V našich středoevropských končinách asi nejde o zrovna nejznámější kapelu ale věřte, že ve Španělsku jde o podobnou kultovku, i když z odlišného politického spektra, jako např. u nás Orlík. Zkrátka kapela, kterou v tamním regionu zná skoro každý, kdo kdy přičichnul k punku nebo oi! Kortatu přišli v prvních letech po smrti Franciska Franca, kdy se Španělsko vzdalo diktatury a i represe ze strany státu, směrem ke Kataláncům a Baskům, kteří se nikdy za součást Španělska nepovažovali, "opadly". Možná právě proto se do jejich tvorby tolik odrážel baskický nacionalismus, který byl ovšem vždy pevně spjat s levicovým smýšlením, což je něco co si v Čechách málokdo z nás umí představit. V 80. letech byli součastí nové vlny kapel, kterou inspiroval britský punk a které se začalo v tamních podmínkách říkat Rock Radikal Vasco. Toto hnutí združovalo kapely, které už předtím stály v opozici frankistickému režimu a jeho hodnotám. Nejen do baskické ale i do španělské scény přispěli jak svým politickým postojem ale i hudebně, protože byli pravděpodobně první kapelou, která španělskému publiku představila ska a dub. Kortatu vznikli v roce 1984 v Irúnu v Baskicku, pod vlivem dojmů z koncertů The Clash v San Sebastianu a The Beat v Bilbau a faktem zůstává, že jejich přístup, kdy míchali ska, reggae, punk a rock je důkazem, že The Clash v nich zanechali hlubokou hudební stopu. Kapelu založili bratři Fermin a Iňigo Munguruzovi. Původní setava byla následující: Fermin (kytara / zpěv), Iňigo (basa) a Mattin (bicí), kterého brzy nahrazuje Treku Armendariz, tímto vzniká pevné jádro kapely, které vydrží, až do jejich rozpadu v roce 1988. V roce 1985 vydávájí první demo nahrávku, kde se objevují songy "Mierda de Ciudad" (cover původně od Business - Drinking and Driving), "El Ultimo Ska" a "Hay Algo Aquí, Que Va Mal" (což je další cover, původně od The Specials - Doesn't Make It Alright). V tom samém roce začínají aktivně koncertovat po celém Baskicku ale i mimo něj, začínají hrát pravidelně v Madridu a v Barceloně ale i dalších městech. V květnu 1985 také zahráli, společně s kapelou Barricada, koncert ve věznici Martutene. S tímto vystoupením se pojí i vznik jejich asi nejznámějšího songu Sarri Sarri. Několik měsíců po jejich vystoupení právě z této věznice utíkají vězni, spisovatel Joseba Sarrionandia (který se ukryl do reprobendny po jednom hudebním vystoupení pro vězně) a Iňaki Pikabea, kteří byli napojeni na baskickou Etu. Kortatu společně
s Barricadou jsou vzhledem k jejich politickému postoji obviněni z napomáhání, nebo minimálně přispění k jejich útěku. Jelikož jim soud vinu neprokázal, vyšli od soudu jen s nařízením o zákazu vstupu a přiblížení se ke všem věznicím po celém Španělsku. V polovině roku 1985 se vrací do studia aby natočili svojí první desku self-titled album Kortatu. Ještě měsíc před tím natáčí k písni Sarri Sarri (původně Chatty Chatty od Toots & Maytals), která pojednává o útěku Sarrionandi a Pikabei svůj jediný videoklip. I když Baskové zpěvák Fermin Munguruza celé album nazpíval ve španělštině, kromě tracků "Zu Atrapatu Arte" a "Tolosa Inauteriak". V roce 1986 se konečně vydávají za hranice Španělska a dostávají se do Švýcarska, Německa a Holandska. Vychází jim druhá deska El Estado De Las Cosas (opět nazpívaná španělsky), kde se poprvé ve Španělsku objevuje dub, konkrétně dub verze tracku Desmond Tutu z první desky. Na této desce se také objevují nový hosté Jabier Munguruza (harmonika) a Josetxo Silguero (saxofon). Kortatu mají ještě jeden význam, čas od času vystupovali v trikách Redskins a na nejedné staré fotce můžeme vidět kapelu (minimálně Fermina a Iňiga) v bombrech a martenech, čili myslím, že je jasné odkud vítr vane. Byli jednou z prvních kapel ze které vychází španělská levicová skinhead scéna, která je na jihu poměrně silná, stačí se podívat do Katalánska nebo na sever do Baskicka. Měsíc po vydání jejich druhé desky se opět vydávají na tour po Evropě, kdy navštíví