Jelikož zinů je v době facebooku a internetu (který pomalu zabijí hmotný svět kolem nás), jako šafránu, jsem rád za každý tištěný fanzin a lidi, kteří nejsou líný do toho vložit svoji energii i s nejasným výsledkem, jestli se dáný plátek vůbec bude prodávat. Elens je brněnský fanzin zaměřený na punk, crust, oi! a hcpunk, letos v dubnu vyšlo již 5. číslo, tentokrát s kompilačním CD Punkrock light, které mapuje česko-slovenskou DIY punkovou scénu a částí věnovanou komiksům. Co mě na tomto plátku zaujalo není ani tak to cédéčko nebo komiksy ale především jeho široké žánrové rozpětí, abych byl upřímný moc mě nebaví ziny, které se věnují jen určité odnoži punku, příjde mi trochu limitující, když si sice můžete přečíst hromadu rozhovorů, reportů a recenzí ale všechny se týkají např. jen hcpunku a crustu. Elens no. 5 je výsledkem práce kolektivu několika lidí, celkem 137 stránek, barevná křídová obálka, jak už se stalo u dnešních fanzinů pomalu zvykem a grafika odpovídající dnešním standardům, i když pro nostalgiky, občas se tu nějaké to cut & paste alá 90. léta přece jenom najde. Začátek je věnovám úvodníku, kde autoři děkují za ty poslední mohykány, kteří dokaží odtrhnout zraky od obrazovky počítače a čas od času vezmou do ruky i něco papírového. Po úvodníku následuje pár zamyšlení a článků. Asi nejvíc mě zaujala úvaha na téma Facebook, sice nejde o nic nového a ani tady se nezapomíná na jeho fízlovskou podstatu ale sdílím názor autora, že i já byl k používání FB vlastně donucen, protože lidi přestali používat do té doby běžné komunikační kanály a to, že existence FB způsobuje selektivní přístup k inforamcím, jak ukazují různé pozvánky na koncerty, je už bohužel dnešní realitou. Určitě se vám už stalo, že předprodej lístků na koncert byl k dostání jen přes FB nebo info o dostupnosti lupenů zase jen na facebooku. K úvaze Nemístná nostalgie, bych jen dodal, že je celkem logický, že ne vždy bylo tak růžově, jak by se mohlo zdát a některá tvrzení v poslední části úvahy by nebylo na škodu podložit i nějakým tím zdrojem. Hodně povedený a hlavně užitečný je článek Punková zvukařina, který slouží jako návod, jak po technické stránce zařídit koncert. V článku Všichni fízli jsou bastardi a basta!, jsem moc nepochopil o co jde, jelikož jde o nějakou demonstraci z roku 2016, čili pokud nejste zúčastnění a nebo se nepohybujete v anarchistickém prostředí asi stejně jako já, nebudete moc tušit k čemu se autor vlastně vyjadřuje. Poslední ze série článků je report z českého tour italských power violencových xCENEREx. Rozhovory jsou většinou tím určujícím faktorem podle kterého se rozhoduji, zda si daný fanzin koupím a nebo ho nechám ležet ladem a tak, když už píšu tuto recenzi, tak je jasno.... Co tu tedy najdete? Kromě ultra dlouhého rozhovoru s folkpunkovou Znouzecností, rozhovor s ruskými oi! veterány The Klowns, domácími Thalidomide, Slovensko zastupuje Dáša Fon Flaša, který se svojí kytarou brázdí Česko-Slovensko už taky pár let a nakonec za domácí brněnskou scénu Resurgo. V anketě na téma picture disců, většina vinylových nadšenců přiznává, že nejsou jejich velkými fanoušky, jelikož s potiskem jde dolu kvalita zvuku a navíc LP bez obalu a případného bookletu, tak trochu ztrácí svoje kouzlo, kvůli kterému vinyly sbíráme, že? Po estetické stránce je nejzajímavější prostřední komiksová část, začínající sérií kreseb Nuda v Brně, i když nejpovedenější je podle mě zombiepunk komiks Punk's Undead na pokračování, který vás donutí si koupit další číslo + situační picture komiks s kočičí tématikou, končící Solární lampou, která vám vymyje mozek. Nechybí tu ani punková křížovka, kde musím přiznat, že jsem celkem pohořel, takže asi takový znalec zase nejsem. Poslední hodně obsáhlá část je věnovaná recenzím a i tady je opět vidět, že se autoři nedrží jen jedné odnože punku a tak by to mělo být. Recenzenti tu dali prostor všemu od hcpunku, crustu až k oi! a punkrocku. Konec je věnován textům jednotlivých kapel z přiloženého kompilačního CD, které mě upřímě opravdu nezaujalo. Většinou pokud si album po prvním poslechu už nepustím (a to je přesně tenhle příklad), znamená to jen jedno. Netvrdím, že punk musí být jen řežba bicích a zbustrovaných kytar ale některý kapely tu mají k punku podle mě hooodně daleko. Jinak je vidět, že zine je dělaný s notnou dávkou nadšení pro věc, energií ale i uměleckého umu a to se vždy na výsledku musí projevit. Fanzinům ještě asi není úplně konec a to je jedině dobře, proto kupujte, vyměňujte, prostě podporujte tyhle nadšence, protože sbírku internetových stránek si ve vaší poličce uděláte jen těžko. K sehnání tady, nebo tady
Žádné komentáře:
Okomentovat