 1978 vychází druhá deska Give 'Em Enough Rope, která se nese ještě v podobném duchu jako jejich debut. Velká změna nejen pro Clash ale i pro britskou punkovou scénu přichází přelomem let 1978 / 1979. Sex Pistols se stali minulostí, spousta punkových kapel zradila své ideály a upsala se velkým labelům a změnila styl, na scénu přicházejí kapely jako Sham 69, Cockney Rejects, Angelic Upstars nebo Exploited, které se snaží původního ducha punku stále držet při životě a vzniká tak streetpunk a později kapely druhé vlny britského punku. The Clash byli právě spíš tou kapelou, která hudebně byla mnohem zdatnější, než aby zůstávala stále u surového punku, v srpnu až září 1979 nahrávají jejich nejzásadnější desku London Calling, kde se naplno projevili jejich tvůrčí schopnosti. Na dvojalbu bylo kromě rock'n'rollu, punku a popu slyšet i reggae a nově i ska. Už se ale nejednalo o kombinace reggae s punkem, Clash se zde předvedli s vypracovanými skladbami jako Revolution Rock, Wrong 'Em Boyo, Guns of Brixton nebo Rudie Can't Fail. Deska London Calling vyšla v prosinci 1979 a podle časopisu Rolling Stones, byla vyhlášena nejlepším albem 80. let. Pravdou bylo, že ne každý ortodoxní punkáč byl z této desky tak odvázaný.

Tím jak se kapela, hudebně stále více vzdalovala punku, se naopak stále více politicky stáčela doleva, to ale neznamená, že by Clash nenesli určitou sociální kritiku už od svých počátků, teď ale byla tato kritika zabarvena i ideologicky. To se potvrdilo v roce 1980 na vydání alba Sandinista, které neslo název po nikaraguiském levicovém hnutí, Sandinistech, kteří roku 1979 svrhli vládu diktátora Somozy, kterého podporovali USA. Deska Sandinista byla vydána jako trojalbum o 36 tracích a opět na ní bylo velké žánrové rozpětí. Kapela si dokonce nechala snížit honoráře aby se mohlo album prodávat za cenu jedné desky, nicméně ani to nezabránilo stále sílící komercializaci kapely. The Clash na albu Sandinista hráli, jak rock, folk, rockabilly, gospel, folk ale i dub a reggae. Desku produkoval spolu s kapelou také jamajský deejay Mikey Dread a ze všech desek je na ní asi nejvíc skladeb v rytmu reggae a a dubu (celkem 8). Mikey Dread dokonce "zpívá" v tracích One More Time a Living in the Fame. V srpnu 1980 vychází singl Bankrobber, který je jejich dalším reggae počinem.V roce 1981 jako první kapela v Evropě zahráli Hip Hop a to na novém singlu This Is Radio Clash. V září 1981 začali pracovat na novém albu, už páté desce, která se měla jmenovat Rat Patrol from Fort Bragg, která měla také vyjít původně jako dvojalbum ale z tohoto nápadu nakonec sešlo a nové album vyšlo jako normální LP pod názvem Combat Rock v roce 1982. Na tomto albu se objevili další z hitů no-punkové éry The Clash, písně Should I Stay or Should I Go a Rock the Casbah, která byla nejúspěšnějším singlem kapely ve Spojených Státech.

Deska byla opět žánrově hodně rozmanitá, za reagge / dub se tu objevili songy Straight to Hell a Ghetto Defendant. Tato deska v podstatě předznamenala konec The Clash. Původní sestava se začala postupně rozpadat. Bubeník Topper Headon byl kvůli své závislosti na heroinu vyhozen. Na jeho místo se do kapely na několik měsíců opět vrátil Chimes, který byl později nahrazen Petem Howardem. Kapelu začali rozežírat rozpory mezi jejími členy, až z původní sestavy zůstali už jen Joe Strummer a Paul Simonon. Koncem roku 1985 vyšla poslední deska Cut the Crap, která byla naprostým propadákem a na začátku roku 1986 ohlásili svůj definitivní konec, tím se za The Clash uzavřela kapitola. Joe Strummer (1952) se později začal angažovat v kapele Joe Strummer & Mescaleros a v roce 2002 umírá. Mick Jones (1952) se po odchodu z kapely v roce 1983 přidává k nově vzniklým General Public, které opouští během nahrávání první desky a v roce 1984 zakládá skupinu Big Audio Dynamite. Paul Simonon (1955) po rozpadu The Clash založil skupinu Havana 3am, se kterou v Japonsku natočil jedinou desku, předtím, než z kapely odešel. Buebník Topper Headon (1955) se po vyhazovu z The Clash přidal k Jonesovým Big Audio Dynamite.