opět Švýcarsko, Německo a Holandsko. V roce 1987 se jim, kromě tour po Francii a Itálii podařilo dostat i za železnou oponu do Polska, kde dokonce poskytli rozhovor místní televizi. Kapela byla už od samého začátku pod tlakem, aby natočili celé album v baskičtině a tak v roce 1988 vychází jejich třetí deska Kolpez Kolpe, která je podle mnohých fanoušků považována za jejich nejlepší album. Na této desce se už objevují náznaky budoucího směřovaní po rozpadu kapely. Dá se tu najít rap v podobě songu A.E.K ko beteranoak, reggae (Kolpez Kolpe) ale i dechová sekce (Oker Nago, Etxerat). V tom samém roce vydávají živák Azken Guda Dantza, což byl zároveň jejich poslední 280. koncert, který odehráli v Anaitasuna Pavilonu v Pamploně. A co vedlo k rozpadu tak úspěšně rozjeté kapely? Nebyla to jejich učást v sandinistických jednotkách v Nikaragui, jak praví jedna z mnoha urban legend, která o Kortatu koluje, i když je pravda, že jako kapela Sandinisty podporovali a dokonce už na prvním albu jim věnovali
song Nicaragua Sandinista. Pravým důvodem bylo podle slov samotného Fermina Munguruzy, jednoduše vyčerpání. Kapela nahrála za 4 roky 3 alba a odehrála téměř 300 koncertů, což je množství, které se některým kapelám nepodaří ani za deset let. Krátce po rozpadu Kortatu začal Fermin Munguruza pracovat v radiu, kde moderoval vlastní pořad Igo bolumena! Ovšem to ještě nebyl úplný konec, Kortatu se měli brzy transformovat v úplně novou kapelu, která se během 90. let také stala pojmem ve španělské undergroundové scéně. Tou kapelou byly Negu Gorriak, které založil Fermin společně s Iňigem a bývalým členem Kortatu Kakim (který produkoval jejich poslední desku) v roce 1990. Později se přidali ještě další muzikanti, až se sestava ustálila na pěti členech. V roce 1991 zakládájí vlastní nezavislý label Esan Ozenki Records, který funguje dodnes a na kterém vydali většinu svých desek. Stejně jako ke Kortatu i k založení Negu Gorriak vedla inspirace jinou kapelou a to hiphopovými Public Enemy, které viděl Fermin v roce 1988 na koncertě v Paříži a byl, stejně tak jako ostaní členové, jejich velkým fanouškem. To se samozřejmě promítlo i do jejich muziky. Negu Gorriak totiž kombinovali hned několik stylů dohromady, rock, punk, hiphop, rap a reggae a narozdíl od Kortatu zpívali už jen výhradně v baskičtině. Co se ovšem nezměnilo bylo jejich politické poselství, které bylo stále spjaté s baskickým separatismem a levicovými postoji. Jak už jsem psal i Negu Gorriak se zapsali do "španělského" udergroundu 90. let ale to už by byla kapitola o úplně jiné kapele. Za zmínku určitě stojí i samotný frontman Fermin Munguruza, který nejen, že byl aktivním muzikantem a v obou kapelách hnacím motorem ale své politické přesvědčení dokázal ventilovat i mimo kapelu. Už v dobách Kortatu byly znát sympatie se separatistickou stranou Herri Batasuna a jako jeden z mála členů kapely uměl baskicky, protože výuka baskičtiny byla během Frankovi diktatury na školách zakázaná. To je možná i jeden z důvodů, proč se v jeho pozdějších solo projektech objevuje pouze baskičtina. Objevil se několikrát i jako host na deskách kapel jako Banda Bassotti, Inadaptats, Kaos Urbano nebo Mano Negra. Jeho dnešní tvorba po rozpadu Negu Gorriak v roce 2001 je už někde úplně jinde, politický podtext z ní sice nezmizel ale jde spíš o mix reggae, ska v kombinaci s etnem, tradiční baskickou a španělskou lidovou hudbou, junglem a elektronikou. A jaký odkaz po sobě Kortatu zanechali? Právě spojení separatismu, vlastenectví, antifašismu a jasně daných levicových postojů, které je typické pro mnoho dnešních španělských kapel, je jasným důkazem o jejich dědictví. Stačí se podívat na kapely jako např. dnes už nefungující Opcio-K95, Keltoi! z Galicie, Pilseners, Inadaptats a vůbec celou katalánskou scénu, o kapelách z Baskicka nemluvě a dáte mi za pravdu.
v minutě 39:49 můžete vidět Kortatu při interview v polské televizi v roce 1987
Žádné komentáře:
Okomentovat