odpovědi: Kozel (basa a zpěv), Lukáš (kytara), Pepa (kytara)
Zdravím Thalidomide, vynecháme obligátní představování, kdo na co hraje a čím se živí. Rovnou se zeptám, proč jste si vybrali zrovna název, dnes už zakázaného sedativa pro těhotné ženy, po kterém se rodili děti s různými fyzickými deformacemi?
Kozel: Ahoj, pro některé se budeme holt opakovat, protože mnohé z toho co zde bude uvedeno se objevilo již v jiných výstupech. Tak tedy, byli jsme velmi mladí, internet byl v té době v podstatě ještě utajeným vojenským projektem a tak jsme z kusých informací vyzvěděli, že to byl původně zamýšlený název pro kapelu, která později vešla ve známost jako DEAD KENNEDYS. Jelikož jsme prapůvodně vznikli jako její "cosi jako revival", volba to byla poměrně jasná. Další souvislosti a konotace k nám docházeli postupně a vlastně do sebe všechno zapadalo. Název získával na mnohovrstevnatosti. Když jsem později Biafrovi při našem setkání říkal co mám za kapelu, podíval se na mě a povídá: "To jsem vymyslel já!" "Jasně že si to vymyslel ty Jello, ale neprošlo ti to a my si to s dovolením necháme, i když si to nikdo nedokáže zapamatovat, okay?" "Okay, ya punters."
V roce 2016 vám vyšlo splitko, společně Empty Hall Of Fame s výstižným názvem a ještě výstižnějším obalem You Small Minded Czech Racist Bastards. Jak si všichni dobře pomatujeme v té době naše republika zhnědla do neuvěřitelných rozměrů, díky tehdy probíhající uprchlické krizi, která se nám vyhla téměř obloukem. Otázka ovšem zní, opravdu jsou Češi jen bandou rasistických buranů a máme to prostě v sobě, nebo jde jen o nějakou obranou reakci národa, kde se lidi zavření 40 let za ostnatým drátem, naučili, že "v Čechách musí žít jen Češi a tak to má prostě bejt", zatímco na západě se lidi naučili žít s tím co já nazývám důsledek éry kolonialismu, už od 60. let?
Kozel: Všiml jsem si, že řada tvých otázek už tak trochu obsahuje i částečné odpovědi, což se mi mimochodem docela líbí, není to na škodu a šetří to práci. Zde bych jen doplnil, že název a obal toho splitu byl předmětem mnoha (poměrně klidných a konstruktivních) diskusí a přesto přese všechno jsme se nakonec i s klukama z EHOF shodli na té nejdrsnější variantě umělecké licence a zkratky. Na hrubý pytel (občas) hrubá záplata. K dokonalosti mi chybělo jen realističtější ztvárnění obou "strangulantů". Třeba od Pavla Reisenauera (Respekt). A k těm Čechům. Jako dav a masa a třetina a polovina, či jak to nazvat, působí část tohoto národa vskutku odpudivě až nesnesitelně. Ovšem pozor, já osobně je třeba v reálu v nějakém exekutivním tvaru, kupř. v ulicích, nikdy neviděl. Vy ano? Působí to skoro jako chiméra až do doby, kdy za ně promluví nějaké sčítání, průzkumy, volební výsledky, nebo jejich jediná politická "aktivita" na internetu, dštění zla a hloupé nenávisti. Pak jsou výsledky z našeho pohledu katastrofální. Máte dojem, že žijete v republice plné dobrovolných idiotů a propadáte zoufalství. Ale situace není (ani ve vyspělejších zemích) černobílá, i když se to k protestně/uměleckému výstupu (rozuměj anarcho-hardcore) hodí líp. Je třeba ji stále podrobovat analýze a znovu se ptát, proč tolik lidí končí v naručích populistických politiků, proč rezignují na svůj samostatný (duchovní a mentální) život, rozvoj, atd. atd. Ano, často se obloukem dostaneš zpátky k mozku, ale punková kapela a vůbec alternativní scéna je tu mj. taky od toho, aby s názorovými souputníky stále a stále vstupovala do disputace a dialogu. Formu ať si zvolí každý sám.
