Hardcore

Dnešní hardcore má sice mnoho odlišných podob, nicméně všechny vycházejí ze stejných kořenů a to nejen hudebních ale i myšlenkových. Hardcore později potvrdil to, co původní 77 punk jen nihilisticky naznačoval a i když je to sice jen dokola omílaná fráze ale hardcore je víc, než jen hudba o čemž svědčí např. straight edge (sXe), vegetariánství, zájem o práva zvířat a jasně vymezený politický postoj, který u klasického punku zas tak pevný není. Kořeny toho všeho se dají najít v USA koncem 70. let, kdy ještě ze setrvačnosti doznívala první punková vlna. Ze začátku šlo jen o změny hudební. Kapely první vlny punku začali postupně přesedlávat na složitější hudební směry a nejedna z nich se začala postupně vzdávat svých DIY postojů a začali podepisovat smlouvy s majorlabely. Podobně, jako v Anglii, kde byl reakcí na odumírání původního ducha punku streetpunk a později oi!, v Americe byl podobnou odpovědí právě hardcore. Kořeny hardcoru by se dali najít už na konci 70. let u kalifornských kapel, které hráli oproti svým newyorkským kolegům přecijenom trochu tvrdší punk ale centra vzniku byla především města, jako Boston, Washington, státy jako Michigan, New York, čili severovýchod USA na počátku 80. let, i když je pravda, že podobnou vlnu bysme v té době našli i na západním pobřeží (San Francisco). Jedny z prvních punkových nahrávek, které se tempem blížily k hardcoru by se daly najít už koncem 70. let, např. California Uber Alles od Dead Kenedys nebo singl Out of Vouge od The Middle Class. Hudebně byl hardcore v podstatě jen další vývojovou fází punku, která vedla ke stále se zrychlujícímu a agresivnějšímu tempu, podobně, jako v Anglii vznikající UK82 reprezentované kapelami, jako Exploited, GBH, Varukers nebo Discharge. Traduje se, že vznik názvu májí na svědomí kanadští DOA se svým albem Hardcore 81 z roku 1981, kde se poprvé objevil tento termín ale pravdou je, že až do roku 1983 se hardcore fans nazývali prostě jen fanoušky punku, také se v té době ještě neříkalo hardcore ale hardcore-punkrock. Ve většině případů se fans prvotního hardcoru už nezajímaly o původní 77 punk (The Clash, Damned, Ramones, Dead Boys) a od původních punx se také odlišovali mnohem ležérnějším oblečením. Hardcore kids té doby by pravděpodobně na sobě měli flanelovou košili, džíny a vlasy na ježka. Ve výsledku se dá říct, že hardcore byl přirozenou

reakcí americké scény na vyčpění původního punku, který se začal měnit do složitějších forem, jako postpunk a dalších hudebních experimentů, proto si tehdejší kapely, jako protiklad oblíbily rychlý agresivní styl (kdy každý song netrval více, jak dvě minuty) a striktní DIY etiku, která se promítala do vydávání alb a singlů ale i pořádání koncertů. Hardcore také sebou přinesl moshpit, který byl podobně, jako hudba samotná agresivnější formou poga. Hardcore sebou ovšem přinesl ještě něco jiného a to daleko výraznější politický postoj. Amerika 80. let za vlády Ronalda Regana, který podobně, jako neoliberální "hrdinka" Margaret Thatcherová v Anglii, nastavil jednosměrné kormidlo Ameriky, kde přece "neexistuje" žádná jiná alternativa a jen peníze mají pravdu. Právě tuto dobu dokázal hardcore nádherně reflektovat a postoj, který byl u původního punku jen nihilisticky naznačován, byl v hardcoru už daleko výraznější, což později vedlo např. i ke straight edge nebo vegetariánství mnohých HCkids. Asi nejvýraznější kapely té doby, které dnes řadíme k legendám HC byli určitě Bad Brains z Washingtonu D.C., jedna z mála černošských kapel v punkové scéně vůbec, zajímavostí je, že všichni členové vyznávali rastafariánství, dále pak určitě kalifornští Blag Flag v čele s Henry Rollinsem, Washingtonští Minor Threat, kteří přišli s myšlenkou sXe. SS Decontrol z Bostonu, kteří byli jednou z prvních kapel v rámci sXe, kteří se řadili k té méně tolerantní odnoži. New York reprezentovaly kapely, jako Murphy's Law, Warzone, Cro-Mags nebo Agnostic Front ale ve svých počátcích i Beastie Boys. Negative Approach z Detroitu, 7 Seconds z Nevady, kteří se podobně, jako Minor Threat řadili ke sXe a za Kanadu by stáli za zmínku např. DOA z Vancouveru nebo SNFU z Edmontonu, kteří měli později vliv na vznik skatepunku. Nedílnou součástí hardcoru, jak je známo, je i straight edge (sXe). Postoj se kterým poprvé přišel Ian MckKaye zpěvák Minor Threat. Právě píseň Straight Edge (rovná hrana) z jejich EP In My Eyes se stala impulzem ze kterého začalo vznikat sXe. Její text vyzývající k absenci alkoholu a ostatních drog byl McKayeovou reakcí na rozšířené pití alkoholu a užívání drog v punkové scéně, která díky tomu na sebe nabalovala různé "existence", ovšem v té době ještě nemělo sXe nic

