Zdar Didit, můžeš na začátek trochu představit kapelu? Je pravda, že No Man's Land jsou nejstarší oi/skinhead kapelou v Indonésii? Byli jste skinheadi hned od začátku?
Zdar, tady Didit. Jsem zpěvák/kytarista No Man's Land. Kapelu jsme dali dohromady v roce 1994. Předtím, než jsem se stal skinheadem, jsme byli punkáči ale radši jsme poslouchali kapely, které ještě budu zmiňovat. Já si myslím, že určitě už před námi byly v Indonésii další oi! kapely, jako např. The End, Sixtols apod. Některé z nich se už dávno rozpadly, některé hrají dodnes. Ale oi! scéna se zde rozvíjela pomalu, možná díky tomu, že většina lidí dávala přednost spíš rychlejším žánrům. Nevím, těžko říct ale všechny ostatní scény jsem vnímal jako větší, než ta naše. Každopádně v Malangu, odkud pocházíme, jsme byli první oi! kapela vůbec.
Pravděpodobně nejaktuálnější věc, týkající se vaší kapely je nový dokument o No Man's Land - "Oi! Dari Kota Bunga". Řekni nám o tomhle projektu něco víc, co se z tohoto filmu můžeme dozvědět, co nového tu může vidět někdo, kdo se v indonéské scéně moc neorientuje?
Tenhle dokument natočil náš kamarád Gaharu Jabal. Od roku 2013 nás natáčel a fotografoval na mnoha koncertech a také je autorem našich videoklipů. Gaharu nejen, že dokumentoval naší kariéru, ale stal se také součástí scény, a než se kapela v roce 2018 rozpadla, přišel za námi a řekl nám, že by rád realizoval tenhle projekt. Chtěl natočit příběh No Man's Land od našich začátků, až do rozpadu kapely. Dokument je rozdělen do tří částí, ta první vypráví o tom, jak a kdy kapela začínala a také jak se scéna rozrůstala. Ta druhá sleduje vývoj kapely poté, co odešli původní členové, tedy v okamžiku, kdy jsme začali být opět aktivnější a hráčsky jsme se zlepšili. V té době už byli No Man's Land považováni za veterány scény. A na konec je tu třetí část, která sleduje poslední roky kapely. Gaharu chtěl převyprávět celý příběh No Man's Land všem, kdo mají rádi naší muziku a to včetně mladší generace. No a naši kamarádi "Malang Bawah Tanah" nám to pomohli hodit na jejich Youtube.
Ta deska je věnována všem skvělým kapelám, které ovlivnily No Man's Land a uvedly nás do oi!. Tyhle songy jsme hrávali v začátcích kapely. Jsou to bandy, které jsme poslouchali, když jsme se sešli a jen tak se poflakovali po ulicích našeho města. Ve studiu jsme se na jejich coverech rozehrávali a samozřejmě jsme je hráli i na koncertech. V té době nám bylo něco málo přes dvacet, což bylo někdy v letech 1995/1996. Na začátku roku 2018, dva měsíce předtím, než jsme se rozpadli, jsme se sešli ve studiu nahrát ještě poslední songy a právě jako vzpomínku na začátky kapely, naše mládí a na minulost, jsme se nakonec rozhodli pro covery. Je to prostě pocta starým dobrým časům, nic víc, nic míň! V tom samém roce (2018) jsme vydali "Cover Story" na kazetě a to pouze v Indonésii a jen v limitovaném množství 100 kusů. No a letos se Rusty Knife Records rozhodli toto album vydat na vinylu, venku je od ledna 2023.
Pokud se nemýlím na kontě máte přes 10 studiových alb, nicméně mezi roky 2000, kdy vyšla deska "All Together Now" a 2015, kdy se objevilo album "No Way Back Home", jste nenahráli nic nového, jak to? Co bylo důvodem pro tak dlouhou pauzu?