Lukáš: Rok 2015 byl symptom něčeho podle mýho názoru mnohem hlubšího, co nemá jedinou příčinu. Ten historickej kontext je důležitej, trvalá absence styku s čímkoliv trošku odlišnějším. K tomu možná určitej komplex méněcennosti, kterej se projevuje přepjatou a ne úplně oprávněnou hrdostí a představou o "správném češství". Ačkoli nemám moc rád nějaký pokusy o diagnózy národů, obávám se, že Češi v tomhle smyslu mají dlouhodobej problém. Potlesku béčkovýmu Mussolinimu se síťkou na motýly z IVČRN, co by rozemlel čtvrtinu světa na masokostní moučku, předcházely například excesy v podobě pochodů nenávisti, kdy i nezaměstnaní absurdně řvali: "Cikáni, do práce!" Když si patnáctiletej blbec vymyslel útok Romů, tisíce lidí byly hned na nohou. Rasističtí burani určitě v globálu nejsme, ale netolerantní umíme bejt dokonale. Furt se tu nadává, jak Romové nejsou schopní se integrovat, ale zaměstnavatelé se o ně taky zrovna neperou, a když se na to koukneme čistě lidsky s pokusem o určitou empatii, tak pokud máte dlouhodobej (a sakra oprávněnej) pocit, že vámi majorita pohrdá, proč se vlastně snažit integrovat? Kde se ve vás má vzít ten impuls bejt ctihodnej občan? Je to zacyklený. Člověk ze svý podstaty potřebuje respekt a uznání, aby se mohl zdravě vyvíjet a to platí i na společenský rovině. Věci jako systémovej rasismus zkrátka existujou. Říct za A oni jsou "nepřizpůsobiví", ale opomenout za B "proč asi?", je jednoduchý, ale společenská debata tím trpí natolik, že už to možná ani rozumně vyřešit nejde i ty mý tvrzení jsou paušalizující, a je to pochopitelně ještě složitější. A tenhle princip vnímání problémů tu podle mě převažuje. Nechceme tu uprchlíky? Co se třeba nepodílet prodejem zbraní na destabilizaci Blízkýho východu? Nebo nedělat v televizi PR Asadovi? Problém je v pohodlný neochotě nahlížet tyhle problémy v nějaký celistvosti. No a pak je tu samozřejmě "maličkost" v podobě klesající životní úrovně a s tím souvisejícím strachem, a na to lze říct okřídlený: Romové, muslimové, uprchlíci, antifašisti, dobroserové, LGBTQ část populace, bezdomovci, Klinika nebo feminismus skutečně za NAŠE (jsme všichni na jedný lodi) posraný životy nemůžou, za to ti dva nakreslení oběšení géniové a jejich široký okolí tak úplně bez viny nejsou. Přesto všechno se snažím, v rámci zachování duševního zdraví, bejt optimista a věřit, že spoustě lidem tyhle věci docházej, akorát nejsou tolik vidět.
Kozel: Ano, celá ta deska je tak trochu o mechanismech uvažování z různých úhlů. Lament je momentální povzdech, rychlá myšlenka o stavu scény, což potká asi občas kohokoliv, kdo trpí nějakou kritickou reflexí. Tenkrát mě velmi podráždila jednoduchá věc: na (vybraných) koncertech narváno, na demonstracích a obecně pouličních akcích spojených s hypotetickou občanskou neposlušností spíše poloprázdno. Jakási disproporce ve státě antiautoritářském. No a druhý jmenovaný song zhruba přibližuje frustraci a zároveň legraci z bohorovnosti některých umělců, stavících se do rolí jakýchsi poťouchlých "pozorovatelů" a "glosátorů" toho marasmu kolem nás, nevystupujících v mnohých případech ze svých komfortních zón a dělajících satiru, které se smějí jen oni sami. Za toto všechno pak musí být pochopitelně spravedlivě zaplaceni. Nejlépe na úkor ostatních účinkujících.
