Report

Stage Bottles (20.9. 2025) - Riot Over River / Praha - Cross

Koncem září jsme měli opět možnost vidět v Praze stálici německé oi! scény Stage Bottles, kteří zahráli v rámci Riot Over River festivalu, který se tradičně koná ve venkovních a vnitřních prostorách klubu Cross. Vzhedem k tomu, že line-up je převážně plný crustu, power-voilencu a hardcoru, tak jsem většinu kapel vynechal a dorazil až na Stage Bottles. Jelikož mi je celý den blbě a piju hektolitry horkého čaje s medem a zobu brufen, abych se dal do večera dohromady, tak bych stejně nemohl dorazit dřív. Stage Bottles je srdcovka, kterou si prostě nemůžu nechat ujít i kdybych měl čtyřicítky horečky, takže dělám vše proto, abych se spravil. Naštěstí do podvečera se dávam dohromady a tak vyrážím směr Holešovice, na místě ještě stíhám část vystoupení slovenských hardcore-crustových Adacta, potkávám staré známé ksichty, prohazuji pár slov s kámoši, pivko, zkrátka klasické socializační rituály, tak jako na každém koncertě, znáte to :-) Kolem deváté se na podiu konečně chystají Stage Bottles, sestava je opět trochu jiná, než jak si je pomatuji z Berlína před dvěma lety, už dávno nejde o skinheadskou kapelu, jediný skinhead tu je v podstatě už jen Olaf a nebál bych se tvrdit, že je možná i posledním zakládajícím členem. Je nazvučeno, kapela odpaluje první songy, mezi kterými jsou tracky "She Hates the City" z poslední desky We Need Each Other, "I'll Live My Live", "May I Be Impolite" nebo "Come Together" ze starší tvorby. Festival jede už od oběda, takže publikum je značně rozhycované, kotel před podiem se mele v pogu už od prvních tonů, všímám si mladých skins v prvních řadách, zhruba tak ve věku 18-20, což mě hodně příjemně překvapuje. Jak je vidět, věci se asi začínají pomalu měnit, takhle mladý skinheady jsem viděl naposledy možná tak před deseti - třinácti lety. Pravdou je, že si za poslední rok a půl začínám všímat, že se opět začínají objevovat i mladý punks... jasně možná na koncertech N.V.Ú, Totálního nasazení, S.P.S a E!E nikdy nevymizeli ale na tyhle kapely nechodím už tak od osmnácti, takže fakt nevím. Každopádně je super, že tahle generace začíná objevovat i tu autentičtější podobu punku! Stage Bottles jedou dál... je vidět neuvěřitelná vyhranost, v podstatě to nemá žádnou chybu, je to namrdáno energií, která se převaluje do publika a zpět ke kapele. Olaf je nejen skvělý zpěvák a frontman ale i saxofonista a baví mě, jak přechází od vokálů k saxofonu. Znějí tracky jako "One World One Crew", "Sailing Close to the Win" (což je neuvěřitelná hymna) nebo "We Need Each Other", kdy přichází moment, kdy se Olaf vyjadřuje k proběhlé antifašistické demonstraci ve Frýdku-Místku, která byla napadena nácky, název songu je v tu chvíli víc, než výstižný. 

Zazněla i moje oblíbená skvěle melodická "Milions of Stupid People" a jeden z jejich nejsilnějších válů "Russia", který složili před patnácti lety na počest ruským antifašistům, kteří měli v nultých a na začátku desátých let v Evropě asi nejtěžší pozici, nejen kvůli brutalitě místních nácků ale i represím ze strany Putinova režimu. Tady nezapoměl zmínit, že nejde o track, co by měl adorovat Rusko, což snad lidi v publiku pochopili. I když refrén "Russian antifascists keep the fight, Let's keep the fight all day all night" moc lidí nezpívalo... já ano, protože spoustu ruských antifas a anarchistů bojuje na straně Ukrajiny, proti režimu, který je dusí a pošlapává důstojnost každého, kdo s putino-fašismem nesouhlasí. Stejně tak, jako v Berlíně ani tady nechyběla další z jejich textově hodně silných věcí - "Too Young To Die", přes dvacet let stará pecka, kterou složili jako vzpomínku na Mattyho Blagga, zpěváka legendárních Blaggers ITA se kterými Olaf na začátku 90. let krátce vystupoval. Matty se v roce 2000 předávkoval heroinem a tento song byl věnován všem, kdo ztratili někoho blízkého. Tady se pomalu moje dojmy blíží ke konci, jako poslední song nemohlo zaznít samozřejmě nic jiného, než ta nejzásadnější hymna "Sometimes Antisocial But Always Antifascist". I když to člověk slyšel už milionkrát, pořád je to naživo neuvěřitelná bomba, která i tady způsobila čiré peklo! Trochu mě mrzí, že se nepočítalo s přídavkem. Možná, že už na kapelu tlačil čas ale myslím si, že to klasické hecování publika před koncem si to zasloužilo. Stage Bottles mám opravdu rád a i letos mi jejich koncert udělal radost, i když jsem ještě ráno byl chabruz (a ani večer jsem se necítil úplně ok) ale už nikdy ten zážitek nebude takový, jako, když jsem je viděl poprvé. Tu radost z okamžiku, to člověk zažije jen jednou a tomu koncertu před čtyřmi lety se už žádné jejich vystoupení prostě nevyrovná - oi!