Někdy před rokem, jsem na benefičním koncertě na podporu běloruského ABC objevil další skvělou kapelu z Polska, hardcore-punkové Skorupa. Když jsem v srpnu narazil na jejich LP hned jsem po něm hrábnul a tak, když jsem se dozvěděl, že se na začátku listopadu objeví v Praze, hned bylo jasné, jaký bude program na první listopadovou sobotu. Dávám vědět dalším pár lidem a v sobotu podvečer, před koncertem se u mě zastavují staří dobří známí z Plzně. Nezbytný pokec kafe cigárko a po hodině vyrážíme směr Balada. Lidí je před klubem celkem obstojně, takže akce si na sebe evidentně asi i vidělá (k úlevě pořadatelů). Polsko mě hudebně pořád něčím překvapuje a tak jsem zvědaví i na další polskou kapelu, která má ten večer vystoupit - Nic Smiesznego. Jako první to odpalují pražáci Třetí Stupeň Tortury, klasický hardcore/crust-punkový námrd. Námrd je to takový, že hned po asi třech úvodních písních se bubeníkovy rozbije pedál od kopáku, naštěstí oprava zabere jen pár minut a tak se může pokračovat dál. Hudebně to sice jde ale co se týká hardcoru a crustu, asi to není úplně můj šálek čaje. O to víc mě překvapila druhá kapela Nic Smiesznego. A podle toho kolik se ke stagy začalo stahovat lidí, tak nejenom mě. Oproti TST, tohle už byl můj šálek čaje. Hodně zajímavý a promyšlený pojetí hardcoru, kde nechyběli, jak klasické rychlé sypačky, tak i pomalejší úseky podbarvené naprosto bravůrní basou alá Fugazi. Zpěv střídaný s občasným frázováním, texty, které i přes tu polštinu byly evidentně dost angažované. Prostě perfektní hardcore se silným 90tkovým odkazem. Na kombu nechyběla přehozená LGBT vlajka, která je v současném Polsku symbolem odporu k vládě katolických fanatiků z vládní strany PIS, kteří si myslí, že znásilňování ministrantů sexuálně frustrovanými faráří, je asi v pořádku, zatímco být gay, je ten nejhrdelnější zločin proti přírodě. Jsme rád, že se v Polsku najde pořád dost lidí, kteří se nebojí jít proti proudu a tomu všemu hnusu!!! Musím říct, že Nic Smiesznego, kromě jednoho svého skalního, který to rozjížděl už od začátku, strhli k menšímu kotli i pár přihlížejících, takže si můžou být jistí, že si v Praze určitě získali pár nových fanoušků. Po kratší pauze, se chystají hlavní tahouni večera Skorupa. Tady už všichni víme co dostaneme. Pořádnou nálož uhánějícího temného uřvaného hardcore/crust-punku, který řeže jako motorová pila. Lidi už jsou pěkně rozehřátí z vystoupení Nic Smiesznego a tak se strhává menší mosh-pit už po prvním songu. Zpěvák lítá mezi lidmi v kotli, pár lidí se proletí na rukou, podlaha začíná být čím dál, tím víc zlitá pivem, hlavy se kývou, vzduchem lítají zdvižené pěsti, ze stropu "kape pot" - prostě atmosféra co mám rád :-) Skorupa "řeže zrezlým řetězem, jeden song za druhým a do davu lítají třísky". Více méně zazní vše z desky "Nie ma nic przede mna", od Prawa, Kolejny Raz, mojí nejoblíbenější Mocniej, kde je v jednom úseku naprosto brutální kytara, Sztos, Shitsystem, kde je taky hodně ostrý intro a na konec nechybí ani A.L.F, která je takovým stěžejním songem Skorupy. Po asi půlhodinovém nářezu a pár přídavcích tu máme bohužel konec. Sečteno podtrženo, myslím, že tohle byla docela vydařená akce, nejen co do návštěvnosti ale i atmosféry, protože lidi jenom nestáli a nekývali hlavou, jak to občas na některých koncertech bývá, navíc mám rád akce, kde člověk ještě objeví nějakou zajímavou kapelu a zase si tak o něco rozšíří obzory. Poláci si navíc s sebou přivezli i celkem slušné distro a tak, kdo chtěl, neodešel s prázdnou. Po koncertě se ještě rozhoduji jestli zůstat na místě a nebo razit se zbytkem bandy na "afterparty" na byt do Plzně, nakonec se rozhoduji pro možnost číslo dvě a tak, až do ranních hodin za podpory několika plechovek piva a jointů, se snažíme vlastními texty, přezpívávat mnou pouštěné reggae pecky, což byl hodně velký bizár, místy až zralý na terapeutické pozorování v léčebně Bohnicích :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat