Recenze

Po jednou střechou - Jan Werner

Za poslední roky se na české scéně doslova rozthl pytel se subkulturními publikacemi, jmenovitě jen namátkou: "Kmeny 90", "Dělej něco", "Padáme i na tvou hlavu", "Jsou to jen desky, kusy palstu", letos biografie Mr. Symaripa "The Boss Skinhead" a koncem června k tomuto výčtu přibyla tato nabušená bichle o 700 stranách, mapující počátky SHARP skins a dalších nerasistických skinheadů a na ně navázaných subkultur v našem porevolučním prostředí. Ano... devadesátky stále táhnou a tak tu máme další knihu ohlížející se za českou verzí západních 60. let. Tentokrát náhled do prostředí prvních českých SHARPs, takže jsme se konečně dočkali odpovědi na fašounem Vávrou sepsané "Těžký boty", které se na pultech knihkupectví objevili v roce 2017. Kniha se jmenuje "Pod jednou střechou" a už svým názvem tak trochu napovídá, že tu najdete mnohem víc, než jen zaměření na SHARP skins. Autor samotný byl členem dnes již dobře známe pražské skinhead crew Bulldog Boot Boys (BBB), kteří se ve svých počátcích profilovali jako SHARP a rozhled do ostatních subkultur mu opravdu nechybí. Kniha vyšla v nákladu několika stovek kusů u nakladatelství JaS a vyprodána byla snad už před svým vydáním, takže pokud se vám jí podaří ještě někde sehnat klobouk dolů, protože dotisk se už prý dělat nebude. Pojďme se ale podívat tomuto veledílu na zoubek. Začátek patří předmluvě, kde se autor přiznává, že to vše bere pohledem, který je vystaven odstupu 30 let a tak se nesnaží nic glorifikovat a nebo obhajovat a přiznává, že bude ukazovat i tehdejší Bulldog Boot Boys také v tom negativním světle, které na sebe začali vrhat ve svých posledních letech (tj. 1998), kdy se pod vlivem, dnes již legendárního pražského fanzinu Bulldog začali postupně v několika vlnách odvracet od SHARP k apolitice (čímž není myšleno příklon k RAC, bráno dnešními měřítky, ale postupné směřovaní ke skinheadskému kolovrátku - pivo, mařky, oi! a mlácení "hipíků", což pro ně mohl být kdokoliv). Kniha je rozdělena do dvou částí, kdy ta první je věnována autorově vykreslení tehdejších mládežnických subkultur, kulturních vlivů a specifik daných let, mapujíce naše subkulturní prostředí od konce 80. let až do konce let 90. Čili se tu dozvíte pohledem toho, kdo to zažil, něco o metalistech, kteří v 80. letech byli asi nejrozšířenější subkulturou a vládli i fotbalovým tribunám, punkáčích, kteří si prošli po revoluci svojí částečnou politizací směrem k anarchismu, prvních skinheadech a orlíkovské plešaté mánii, která zaplavila tehdejší Československo, squaterech, anarchistech, kteří se pouštěli do křížku s postupně fašizujícími skinheady, o hardcoristech a sXE, crossoveru, prvních redskins a SHARP a také skejťácích, kteří byli v té době oblíbeným terčem nácků a mnoho dalších zajímavých věcí, které ovlivňovali mládež 90. let. Pro mě byla tato část knihy hodně informativní a obzvláště pasáže věnované Bulldog Boot Boys mě hodně překvapily, protože dnes mnoho nás mladších vnímá BBB jako "legendu", skoro až foglarovsky správné hochy, co vždy stáli na té správné straně. To, že se z některých z nich později stala banda bezmozků, pro které byl každý s dready, delšími vlasy, či africkým bubínkem "hipík", který si zaslouží nějakou formu šikany, mě hodně překvapilo. Pokud byla odhozena idea SHARP, jakožto nositel myšlenky a opozice vůči tehdy se všude hojně vyskytujícím steroidním náckům asi ti méně bystřejší potřebovali nového "nepřítele", vůči kterému se mohli vymezit. Vůbec polemika nad tím, co je podstatou skinheadství se hodně rozvijí v rozhovoru s Vláďou Červeným. Já osobně moc nechápu v čem by se skinheads (kromě určitých osobnostních vlastností a typů, které tato subkultura vždy přitahovala) měli od zbytku společnosti odlišovat, pokud by uvnitř neexistovali třecí plochy na pomezí redskins/RASH, SHARP, apolitiků až po RAC a krajní pravici. Nebyli by ničím jiným, než jen jinak oblíkanou skupinou lidí, která se ale ve své vnitřní podstatě od zbytku společnosti nijak neliší. Ok to už ale z recneze zabíhám spíš k úvaze. Mimochodem v této první části knihy jsou u každé kapitoly skvělé punkové koláže sestavené tak, aby se týkali tématu dané kapitoly, po grafické stránce moc povedená záležitost a v podstatě jedniné obrázky, které v knize najdete. Konec první části knihy je věnován autorově úvaze, kde se v kontextu pohledu zpět do 90. let, zamýšlí nad dnešním světem, nad dnešní přetechnizovanou érou, sociálními sítěmi infikovanou mládeží, řešením uměle vytvořených problémů, jako je např. trans/gender - "problém", který kromě evropanů a lidí v Americe ve zbytku světa vůbec nikoho netrápí! Na můj vkus to mohlo být mnohem kratší, protože místy je to už dost nepřehledné, co vlastně bylo myšleno ale ve výsledku s autorem souhlasím.

