Na tento koncert jsem čekal bezmála deset let. Tato naprosto zásadní reggae kapela tu měla hrát už někdy v roce 2009 ale nakonec bylo celé vystoupení zrušeno. Sice je pravda, že rok na to, byla možnost si to vynahradit na Real Beatu ale tam jsem jaksi chyběl. Toots Hibbert je opravdovou legendou a průkopníkem jamajské muziky, který se svým původně vokálním triem The Maytals zanechal stopu v každé éře jam. muziky od ska, rocksteady a nakonec i reggae a právě jeho píseň Do The Reggay z roku 1968 dala název nově vznikajícímu hudebnímu žánru, čili pro mě to byla povinost si tuto akci nenechat ujít. Koncert byl naplánován na pondělí, což může být celkem šibeniční termín ale jak se nakonec ukázalo na návštěvnost to nemělo vůbec žádný vliv. Před Lucernou se tvořila pěkná fronta už od osmi a dobrá třetina návštěvníků byli cizinci. Toots and The Maytals nejsou např. od Mr. Symaripa tak úzce subkulturně vyhraněnou kapelou a tak bylo zajímavé sledovat v publiku stojící skinheady vedle stejného množství dreadařů, což je něco co se na skinhead reggae moc často nevidí. Sál se začíná pomalu plnit, stojí se fronty na pivo, narváno je i na balkonech a na podium přichází předskokan, dnes už zavedená pražská reggae kapela Ting v čele s MC Turnerem, tentokrát jen ve dvou a akusticky, což sice neznělo špatně ale kompletní sestava by potěšila asi víc lidí. Ting se po zhruba půlhodinovém setu klidí z podia a na scénu přichází hlavní hvězda večera. Nejdřív kapela a po představení a za velkých ovací publika i samotný Toots Hibbert, společně s doprovodným vokálním duem. I když bych to nečekal hned jako jedna z prvních hitovek zazněla Do The Reggay, na druhou stranu dost písní bylo i z novějších alb a tak se musím přiznat, že ne všechny tracky jsem znal. Nicméně zazněly skoro všechny zásadní hity od Sweat and Dandy, Funky Kingston, kterou Toots odehrál na akustiku a přidal i solo, stylově trochu vybočující Bam Bam, kterou převzal např. i Shaggy, na rychlejší Pressure Drop se mezi skins v kotli strhlo menší "pogo", což se asi u lidí kolem nesetkalo úplně s pochopením :-D Monkey Man zahráli ve ska a tak to vlastně znělo jako verze od The Specials. Nechyběly ani Louie Louie nebo Take Me Home Country Roads (kterou určitě všichni znáte jako "Veď mě dál cesto má" od Pavla Bobka) a spoustu dalších pecek. Moc často se nezmiňuji o jednotlivých muzikantech ale jejich klávesák, který hrál na tři klávesy zároveň až chvílema připomínal varhaníka za zmínku určitě stojí, stejně tak jako bedňák, který měl trefně kulicha s číslem 54-46. To už se ale pomalu blížil konec a ten musel patřit jak jinak, než tomu největšímu hitu 54-46 Was My Number. Asi všichni znáte ten refrén, kde se odpočítává na sloku Give to me one time... Give to me two time... Toots nakonec vyburcoval publikum k Give to me seven time a měl hroznou radost, když se to davu podařilo odpočítat na sedmkrát. A to byla poslední třešnička na dortu, po necelých dvou hodinách koncert končí Maytals sklízejí potlesk, publikum šílí, kapela děkuje! Koncert neměl chybu, pro mě určitě velká satisfakce vidět na vlastní oči jednu z největších reggae legend. Je celkem škoda, že i přesto, že zazněly skoro všechny hity na Brodway Jungle řada nepřišla. I když po pravdě řečeno, přesto, že jsem si Toots and The Maytals fakt užíval, po těch letech a po tom nepřeberném množství kapel, to už člověk neprožívá tolik co dřív, nicméně když bude možnost, určitě se na Maytals půjdu podívat znovu.
Žádné komentáře:
Okomentovat