Report

Meteors (22.6. 2022) Praha - Sedmička

I když psychobilly poslouchám jen okrajově a nějak moc se v něm nevyznám, britští Meteors patří už dlouhá léta k mým srdcovkám. Díky psychobilly, jsem se postupně začal propracovávat i k rockabilly a musím říct, že zvuk klapajícího kontrabasu se mi celkem slušně vryl pod kůži a tak nepohrdnu ani pořádným rock'n'rollem. Meteors stáli u zrodu psychobilly a i když to bude znít jako klišé, podle mě není žádná jiná psycho kapela, která by měla tak originální zvuk, jako mají Meteors. A právě to byl ten důvod, proč jsem je měl už několik let na svém wishlistu kapel, které musím vidět, než budu prdět do kytek. Tento koncert byl původně plánován už v listopadu 2020 ale covid do toho dvakrát hodil vidle a tak jsme se konečně dočkali až v červnu 2022, kdy do Čech zavítali po sedmi letech. Jelikož se koncert měl odehrávat na strahovské Sedmičce, která má přece jenom omezenou kapacitu, pořizuji lupen radši už v předprodeji, což se nakonec ukázalo zbytečné. Akce vychází na středu a tak vyrážím značně unaven po denní šichtě rovnou z práce a očekávám natřískanou Sedmičku, kde se nebude dát ani dýchat. Realita je ovšem trochu jiná, jak zjišťuji na místě, nejenže lupeny jsou stále k dostání ale ani Sedmička nepraská ve švech, což je na jednu stranu dobře, protože se tu dá celkem hnout, přesto je účast tak akorát. Na druhou stranu si říkám, že to celkem vypovídá o stavu (úpadku) dnešní scény, protože ještě tak před 10 až 15 lety, by bylo potřeba pro kapelu takového formátu, jako jsou Meteors booknout alespoň Futurum. No nic, starý časy se už nevrátí a dnešní mládež na kytary nenalákáš - smiřte se s tím skončíme jako subkultura gerontů. Zhruba v 19:30 jsem na místě, to už hrají domácí psychobilly veterání Green Monster, jejich styl mě moc nebaví a tak se klidím ven na cígo. Nestačím se divit jak rychle stihli nazvučit, než se vrátím, podium už okupují Meteors a řežou první tony. Ze stěn teče krev a na hřbitovech se odkrývají hrobky a všichni zombíci se vlečou na Strahov aby nepropásli tuhle legendu. Nepomatuji si úplně přesně jakým songem začali ale hned v prvních minutách tahají z rukávu pecky jako "Fire Fire", "When Stranger Calls" nebo "Straight Down to Hell". První co mě překvapuje je stojící bubeník (což, bylo v 50. letech u rockabilly celkem běžné) ale jak se pozdějí dozvídám, je to celkem normální i u psychobilly. Celkově je u Meteors pořád hodně slyšet inspirace starým rockabilly, což je to, co mám na nich rád, protože spousta psychobilly někdy zní víc jako punk s kontrabasem, kdežto Meteors se stále drží toho, že základy jsou hlavně v rockabilly. Ostatně není náhodou, že spousta jejich nejstarších věcí, jsou víc rockabilly, než psycho. 

Zpět ke koncertu, i když zatím uběhlo prvních 15 minut, lidi v kotli blázní a jsou slušně rozjetý hned od začátku, mezitím Meteors vytahují další klasiky, jako např. "Fuck Your World", kterými lidi přivádí do varu ještě víc, až to chvílema vypadá, že se někteří opilejší jedinci poperou :-D Hraje se bez kontrabasu, místo něj mají klasickou basovku, přesně tak jako ve svých začátcích. Díky tomu má většina songů mnohem dunivější basy, které tomu dodávají pořádný grády. Mimochodem jsem kdysi slyšel názor, že Meteors nejsou psychobilly, právě proto, že nepoužívají kontrabas (což není tak úplně pravda, protože mají spoustu nahrávek i s kontrabasem), nicméně ten, kdo tohle prohlásil měl být 22.6. na Sedmičce aby si zažil, jak mu basová linka trhá sluchovody. No vidíte a i přesto to jsou zakladatelé žánru, zpěvák vzhledem ke svému věku už nemá na vyplešatělé hlavě nezbytné psycho "čírko" a tak vlastně nesplňují nic z těch "správných" kritérií, které "dělají" psychobilly kapelu psychobilly a i tak jsou prostě nejlepší. Musím vyzdvyhnout i zpěváka, který zároveň obstarává kytaru, protože to, co předváděl za sola v některých tracích, to bylo hotový umění. Rock'n'rollová solíčka a přízvuky zahrané se zavřenýma očima, vypláznutým jazykem a s prožitkem "heavy metalovýho" kytaristy mě naprosto rozsekaly. A co všechno ještě stačili do publika nahustit? V druhé půlce koncertu to byly další klasiky jako např. "Wreckin' Crew", "Slow Down Grave Robbing Bastard", "Garveyard Stomp", "No Surrender", rockabilly roztancovávačka "Drag You Down To Hell", která rozhýbala boky nejednoho navštěvníka koncertu, nebo "A Nightmare on Elche". Po zhruba 3/4 hodině oznamují poslední song, čekám klasicky tak alespoň dva přídavky. Zahrají jeden, vrací se z backstage, zahrají druhý (už nevím co to bylo), následují ovace, pískání, potlesk a hukot, je vidět, že publikum chce ještě další přídavek. V tom příchází na stage týpek z jejich crew a gestem podřezávající krk naznačuje, že toto je definitivní konec, ať se pakujeme zpátky do svých krypt a hrobek. Škoda, byla to pecka! Kopnu tedy do sebe ještě jednoho Birela, pokecám venku s pár známými, kterých tu dnes moc nebylo, nastartuji svojí starou rachotinu a mažu domů. Další jméno splněno, odškrtávám si Meteors.