Les Partisans z francouzského Lyonu jsou pro mě stejně tak, jako The Redskins nebo Clash jednou ze srdečních záležitostí, prostě kapela na kterou nedám nikdy dopustit, proto jsem nemohl uvěřit, když minulý rok vyšla u německého Mad Butcheru kompilačka Style Of (1994 - 2002), která mapuje celých 8 let jejich tvorby a aby toho nebylo málo, tak na podzim 2015 se tahle francouzská legenda dala po 13 letech znovu dohromady a začali nahrávat i nové věci. Výsledkem bylo splitko Assigné es A Resistance s kapelou Les Trois Huit, které vyšlo letos v létě a nebo singl Rouge Baiser, který zatím hrají jen živě. Mad Butcher albem Style Of udělal radost nejednomu fanouškovi, jelikož sehnat původní věci Les Partisans, této francouzské obdoby The Redskins, je téměř nemožné a celkem drahé. Kompilačka obsahuje celkem 15 zářezů, obsahujících tracky z prvního self-titled alba, druhé desky Sono Mondiale! a posledního EP Le Spectre Danse Encore z roku 2002. Abych uvedl do obrazu ty, kdo o Les Partisans ještě neslyšeli, tak si můžete být jistí, že jde (podle mě) o jednu z nejoriginálnějších kapel na francouzské scéně, která dokáže kombinovat oi!, 2tone a soul míchnutý se ska, takže pokud jste fandové kapel, jako byli třeba Skin-deep nebo Burial, tak si zamilujete i Les Partisans, konec konců v dubnu jsem tu měl s Partizánama rozhovor. První část kompilačky je poskládána ze songů z jejich debutu z roku 1997, který se ještě nese víc v duchu streetpunku a oi!, nicméně už tady nechybí všudypřítomná trumpeta a trochu toho ska. Mým favoritem je určitě track Sous la pluie rude boy, který je podle mě asi nejlepším ska, které Partizáni kdy nahráli a to platí i o Rue des voraces. Za poslech určitě stojí song s víc, než výstižným názvem Planete Marx, který je někde na pomezí ska a oi!/streetpunku a úvodní punkovější Quel avenir, kde výborně dozvučuje trombon s trumpetou. Další půlka je výběrem z jejich nejsilnější desky Sono Mondiale! z roku 1999, kterou mi tak začali připomínat (nejen hudebně ale i politicky) právě The Redskins. Tady najdete pecky jako Radio Rebelle, která je takovou tou dirtysoul hymnou ve stylu Keep On Keeping On, akorát zpívaná francouzky. Dost podobnou záležitostí jsou i tracky Flash Back a Reves d'enfance ale v podstatě každý song má něco do sebe, ať už je to soulovka Sono Mondiale! nebo reggae ovlivněný Derniere chance nebo singly Aurore a Rien ne s'efface z EP Le Spectre Danse Encore. Právě v těhle všech tracích slyším odkaz dnes už pozapomenuté britské legendy, která ukázala, že i mezi skins a socialismem může existovat pojítko a to platí i pro Les Partisans. Mě určitě kompilačka Style Of udělala nesmírnou radost, jenom trochu lituju, že se sem už nedostali tracky ze singlů Les Lendemains Qui Dansent, L'important C'est D'y Croire nebo ze splitka s Zabriskie Point, i když to už by asi chtělo rovnou Style Of vol.2, tak uvidíme, i když já jsem zvědavý hlavně na novou tvorbu.
Málokdy se mi stane, že mě kapela sama požádá o recenzi ale jelikož jde o moje kámoše Steelhead z Calgary v západní Kanadě, tak co bych pro ně samozdřejmě neudělal. Steelhead hrají od roku 2013 a personálně jsou spřízněni s dalšími místními kapelami Street Light Saints a DSO. Za ty tři roky si zahráli s kapelami jako Bast Out, All Out Panic a také odjeli tour s kalifornskými Harrington Saints, tento rok přibrali na post nového zpěváka, čímž se jim sestava rozrostla na čtyři členy. No a letos v listopadu vypustili do světa svůj první demáč a musím uznat, že na demo jde o hodně kvalitní nahrávku. Demo obsahuje celkem 5 tracků někde mezi punkem a oi! středního tempa, dokonce bych řekl, že místy tu je i menší náznak hardcoru, jako např. v songu Copper, který má pouhých 45 sekund, samozdřejmě nechybí ani sborové singalongy, jak se na oi! sluší a patří, jako v tracku Nuts & Bolts ale i svižnější nařezávačky punkovějšího ražení, jako je hned uvodní track Choke nebo předposlední Problem. Demo uzavírá song Violent Society středního tempa, který už jen potvrzuje to, co jsem řekl v úvodu, protože jak je vidět, Steelhead není žádná kapela začínajících muzikantů a vyhranost a skutečnost, že každý ze členů už nějakou tou kapelou prošel je na nahrávce opravdu znát. Jedinou výtku, kterou bych měl je, že demo vyšlo jen digitálně na bandcampu ale podle posledních informací se možná dočkáme kazety. Každopádně posoudit můžete sami zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat