Punk není dogma!

Polovina září a já celý natěšený na koncert francouzské RASH legendy Brigady Flores Magon, kterou jsem měl možnost vidět už dvakrát ale vždy to nějak nevyšlo, jednou kvůli covidu, po druhé zase kvůli práci. Tentokrát tahle redskins legenda vystoupila na tradičním Riot Over River festivalu v pražském Crossu, což je vlastně tím, co mě donutilo sepsat následující řádky. Ne, že bych měl problém s mylšlenkou festivalu a tím co symbolizuje (ani náhodou - naopak) ale jedna věc mě donutila se na chvíli zastavit a zamyslet se, jak to v reálu je s tou proklamovanou tolerancí a svobodou, kterou se ohání celá HC/anarcho/punková scéna, protože někdy se mi zdá, že jsou to jen prázdná hesla a že i tady se člověk někdy nevyhne názorovým dogmatům. Ano přiznávám, neúčast (A) spolku Zádruha vs. vystoupení ukrajinských Bezlad mě inspirovalo k těmto řádkům. Abych nastínil svoje hledisko, mluvím z pozice člověka, který má všechny ismy a víry v utopie už dávno u prdele, neoznačuji se za žádného istu, ve skutečnosti mi to příjde omezující, řídit se nějakou ideologií, která mi vymezuje názorové mantinely a řadit se do nějakého ideového tábora, ano můžu si z něčeho brát inspiraci ale tím to u mě končí. Můj vlastní úsudek a pohled a poznání toho, co je pro mě smysluplné a správné, je pro mě víc, než koukat přes ideologické brýle, protože žádný ismus z vás lepšího člověka neudělá. Mraky kreténů a křiváků by se jistě objevilo i v anarchistické společnosti, nicméně vždy respektuji i odlišný názor pokud není v naprostém rozporu s hodnotami, které vyznávám. Pojďme to ale vzít od začátku! Dostali jsme se do jednoho z nejsložitějších období nového století, válka na Ukrajině a vzrůstající ceny všeho s lidmi zamíchalo, jako s hracími kostkami. Právě téma války na Ukrajině, kterou napadlo postupně "fašizující" Rusko, je tím, co tento ideový tábor rozděluje ale o tom psát nechci, je v podstatě úplně jedno, kdo jaký má názor na zbrojení na válčení a na to, jak ke konfliktu na Ukrajině přistupovat, jestli zastupuje antimilitaristické pozice, kdy by hlavní tlak měl být na to, konflikt prostě ukončit, aby už přestali zbytečně umírat lidi, nebo se přiklání k legitimnímu právu na obranu před agresorem, či se nachází někde mezi těmito dvěma stanovisky. Jde spíš o to, jestli ještě dokážeme uznávat právo na odlišný názor a diskutovat mezi sebou i s odlišnými stanovisky. Bohužel na základě některých poznatků se mi zdá, že ne vždy tomu tak je a že se tahle proklamovaná anarcho scéna uzavírá do svých politických ulit a dogmat, která pak vytvářejí atmosféru "stranické linie", která se musí striktně dodržovat, kdo ji poruší dostává stopku. 

Tohle je ten "svobodný" prostor, tohle je ta tolerance, kde se každý může realizovat ale jen v rámci jedné linie!? Lidi mezi sebou v této zrychlené "insta" době přestali komunikovat a diskutovat a to je ten největší problém, "pokud nemáš názor jako já si můj nepřítel, tvůj názor neznamená nic, protože moje pravda je obecná pravda, jediná pravda a o ní se nediskutuje". Ano takto dnes uvažujeme, stačí se podívat na diskuze na netu. Uzavíráme se do vlastních názorových ghet, kde se poklepáváme po ramenou s ostatními, kteří mají stejný nebo podobný názor jako my a jen se upevňujeme ve svém přesvědčení, které může být i mylné, když se bojíme ho konfrontovat s protinázorem, který by nám případně mohl ukázat i jinou perspektivu. Řeknu to na rovinu, toto platí i pro anarcho/punkovou scénu, která někdy jedná přesně na tomto základě. Jaký smysl mají politické songy o tématech na které mají všichni pod podiem stejný názor, jako daná kapela? Je to jen přesvědčování přesvědčených, uzavřený kruh a poselství, které se z tohoto gheta nikdy ven nedostane, potom je existence politicky zpívajících kapel za takových podmínek úplně k hovnu, protože dosah jejich sdělení je minimální. Neudělá pak víc práce "politická" kapela, co se dostane do mainstreamu? Ve skutečnosti scéna je jen odrazem společnosti, punkáči ani hardcoristi nejsou vůči společnosti imuní, jak si možná někdy myslíme, kolikrát se i ve scéně zrcadlí to, co se děje ve společnosti. Vždyť to uzavírání se do svých názorových ghet je problémem celé společnosti. Máme tábory "novovlastenců" a voličů SPD, kteří ale fungují na úplně stejném principu "přesvědčování přesvědčených", je to začarovaný kruh, ze kterého pokud se nedostaneme, tak se "scéna" ani společnost nikdy nikam nehne. Smějeme se voličům SPD, že jsou hloupý a plní předsudků ale už se nesnažíme pochopit, co ty lidi vede k těmto postojům a názorům. Sorry ale nesmrdí to intelektuálním povýšenectvím. Já prostě nevěřím, že všichni z těch desítek tisíc lidí na Václaváku na začátku září 2022, byli přesvědčení "spďáci" a "rusofilové", jak se nás snažil přesvědčit modrý pták Fiala, který jen dokázal, že jako každý odsácký prase, je úplně odtržený od reality obyčejných lidí. Pak jen celá česká levice čumí s otevřenou hubou, že jí sociálně motivovanou mobilizaci mas a témata vykradla SPD, Trikolora, Volný apod. politický bizár! Nebo snad chcete říct, že důvod toho protestu nebyl legitimní? A co vidím tím uzavíráním se do svých ideologických ghet a co ve mě někdy vyvolává pocit, že se můsí hlídat jeslti se drží daná názorová linie? Tak například všechny ty cedule na (některých) koncertech a FB pozvánkách typu: "jestli seš rasista, sexista, homofob, transfob, nejseš na této akci vítán" nebo "pokud budeš svědkem sexistického, rasistického nebo homofobního chování, nahlas to pořadateli" (ano nahlas to pořadateli, protože všichni asi jsme takový sračky, že bysme se tomu nedokázali postavit sami). Opravdu je toto nutné, bude nutná snad i názorová policie na festivalech? Vždyť přece na HC/punkové akce se davy fanoušků Ortelu, náckové a jamajčani holdující homofobnímu dancehallu nehrnou, nebo opravdu je homofobie a rasismus jevem na HC/punk koncertech tak četným, že je potřeba těchto upozornění? Víte co, mě to prostě smrdí hlídáním vlastních řad, jako kdyby snad pořadatelé měli nedůvěru vůči návštěvníkům svých koncertů a chtěli upjatě držet tu názorovou linii, která tam ale je zcela přirozeně i bez tohoto dohledu. 

Vlastně už v tom nevidím ten svobodný prostor, kterým punková komunita má být, když nade mnou visí taková cedule, která tak symbolizuje ten ideologický dohled a určitou podobu autority, která do punku nepatří. Příjdu si spíš jak v bolševické fabrice, jejíž stěny jsou plné rádoby motivačních ideologických hesel (toto je jen příměr, neberte mě za slovo, nechci tvrdit, že se na HC koncertech cítím jako v totalitním komunistickém/fašistickém státě). Příjde mi, že je to spíš jev posledních let, dřív se totiž tak nějak bralo jako samozřejmost, že návštěvníci HC/anarcho/punkových koncertů nejsou rasisti, sexisti, homofobové apod. a nikdo neměl potřebu něco takového lepit na dveře a neřekl bych, že se to do dnešních