Latinská Amerika oplývá řadou skvělých early reggae kapel, za zmínku stojí např. Los Aggrotones, Jamaica 69, Tempranos, nebo Crabs Corporation z Argentiny a právě odtud pocházejí i Gigantes Magneticos. Kapela původem z Buenos Aires, poprvé debutovala v roce 2013 deskou Jamaica Oldschool a po třech letech se vrací s druhým albem Power of Choice, které vyšlo u španělského Liquidator rec. Nová deska obsahuje celkem 10 tracků, z větší části hlavně rocksteady ale najdete tu i pár early reggae zářezů, jako např. hned úvodní song Well, Well, Well, kde nechybí všechny náležitosti, jako dozvukující hamond klávesy, hutná basová linka a nebo toasting. I když musím přiznat, že zrovna takhle zní hodně kapel ze stáje Liquidator rec. (že by náhoda?) Další early reggae track v pořadí, je Hittin' the Beach. Reggae pomalejšího, houpavějšího tempa, kde tentokrát hamond klávesy hrají hlavní roli, doplněné o perfektně vybrnkávající melodickou kytaru a opět "nezbytný" toasting. V podobném duchu se nese i song Hey Hey!, který lavíruje, někde na pomezí rocksteady a reggae. Následuje ho ukázkový příklad rocksteady, v podobě tracku Power of Choice, kde uslyšíte i doprovodné vokály, přesně tak, jak tomu bývá i u soulu, což mimochodem potvrzuje to, jak silnou inspirací byl soul pro rocksteady jako žánr, protože tady jde hlavně o zpěv! Dalším a zároveň i posledním early reggae songem je Don't Come Back, který je tentokrát, narozdíl od dvou předchozích, zaměřený víc na vokál, než na instrumentální stránku. Asi nejlepším trackem z celé desky je As Long As, perfektní rocksteady ve středním tempu s dalo by se říct, až sladce dozvukujícím klaves. podkladem a doprovodnými back vokály. Celková bilance tedy vychází 7:3 pro rocksteady. Nicméně ani přesto si k tomuto albu nemůžu najít cestu. Je sice pravda, že z podstatné části tu jde hlavně o vokály, které jsou po technické stránce zaspívány dokonale a silné melodie, na které je tu také kladem velký důraz ale i přes evidentní vyhranost muzikantů, tu nevidím nic originálního, čím by trochu vyčnívali z řady. Jen další rocksteady band, kopírující do posledního detailu sound 60. let. A to opomíjím, že ani mezi jednotlivými songy, jako např. Like a Hurricane, Another Love, Uncle Freddy nebo Puzzled Love není, kromě tempa, zas tak zásádní rozdíl. Sice technická zdatnost muzikantů tu je znát a je vidět, že, jak se říká ví ale chybí mi tu originalita, protože jinak jde, o sice dobře zahrané rocksteady & reggae ale na druhou stranu nejde o nic, než o stokrát opakované klišé, které vidím u spousty kapel. Za mě 6-7 z 10
Žádné komentáře:
Okomentovat