Recenze

Banán - Nepřestat se dívat kolem sebe

Pokud patříte mezi fanoušky hardcoru, tak je pro vás Banán určitě známou a nepřehlédnutelnou postavou domácí scény. Kapely jako Balaclava, Spes Erepta, Hanba, Kovadlina, Lahar, I am Pentagon nebo Protijed, jsou jen zlomkem těch, ve kterých se objevil za mikrofonem (který si posléze rozmlátil o hlavu :-). Ve skutečnosti těch kapel bylo mnohem víc, mnohem víc, než by někdo jiný zvládl za 25 let ve scéně a nebyly to jen kapely, Banána můžete znát např. i z vysílání rádia Wave, z pražského Rekomanda a objevil se i v televizní sérii Kmeny. Banán, vl. jménem Milan Trachta, je vůbec obdivuhodná postavička, protože málokdy najdete někoho s tak neuvěřitelným entuziasmem a zapálením pro věc a je jedno co právě dělá, do všeho jde na 100%. A právě, protože čtvrtstoletí je už poměrně slušná doba, rozhodl se Maxim Horovic vyzpovídat Banána a formou rozhovoru sepsat v podstatě jeho "biografii", která vyšla na jaře tohoto roku u vydavatelství Paseka. Musím uznat, že to byl ten nejlepší nápad, protože Banán je člověk, který je na danou otázku schopný odpovědět na dvou až třech stránkách a podává tak svědectví nejen o sobě ale v mnoha ohledech dává nahlédnout i do subkultury hardcoru a straightXedge, která může být pro mnoho lidí stále dost nepochopitelná. Kniha v několika kapitolách popisuje jeho začátky a vyrůstání na vesnici nedaleko Plzně, jeho od mala budovaný vztah k Šumavě, která v Banánově životě sehrála důležitou roli hned několikrát, jak se později dočtete, první výjezdy na koncerty do Prahy, založení první kapely a postupný začátek s pořádáním koncertů, kdy zprvu kapely přespávaly u Banána doma na vesnici, což vlastně znamenalo v bytě u rodičů :-), postupný přesun do Prahy, až se dostaneme k jeho první vysněné práci v record storu, kterým byl Day After, tehdy působící v prostorách kavárny Utopia, kde např. začínal i Vláďa Červený se svým Bulldog Shopem. Co na knize oceňuji je, že i autor otázek má určitý vhled do subkultury hardcoru a tak dokáže dobře mířenou otázkou Banána "rozmluvit" a donutit ho jít do hloubky, i když tady bych si dovolil poznámku, že Banána k tomu nikdo vlastně nutit nemusí, protože do hloubky jde sám od sebe, což je právě to, co dělá knížku tak zajímavou. Dále se přeneseme, přes historky týkající se pořádání koncertů a přespávání kapel z celého světa u Banána na bytě, až do éry spolupořádání dnes už dávno zaniklého May Day festivalu, který byl sledován nejen protiextrémistickým oddělením PČR ale i tehdejšími neonacisty. K této době se váže i neúspěšná snaha nácků infiltrovat a postupně v Čechách vytvořit vlastní verzi hardcoru (NSHC), tak jak se to podařilo v Německu. A právě jejich neúspěšnému pokusu o návštěvu koncertu amerických Terror, byl přítomný i Banán. Možná to zní až moc machisticky ale právě historky o fašounech číhajících na lidi vracející se z koncertu, odchod ze Sedmičky ve větších skupinkách z důvodu bezpečnosti, výbava klubu v podobě násad od krumpáčů, jako nutná obrana proti útočícím náckům, mi přišly jako jedny z nejzajímavějších, protože se netýkali jen 90. let, kde by mě to vůbec nepřekvapilo ale i let 2007-2008, kdy situace začala být zase o něco ostřejší. Poměrně zajímavé je povídání o Banánově spolupráci s Hnutím Duha a šumavské blokádě během kůrovcové kalamity v roce 2011, kdy spolupracoval s lidmi u kterých bych to opravdu nečekal. Jak už jsem psal na začátku, Šumava prostupuje celý rozhovor na několika místech a dostaneme se k ní opět v tématu, kdy si člověk po tak (ultra)aktivním působení ve scéně začne připadat vyhořele a unaveně z toho neustálého kolotoče pořádání koncertů, zkoušek s kapelou, vystupování v rádiu, práci v Rekomandu, až vše hodí za hlavu a na nějakou dobu prostě zmizí. I když rozhovor hodnotím celkově pozitivně, konec knížky, jakoby najednou ztratil dynamiku a zabředl, do místy "únavného" kecání o působení v jednotlivých kapelách, spoluhráčích a majitelích nahrávacích studií, což běžný čtenář, pokud sám nehraje v kapele a dané lidi nezná, podle mě moc neocení. Nicméně i přesto mě knižní rozhovor s Banánem opravdu bavil a to nejen, protože má vždy hodně co říct ale především proto, že některé události a situace ale i koncerty o kterých byla v rozhovoru řeč, jsem sám zažil. Určitě se po "Rozhovoru o hudbě, politice a emocích" jak zní podtitul knihy poohlédněte. K dostání by stále měla být v knihkupectvích Kosmas a Dobrovský, nebo přímo v pražském Rekomandu.