Recenze

Sto zvířat - Ministerstvo mýho nitra

Zvířata přišli v září 2015 s novou deskou, kterou zároveň vydali k příležitosti jejich 25 let působení na scéně a musím říct, že mi po dlouhé době udělali s novou deskou radost, protože s albem Ministerstvo mýho nitra, jakoby se vraceli k jejich nejsilnějším deskám, jako byly Nikdy nic nebylo, nebo Ty vole na základní škole. Musím přiznat, že od alb Rozptýlení pro pozůstalé a Postelový scény, už tvorbu Sto zvířat tolik nesleduji a ani deska Hraju na klavír v bordelu, kterou jsem recenzoval před třemi lety, mě nějak zvlášť nenadchla, ale jak je vidět tvůrčí energie jim opravdu nechybí. A to bych ještě neměl zapomenout na desku Tlustej chlapeček se včelou v kalhotách (2013), kterou věnovali dětem, takže nápadů mají v rukávech stále dost i po 25 letech. Nové album obsahuje celkem 14 tracků, kde se nezapře klasický zvířecí rukopis, nejen co se hudby týče ale i textů, které jsou podle mě kolikrát originálnější víc, než muzika samotná. No a jako už klasicky se i tady za mikrofonem střídá Honza Kalina s Janou Jelínkovou. Desku otevírá track Struny podzimu, což je přesně to co si představíte pod pojmem Sto zvířat, víc asi nemá cenu dodávat, mimochodem přesvětčit se můžete sami ve videoklipu. Mě ovšem nejvíc dostal náseldující song Překrásná muž a to nejen díky textu, který je slovní hříčkou se záměnou mužského a ženského rodu ale hlavně díky dechům v intru a refrénech a pianu, který doslova lahodí uším. Zkrátka takový moc příjemný, oddychový věc na druhou. Dost podobným příkladem je track Dvakrát, třikrát. Za vše asi promluví pár ukázek z textu: "Oranžovym městem jedu na rozbitym rotopedu", nebo "Nezralej a zralej banán, moje ruce, katamarán". Těžko říct, jestli má mít tenhle song nějakou pointu, káždopádně já jsem se při poslechu docela pobavil, jinak je to klasické "zvířecí" ska a právě tady se zpívá o Ministerstvu mýho nitra. Zvířata se pustili, nezvykle i do funky v podobě songu Průvod, tady si opět dovolím citaci: "Pán s hlavou v zadku musí si užít!", hold lyrika je hodně silnou stránkou Sto zvířat. V reggae tracku Pět ráno uslyšíte i hostujícího, dnes už bývalého člena Švihadla Vincenta Richardse, který se Švihadlem zpíval, skoro 25 let. Následující Píseň proti plynatosti, bych taky i přes tu trochu ponurou atmosféru s klidem zařadil k těm silnějším válům, už jenom kvůli perfektní, dozvučující harmonice. Samozdřejmě, že tu nechybí ani popovější záležitosti, jako je song Jako tolikrát ale i "ostřejší", v podobě tracku Dvacet pět!, který jak už název a i text, odkazuje na výročí kapely. Navíc je to asi poprvé co jsem slyšel Sto zvířat v tomhle ska/rockověším podání. Posledním songem, uzavírající Ministerstvo mýho nitra je Smí Honza ven?, což už je jenom taková třešnička na dortu, zakončená slokou z jednoho z hitů od Madness It Must Be Love. Jakoby chtěli po těch 25 letech vzdát poctu kapele, která údajně Zvířata v jejich začátcích inspirovala. Celkově bych o Ministerstvu mýho nitra řekl asi následující. Pokud máte Sto zvířat zafixované jako ska, tak přesně to na téhle desce dostanete, nečekejte tady žádné velké hudební a žánrové přemety, protože tohle je přesně jako ty Zvířata, které jsem v pradávných letech roku 2002, kdy jsem ještě neměl tušení o něčem jako ska, poprvé slyšel. I přesto, že se tu najde i pár slabších věcí, které my malinko splývaly dohormady, přecejenom si tahle deska zaslouží vysoké hodnocení, takže za mě 8 z 10!