Přesně to bylo osm studiových alb, plus několik dalších, mimo jiné Best Of album, Unplugged abum, Live and Loud, Single Collections, několik EPček a splitek. V roce 1999 jsme nahráli album "All Together Now", u kterého pro mě osobně bylo trochu problém ho dokončit, protože jsem v té době pracoval mimo město a tak nakonec vyšlo až v roce 2000. Po vydání téhle desky se kapela na chvíli odmlčela. Doba se začala pomalu měnit, scéna v té době trochu upadala, s No Man's Land jsme hráli jen jednou za měsíc. V roce 2005 jsem se vrátil do Malangu a měl víc času na hraní a koncerty, to byla doba, kdy jsme začali být opět o něco aktivnější. O tři roky později (2008) jsme nahráli materiál pro novou desku. Na začátku roku 2012 jsme vydali CD "Scattered Around and Buried" u dvou labelů v Německu (Oi! Shop a Fleisch Produkt), to bylo úplně poprvé, co nám něco vyšlo v Evropě. V tom samém roce se chystalo další album, naše "Best Of 1994-2012" vydané u holandského Aggrobeat Records. Pak jsme začali být opět hodně aktivní ve vydávání desek. Aggrobeat a Rusty Knife Records nám poskytli obrovskou podporu. Toto byli naše nejproduktivnější roky. Splitko s "Surgery Without Research" na 7" (Aggrobeat Records & Rusty Knife Records 2014). Další splitko s "The Young's Boot" (Aggrobeat Records 2014). No Way Back Home LP/CD/CA (Aggrobeat Records & Rusty Knife Records 2015). Unarmed CA (vydáno pouze pro Indonésii u Aggrobeat Records 2015). The Way We Feel na 7" (Aggrobeat Records 2015). Live and Loud CD (Aggrobeat Records & Rusty Knife Records 2016). True to Myself CD/CA (Aggrobeat Records, Has Been Mental & Rusty Knife Records 2017). Splitko s "Contingent Anonyme" na 7" (Aggrobeat Records & Rusty Knife Records 2017). Oi! Against Racism EP 7" (Rusty Knife Recods 2019). Další roky přišlo jen několik znovu-vydání starších desek. Měli jsme několik nevydaných tracků, které se našly před dvěma lety. Ty jsme nakonec vydali na kazetě, pod názvem "Social Injustice" a tento rok to vyjde znovu u Inatoxx Oi! Records z Kolumbie, také na kazetě. Plány do budoucna jsou, vydat "Social Injustice" na LP u Rusty Knife Records.
Mylsím, že jsou pořád aktivní. Moje první věc od A.C.A.B, kterou jsem sehnal v roce 1997, bylo, pokud si teď dobře vzpomínám EP "Unite and Figt" na kazetě. A.C.A.B měli na malajskou scénou obrovský vliv o tom není pochyb.
Mohl bys popsat, jak se dostal punk, oi! a hardcore poprvé do Indonésie a zbytku Jihovýchodní Asie? Něco z historie punkrocku v téhle části světa? Kdo byly první kapely, první punks & skins v ulicích Indonésie, Singapuru, Malajsie nebo Barmy, kdy to vše začalo?
No musíte se mrknout na dokumnet "Oi! Dari Kota Bunga"! Někdo má možná jinou zkušenost, ale já si vzpomínám na okamžik, kdy jsem poprvé slyšel oi!, bylo to díky kamarádovi, který tenkrát přinesl CD Last Resort. Dodnes si vzpomínám, že to bylo splitko s Combat 84. Potom jsem slyšel ještě The Strike a The Betrayed, hned jsem si to půjčil a začal se postupně dostávat k dalším kapelám. Byl jsem první skinhead v Malangu! Jasně, že i jinde už byli skinheadi, jako např. v Jakartě, jenže tehdy jsme si mysleli, že jsme v Indonésii první, až o něco později jsem se začal dostávat do kontaktu s dalšími skinheady z ostatních měst. Dopisoval jsem si i s lidmi ze zámoří. Sdíleli jsme hromadu věcí, občas jsem si koupil něco, co jsme potřebovali k našemu hudebnímu obohacení (punk/oi!), všechno jsem sháněl korespondenčně, věci jako fanziny, kazety, trička kapel apod. Díky tomu jsem se dozvídal o punk & skinhead scéně stále víc.
Indonésie byla po dlouhé roky pod diktaturou prezidenta Suharta, který vytvořil systém, kde měly západní korporace ohromný vliv na ekonomiku země, zatímco politický systém byla obyčejná represivní totalita. Tenhle systém fungoval do roku 1998, tedy do let, kdy byli No Man's Land ještě relativně mladá kapela. Jaké to bylo, být punkáč nebo skinhead v té době, brala vás vláda jako potencionální nebezpečí pro režim, měli jste tehdy hodně problémů s fízly?
