Don Drummond - "King of the trombone"

Jamajka dala světu mnoho skvělých muzikantů, někteří z nich stáli u zrodu offbeatu od jeho počátků na přelomu 50. a 60. let a stali se tak součástí celé hudební evoluce reggae, mnozí z nich už mezi námi, vzhledem k věku nejsou a někteří odešli dřív, než stačila jamajská hudební scéná udělat další krok a stvořit tak další nový žánr. Jednou z těchto hudebních legend je i Donald Willis Drummond, známější jako Don Drummond, zakládající člen Skatalites a pravděpodobně jeden z nejnadanějších trombonistů, které dal tento malý karibský ostrov světu. Průkopník, který stál u zrodu ska, vynikající muzikant ale zároveň jedna z nejtragičtějších postav jamajské hudební scény. Jeho životní příběh je plný nejen hudebního talentu, který mu musel darovat snad samotný jah ale má i svou odvrácenou stránku, kde je talent vyvážen psychickými problémy, depresemi, schizofrenií a životní tragédií, která si nakonec vybrala oběť nejvyšší a předčasně a v poměrně mladém věku ukončila, nejen jeho hudební kariéru ale i život. Don Drummond je postavou geniální svým hudebním umem ale zároveň tragickou a nešťastnou, vzhledem k tomu co vedlo ke konci jeho života a právě proto je jeho osud tak zajímavý. I po skoro šedesáti letech od jeho smrti nám ho stále připomíná nesčetné množství nahrávek z éry ska (jen namátkou: Man in the Street, Occupation, Eastern Standard Time, Confucius, Silver Dollar, Latin Goes Ska, Guns of Navarone, Garden of Love atd.) a tak je jeho hudební stopa navždy vryta do hudebních dějin. Kým ale ve skutečnosti byl a jaký byl jeho životní příběh? To se dočtete v následující biografii tohoto hudebního velikána.

Don Drummond se narodil 12.3. 1934 v Kingstonu, jeho matka Doris se živila jako uklízečka, zatímco otec Uriah se nikdy nestal součástí jejich života. Mladý Don se díky záškoláctví dostal do slavné Alpha Boys School, která se striktním vedením k hudební výchově snažila napravit problémové chlapce z celého Kingstonu. Vedlejším efektem bylo, že díky tomu objevila a vychovala mnoho hudebních talentů, kteří se později stali průkopníky jamajského offbeatu napříč dekádami. Právě díky pobytu v Alpha Boys School se seznámil s budoucími členy Skatalites, zde potkal saxofonistu Tommy McCooka, kytaristu Lestra Sterlinga, trumpetistu Johny "Dizzy" Moora, saxofonistu Cedrica Brookse, trombonistu Vina Gordona, přezdívaného Don Drummond Jr., který se podílel na legendárním Real Rock riddimu ale i mladičkého Rico Rodrigueze (The Specials), který se stal Donovým žákem, školu navštěvoval i Winston Foster, pozdější první hvězda dancehallu známá pod uměleckým jménem Yellowman. Hlavní látkou v Alpha Boys School byla výuka jazzu, blues a latina, díky tomu se ústav pro problémové chlapce stal jakýmsi rezervoárem pro kingstonské kapelníky, kteří zde nabírali hráče do svých orchestrů. Právě tímto způsobem získal teprve šestnáctiletý Drummond v roce 1950 svoje první angažmá v Eric Dean Orchestra, kteří hráli jazzové standardy pro turisty po kingstonských hotelích a na akcích pro vyšší společnost. Díky tomuto angažmá se dostává poprvé mimo Jamajku, kdy se s orchestrem dostane i na Haity. Paradoxem je, že jen díky odmítnutí nabídky jeho spolužáka Edie Thorthona, který se ho snažil přesvědčit ať s ním odejde do Anglie a který se díky tomu později dostal ke spolupráci např. s Beatles a Rolling Stones se z Drummonda nikdy nestala víc, než jen jamajská hudební