společného s vegetariánstvím, jak tomu bývá dnes. Symbolem se stalo písmeno X namalované na zápěstí, protože právě tak se v barech označovali nezletilí, kterým se nesmělo nalévat. Ovšem náznaky ke vznikajícímu sXe a určitá sebereflekce byli patrné už předtím např. britští Vibrators hráli song Keep It Clean, který se textově také opíral do drog. Minor Threat záhy inspirovali další kapely, které také šířili ideu sXe jako např. již zmíněné SS Decontrol nebo 7 Seconds. Právě kolem SS Decontrol se začali združovat ti méně tolerantní sXe vyznavači, kteří na koncertech vytrhávali lidem pivo z ruky, cigára z huby, což vedlo i k "anti-sXe" tzv. Bent Edge, kteří jako reakci vůči sXe dělali přesně to proti čemu se sXe stavěli. Podle spousta tehdejších sXe kids bylo právě pítí alkoholu a užívání drog to co od nich společnost čekala, to co předpokládala policie, že způsobí problémy s každou HC akcí a tak právě absence alkoholu a drog byla v jejich očích stejně tak punkovým postojem. V té době ještě nebyla HC scéná striktně rozdělena na sXe kapely a zbytek a tak na jednom podiu vystupovali jak sXe kapely, tak i klas. bandy. Vegetariánství přišlo do sXe až s druhou polovinou 80. let s kapelou Youth of Today (1985) z Connecticutu, kteří jako jedni z prvních přinesli mezi sXe myšlenku nejen absence drog ale i masa a boj za práva zvířat. Bohužel i většinu původních HC kapel potkal do poloviny 80. let stejný osud, jako kapely z první vlny punku. Některé se prostě rozpadli, jiné začali směřovat jiným směrem (např. Negative Approach v té době k hardrocku, jiné zase k trash metalu). Hardcore druhé poloviny 80. let začal být také dost ovlivňován trash crossoverem a kapelami, jako např. Dirty Rotten Imbeciles (DRI) z Houstonu, které začali kombinovat HC s trash metalem. Ovšem jiná situace byla v té době v New Yorku, kde se zformovala kolem několika kapel Youth Crew, která zahrnovala, jak sXe, sXe vegetariány ale i příznivce Hare Krišna, ke kterým konvertoval např. zpěvák Youth of Today Ray Cappo. K tomuto proudu NYHC by se dali řadit kapely, jako Gorilla Biscuits, Judge, Youth of Today, Chain of Strength nebo Side By Side. Hardcore scéna v New Yorku byla také hodně spjata s pronikáním skinheads do USA o čemž svědčí kapely, jako Agnostic Front, Warzone, Skarhead, Cro-Mags nebo Murphys Law, které byli částečně nebo úplně tvořeny skinheads, ostatně i zkratka DMS, která je hodně těmito kapelami používána neznamená nic jiného, než Doctor Martens Skinheads. Jakoby se New York stal posledním ostrůvkem, kde se hardcoru dařilo

stejně tak dobře, jako v první polovině 80. let a to samé by se dalo říct i o následující dekádě. 90. léta přinesly další hudební posun, podobně jako v 80. letech, kdy právě třeba DRI kombinovali HC s trashem, tak i kapely v 90. letech byli ovlivněny spoustou dalších žánrů, především metalem, trashem ale i blackmetalem, což vedlo k tomu, že začali tyto prvky vnášet i do hardcoru a tak se začátkem 90. let objevují první metalcorovější kapely, jako např. Merauder, Hatebreed nebo Madball ale i přesto neopadá zájem o odlschool, který se začíná opět vracet s druhou polovinou 90. let s kapelami, jako např. H2O nebo In My Eyes. Hardcore se nakonec začal štěpit do dalších subžánrů jako emo, metalcore, d-beat, crust nebo grindcore, nicméně ne všechny nutně vychází z původního amerického HC. Co by nakonec stálo za zmínku byla určitá snaha nácků kolem roku 2005 infiltrovat hardcore subkulturu (především v Německu) a přisvojit si ji, jelikož agro-skinheadská image už neonacisty pomalu omrzela. Reakcí na to byla kampaň GNWP, která původně měla dát náckům jasně najevo, že HC stojí a vždycky stál v opozici proti nim a že tato subkultura s nimi nemá absolutně nic společného. Kampaň GNWP se za ta léta stala už koloritem ulic mnohých evropských měst a dnes už má daleko obecnější význam a přesah i do jiných hudebních žánrů.