Jo jo! Začátkem roku 1997 chytili našeho kytaristu Ferryho, ještě s jeho mladším bráchou, za zapojení do rvačky. Než je pustili z cely, tak jim policajti ostříhali číra. Pomatuji si, jak mi to druhý den vyprávěl, že ještě před propuštěním stihl počmárat stěny cely nápisy "punks not dead". Já jsem byl v letech 1997-1998 aktivní v několika protirežimních demonstracích. Jak vidím, tak víš, že jsme žili v represivním režimu, veškterá kritika vlády byla zakázána. V té době jsem s nimi měl problém tak dvakrát, třikrát, i když v cele jsem nikdy neskončil. Vždycky se mě jen vyptávali na to, kde se scházíme, já jsem něco plácnul, oni si opsali mojí občanku a nechali mě jít.
Indonésie je nejpočetnější muslimskou zemí na světě, jaký vliv má Islám na tamní skinheady, kteří ze své subkulturní podstaty mají přece jenom blíž k tradicím a konzervativním hodnotám, než např. punkáči? Chodí se místní skins, čas od času pomodlit do mešity, nebo jsou většina z nich ateisté?
Ano, většina skinheadů v Indonésii jsou muslimové a chodí se modlit a týká se to i mě. Ale já to vnímám z jiné perspektivy. Skinheadi vzešli z mládeže dělnické třídy/nižší střední třídy, jako jsme my a nezáleží na tom, jeslti jseš muslim nebo ne. Tohle vědomí nás stále inspiruje k přežití v tomhle systému. Víš co, odpor poroste vždy tam, kde se nedostává spravedlnosti, v chudých zemích, kde je nedostatek práce a zkorumpovaná vláda, to vše se děje právě tady.
Ještě bych zůstal u otázky Islámu. Vím, že zhruba od půlky nultých let se v rámci indonéské scény, začalo formovat hnutí "Punk Muslim". Pro nás evropany to zní jako totální bizár, že by mohli být punkáči propojeni takto s náboženstvím, prostě to zní jako oxymoron, něco jako nazipunks. Navíc ve stínu zpráv, kdy jsme v roce 2011 všichni mohli vidět obrázky z indonéského Acehu, jak tamní náboženská policie stříhala číra místním mladým punkáčům. Mohl bys nám říct o tomto "hnutí" něco víc, jak velký, nebo naopak malý vliv má na punkovou scénu? A jak je vnímá zbytek punkáčů & skinheadů v Indonésii?
Nejsem součástí "Punk Muslim" a nikdy jsme se s nimi nedostali do bližšího kontaktu. Takže ti nemůžu říct něco o něčem, čemu prostě nerozumím. Možná bude lepší, když se jich zeptáš přímo.
V Evropě a možná i Severní Americe, můžeme vidět jak oi!, punk a hardcore scéna pomalu stárne, dnešní mládež se (až na vyjímky) v podstatě o subkultury jako takové nezajímá a styly vycházející z punkrocku se týkají většinou lidí kolem 26-27 ale i starších. Ale v Jihovýchodní Asii to vypadá, že je punk pořád dostatečně silný, možná silný natolik, že má na rozdíl od Evropy, stále potenciál oslovit lidi ve věku 16-20 let. Jak si na tom stojí dnešní oi!, punk a hardcore v Indonésii a obecně jihovýchodní Asii, je pořád nějaká mladá krev, která přichází do scény?
Jak už jsem říkal předtím, odpor poroste vždy tam, kde není spravedlnost, v chudých zemích, kde je nedostatek práce a zkorumpovaní politici. Stejně všechno z čeho člověk šílí se stane a ty s tím nenaděláš vůbec nic. Už nejsem ve scéně tak aktivní jako dřív a ani na kapelu nemám už tolik času.... Moje děti vyrůstají tam, kde jsou životní náklady stále větší a větší, což ještě zhoršil covid, to vše má stále dopad na lidi jako jsme my.
ENGLISH
Hi Didit, can you little bit introduce your band? It's truth that No Man's Land are oldest oi!/skinhead band in Indonesia? Have you been skinheads since the beginning of band?