Druhá část knihy je věnována rozhovorům, které jsou rozděleny do celkem čtyř celků. První z nich se věnuje hardcoru a nechybí tu rozsáhlý rozhovor s Robertem Vlčkem z Kritické Situace, tehdy neúnavným promotérem hardcore koncertů, díky kterému se sem dostalo mraky zahraničních HC kapel. Dále s Pumlíčem ze Svobodnýho Slova z města uhlí a kouřících komínů - Sokolova. Kapela, která se v roce 1990 objevila na kompilačce "Epidemie" a do třetice je tu vyzpovídán i Bobík ze Zelených Kanibalů, kteří se také objevili na Epidemii. Druhá část je věnována redskins a nutno, říct, že zatím v Čechách nikdo takovou sondu do této levicové opozice neudělal. Docela zajímavé, jak tehdy 16 až 20 letá mládež vnímala tuto jasně politicky definovanou subkulturu, kdy pro některé to byla jen jakási uniforma a ta nejradikálnější platforma proti náckům, aniž by je vlastně nějaká hlubší trockistická či anarchistická idea vůbec zajímala (viz. rozhovor s Křupanem u kterého vlastně moc nechápu, proč se vůbec za redskina prohlašoval), druzí tomu rozuměli vzhledem ke svému tehdejšímu věku velice vágně, což je cítit z rozhovoru s kytaristou z tehdy jediné české redskins kapely "Opozice". Snad s vyjímkou Germána s kterým nakonec autor rozvine celkem zajímavou polemiku na různá současná témata z levicových i těch konzervativnějších pozic. Z toho malého vzorku snad jediný, u kterého to redskinství bylo autentické. Na jednu stranu všem patří uznání, protože v té době se profilovat jako redskin znamenalo být tím nejviditelnějším terčem pro nácky. Třetí a zároveň ten nejobsáhlejší celek rozhovorů se věnuje SHARP skins, nejen pražským BBB ale i dění mimo Prahu, které tu reprezentují rozhovory např. s vydavatelem mosteckého fanzinu Rytíř, s dalším tehdejším SHARPem z Liberce Honzou P, či Kořínkem z Brna. Nicméně BBB tu figurují nejvíc a nechybí samozřejmě Buqi a Vláďa Červený, který tehdy vydával fanzin Bulldog a mnozí další, kteří v 90. letech brázdili ulice Prahy. Jako režná nit se skoro všemi rozhovory nese téma nasilí, které bylo v té době téměř všudypřítomné. Na jednu stranu bych tu dobu tak přehnaně neglorifikoval, každý, kdo ty roky pomatuje s kým se bavím, tak přiznává, že ho to ve skutečnosti sralo se neustále ohlížet přes rameno, kde na něj vyběhne nějaká fašistická gorila, čelit útokům nácků na koncertech a "žít se staženou prdelí". Čtvrtý celek rozhovorů je takový tématický pel-mel, co se jinam nevešlo. Najdete tu skvělý rozhovor se Šroubem, tehdejším majitelem žižkovského baru Propast, který byl v roce 1996 z dodnes nevysvětlených důvodů

napadem policejní zásahovkou, dále pak s tehdejším členem prvních militantních autonomních antifašistů, který si přál zůstat v anonymitě. Na konec tu nechybí ani zástupce kališníků a Vlastenecké ligy, což bylo specifikum mezi českými skinheady 90. let. Kališníci vzešlí z orlíkovské mánie a do značné míry propojeni s osobou Daniela Landy, který byl čestným členem Vlastenecké ligy, stáli mezi mlýnskými kameny, kdy je ta antifašisitcká část subkulturního prostředí podezřívala, pro jejich nacionalismus a konzervatismus, kdežto otevřená neonackovská ultrapravice, je považovala za prvek, který štěpí pravici a zrazuje její "arijské ideály". Z tohoto důvodu se i kališníci dostávali do otevřených střetů s nácky. Pro mě je to dodnes pořád těžko uchopitelná odnož, kdy vlastně úplně nevím, jak k nim přistupovat, na jednu stranu kališníci a ani Vlastenecká liga nebyla fašizující organizací, dostávali se do potyček s nácky, na stranu druhou odmítali levici a tehdejší anarchisté pro ně byl stejný nepřítel. A aby to bylo ještě komplikovanější i někteří kališníci měli vzájemné kontakty na SHARP skins. Tímto rozhovorem se v podstatě kniha uzavírá. Pojďme tedy udělat nějaké závěrečné hodnocení. Dovoluji si tvrdit, že je to jedna z nejvíce vyčerpávajících a obsahově a do hloubky jdoucích publikací, týkající se subkultur v porevolučních 90. letech, která za poslední roky vyšla. Před autorem smekám klobouk, protože najít po tolika letech všechny ty lidi k rozhovorům, vymyslet otázky, přepsat je, nehledě na detailnost první části, muselo zabrat neuvěřitelné množství času a práce. Nicméně na druhou stranu je mi trochu líto při vědomí toho, že je to opět fragment něčeho, co pomalu odchází a umírá. Člověk má po přečtení skoro až dojem, že pokud by se kniha měla věnovat např. rokům 2005 - současnot, že by vlastně ani nebylo o čem psát. Na jendu stranu je to logické, 90. léta byly roky objevování a vše přicházelo nové a vše se teprve formovalo a pomalu krystalizovalo do podoby, která byla v nultých letech už jasně definovaná. Není tedy divu, že se po "Pod jednou střechou" zaprášilo a pravděpodobně je už beznadějně vyprodaná, navíc druhé vydání ani dotisk se konat už nebude. Za mě naprosto skvělá práce!!!


Bulldog Boot Boys v TV (1996): část 1. / část 2.