Lukáš: Jen bych chtěl krátce navázat na Petrovu odpověď, i když jsem se autorsky na písních nepodílel. To s těmi komfortními zónami je dobrá připomínka. Řekl bych, že to jde opatrně aplikovat i na scénu, která si mohla dlouhý léta dopřávat komfortu nadávání na nácky a podobný evergreeny, jelikož tu fakticky žádná větší hrozba nebyla, ale v současnosti, kdy se k extrémním názorům klaní ne nevýznamná část společnosti, by se tak nějak dalo čekat, že to bude kriticky reflektovat. Místo toho jsme se dočkali kapel a fanoušků, kteří leckdy nemají problém zavtipkovat si o plynovejch komorách nebo potápění lodí. Myslím, že máme jako scéna na víc. A naštěstí to určitá její část dokazuje.
Na scéně jste už nějakých 25 let, pokud se nepletu. Kdo zbyl z původní sestavy? A co počet vydaných desek, jen tři za takovou dobu, je to na vás málo nebo tak akorát?
Kozel: Ano, je to tak, letos to je 25 let. Z původní sestavy jsem zbyl jen já a možná dílem taky proto, že jsem se na počátku snažil číst a naslouchat opravdu pozorně a vždy mě jímal jakýsi stud odhazovat postupně pracně nabyté zásady jako nějaká závaží. Ne, je to dar za který děkuji. A děkuji také současné sestavě (Jirka, Luke, José) a přeju jim ať jim to dlouho vydrží, benefity nehmotného charakteru jsou zřejmé. A desky? Jak už jsem kdysi někde řekl, ten počet je skutečně tak akorát. Tyhle věci se nedají nějak uspěchat a díky tomu si taky za všemi bezezbytku stojím.
Dead Kennedys jsou pro vás evidentně velkou inspirací, je to vidět i z vašeho loga. Co má vlastně ten symbol znamenat? A co říkáte na Biafrův projekt Guantanamo School Of Medicine, myslíte, že tam ještě něco z DK zůstalo?
Kozel: Jak už jsem uvedl výše, na úplném počátku jsme tu byli víceméně jen proto, abysme tvorbu DK jaksi blíže uvedli a pokusili se aplikovat do českého punkového diskurzu a proto i formální stránka věci byla poněkud přizpůsobena záměru. Podobnost log není čistě náhodná. Oni byli (pro mě byli) Dead Kennedys, my jsme Thalidomide. Jen vertikálně vzato. GUANTANAMO? Hm, jsem nekritický obdivovatel, a asi všichni v kapele k tomu mají víc co říct. Je to dokonalý produkt v tom dobrém slova smyslu. A spirit DK? Bylo by přinejmenším divné kdyby tam nebyl, ostatně zařazují do playlistu pravidelně písně z té doby, protože prostě nadčasovost a relevance.
Lukáš: Jello umí konstruktivně provokovat. Jeho "punching up" humor, kdy se netrefuje do snadnejch cílů, je strašně důležitej a mělo by se jím inspirovat mnohem víc lidí.
Kozel: No ono, aktivní podporu "scény" prostě na internetu nenakonfiguruješ. Možná za nějaký čas. Ale vážně, to je asi otázka pro nějakého sociologa, já osobně občas na akcích bojuju s oběma pocity, kde jsou všichni, je to tu jak na abiturientském večírku Charlieho Harpera, anebo naopak - nemají ty děti zde v tom sklepě při svojí prapodivné představě o hardcore v něčem pravdu? Ale situace je možná přírodně vyvážená, je to tak jak to má být a na každou umírající podvratnou energii se tlačí nová, mladá, čerstvá, ochotná teď a tady brutálně nakopávat zadky všeobjímající idiocii.
Při pohledu na dnešní mládež, vyrůstající s moderními technologiemi, především internetem, youtubem a facebookem, který v nich podle mě zabijí přirozené sociální vazby, neustále přikovaní pohledem ke svým iphonům, jako virtualní otroci.... myslíte, že punk nebo hardcore ještě může někoho z nich zaujmout a přimět je k nějakému kritičtějšímu myšlení a pohledu na svět, protože, to je přesně to za co jsem této subkultuře vděčný a co postupem let utvářelo moje názory a postoje.
Kozel: Opět, toto není úplně otázka, ale spíše rovnou část odpovědi, kterou lze v podstatě podepsat. Životy svěřené technologiím mě popravdě děsí. Můžeme jen doufat, že dalším globálním módním trendem bude zvyšování podílu analogového života v digitální psychedelii. A ano, historie a jiné věci se opakují a tak bude stále a stále přicházet na scénu početná armáda pozitivních deviantů, jejichž život bude významně vychýlen punkem / hardcorem, nebo jiným relevantním protestním proudem, který je navede ke kritickému myšlení a sebevzdělávání a odtajní všemožné zákruty srdce a ducha člověka i přírody.
