Report

Bob Marley Tribute (8.2. 2025) - Lisabon / Portugalsko

Tak jako před třemi lety, jsem se letos v únoru opět vydal na jih Evropy se trochu ohřát v pro nás jarním počasí a hlavně navštívit moje kamarády a fanoušky fotbalového klubu C.F. Os Belenenses, který sídlí v lisabonské čtvrti Belém. Jak už jste jistě pochopili tento report bude z Portugalska, kde se mi tentokrát podařilo perfektní načasování mojí návštěvy, jelikož jsem měl možnost zúčastnit se famozní reggae party při příležitosti 80 let od narození Boba Marleyho, která byla pro mě natolik nezapomenutelným zážitkem, že se o ní s vámi musím podělit tímto článkem. Můj příjezd začal v turbolentním tempu hned po příletu, kdy po vyzvedntí mojí maličkosti z letiště, jedeme rovnou směr Belém a vyrážíme na páteční fotbalové utkání, které nakonec zakončujeme ve fanouškovské klubovně přímo v útrobách stadionu, kde se pije až do brzkých ranních hodin. Mimochodem, zde je mi představen jeden ze starých lisabonských skinheadů, který se koncem 80. let snažil šířit myšlenku SHARP, jelikož jak je známo, většina tehdejších skinheads byla těžce doprava. Diskutujeme i přes nedostatečný level angličtiny skoro hodinu a půl a já začínám cítit, že jsem v pravý čas na pravém místě. Druhý den po nezbytné prohlídce míst, kam jsem se při mé první návštěvě Lisabonu nedostal, vyrážíme opět na pivo do místního komunitního centra v Belému, kde se setkáváme s dalšími známými a po pár pivech vyrážíme do centra, kde se odehraje zmíněná reggae party. Jedeme autem asi v pěti lidech a tady musím udělat menší kulturní vsuvku, v Portugalsku je totiž tolerance alkoholu za volantem, kdy do určité míry dostanete pouze pokutu, navíc policie tu nečíhá na řidiče na každém rohu a tak to mají místní pěkně na háku a řídí bez ohledu na to, kolik toho už vypili nebo vyhulili, ano joint za volantem také není vyjímkou :-D Nechci generalizovat, možná to není praxí u všech ale moji portugalští přátelé to praktikují celkem často :-D A tak jedeme, včetně řidiče všichni s promilí v krvi směr centrum. Po asi 15 minutách jsme na místě, akce se odehrává v budově, která připomíná spíš školu a která dřív sloužila místním tiskařům. Samotný sál o něco větší, než naše Malostranská Beseda se nachází v jejím posledním patře. Je něco kolem 20:00, čili je ještě poloprázdo. Po stranách sálu jsou stolky s merchem pořádajícího sound systému Mindel Reggae Familia Soundsystem a další prodejci s různými etno proprietami a podobným zbožím, nechybí ani občerstvení v podobě pro nás středoevropany neznámých jídel původem z Kapverd a jiných částí Afriky. To, že Portugalsko stále neztratilo určité kulturní spojení se svými bývalými africkými koloniemi je znát i zde, kdy dobrá šestina návštěvníků jsou černoši a mezi nimi i dost rastamanů. Na začátek rozehřívá zatím prořídlý dav DJka (chcete-li při zachování správného reggae nazvosloví - selectorka) a musím říct, že má celkem zajímavý set a do určité míry je to i pohled na reggae z ženské perspektivy, pouští jemnější věci, někdy až na hranici lovers rocku (což, je subžánr reggae, který moc nemusím) ale ve výsledku to není vůbec špatné a vystihuje to, že večírek teprve začíná. Musím zmínit jednu zásadní věc a to je soundsystem jako takový, před podiem je stěna z repráků, pravý nefalšovaný soundsystem, tak jak to má na pořádné reggae party být. V Portugalsku totiž většina reggae kolektivů má svojí vlastní aparaturu tvořenou z více jak deseti repráků. Netvrdím, že u nás bysme na to nenarazili také ale na většině reggae akcí, co jsem navštil (snad kromě festivalů), soundsystem resp. stěna z repráků prostě chyběla. No a jelikož šlo o oslavu 80 let od narození krále reggae, byla tato akce naplánována do nejmenšího detailu, kdy se např. na stěně nad východem ze sálu promítaly záběry z koncertů Boba Marleyho a scény z dnes už zásadních reggae filmů, jako např. Rockers. 

