Report

Mr. Symarip & The Chancers (28.12. 2017) Praha - Cross

Tak jsme se po skoro 10 letech dočkali! Mr. Symarip, koncert na který spoustu z nás, kdo tenkrát nebyli v Abatonu, čekalo už hodně dlouho. V Praze jsme Mr. Symaripa mohli vidět naposledy v roce 2008, i když je fakt, že na festivalech tu zahrál už dvakrát ale dá se snad festivalový koncert srovnávat s tím klubovým? Já myslím, že ne! Největší zásluhu na jeho návštěvě mají Chancers, které si Roy Ellis vybral jako doprovodnou kapelu pro svoje vánoční tour, které zakončil právě v Praze. V podstatě jen díky anketě na Facebooku, "Kolik lidí by přišlo na Symaripa?" se Chancers rozhodli uspořádat poslední koncert tour doma a za to jim patří velký dík, protože tahle akce opravdu stála za to a litovat může každý, kdo nedorazil. Upřímně nedovedu si představit lepší zakončení roku. Během prosince postupně začalo přibývat lidí, až byl Cross den před akcí beznadějně vyprodán. Díky tomu jsme se po x letech sešli ve velký sestavě a člověk tak po dlouhý době zase potkal starý známý. Sraz na Holešovicích a za chvíli už v deseti lidech okupujeme večerku nedaleko Crossu, kde nakupujeme pivka, než vlezeme dovnitř do klubu. Okolo Crossu se mezitím začínají srocovat hloučky skinheadů, což musí být pro lidi směřující dolu na techno a smažky okupující Cross docela zajímavý pohled :D Upřímně řečeno myslím si, že výběr místa vzhledem ke kapacitě mohl být o něco lepší a určitě by se v Praze našel větší prostor, nicméně nakonec jsem se docela divil, že se lidi vešli a i náš "kontingent" obsadil stůl. Jediný co mi na Crossu vadí jsou jejich turistický ceny, pokud si neřeknete, že chcete Platana, tak vám samozřejmě natočí pivko s turisticky vyšroubovanou cenou. Sorry ale 50,- za pivo, to jděte normálně do prdele! Nemluvě o záloze na kelímek! Ale zpátky k muzice, protože moje stěžování si na drahý pivo, by bylo na dlouho. Celou show otevíral Dreadskin Kickbox, oneman projekt z Německa, který už víc, jak 10 let vystupuje jen s elektrickou kytarou a kopákem a dokazuje nám, že ska, rocksteady a reggae se dá zahrát i s minimem nástrojů a lidí, vřele doporučuju, mrkněte na youtube! Chancers tu nehráli jen jako doprovod Mr. Symaripovi ale i samostatně, takže jsem byl hodně zvědavý, jak jim to půjde bez Simona, který co si budem povídat byl tváří kapely. Nakonec ale musím uznat, že Marco jeho post zastoupil celkem obstojně. Chancers to odpálily jejich nejčerstvější věcí, novinkou Damnation Alley, která mi hrozně připomíná Mandness, nechyběli ani starší věci z prvních dvou desek, který pro mě budou stejně nepřekonatelný. Přišlo i na novější věci, jako One of the Oldschool a No More z jejich posledního alba, která mi zase naopak hrozně připomíná The Specials. Nechyběl ani cover

Fight Dem Back od Lintna Kwesi Johnsona s kterým přišli v říjnu a nakonec, jako poctu The Clash zahráli vlastní verzi Police & Thieves a tím mi udělali hroznou radost, protože jsem ortodoxním fanouškem The Clash :D Sice to bez Simona, už není úplně ono ale pokud se Chancers nebudou nějak stylově vzdalovat od 2tonu, tak bych nad nima ještě hůl nelámal. Po asi 40 minutový pauze se vrací opět na podium, tentokrát už se samotnou hvězdou večera Royem Ellisem. Sál se začíná pomalu plnit, "plešatět" a měnit na saunu. Koncert ještě ani nezačal a za pár minut už je vevnitř nedejchatelno, až se z toho i strop orosil. Krátký nazvučení a je to tu, na podium přichází samotný Roy Ellis a.k.a Mr. Symarip!!!! Začíná novějšími věcmi jako např. Sugar Dumpline, Skinhead Dem a Come, Hog In Minty, One Way Ticket, nebo Boss Is Back, který mě upřímně moc neberou. Naštěstí tvořily jen malou část playlistu a brzy příšly na řadu i původní věci z 60. let, který sice nepatří k těm nejprovařenějším, jako např. Chicken Merry, Try Me Best, These Boots Are Made For Stomping, Stay With Him apod. ale o to větší úspěch sklidily a lidi pořádně rozpumpovaly. Chancers mezitím svým výkonem potvrzovali, že patří k našim nejtalentovanějším ska kapelám a troufám si říct, že i nějaký ten boční early reggae projekt by jim neuškodil. Mr. Symarip naopak dokazoval, že je neuvěřitelný showman, hecování publika a navozování správný davový atmosféry mu opravdu jde, člověk by ani nevěřil, že je mu 70, když vidí co s publikem dokáže. V druhý půlce přišlo konečně na ty největší hity a hymny boss reggae, při kterých lidi začali šílet... Skinhead Girl, Skinflint a samozřejmě Skinhead Moonstomp, kdy to odzpíval sborově celý sál a nejeden člověk tam nechal hlasivky, včetně mě :D Nakonec přišla na řadu i Banana ale tentokrát bez banánů :D Lidi si vyřvali ještě další dva přídavky a byl konec! Sečteno potrženo, prostě zážitek! Po koncertě ještě následovala nezbytná pouštěčka v rytmu ska, early reggae a 2tonu ale to už se zbylý (méně střízlivý) jádro naší bandy začalo přesouvat do centra, dělat bordel někam jinam.