legenda, protože jeho hudební talent by v podmínkách swingujícího Londýna 60. let, dostal daleko větší šance, než doma na Jamajce. V roce 1954 od Eric Dean Orchestra odchází a poprvé zakládá vlastní soubor Don Drummond All-Stars, kde mu hostují takový jazzový velikání jako např. Sarah Vaughan nebo Dave Brumbeck. Koncem 50. let je Drummond již uznávaným kingstonským hudebníkem a vyhledávaným studiovým hráčem, jeho Don Drummond All-Stars vystupují po největších kingstonských klubech jako je Big Bucket nebo Silver Slipper a v rozjíždějícím se jamajském hudebním průmyslu figuruje na prvních nahrávkách, které jsou ještě pouze prototypem ska. První Drummondova studiová nahrávka vznikla pravděpodobně někdy v letech 1956/1957, účinkováním v písni "On the Beach" od Owena Graye, kterou nazpíval pro tehdy začínajícího producenta Coxona Dodda. V té době se postupně začíná rozjíždět kultura venkovních sound systémů a konkurenční boj mezi jejich provozovateli z kterých se zároveň stávají první producenti a změna soundu amerického rythm'n'blues, které doteď vládlo místním dancehallům a které se mění pozvolna na rock'n'roll, což je žánr, který jamajskému publiku příliš nesedí, pomalu podněcuje hudební inovace, které vedou ke vzniku ska. Postupně se tak kolem Drummonda a dalších budoucích členů Skatalites, které potkává na kingstonské hudební scéně začíná formovat nový sound, hudebníci nahrávají jak pro Coxona Dodda, tak i pro jeho největšího konkurenta Duka Reida. V té době jsme ale stále v éře, kdy se ska ještě rodí, Jamajka je pořád britskou kolonií a kromě prvních hudebních experimentů se také hraje i mento a calypso, jakožto původní karibské hudební formy. 

Díky prostředí klubů a hotelů se mladý Don seznamuje se svojí budoucí osudovou ženou, tanečnicí Anitou "Margaritou" Mahfood, dcerou bílé jamajčanky a libanonského obchodníka, která je v té době oficiálně vdaná za boxera Rudolpha Benta, se kterým se rozvádí až v roce 1964. Blízký vztah k sobě nacházejí až díky společným návštěvám Wareika Hills, kde se usadila nyabinghi komunita okolo rasta bubeníků Counta Ossieho (zakladatel pozdějších Mystic Revelation of Rastafari). Právě zde se potom co v noci zavře většina kingstonských klubů, scházejí místní hudebníci a za doprovdu nyabinghi bubnů zde společně jamují, až do brzkých ranních hodin. Na tomto mystickém místě začíná být Drummond postupně vtahován k rastafariánské víře a protože sem chodí téměř celá kingstonská hudební scéna, tak se postupně nyabinghi bubeníci Counta Ossieho dostávají i do rodícího se jamajského nahrávacího průmyslu. Na své taneční představení si je zve i samotná Margarita a Prince Buster, který je na Wareika Hills také častým návštěvníkem s nimi později nahrává píseň "Oh Carolina", což je vůbec první nahrávka, kde se objevuje nyabinghi bubnování. Drummond na Wareika Hills postupně přivádí i svoje bývalé spolužáky a budoucí členy Skatalites, kteří pod vlivem spiritualismu tohoto místa po krůčcích také přijímají rastafariánskou víru. Jsme na přelomu 50. a 60. let, shuffle-ska postupně dostává jasnější kontury a je jen otázkou pár let, kdy se konsoliduje jako nový hudební žánr. Drummond společně s dalšími členy Skatalites se už v té době objevuje na většině nahrávek, jak pro Coxona Dodda, tak i Duka Reida. Skatalites jakožto kapela ještě sice neexistují ale jelikož na většině nahrávek jsou přítomní víceméně skoro všichni budoucí členové Skatalites, dá se mluvit o