Judge Dread je pro spoustu lidí jednoznačně legenda a první běloch, který se výrazně prosadil v reggae (i když pravdou je, že první bělošskou reggae kapelou, byli britští Mood Reaction) a také asi jediný reggae umělec, který se zapsal do Guinessovy knihy rekordů, jak se později dočtete. Narodil se v roce 1945 v městečku Snodland v hrabství Kent, jako Alexander Minto Hughes. Jako teenager vyrůstal v londýnském Brixtonu, kde sídlila silná jamajská komunita. Díky své (nad)váze se začal v pozdějším věku věnovat zápasům (jeho zápasnická přezdívka byla "maskovaný kat"), díky čemuž si našel práci jako vyhazovač v různých londýnských klubech a podnicích. A právě tady začíná jeho první setkání s jam. muzikou. Fakt, že vyrůstal v Brixtonu zanamenalo, že ke ska, rocksteady a reggae neměl tak daleko a díky práci vyhazovače, měl možnost se osobně setkat s legendami jako Laurel Aitken, Derrick Morgan nebo Prince Buster. V té době dokonce pracoval, jako vymahač dluhů u Trojan Records a pouštěl desky v místním radiu. To vše bylo koncem 60. let a jeho čas měl ještě, teprve přijít. Právě v roce 1969, když slavil Prince Buster velký úspěch se svým hitem Big 5 se značně sexuálním podtextem se mladý Hughes rozhodl, že také zkusí štěstí v hudebním průmyslu a tak za pouhých osm liber nahrál svůj první singl Big 6, založený na riddimu skupiny Verne & Sons - Little Boy Blue, který vyšel v roce 1972 na sub-labelu Trojan rec. Big Shot. Inspirací k jeho uměleckému jménu mu byl jiný Busterův song Judge Dread. Big 6 se v britské hitparádě vyšplhal až na 11. místo a udržel se na něm celých šest měsíců, prodalo se přes 300 000 kopií ale jelikož stejně tak, jako Busterův Big 5 obsahoval sexuálně oplzlé texty, žádné radio ho nebylo ochotné hrát. Rok po vydání Big 6 vychází u Trojan rec. Dreadova první debutová deska Dreadmania - It's All In The Mind. Po úspěchu s Big 6 následovaly další singly, Big 7 a Big 8, které potkal bohužel stejný osud a tak ani tentokrát, se i přes svojí prodejnost nedostaly do radií. A právě díky Dreadovým oplzlým textům se sexuálním podtextem, které byly neustále odmítány všemi rozhlasovými stanicemi, napříč celou Anglií se dostal do Guinessovi knihy rekordů, jako umělec s nejvíce zakázanými skladbami na světě. Celkově jich bylo 11, což sice nezní nějak závratně ale zkuste si představit např. Chinasky s tolika zakázanými skladbami :-D Dreadova kariéra začala rapidně stoupat, během 70. let se do britské hitparády nejprodávanějších reggae singlů dostalo celkem 11 jeho skladeb, samozdřejmě ani jedna se neobjevila v radiu. Během 70. let vydal celkem 4 desky, z nichž album Last Of The Skinheads z roku 1976 předznamenalo návrat kultu v roce 1977.
Zajímavostí je, že právě jeho desky ze 70. let se v Anglii staly druhými nejprodávanějšími, hned za Bobem Marleym. Dread se také pokoušel, kvůli neustálým zákazům jeho songů, vydávat pod pseudonymy J.D. Alex a Jason Sinclair ale ani to mu nepomohlo, prorazit do éteru. Koncem 70. let s příchodem punku, začala jeho popularita mírně upadat. Přelom 70. a 80. let byl ve znamení 2tone horečky a celé Britské ostrovy se zabarvily do černobílé šachovnice, což částečně pomohlo i Dreadovi, který se tak připojil ke kapelám jako The Specials, Bad Manners, The Beat, Madness, Bodysnatchers nebo The Selecter. V té době vydává alba Reagge & Ska (1980) a Rub-a-Dub (1981) a vyráží na tour po západním Německu. V 80. letech aktivně koncertuje a nahrává desky, i když už se mu nedaří navázat na úspěchy hitů, jako byly Big 6, nebo jeho reggae cover francozkého hitu ze 60. let Je T'Aime, který se v hitparádě vyšplhal na 9. místo. Poslední album Dread, White and Blue vydává v roce 1996. Dva roky na to kolabuje na srdeční zástavu, během vystoupení v britském Canterbury, v relativně mladém věku 52 let. Smutnou historkou vztahující se k jeho smrti je, že přítomné publikum jeho zkolabování, zprvu bralo, jen jako jeden z jeho dalších žertů, které během svých vystoupení předváděl. Alexander Minto Hughes a.k.a Judge Dread umírá 13. března 1998 a zanechává po sobě nesmazatelnou stopu, kterou si přeneseně, nejen díky jeho deskám ale i díky holadským Upsessions a jejich revival show Judge Dread Memorial, můžete vychutnat i dnes.
DISKOGRAFIE (12")
Dreadmania - It's All In The Mind (1973) Working Class 'Ero (1974) Bedtime Stories (1975) Last Of The Skinheads (1976) Reggae & Ska (1980) Rub-a-Dub (1981) Not Guilty (1985) Live And Lewd (1988) Dread, White & Blue (1996)
Žádné komentáře:
Okomentovat