Lukáš: Ono na jednu stranu čteme o tom, jak v důsledku nadužívání sociálních sítí se mezi mladými šíří například deprese, protože jsou pořád konfrontovaný s momentkami životů ostatních, jejichž virtuální presence napovídá, že žijou životy jak z pohádky. Na druhou stranu i přes kvanta fake news a internetovýho nazi alt-right memovýho chaosu, technologie skutečně svět otevíraj a spousta lidí si uvědomí v ranym věku, že zkušenost ze svýho žitýho mikrokosmu nemůžou aplikovat na celej svět. Technologie navíc někdy napomáhaj vzniku novejch sociálních vazeb, a ve střední Americe tak mohl nedávno s jejich pomocí vzniknout hardcore festival, kde hrajou kapely z různých zemí. I já jsem se začal "radikalizovat" :) na internetu, když jsem se v podstatě až tam dozvěděl o existenci těch nejzajímavějších kapel, který se do mýho okolí na vypálenejch cédéčkách tehdy nedostaly. Ale pochopitelně lze na každou pozitivní věc najít x negativních a například současný ne úplně překvapivý dění okolo Facebooku napovídá, že bysme měli hodně přehodnotit, jakým způsobem se těmhle společnostem každodenním užíváním jejich produktů dáváme všanc.
Co skončila ekonomická krize, politická atmosféra nejen v Čechách ale i v Evropě směřuje do pořádných sraček. V postkomunistické části Evropy se ujímají vlády různí nahnědle konzervativní individua typu Jaroslaw Kaczynski a jeho PIS v Polsku, Maďarsku vládne Orbán, který "zachrání" Evropu před uprchlíky a už i Fico na Slovensku za každým průserem vidí "židozednářské spiknutí v čele se Sorosem". No a naše republika Agrofert, v čele se Zemanem k tomu nemá daleko. Vídíte, že by kapely v HCpunk scéně tuhle situaci reflektovali teď nějak víc, bez ohledu na tradiční témata, která jsou pro političtější punk typická?
Kozel: Ano, vypadá to že se Visegrád definitivně zbláznil. Nikdo nemůže jednoduše pochopit co voliče tak fascinuje na antilidech výše jmenovaných a jim podobných. Seriózní média zkoušejí být smířlivá a hledají příčinu v tzv. odmítání nadvlády elit. Co to vlastně ale má být neví nikdo. Lidé jsou prý frustrovaní a naštvaní a jako obvykle nehodlají začít u sebe. A navíc dochází k paradoxní situaci. My odmítáme stávající systém, oni ho také jakoby odmítají, cítí se poražení, ale zároveň stíhají nenávidět nás - ať už nás nazýváte jak chcete, třeba liberální levice. Ten užitečnej idiot na Hradě jim vymyslel termín "pražská kavárna". Pitomci se toho chytili, byť jimi prezident vlastně pohrdá. Hodně absurdní divadlo. Manipulace s nedovzdělaným davem se ale daří, společnost dokonale rozdělena. Líbil se mi (tentokrát skutečný) bonmot Jiřího Suchého: My cítíme že máme pravdu, ale jich je víc. A ten už toho viděl hodně. Reflexe kapel mně osobně přijde nedostatečná a tristní. Pochopitelně ale nemám možnost vidět v akci všechny a tak nechci nikomu křivdit, nicméně marně vzpomínám, kdy mě naposled nějaký interpret šokoval sofistikovaným, provokativním, aktuálním politickým statementem s přesahem a nedejbože s vtipem. No, jsme ve všem tak trochu pozadu.
