Report

Vic Ruggiero (The Slackers) 12.5.-2016 Calgary - Dikens Pub

Calgary zrovna neoplývá velkým počtem ska akcí a ani kapel hrajících na druhou tu moc nenajdeme a právě o to větší radost pak máte, když se jednou za čas, něco naskytne. Vic Ruggiero frontman newyorkských The Slackers, kromě jeho vedlejšího projektu Reggae Workers of the World, na kterém se podílí společně s Jesse Wagnerem z Aggrolites a Nicem Leonardem z belgických Moon Invaders, vystupuje i solově a právě tento koncert byl tento případ. Ovšem nebylo to Vicovo první vystoupení v Calgary, naposledy tu byl k vidění v dubnu 2015. Tentokrát ale zavítal do Calgary v rámci kanadského vydání debutové desky "Reggae Workers of the World", která byla k dostání na tomto koncertě. Jelikož šlo o Vicovo solové vystoupení show byla zaměřena hlavně na blues, což pro mě bylo ze začátku trochu zklamáním ale nakonec i docela příjemným překvapením, jelikož jsem si uvědomil, jak moc má ska, rocksteady & reggae s blues společného a konec konců blues je základem skoro pro každou dobrou muziku a ovlivnilo hromadu žánrů od rockabilly, rock'n'rollu, country, rhytm'n'blues, ska, až k soulu. Koncert se odehrával v dost šibeničním termínu, ve čtvrtek, takže dorážím v ošuntělých, potrhaných, prac. hadrech rovnou z háku. Vstup 20 dolarů, zrovna také není nejlevnější ale jelikož ska akcí je v Calgary poskrovnu, tak cenu neřeším. Zhruba v 21:00 dorážím do Dickens, kde se potkávám s Lukasem a Grahamem, který celý koncert bude nahrávat i natáčet, takže se dočkáte i videoreportu. Vzhledem k tomu, že je čtvrtek návštěvnost se zdá dost průměrná ale v průběhu večera se sál celkem zaplnil. Kromě Vica vystoupí ještě Jory Kinjo, lídr calgarských ska tahounů JK & The Relays a další místní banda Bloomband, která naopak zastupuje reggae. Večer otevírá Jory Kinjo, tentokrát solově, jen na akustickou kytaru za doprovodu perkusí, takže něco ve stylu Chrise Murayho ale víc do reggae. Nemůžu si pomoct ale akustický projekty mě poslední dobou baví, čím dál, tím víc a tohle vystoupení jen potvrdilo to co tvrdím už delší dobu, že dobrý ska & reggae se dá zahrát i s akustickou kytarou. Jak se říká méně, někdy znamená více! Kinjo hrál spíš reggae ale nechybělo i pár ska songů, včetně akustické verze Timebomb, což je podle mě asi nejlepší věc od JK & The Relays. Také nesmím opomenout výkon perkusisty, který byl naprosto nepřekonatelný a v kombinaci s akustikou, šlo o hodně zajímavou kombinaci. Lidi, zatím, až na jednoho odvážlivce, který se pustil do skanku, jenom poslouchaly ale podle ovací na konci koncertu, Kinjo sklidil celkem úspěch. Druhou kapelou (tentokrát, už opravdu kapelou) byl místní reggae band, kapela Bloomband, hrající klasické roots reggae s mírným přesahem do dubu a ska, i když ono o zas tak klas. reggae nejde, jelikož jejich zpěvák do pár písní i rapuje a místo dech. sekce mají flétnistu, což zase na druhou stranu na starých reggae nahrávkách nebylo nic zvláštního. V jednom songu zazněla dokonce i melodika a nakonec přišlo i na pár rapovaných tracků a i na dva ska vály, kterými rozhýbali zbytek publika, včetně mě :) Za zmínku určitě stojí souprava jejich bubeníka, s desítkami činelů, perkusí a dalších zlepšovátek, že si nedokážu představit, že je vůbec všechny

při hře využije, prostě bicí které se jen tak nevidí. Na světě už mají i svoje první EP, které si můžete poslechnout zde a posoudit tak sami. Za mě určitě nejlepší kapela večera. Po delší pauze a vyklizení podia, přichází na podium samotná hvězda večera Vic Riggiero, frontman The Slackers a pro mě jeden z nejlepších současných ska muzikantů vůbec. Sebou si přivezl jenom kytaru, kopák, foukací harmoniku a tamburýnu na nohu, takže začíná být víc , než jasné, že půjde spíš o blues, než akustické verze The Slackers, jak jsem čekal :D Nakonec ale musím říct, že jsem byl příjemně překvapen, protože jak, už jsem psal v úvodu, blues je základem pro jakoukoliv dobrou muziku a kdo má pozorné ucho, ten si v tom najde i trochu toho ska & reggae. Vůbec celý styl hry byl zajímavý, kdy jednou nohou držel rytmus na kopáku, druhou na tamburýně, do toho hrál na kytaru, zpíval a ještě tu a tam zahrál na foukací harmoniku. Nedokážu si představit ovládat tolik nástrojů najednou, prostě borec! Zhruba v polovině koncertu se přidává Jory Kinjo s basovou kytarou a k mé spokojenosti konečně přichází na řadu i pár ska tracků, z toho jeden cover od The Wailers. To už se ale pomalu blížíme do finále, na řadu příjde ještě pár dalších bluesových válů a konec. Ruggiero sklízí zasloužený potlesk ale na přídavek bohužel už nepřichází. Asi bych neřadil tento koncert k tomu nejlepšímu, co jsme kdy viděl ale určitě šlo o hodně netradiční akci, kdy jsem měl možnost vidět, že reggae se dá hrát i trochu jinak (viz. Jory Kinjo) a přesvědčit se, že Vic Ruggiero je, stejně tak doma, jak ve ska ale i v blues a vzhledem k tomu, jaký je to muzikant, tak věřím, že určitě i v jiných žánrech!