dnů nějak změnilo. Dřív totiž místo hrozně vážně se tvářící názorové cedule, byla u dveří většiny punkových klubů a hospod na nácky, rasisty a podobnou verbež násada od krumpáče nebo baseballová pálka. Díky bohu doba se změnila ale možná tím, jak vymizeli náckové z ulic a společný nepřítel přestal být viditelný a reálnou fyzickou hrozbou, začali se řešit sračky ve vlastních řadách, nemyslíte? Mimochodem v tomto kontextu mě napadá, co tedy dnes znamená antifašismus, když náckové defacto přestali pro lidi ze subkultur představovat ohrožení a na ulicích je relativně bezpečno? Nejsou dnes všechny ty pokřiky typu "Alerta Alerta" a "Antifa Hooligans" už jen prazdná hesla, bez reálného významu, navíc v kontextu neschopnosti levice reagovat na strany typu SPD? Možná teď po tom, co jste si přečetli, někdo namítnete: "Co to mele o dodržování názorový linie, jaký názorový hlídání, když se s hodnotama HC scény neztotožňuje, tak ať na ty akce nechodí ne?" A co když se shoduji s naprostou většinou ale jen v pár věcech (které jsou aktuálně společenským tématem) mám odlišný názor? Ani přesto bych podle některých názorových dogmatiků, neměl být na koncert vpuštěn? Je tedy potřeba všem nakukovat do hlavy, co si myslí a na základě toho je na koncerty vpouštět či ne? Je potřeba jako kritérium, aby člověk byl něčeho součástí, aby měli všichni naprosto stejné názory, které se od sebe budou lišit jen minimálně, nebo dokáže subkultura uvnitř sebe, pracovat i s tolerancí vůči názorům, které byť nejdou úplně proti jejím hodnotám, jsou v něčem odlišné, jiné, nebo dokonce v opozici. Dokáže subkultura vůbec respektovat právo na jiný názor, dokáže se řídit helsem demokrata: "I když s vaším názorem nesouhlasím, máte na něj právo"? Zkusil jsem takhle jednou abych si vyzkoušel jestli můj názor bude akceptován, na FB nadhodit téma přístupu k LGBT agendě? Tady přiznávám, že nemám názor uplně ucelený a pevně daný a nevylučuji, že se může s větším poznáním třeba změnit. Nenapsal sem nic v homofobním smyslu, nic proti LGBT lidem jako takovým (opravdu mi nevadí), jen jsem polemizoval, jestli se v otázce přístupu k LGBT politice nedosáhlo v západním světě už většiny cílů a jejich postavení se za posledních 50 let razantně nezlepšilo a jestli to tlačení LGBT už nezačíná být spíš kontraproduktivní, jako všechna ta přehnaná hyperkoreknost, kdy se i vedle Jana Žižky ve filmu odehrávajícím se v Čechách 15. století, musel objevit černoch? (hádám, že jsem se teď dopustil "hrdelního zločinu" a ideologičtí dogmatici ve mě teď jistě vidí nácka - gratuluji vám :D ). Jak jsem dopadl? Byl jsem přítomnými diskutéry hned podezříván ze skryté homofobie, bigotního macho chování, konzervatismu, zaslepenosti, všichni hned "znali" moje názory lépe, než já sám, zkrátka jsem byl cupován na kousky jako kacíř, až ze mě nezbyly ani kosti. Byl jsem prostě přesvědčován, že pokud chci na tento koncert, neměl bych asi vůbec mít takový názor, zkrátka "nedodržel jsem názorovou linii :D". Chápu, že se to asi nedá brát jako vzorek ale položmě si otázku, mohl bych o tomto tématu vůbec mluvit na koncertě, kde mě cedule jasně upozorňuje na to, že žádné homofobní chování nebude tolerováno? Pokud by diskuze v reálu probíhala tak, jako na FB a někdo z přítomných by mě svým subjektivním pohledem vyhodnotil kvůli tomu, jako homofoba, ačkoliv na mé argumentaci nic homofobního nebylo, má pak pořadatel právo mě vyhodit? Pokud ano, tak by byl HC/punk dost na hovno a STAL BY SE tak jen klubem ideologických dogmatiků a všechny ty kecy o svobodě by se staly jen prázdnými hesly, které by se zašlapaly pod pláštěm názorového dohledu. Taková subkultura už ale není subkulturou ale SEKTOU, podobně jako byli v sXe hard lines. Proto doufám, že těch názorových dogmatiků, kteří tak rádi dávají různým kapelám stopku na koncertech, co vidí nácka i v babce vracející se s nákupem z Kauflandu, nebo pro které je naopak SHARP levičáckou úchylkou, zatímco RAC je hrozně cool, těch co chtějí lidem určovat co si mají myslet, nebo těch hrdinů z netu, co píší o lidech, které osobně ani neznají, doufejme, že jich je ve scéně minimum!!! Do hajzlu s ismama, do hajzlu s dogmatismem!!!

individualista siempre!