Hi it's me Didit. I'm a singer/guitarist in No Man's Land. We formed the band in 1994. Before I became a skinhead, we were in the punk scene at that time, but we prefered listening to just mentioned bands. I think there were some oi! bands before us in other places in Indonesia, such as The End, Sixtols, etc. Some bands splitted up and others still exist. The oi! scene developed slowly here, maybe most people prefered the faster music, I don't know, because I saw other scenes growing bigger than us. And we were the first oi! band in our home town Malang.
Probably most current thing related to your band now, is new documentary movie about you - "Oi! Dari Kota Bunga". Tell us something more about this project, what we can get know from this documentary, what we can see there especialy like us, who don't know local Indonesian scene too much?
The documentary film made by our friend named Gaharu Jabal. He has documented us on stage in many gigs since 2013 in photos or videos, he also made our videoclips. Gaharu not just documenting our journey, he became a part of this scene. And before the band disband in 2018 he told us his idea that he want to make this project. He wanted to film No Man's Land journey since the band inception until the band disbandment. He divides the story in this film into three parts. First part tells about how and when the band started, also how the scene growing. Part two tells about the new face of No Man's Land after the original member out. Now the band became more active again and had improved. The band earned the status of veterans in the scene by now. And then part three, it's the last part of the story of the band. Gaharu wants to tell the whole journey of No Man's Land to everyone who loves No Man's Land music and to everyone including the younger generation. Our friends on "Malang Bawah Tanah" helped us to released it on their Youtube page.
But it's not last news from your band. In these days should be out your latest album "Cover Story", which is released on Rusty Knife Records. According to title it's full of covers of legendary bands such as: 4skins, Blitz, Last Resort, The Business, Menace, Cock Sparrer, Clash, Oppressed and so on. So why did you decide to make covers instead of new tracks and what about lyrics, will be there your own ones, or it gonna be completely cover album?
This album is dedicated to all great bands who has influenced No Man's Land into oi! music. We used to play those songs in the early days of the band. We listened this bands when we get together and hang out while listening to their songs, to cover it when we rehearsed in the studio and play it on the gigs. At that time we were in our 20s, in was in the years 1995/1996. In early 2018, two months before the band disbanded, we made the final records in the studio by recording those songs to remind our past when we were young, when we started the band. Yeah that good old days! In the same year in 2018 we release the cover album on cassette in Indonesia only 100 copies. Then Rusty Knife records make a re-issue the album on vinyl. It will release on January 2023.
You have released, if I am right, over than 10 studio albums, but between years 2000 when got out album "All Together Now" and 2015, when was released "No Way Back Home", you didn't record anything new, how come? What was the reason for such long break?
Eight studio albums to be exact, plus a few more among others The Best of album, Unplugged album, Live and Loud, Single Collections, several EP's and split albums. In 1999 we recorded "All Together Now". At that time I worked out of town, so it was a bit difficult for me to have time to finish the album. And finally the album released in 2000. After we released it the band became quiet for a while. Times changed, the scene seemed to slow down and No Man's Land were only playing once a month. In 2005 I changed job, got back to Malang and had more time for practising and live gigs. Now the band became more active again. Three years later in 2008 we recorded new materials for our new album. In the early of 2012 we released "Scattered Around and Buried" on CD by two german labels (Oi! Shop and Fleisch Produkt) it was the first time we released the full album in Europe. In the same year we also have an album to release. It was "The Best of 1994 - 2012" released by Aggrobeat Records from Netherlands. After that, we were very active in producing records. Aggrobeat Records and Rusty Knife Records gave us huge support. Those were our most productive years. Split with "Surgery Without Research" on 7" (Aggrobeat Records & Rusty Knife Records 2014). Split with "The Young's Boot" (Aggrobeat Records 2014). No Way Back Home LP/CD/CA (Aggrobeat Records & Rusty Knife Records 2015). Unarmed CA (Aggrobeat Records was released only in Indonesia 2015). The Way We Feel on 7" (Aggrobeat Records 2015). Live and Loud CD (Aggrobeat Records & Rusty Knife Records 2016). True to Myself CD/CA (Aggrobeat Records, Has Been Mental & Rusty Knife Records 2017). Split with "Contingent Anonyme" 7" (Aggrobeat Records & Rusty Knife Records 2017). Oi! Against Racism EP 7" (Rusty Knife Recods 2019). Then the following years just re-issued the albums. We have several unreleased tracks that have been found two years ago. We released it on cassette, the album called "Social Injustice" and this year will be release on Inatoxx Oi! Records from Columbia same on cassette. And future plans will be release it on LP on Rusty Knife Records.
Probably the most famous asian skinhead/oi! band was A.C.A.B from Malaysia. How big influence they had on the all south-eastern Asia scene, did they influence also your band? And do you know where they are now, are they still active in scene?
I thought they still active. I got their album in 1997, if I not mistaken their EP "Unite and Fight" on cassette. A.C.A.B has big influence for Malaysian skinhead scene.
Can you describe when and how got punk, oi! and hardcore for the first time, to the Indonesia and rest of south-east Asia? Little bit about history of punkrock in this part of world? Who were the first bands, first punks & skinheads in Indonesia, Singapore, Malaysia or Barma, when it started?
You have to see our documentary film called "Oi! Dari Kota Bunga". Someone may have a different experience, but to me first time I remember listening to oi! was through a mate who brought some CD's from Last Resort. I still remember, it was a split album with Combat 84. After that I listened The Strike and The Betrayed, then I borrowed it and listen to the others bands. I was the first man in town who call himself as skinhead. There were other skinheads in other places like Jakarta. Back in those days I thought we had the first skinhead scene in Indonesia, but then we got in touch with skinheads from other cities. I also got in touch with other people overseas by letter. We share stuff, sometimes I used to buy something we need to enrich our musical (punk/oi!) reference but mostly through trade. Things like fanzines, cassettes, band t-shirts etc. From this way I know more about punk/skinhead scene.
Indonesia was long years under dictatorship of president Suharto, which created system where big western companies had huge influence in economy, while the political system was ordinary totalitarian oppression. This system was working untill 1998, to the years when No Man's Land were still quite young band. How was it in that days to be punk or skinhead, was punk for the government taken like potential enemy, did you have problems with police in that times?
Yeah! In early 1997 our guitarist Ferry and his little brother were jailed for being involved in a fight. Police cutting theirs mohawks, before they were taken out. I remember when he told me that next day. He marks the cell wall with "punks not dead" and then the police send them back. I was active in several demonstrations during the year 1997 - 1998. As you know, we used to live in a repressive regime. Everything what criticizes the state was prohibited. I've dealt with them two or three times, though not going to jail. They just ask me when we get together to hang around and I gave them my argument. They only recorded my name and identity card and let me go.
Indonesia is biggest muslim country in the world, how much Islam influence local skinheads, which still has closer to traditions and conservative values than punks? Are there skins who are going to pray to mosque or most of local skinheads are atheists?
Yeah, most skinheads in Indonesia are muslims and they are going to pray. So I do too. But I see it at a different perspective. Skinheads have influenced the working class kids/lower middle class like us regardless of whether you are a muslim or not. That spirit inspires us to survive. You know, resistance will always grow in places where justice is not served, poor country where people lack of jobs, corrupt government, that all happen here.
I would stay by the question of Islam, I know that since middle of 2000's in Indonesia there started to create movement within punk scene, called "Punk Muslim". For us like a europians it sounds absolutely bizarre, that punks could be connected with church. It sounds just like oxymoron, something like nazipunks, even when in 2011 we could see pictures how religious police in indonesian Aceh, were cutting mohawks of local punk kids. Can you tell us something more about this "movement", how big or small influence does they have in the punk scene? And what thinks about them rest of punks & skins in Indonesia?
I'm not in "Punk Muslim" movement and we never get in touch with them. So I can't tell you something I don't understand. Maybe you can ask them directly.
More informations about this movement you can find in the article on this link.
In Europe and maybe also North America we can see how oi!, punk and hardcore scene is slowly getting older, today's youth basically don't care about subcultures and styles coming from punkrock became thing for people mostly from age of 26-27 and more. But south-east Asia looks that punk there is still strong, maybe stronger than in Europe and has potencial to attract young people in age 16-20 years. How strong is oi!, punk and hardcore scene in these days in Indonesia and south-east Asia generally, do you have enough young blood coming to the scene?
As I told you, resistance will always grow in places where justice is not served, poor country where people lack of jobs, corrupt government etc. Everything that makes your head explode happens but you can't do anything about it. I'm not too much in scene nowadays, don't have much time for band.... My children are growing up where it costs more for living. And that was exacerbated by covid, and it still has impact on people like us.
Žádné komentáře:
Okomentovat