Lukáš: Souhlasím s Petrem ohledně oný nedostatečnosti. Myslím si, že je naprosto v pořádku očekávat zrovna od hcpunk scény nějakou kritickou reflexi toho, co se děje a nějaký silnější postoje. Tuhle scénu to do jistý míry definovalo (pokud si na chvíli nasadíme růžový brejle a přehlédneme spoustu shitu, kterej šel s pozitivním vývojem ruku v ruce). Naštěstí se ale subverzivní umělci objevují v mnoha žánrech, bohužel má člověk občas pocit, že právě z hardcoru se trochu vytrácej. Nicméně nemám absolutně právo nikoho soudit. Na druhou stranu, když se člověk dívá na některý kapely, jak neskutečný věci s tím žánrem dokázaly, jak ho posunuly, rozvinuly a ustavičnou formální a ideovou invencí obohatily, trochu ho může zamrzet, že leckdy chybí v tomhle ohledu i sebemenší aspirace. Právě v tý schopnosti kritický reflexe a práce s ní byla podle mě vždycky největší síla hcpunk scény, bez ní to pak občas působí jak nevybouřenej boys club.
Za několik posledních let jsem úplně přestal jezdit na festivaly, nebaví mě už koukat na kapelu z poza bariéry na metr a půl vysokym podiu, mám radši bližší kontakt s tou kapelou. Jak to vnímáte vy z pohledu muzikantů? Netypoval bych vás, že byste hráli na obřích stagích.
Kozel: Záleží na mnoha faktorech. Chápu, že čím větší akce, tím se méně obejde bez větší stage, koneckonců spousta ambiciózních projektů tohoto typu dříve nebo později narazí na neúprosného protivníka - účetnictví, a to pak bohužel determinuje téměř vše. Je pak na samotných kapelách, pokud přistoupí na tuhle hru, která pak začíná být dost o penězích, aby si v rámci těchto eventů pokud možno zachovaly co nejvíce ze své původní autenticity a takříkajíc se zařídily sami pro sebe, erodovaly tento mikrosystém. Jde to různým způsobem, různě. Odvolání ochranky, aspoň symbolické překonání bariér, pozvání fanoušků na stage atd. Pořadatelům se to líbit nebude, ale co by neudělali pro své hvězdy. Nám se to v "kariéře" přihodilo zhruba třikrát a vždy jsme se poctivě snažili naplňovat výše uvedené. Problémy na sebe sice nenechaly dlouho čekat, ale byla to sranda, dnes už jsou z toho historky "z vytáčení".
Kozel: To je zajímavá otázka, dlouho jsme podobnou nedostali. Nechci se tady rozepisovat o kladech a záporech druhé poloviny devadesátých let, ale velkou shodou okolností, když už se ptáš, musím říct, že jsem zažil (poněkud nechtěně) jejich konjunkturální období. Zejména těch "apolitických", jak říkáš, byť jsem k tomuto termínu poněkud rezervovaný. Být apolitický je politické. A kdo je apolitický, ať hodí kamenem. A o tom chci právě mluvit. Pokusím se stručně, protože o legendárním klubu Propast by se dal napsat román. A právě Propast si k nelibosti mnohých rezidenčních punx tenkrát pražští SHARPs vybrali jako svojí základnu. Situaci jsem mohl vnímat velmi bezprostředně, protože jsem tam tehdy pracoval jako barman. Mám velký respekt a zároveň velké výhrady ke všem možným segmentům scény, nicméně, upřímně řečeno, řada těch chlapců nám v té době k srdci nepřirostla, čest vyjímkám. Často jsme si říkali, co s nima, kromě prostor, vlastně máme společného? Byli jsme mladí a poněkud radikální (což je vždy tak trochu na místě) a neskutečně nás vlastně iritovaly kšandy, trika Lonsdale, žádný vlasy a fotbalový hulákání. Podezřívavost - to je to co jsme cítili. Podoba tam prostě byla a u některých, po požití alkoholu, velmi nápadná. Objevovala se agrese. Poslední dvě vážnější bitky co jsem byl nucen absolvovat byly tam a s nimi. Paradox. Dnes s odstupem, na to koukám trochu jinou optikou, kreténi jsou naprosto všude a tak si vážím lidí na stejné vlně (i jiných samozřejmě) s otevřenou myslí, na stejných demonstracích a je mi trochu jedno jak vypadají a jsou oblečení. Hlavně ať nezpívaj fotbalový nebo hokejový chorály :D
Děkujeme moc za prostor k vyjádření a uvidíme se na budoucích akcích!
Thalidomide
Žádné komentáře:
Okomentovat