Bylo vidět, že pořadatelé do toho dali úplně všechno a mysleli i na nejmenší detaily, jako např. natáhnutí červených, žlutých a zelených pruhů láky mezi ochozy, aby před prostorem soundsystému vytvořili dojem nízkého stropu a komornější vnímání samotného dancehallu. Minuty se pomalu blíží k desáté hodině a sál už začíná být celkem slušně zaplněný a pomalu se tvoří první hloučky tanečníků, které se do dalších minut zvětší natolik, až se vytvoří dav a tak se odvaží stále další a další návštěvníci a ledy studu povolují a všichni se začínají vlnit a hopsat v rytmech roots a dubu.... večírek začíná! Tady asi těžko popíšu každou jednotlivou hodinu a selectory ale dá se říct, že to byla jedna z nejlepších selekcí, jakou jsem za poslední dobu slyšel. Každý selector měl svůj vlastní osobitý styl. Na začátku zněl hodně rub-a-dub z 80. let a klasický dub ve sylu King Tubby nebo Scientist, pak už jsem si spíš užíval muziku, než to, kdo co konkrétně hraje. Sálem na začátku znělo hodně roots ze 70. let ale i britský dub ve stylu Brother Culture, Mungo's Hi-Fi nebo Zion Train. Někdy po půlnoci se toho chopili deejays (rozuměj MCs), většinou umělci původem z Afriky, potažmo býv. portugalských území a tak jsem měl možnost poprvé v životě slyšet raggamuffin v portugalštině. Deejays mohlo být zhruba tak 3 až 4 a diktovali celkem solidně. Samozřejmě nechyběly ani nezbytné vracečky na začátku songu a následné puštění desky znovu s davovým pokřikem "rewind!", prostě všechny nezbytnosti, které ke kultuře reggae soundsystémů patří. Zazněl prakticky průřez od 70. let, až po dnešní jamajskou produkci jako např. Chronixx, či Protoje, mimochodem tady jsem "objevil Ameriku" v podobě pecky "Spanish Town Rockin'", která mě dostala totálně do kolen. Čas od času nechyběl ani Bob Marley, což byla tak trochu povinnost. Velkou radost mi udělalo zahrání "54-46 Was My Number" od The Maytals, kdy týpek vedle mě s rovným kšiltem a kudrnatou řepou, při spatření mého pola Lonsdale, vyhrnul rukáv a ukazuje mi vytetovanou Trojan helmu :-D, nicméně to byl asi jediný song, který se blížil skinhead reggae. Naopak co nehráli skoro vůbec byl dancehall, malinko jsem čekal třeba něco z 90. let, kdy bylo ragga pro svět žhavou novinkou ale toto byla "strictly reggae party". Selectors promlouvali imporvizovaně i mezi jednotlivými tracky, nebo přímo do nich, nechybělo nezbytné pálení Babylonu :-D hesla proti fašismu a rasistům. Lidí v dancehallu neubývalo, naopak jsem měl pocit, že s každou další hodinou blížící se k ránu, jich snad i přibývá. Snad nikomu až na mě nedocházela energie a tak jsem někdy v 01:30 zůstal už jen na vodě :-D Asi je to temperamentem latinos z jižní Evropy ale sál byl narvaný tanečníky až do konce, žádné řídnutí davu se nekonalo a kdyby soundsystem hrál až do rozbřesku, tak věřím, že lidí bude pořád stejně. Jak se říká v Portugalsku zkrátka pořádná "padrada". Musím uznat, že dlouho sem neslyšel pohromadě tolik mých oblíbených pecek, což ještě mnohem víc umocňovalo samotný prožitek z téhle akce, buď už mám toho tolik naposloucháno, nebo se mi prostě jen trefili do vkusu. Něky v 5:00 ráno zazněl z repráků "Redeption Song" od krále reggae, kterým Mindel Reggae Familia Soundsystem, vzdali hold této legendě a krásným gestem ukončili celou akci. Na konec ještě přišlo společné focení všech zúčastněných před soundsystémem, což jsem např. u nás snad nikdy nezažil a pomalý rozhchod. Nechci se nikoho z domácí reggae scény dotknout ale myslím si, že z lisabonské scény si můžeme vzít hodně inspirace. Za mě nezapomenutelný zážitek a tímto bych chtěl poděkovat Francescovi a Afonsovi a všem z Belému a Furia Azul, jeslti to čtete (samozřejmě za pomoci překladače), že jste mě sem vzali.... Top padrada amigos, obrigado!!!!