Někdy před rokem jsem si sám pro sebe poskládal všechny ska tracky od Rancid, jako takovou mojí osobní kompilaci, to jsem ovšem netušil, že ten samý nápad dostalo i německé Randale Records, které v květnu tohoto roku vydalo výběrovku s názvem All The Moonstomper's na které se nachází celkem 19 tracků, z celé éry působení Rancid. Musím se přiznat, že přesně tenhle typ ska mě poslední dobou baví čím dál tím víc, bez dechů, jenom kytary a klávesy a přesto nejde o žádný skapunk. A když se podíváte např. na The Interrupters, tak je jasný odkud vítr vane. První věc, která otevírá tuhle výběrovku je jedním z největších hitů, které kdy Rancid vůbec nahrály a to track Time Bomb. Tenhle song v 90. letech v době, kdy v USA jela třetí vlna ska naplno, svojí popularitou pomalu předčil všechnu jejich punkovou tvorbu. Další peckou je Daily City Train, tady bych jen dodal, že to je přesně ten typ ska o kterém jsem mluvil před chvílí, žádná dechová sekce, sborové refrény a dechy nahrazuje melodická kytara - prostě nice! Pomatujete si ještě na první živák od Tleskačů a na jejich song Krámy? Tak tenhle track není nic jiného, než cover Old Friend, který také najdete na téhle výběrovce, hned jako třetí v pořadí. Asi nemá cenu pitvat každý jednotlivý song, kdo znáte tovrbu Rancid, tak určitě budete vědět co od této výběrovky můžete čekat. Podle mě k nejlepším počinům patří určitě Life Won't Wait (tady se předvede se svým raggamuffinem i Buju Banton), Hooligans (kde hostuje Neville Staples ze Specials), Cocktails, dále pak Wrongful Suspicion, Up To No Good, Red Hot Moon (tohle sice není zrovna ska ale díky těm klávesám to přecejenom má trochu 2tone nádech), no a v neposlední řadě I Ain't Worried (jakožto menší kombinace reggae, ska a punku) a to nejlepší samozdřejmě nakonec That's Just The Way It Is Now, což je jeden z mála tracků kde ulsyšíte dechy. Co mě docela pekvapilo je, že s Rancid spolupracoval i Vic Ruggiero ze Slackers. I když ho neuslyšíte ani v jednom songu, podepsaný je pod tracky Wrongful Suspicion, Hooligans a Life Won't Wait, proto se ani není čemu divit, že se Tim Amstrong jakožto lídr Rancid ve svých solových projektech často pouští do vod reggae a ska, což se v roce 2007 podepsalo na jeho solo albu Tim Amstrong - A Poet's Life, na kterém spolupracoval s Aggrolites a ani jeho nynější tvorba pod názvem Tim Timebomb and Friends se muzice na druhou vůbec nevyhýbá. Co dodat pro fanoušky Rancid je tahle výběrovka jasná povinost! Za mě 9 z 10
Panteon Rococo asi nemá cenu moc představovat, tahle mexická kapela se v Čechách objevila už několikrát a domácímu publiku je dobře známá. Zatím jejich poslední řadovka Ni Carne Ni Pescado (v překladu: Ani ryba ani rak) vyšla v roce 2012 u německého labelu Unter Shafen Records a obsahuje celkem 13 tracků. Panteon Rococo neposlouchám zrovna moc často ale jejich hudbu a styl bych rozeznal kdykoliv a kdekoliv a něco podobného se dá říct i o desce Ni Carne Ni Pescado, která se až na pár vyjímek drží toho na co jsme od Panteonů zvyklí, takže opět můžete čekat kombinaci ska, latina, rocku, hip hopu a co mě na tomto albu překvapilo nejvíc (i když ne zrovna pozitivně) i elektra. Desku otevírá song Hostilidades, což je taková ska klasika na kterou jsme od Panteonů zvyklí, po intru následuje track Renance En La Montana, který už začíná být řádnou kombinací reggae, rocku a dokonce tu uslyšíte i scrachování. Následující Déjala Tranquila je krom reggae tempa, mixem snad všech vlivů, které Panteoni ve své muzice kombinují. Kromě perfektního refrénu bych si troufnul tvrdit, že mě tenhle track baví z celé desky asi nejvíc. Dokonce se tu dočkáte pocty The Specials v podobě coveru jejich prvního singlu Gangsters, ovšem v trochu pozměněné podobě. No Sé Porque, Quieri Baialar Contigo nebo Remmi Demmi, která je dokonce zaspívaná v němčině, jsou další super věci ale taky to poslední co ještě stojí za poslech, protože konec si Panteoni nechaly pro, na můj vkus až moc experimentální věci. Tak např. Noche Bestial si v sobě ještě zachovává kousek ska ale na elektro, jako je track Arreglame El Alma, který zní jak retro z osmdesátek, fakt žaludek nemám i když nepříjde mi, že by to kapela myslela jako vtip. La Rubia Y El Demonio je předělávkou jejich starší věci ale proč se snažili udělat z něčeho co fungovalo, popovou sračku, vhodnou tak akorát pro vysílání Evropy 2 jsem fakt nepochopil. A předposlední song Vete Lejos? Tady bych asi jen dodal WTF???? Naštěstí to zachránila latino předělávka tracku Déjala Tranquila, která album Ni Carne Ni Pescado uzavírá. Až na poslední třetinu desky, kterou jsem musel hodně dlouho rozdýchávat, není Ni Carne Ni Pescado špatné album. Sice nemůžu říct, že by mě posadilo na zadek a spadla mi z něj brada, nebo že by se až tak výrazně lišilo od předchozích desek ale určitě stojí za to si ho poslechnout, bohužel hud. experimenty tady sráží body dolů, takže 7 z 10
Žádné komentáře:
Okomentovat