jejich začátku již v této době. Počátkem 60. let už můžeme mluvit o novém soundu, právě se zrodilo ska, které se dostává do popředí především s rokem 1962, kdy se stává díky písni "Foward March" Derricka Morgana soundtrackem k nezávislosti Jamajky, které ostrov dosáhl právě v tomto roce. Na hudební scéně se usazují dva konkurenční labely, které diktují trendy po celá 60. léta, Coxonovo Studio One a Treasure Isle Duka Reida. Sound většiny nahrávek těchto labelů v různých obměnách tvoří z velké míry muzikanti budoucích Skatalites, kde samozřejmě nechybí ani Don Drummond. Nicméně nahrávají i pro další měnší producenty, jako např. pro Prince Bustera nebo Leslieho Konga, teprve až od roku 1963 se začínají více koncentrovat ve Studiu One, které se stává jejich hlavním labelem. I přes tak početná angažmá, většina muzikantů dostává od producentů velice malé honoráře, to se týka i samotného Drummonda, který i když je jedním z nejlepších trombonistů na ostrově, patří stále ke stejné mase chudých jako většina obyvatel Jamajky. Tento paradox přetrvává i po další roky, kdy mnoho legend reggae ve svých začátcích, kdy nahrávají ty nejlepší věci, dlouhá léta dostává jen malé odměny, zatímco největší zisk shrábnou producenti. Vraťme se ale ke Skatalites, oficiální vznik kapely přichází až s rokem 1964, kdy se k nim přidává zpěvačka Doreen Shaffer, jenže jejich společné působení trvá jen něco málo přes rok. 

Drummond měl už delší dobu psychické problémy, které se jen zhoršovali. Jeho diagnozu se nikdy nepodařilo přesně zjistit ale s velkou pravděpodobností se jednalo o určité stádium schizofrenie, dost často se přes svou hudební genialitu choval divně až podivínsky, stál upřeně uprostřed silnice, oloupal si banán, aby ho v zápětí obalil pískem apod. Několikrát se na svou žádost dokonce nechal zavřít do kingstonské léčebny Belleuve Mental Hospital. A možná právě jeho dlouhodobý psychický stav vedl k události, která předčasně ukončila jeho hudební kariéru a později i život. 2. ledna 1965 bylo v jejich společném bytě nalezeno Margarity mrtvé tělo se čtyřmi bodnými ranami. Jejich soused později vypověděl, že v ten den byla z jejich bytu slyšet hádka, která zřejmě předcházela vraždě. Drummond se vydal na policii s tvrzením, že jeho přítelkyně spáchala sebevraždu a bodné rány si způsobila sama, což policie okamžitě vyvrátila. Případ se ale dostal k soudu až v roce 1966, Drummond byl shledán vinným z vraždy své přítelkyně Margarity Mahfood. Nicméně vzhledem k jeho psychickému zdraví, soudce vyhodnotil, že není schopný nastoupit trest v klasickém vězení a byl mu nařízen doživotní pobyt v kingstonské Belleuve Mental Hospital. Bohužel po třech letech pobytu v psychiatrické léčebně, podrobován neustále se opakujícím medikacím, 6.5. 1969 umírá na srdeční selhání a anémii. Příčina Drummondovi smrti nebyla dodnes jednoznačně objasněna, existují dvě verze. Ta oficiální tvrdí, že šlo o sebevraždu spojenou s jeho schizofrenií a Drummond se předávkoval léky, ta druhá se přiklání k hypotéze, že mu byly podávány příliš silné dávky sedativ, případně mu nebyly podávány správné léky, což vedlo k celkovému selhání organismu. Bohužel díky nepříliš precizně vedené zdravotní dokumentaci a zničeným dokumentům se pravdy dnes už asi nedopátráme a tak nad smrtí jednoho z nejnadanějších jamajských muzikantů všech dob, zůstává mnoho nezodpovězených otazníků. Don Drummond *12.3. 1934 +6.5. 1969 - in music forever!